„Protože nejste relevantní.“ Hnutí ANO kádruje novináře jako Fico s Orbánem
KOMENTÁŘ. Když něco slyšíme příliš často, ať je to sebevíc znepokojivé, naše pozornost otupí. Platí to i o varováních před „maďarskou“ či „slovenskou“ cestou, na kterou se prý Česko chystá vydat v případě návratu hnutí ANO k moci. Existuje sice dost důvodů, proč si nemyslet, že únos státu po vzoru Orbán nebo Fico se Andreji Babišovi podaří zcela zkopírovat. Varovné trendy tímto směrem jsou ale zjevné.
Stačí se podívat, jak hnutí ANO přichází na chuť dehonestaci novinářů, v níž slovenská i maďarská vláda došly už velmi daleko.
Zároveň platí, že otázka „A vy jste z kterého média?“ patří do arzenálu politiků už dlouho a nebylo by fér přičítat její vynález až moderním populistům typu Viktora Orbána nebo Roberta Fica – či Andreje Babiše. Rozdělování médií na oblíbená a neoblíbená je součástí politicko-mediální hry. Musí s tím přirozeně počítat i sami novináři.
Problém nastává, když se z libovůle konkrétních politiků neodpovídat některým médiím, či je dokonce vědomě dehonestovat, stane systémový postup vládní strany či vlády jako celku.
Když Babiš a Fico volají do redakce
Leccos by o tom mohli za posledních patnáct let vyprávět novináři v Maďarsku. To, jak nejsou zváni na tiskové konference, jak politici vládního Fideszu ignorují jejich dotazy, jak se o odpovědi na dotazy podle zákona o svobodném přístupu k informacím musí namísto běžné úřední lhůty soudit, nebo jak se někteří z nezávislých žurnalistů stali přímo terčem očerňující kampaně provládních médií.
Bývalá středočeská hejtmanka Jermanová není prvním samozvaným arbitrem relevance médií. Vynikal v tom i bývalý hradní mluvčí Jiří Ovčáček, který často novinářské dotazy buď ignoroval, nebo odbýval frázemi typu „odpovídám novinářům, nikoli bolševickým kádrovákům“.
A Slovensko? Robert Fico předloni po nástupu do čela své čtvrté vlády vytvořil seznam nepřátelských redakcí, jeho ministři začali ostentativně preferovat některá pseudomédia z dezinformačního prostředí a z veřejnoprávních médií udělala vláda de facto média státní.
Občas zvedne telefon i sám premiér a své výhrady nevybíravě sdělí přímo redaktorovi – jako nedávno, když Fico volal novináři soukromé televize Markíza, protože se mu nelíbila reportáž o summitu v Bruselu. Nechyběly přitom prý ani vulgarity, premiér navíc přidal výhrůžku, že Markíza může v budoucnu přijít o vysílací licenci.
Co z toho už známe v Česku? Pokud jde o telefonáty politiků ANO do redakcí, pár příkladů by se našlo. Tím nejznámějším je bezesporu ten, kdy Andrej Babiš, coby nový majitel vydavatelství Mafra, volal v roce 2013 do Lidových novin, a ptal se, proč v novinách není zpráva o jeho tiskové konferenci. Redaktorovi mimo jiné sdělil, že „můj ksicht totiž prodává noviny, pokud jste to ještě nezjistil“.
Protože nejste relevantní
Jsme o dvanáct let dál a politici do redakcí volají stále. Před pár dny HlídacíPes.org popsal spory plzeňského primátora Romana Zarzyckého (rovněž ANO) s regionálními weby Drbna.cz i to, jak si v lednu primátorovi lidé stěžovali po telefonu přímo v redakci na jeden z vydaných článků, který se Zarzyckému nelíbil.
Související články
Europoslanci ANO chtějí zprůhlednit Brusel. Kolik platí českým médiím, ale tají
Plzeňského primátora dráždí články o Ukrajincích. Útočí kvůli nim na novináře
Stejně jako na Slovensku a v Maďarsku si také čeští politici (a to zdaleka nejen ti z hnutí Andreje Babiše) stále víc libují v návštěvách spřízněných pseudomediálních platforem namísto seriózních médií – přirozeně proto, že jim tam nehrozí žádné nepříjemné otázky.
Typickým příkladem je web XTV a přidružený youtubový kanál Xaver Live, kam si hojně chodí nekonfliktně popovídat nejen tváře ANO, ale i různých menších, takzvaně vlasteneckých partají.
