Propaganda Pekingu ve světě naráží. Příběh o hodné Číně kazí zkušenosti s čínskými investicemi
Čína v posledních letech znovu posílila svůj mediální vliv ve světě. Nové analýzy ale ukazují, že miliony dolarů vložených Pekingem do placené inzerce nebo propagace na sociálních sítích nejsou příliš efektivní. Čína totiž publiku ve světě servíruje stejnou propagandu jako doma, zatímco média v jednotlivých zemích popisují i korupci, politické obchody či nekvalitu spojenou s čínskými projekty. Nedávnou zkušenost se slibovanými zářnými zítřky, které ale z Číny nakonec nepřišly, má i Česko.
Je to deset let, co Čína zahájila svou iniciativu pro globální spolupráci známou jako BRI (Belt and Road Initiative), česky (Jeden) pás a (jedna) stezka. V jejím rámci byla prosazována a v některých případech i realizována řada velkých infrastrukturních projektů od přístavů a letišť přes vysokorychlostní železnice až po přehrady a mosty. Iniciativa cílí zejména na Asii a Afriku, soustředí se však také na jižní Ameriku, východní Evropu a oblast Balkánu.
V Česku ji prosazoval končící prezident Miloš Zeman, stejně jako mohutné slibované investice z Číny, které ale nakonec nikdy nedorazily.
Autorkou textu je Kamila Hladíková. Text vznikl v rámci projektu Sinopsis, se kterým HlídacíPes.org spolupracuje.
Peking vynaložil miliardy dolarů nejen na realizaci projektů Pásu a stezky, ale také na propagaci svých aktivit pod hlavičkou BRI. Ve snaze zvýšit takzvanou „diskurzivní moc“ čínského režimu je jedním z hlavních cílů strategické posilování mediálního vlivu. Prostřednictvím vlastních mediálních kanálů i spolupráce se zahraničními médii se Čína snaží „vyprávět světu čínský příběh správně“.
Tento příběh viděný pohledem čínských komunistů vychází z marxistické a maoistické ideologie. Staví však hlavně na kritice západního imperialismu a kolonialismu v uplynulých dvou stoletích i západem vedené globalizace, v jejímž znamení se nesl vstup do nového milénia. Čínský příběh v čínském podání je tak příběhem „století ponížení“ a následujícího „století vzestupu“ legendární „Říše středu“, odkazující na tisíciletou historii i bohatou kulturní tradici.
Export rozvoje vs. export korupce
Jeden ze silných narativů podporujících pozici Číny coby globální velmoci je právě ten spjatý s iniciativou Pás a stezka a jejími rozvojovými projekty. Po téměř deseti letech od jejího představení však řada analýz naznačuje, že mediální boj Pekingu o pozitivní obraz vlastních zahraničních investic není vždy úspěšný.
Například podle časopisu Foreign Affairs média mnohé projekty BRI s odstupem času vnímají jako „obrovská selhání“ často vedoucí k „nárůstu korupce, posilování protidemokratických praktik a zatěžování cílových států nadměrným zadlužením“. Server Global Voices nedávno zveřejnil rozsáhlou analýzu mediálního diskurzu souvisejícího s iniciativou Pás a stezka v celkem čtrnácti zemích od Filipín přes střední Asii a Evropu (včetně České republiky) až po Jižní Ameriku.
Analýza rozebírá hlavní argumentační body, jimiž Čína své projekty po celém světě zaštiťuje. Patří mezi ně údajné zvýšení zaměstnanosti, otevření vstupu na čínský trh, přístup k vyspělým technologiím a výrobním postupům nebo rozvoj měst. Lokální pohled na věc však v médiích obecně rezonuje mnohem silněji než oficiální čínský narativ. Těmi nejdiskutovanějšími tématy tak zpravidla bývají ta nejkontroverznější: získávání elit, korupce, místní nacionalismus, protičínské nálady a rasismus, kvalita provedení projektů či čínské vměšování se do lokální politiky.
Oficiální čínský „příběh“ vykresluje čínské investice v příznivém světle jako „rozvojovou pomoc“ slabším a zdůrazňuje technologickou i hospodářskou vyspělost Číny. Ta se prezentuje jako globální lídr napravující křivdy způsobené západním kolonialismem a globalizačním neokolonialismem. Ze strany Pekingu se jedná o mocenské soupeření, jehož cílem je posílení vlastní globální pozice. Jeho přístup spojuje prvky někdejšího západního imperialismu a kolonialismu a kapitalistické globalizace – pouze s „čínskými rysy“ ideologie komunistické strany. Jak píše Ivan Sigal v úvodním textu analýzy Global Voices:
„BRI je narativ s imperiální ambicí určovat řád světa. Je financovaný miliardami dolarů a jeho snahou je uspořádat svět podle vlastní specifické představy. Tento narativ představuje možné podoby budoucnosti, které jsou všechny organizovány z centra moci – je tak přímým opakem vize propojených společností, jejichž projevem jsou například otevřené komunikační technologie. Tyto propojené společnosti, v nichž se moc a vliv nekoncentruje pouze v jednom bodě, produkují lokální, měnící se narativy, které se přinejmenším snaží stavět na svobodné debatě, a pomáhají tak budovat kolektivní vizi světa.“
Když propaganda selhává
Platforma China Media Project dlouhodobě sleduje snahy Pekingu o posílení vlastní pozice a o oslabení „západních hlasů“ na světové scéně. V posledních zhruba patnácti letech čínský režim vybudoval rozsáhlou mediální síť určenou k šíření stranické propagandy v zahraničí. Jejím hlavním pilířem jsou státní média v čele se státní agenturou Nová Čína, Lidovým deníkem a státní televizí CCTV. Jimi vytvářený či spoluvytvářený obsah je pak sdílen prostřednictvím sociálních sítí a online platforem a přebírají jej i zahraniční média. Ta jej zveřejňují často přímo v podobě placeného PR.