A právě někde tady je ona v úvodu zmíněná odbočka na „maďarskou“ (či chcete-li „slovenskou“) cestu. Ukazuje to další nedávné zjištění HlídacíPes.org.
Nová europarlamentní frakce Patrioti pro Evropu, jejíž součástí je i hnutí ANO, má v XTV od letoška svůj vlastní pořad, opatřený logem frakce a vyráběný ve spolupráci s ní.
Když se ale redakce dotazovala europoslanců ANO Ondřeje Knotka, Kláry Dostálové a Jaroslavy Pokorné Jermanové, kolik za jejich vystoupení v XTV frakce zaplatila z peněz daňových poplatníků, kromě obecných odpovědí ve stylu „máme právo na mediální propagaci“ přišlo na řadu i zpochybňování novinářské integrity a škatulkování médií.
„Protože Hlídací pes pro mě není relevantní médium. Já vás neznám osobně, mám pochybnosti o vaší činnosti, takže v tuhle chvíli se nedivím, že tu odpověď jste dostal takovou, jaká je, protože jiná ani nemůže být,“ odmítla sdělit cokoli bližšího k platbám směrem k XTV Jermanová.
U nás se to stát nemůže?
Bývalá středočeská hejtmanka přirozeně není prvním samozvaným arbitrem relevance médií. Vynikal v tom i bývalý hradní mluvčí Jiří Ovčáček, který často novinářské dotazy buď ignoroval, nebo odbýval frázemi typu „odpovídám novinářům, nikoli bolševickým kádrovákům“.
Skutečný problém pro demokratickou kontrolu politiků veřejností tak není názor konkrétně paní Jermanové na libovolnou tuzemskou redakci, ale to, že druhé a třetí patro hnutí ANO se směrem k médiím začíná chovat stejně jako stranické špičky.
Související články
Europoslanci ANO chtějí zprůhlednit Brusel. Kolik platí českým médiím, ale tají
Plzeňského primátora dráždí články o Ukrajincích. Útočí kvůli nim na novináře
Jak se vypořádat s kritickými médii, ukázal i méně chápavým spolustraníkům přímo šéf ANO Andrej Babiš svým loňským sněmovním vystoupením na hraně veřejného lynče směrem k moderátorovi veřejnoprávní České televize Martinu Řezníčkovi. Jindy se podobné „péče“ ze strany ANO dostává i dalším tvářím ČT, třeba Barboře Kroužkové nebo Václavu Moravcovi.
Lze oprávněně namítnout, že česká veřejnoprávní média jsou co do kvality i důvěryhodnosti úplně jiná liga než ta slovenská a že jakýkoli zásah proti nim (který Andrej Babiš v případě návratu k moci avizuje) se setká s pravděpodobně větším protitlakem než tomu bylo loni na Slovensku.
Je také pravda, že Česko navzdory vlivu Andreje Babiše nedosahuje takového stupně koncentrace byznysové, mediální a politické moci v rukou jediné rodiny a spřízněných oligarchů jako je to v případě klanu Viktora Orbána (viz nedávno publikovaný maďarský film Dynastie).
Zároveň ale nelze nevidět, že se hnutí ANO stále pevněji semknuté za svým předsedou obrací ke svým maďarským a slovenským vzorům i v přístupu k médiím. Byla by chyba tato varování ignorovat jen proto, že máme pocit, že už zazněla příliš často a že se třeba nenaplní. Cesta zpět k nápravě bude totiž mnohem těžší – pokud bude vůbec možná.
České průšvihy 1945–1948
Publikaci, jež se věnuje období takzvané třetí republiky, můžete získat pouze jako odměnu za dar v minimální výši 699 korun na činnost redakce HlídacíPes.org.
Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)
16 Comments
Cože – p. Jermanová? Ta, jejíž manžel holič jezdil služebním autem Středočeského kraje? Ta, která nechala platit desítky tisíc ta nevykázané práce svých známých? No FUJ.
Mě by zajímalo, kdy se v naší společnosti vytvořila skupina těchto nedotknutelných nadlidí, kteří sami sebe přesvědčili o tom, že právě oni mají právo kádrovat ostatní, o tom, že právě oni mají být vyslechnuti, tázáni, že právě jejich názory mají být prezentovány, zatímco názory těch, které oni sami označí za ošklivé, taková práva nemají. Vždyť oni sami často představují profesní i charakterové dno a ještě sebe i ostatní obelhávají tím, že jim jde o nějaké principy. Samozřejmě, že nejde. Pokud se vytvoří skupina médií, která ostatní média označí za “dezinformační”, jde tu o mocenský, politický a konkurenční boj.
Obávám se, že jde pouze o povrchní analýzu problému, kterým je obecná ztráta důvěry v “tradiční” média.
ANO, ve spojení s bývalou Hradní Kanceláří ve své době vlády dozajista tuto nedůvěru podporovalo, žel bohužel následné pandemické roky a současné automatické přebírání zpráv výhradně levicových main-stream západních (zvláště amerických) médií, která mají ještě nižší úroveň důvěry než ty naše lokální, tomu napomáhá.
Stejně tak gradující a dnes už prakticky kompletní bulvarizace článků a hlavně jejich titulků, nebo také užitečně idiotské inciativy za omezování a potírání svobody slova v EU, které jen vytvářejí mučedníky.
Čím dál tím méně lidí pod třicet let věří a sleduje, či čte zprávy velkých mediálních domů a čím dál tím více se spolehájí na své vybrané “tvůrce obsahu” ze sociálních sítí (z nichž mnozí mohou být renomovanými žurnalisty), kde, kdyby už nic jiného, je zaujetí autora alespoň známé, zřejmé a přiznané a není vydáváno za “obecnou pravdu”, jak se snaží často podsouvat třeba i veřejnoprávní instituce + je to zadarmo a nikdo nikoho nenutí platit za jejich provoz třeba nějakou pseudo-daň.
Jak autor zmiňuje hned na začátku článku – “Když něco slyšíme příliš často…” je něco, co zjevně stále česká média (ostatně ani ty zmíněná americká) stále nepochopila, nebo jsou paralyzovaní neschopností s tím nějak bojovat a tak pokračují v zajetých kolejích jako už teď preventivní “útoky” na Babiše a ANO (irelevantní nakolik jde o pravdu), které jejich příznivci už dlouhá léta kompletně ignorují a jejich odpůrci radostně kvitují, ale názor to nikomu nezmění.
Nepochybuji o tom, že ANO vyhraje volby a to jsem z tábora jejich odpůrců. Bohužel současná vláda patří mezi jednu z nejméně populárních a výmluva že “jen špatně komunikují” je nanejvýš patetická a trapná.
Jo a agresivní útočné kampaně politických stran toto všechno jen ještě více umocňují.
Problém je, že novináři vůbec nepíšou pravdu o firmách šéfa hnutí ANO. Když se stala v DEZE Valašské Meziříčí ekologická katastrofa a fenol otrávil řeku Bečvu na toku v délce 40 km, tak tehdejší ministr za hnutí ANO přijel na místo a aniž by věděl, co se vlastně stalo, tak prohlašoval, že to nebyla v žádném případě DEZA a vzápětí byla označená jako viník firma, která má čističku vody z areálu bývalé Rožnovské Tesly, zatímco DEZA vše vyčistila a pan ministr životního prostředí nad tím vším bděl, aby pravda nevyplavala – i s pomocí Inspekce životního prostředí- do dneška nebyl potrestán pravý viník a ticho po pěšině. A letos došlo k ekologické katastrofě zase s jedovatým materiálem Benzenem, který pocházel znovu z DEZY a situace se opakuje a jsou opět skutečnost kolem katastrofy kryjí hejtmani z Hnutí ANO, kteří ve Zlínském, Olomouckém i Moravskoslezském kraji. Zdá se, že se drží hesla- Po nás potopa.
Jestli bych si dovolil – oni o tom přece novináři psali. Jenomže toto už jsou pravomoce státních institucí, jejichž rozhodování vychází z provedených odborných kontrol. a expertiz, Které jsou ale obvykle taky veřejně přístupné, takže by se musely v případě podvodu, zfixlovat i ty.
Ovšem tohle už je -odborně- tak složitá záležitost, že by si ti novináři museli najmout vlastní experty aby provedli vlastní kontroly a expertizy (pokud se ještě dostanou k těm původním vzorkům), a až teprve kdyby v tomto byl viditelný rozdíl, měli by pak ti novináři důkazy, že to bylo a to hrubě politicky ovlivněno.. Ovšem – takové expertizy by si musela média taky sama zaplatit.
Tak nevím, jestli jde láska k pravdě tak daleko, aby si i ta nezávislá média tohle platila..
Je mi líto. Za “zlých komunistů” bylo naprosto běžné, že např. rozhovor s někým, než se dal do tisku, se nechal od dotyčného autorizovat. Při tom byly vychytány řady nepřesností, daných vesměs (ne)kvalitami reportéra, ale občas i tím, že mluvené slovo má trochu jiné požadavky než slovo psané.
Dnes jsou některé redakce schopny vygenerovat totální slovní salát, který je směsicí “nedoslechů” a nepochopení toho, co dotyčný říkal. Pochopitelně, pokud je redaktor tupý a nevzdělaný jako spellchecker (věnuji pietní vzpomínku tomu, který v učebním textu o mykotoxinech “opravil” všechny aflatoxiny na “alfatoxiny”), tak ten text podle toho vypadá. Pokud se k tomu ještě přidá trocha zlé vůle, vznikne materiál, který se zdrojem informací nemá nic společného, jen se dá využít k jeho dehonestaci.
A dost se nedivím tomu, že s redakcemi médií, jimž se podobné “chyby” stávají častěji, někteří jedinci nebo organizace odmítají spolupracovat. Já bych na jejich místě činil totéž.
Jistěže určitý podíl viny na sobě nese i pokleslá úroveň studia žurnalistiky.
Soudruhu, se svými stalinistickými názory a plačtivým fňukáním při vzpomínkách na váš život privilegovaného komunisty za časů vaší zločinecké totalitní diktatury, vůbec nezapadáte mezi čtenáře natolik kvalitního média, jakým je Hlídací Pes. Vypadá to, že vaší hlavní motivací být zde je snaha šířit vaši proruskou propagandu v diskusích pod článkem.
Jedinou otázkou je, zda to soudruh dělá z blbosti nebo za peníze. Pravděpodobně hlavně z blbosti a trochu za peníze.
Pokud sledujete taková média jako například Parlamentní listy, Babišovy noviny, CNN Prima News, Sputnik, RT a podobné, nedivím se vašemu lamentování nad vygenerovaným slovním salátem A. S. Pergillové. Pak je ale spíše chyba ve vás.
Slovní salát je spíš vidět i v mainstreamových a “veřejnoprávních” médiích, včetně hrubek. Rudé Právo bylo jistě po stránce obsahu fuj, ale pravopis si docela hlídali. A spíš si ho zase hlídají vámi vyjmenovaná a další podobná média. Jednak proto, že do nich píší vzdělanější lidé, jednak proto, že tomu, co píší, věnují více pozornosti a pečlivosti.
Vy jste si A. S. Pergillové podle všeho vzali z vámi zmiňovaného Rudého práva příklad a vzor. Pravopis se snažíte hlídat, ale to ostatní je opravdu “FUJ”!
Nejsme ve sporu, ale jsem toho názoru, že by dnešní soudruzi novináři ten pravopis a gramatiku umět měli.
Neuvedli jste ani jeden příklad, kde by novináři na Hlídacím psu ten pravopis a gramatiku neuměli A. S. Pergillové. Ostatně neuvedli jste ani jeden konkrétní příklad z jiných médií. Obviňování bez důkazů bylo prováděno mimo jiné právě ve vámi zmiňovaném Rudém Právu.
Některé věci jsem kritizoval (hlavně stylistické chyby) pod příslušnými články. A to HP patří spíš mezi lepší média.
Hrubé chyby najdete běžně na Novinkách, iDnesu i Lidovkách. Hlavně takové, které neodhalí spellchecking, jako je neshoda podmětu s přísudkem. A běžně se vyskytují i anglicismy, kopírující tuto méněcennou hatmatilku do češtiny.
Kritizovali jste sice na Hlídacím psu kde co A. S. Pergillové, hlavně tedy to, co kritizuje současně i Rusko, ale pod články na Hlídacím psu jste nikdy žádné ani pravopisné, ani stylistické chyby nekritizovali A. S. Pergillové. Ty vám nějak nevadily.
Co z toho, co jsem napsal, je “ruská propaganda”?
Všeobecně známý fakt úpadku kvality novinářského řemesla?
To, že (znám to z obou stran, jako vyslýchaná osoba i jako reportér) se nechávaly rozhovory a podobné žánry vyslýchanou osobou autorizovat (ještě na začátku 90. let se to dělalo běžně, měl jsem v té době nějakou odbornou promluvu do rozhlasu, a dokonce i tu sestříhali a pustili mi ji k odsouhlasení).
Takže každý, kdo nebečí, že současná doba je béééézchybná, šíří ruskou propagandu?