Nová studie CMP se zaměřila na zmapování úspěchů či neúspěchů globálního čínského mediálního aparátu, který lakonicky označuje za „globální iluzi velikosti“. Autor studie David Bandurski vychází z několika textů na téma „všestranného zvyšování efektivity mezinárodní komunikace“, které během bilancování ke konci loňského roku zveřejnil Lidový deník. Ten stojí v čele Zpravodajské sítě Pás a stezka (Belt and Road News Network; BRNN) spojující 213 mediálních organizací v 99 zemích za účelem „sdílení informací a zveřejňování úspěchů států a regionů v rámci Iniciativy pás a stezka“.
Bandurski pak podrobně rozebírá pravou povahu veškerých úspěchů, jež tyto články ověnčují řadou superlativů. Texty publikované hlavním médiem Komunistické strany Číny se pokoušejí ilustrovat oficiální politiku na konkrétních příkladech, z nichž ovšem mnohdy jasně vyplývá, že stranická média ve své snaze oslovit zahraniční publikum spíše selhávají. Hlavním důvodem je, že neberou v potaz lokální podmínky, zájmy a hodnoty, a lidem v zahraničí servírují v podstatě stejnou propagandu jako domácímu publiku.
Populární čínský příběh nebo placená inzerce?
Politické obraty jako „čínský diskursivní systém“, které čínské mediální úsilí doprovázejí, však často v praxi zůstávají pouhými prázdnými slogany. Za povzbudivě vypadajícími čísly, jimiž stranický deník dokazuje dopad svých textů v zahraničí, se navíc ve většině případů skrývá buď placená inzerce, nebo sdílení totožného obsahu v různých jazykových mutacích za vydatné podpory sociálních sítí.
Peking usiluje o vytvoření „čínského diskursivního systému“, který by na globální scéně měl konkurovat tomu „západnímu“ a ideálně ho postupně vytlačit. V jeho rámci by se mělo například hovořit o svobodě, demokracii a lidských právech nikoli v „západním pojetí“, ale v čínském, respektive v pojetí čínské komunistické strany a její ideologie.
Články v Lidovém deníku dále hovoří o nutnosti vytvořit strategický komunikační systém s čínskými rysy. Ten by měl využívat existující zahraniční platformy – média, ale i konference a fóra, Číňany žijící v zahraničí či „zahraniční přátele“ k „získání většiny na svou stranu“ a „převzetí mezinárodní diskursivní moci“.
Tyto články se ale nejčastěji týkají diplomatických aktivit prezidenta Si Ťin-pchinga a šíření jeho ideologie. Není proto divu, že zahraniční publikum oslovují jen málo. Bandurski odhaduje, že jen samotné zveřejnění článků pod hlavičkou Lidového deníku v zahraničních periodikách například v Saúdské Arábii, Indonésii, Jižní Koreji či Egyptě vyšlo Lidový deník pravděpodobně na desítky milionů dolarů. Autor píše:
„Čína trvá na tom, že je připravena mluvit ve světě nahlas a přesvědčivě, a že si přeje ukázat ‚skutečnou, trojrozměrnou a komplexní Čínu‘. Tomuto cíli se však vzdaluje vlastní neschopností naslouchat a urputností při potlačování různorodých lidských hlasů ve prospěch jediného a samolibého hlasu státu.“
Konec obřích investic
K podobným závěrům došla zmíněná analýza Global Voices: „Čínská komunistická strana a její prostředníci využívají sofistikovanější a nátlakovější taktiky k formování narativů a potlačování kritického zpravodajství. Masová distribuce Pekingem podporovaného obsahu prostřednictvím mainstreamových médií, šikana a zastrašování médií zveřejňujících zprávy nebo komentáře, které nejsou čínské vládě po chuti, kyberšikana, falešné účty na sociálních sítích a cílené dezinformační kampaně, to jsou taktiky, jejichž využití od roku 2019 znatelně narostlo.“
Šíření čínské propagandy však výrazně komplikují místní nezávislá média, občanská společnost a zákony na ochranu svobodu tisku.
China Digital Times rovněž popsaly několik příkladů, kdy Pekingem oceňovaní zahraniční novináři píšící o čínských projektech v rámci BRI pod hlavičkou BRNN vykreslovali tyto aktivity v růžovém světle, aniž by zmínili odpor místních obyvatel a problémy, na něž často upozorňují lokální organizace. K eskalaci napětí v minulých měsících došlo například ve dvou zemích, kde je čínský vliv silný a Peking se zde podílí na řadě infrastrukturních projektů, v Pákistánu a Afghánistánu, na jehož obnově měla Čína ambice spolupracovat s Tálibánem.
Problémy však provázejí projekty BRI po celém světě, jak upozorňují i autoři nové analýzy publikované ve Foreign Affairs. Ti popisují ústup Pekingu od obřích investic spojených s rizikovými půjčkami vysoce zadluženým státům a příklon k „méně okázalým a levnějším iniciativám například v akademické oblasti, telekomunikacích, zelené energii či lovu tuňáků“. Postupně se tak zvětšuje propast mezi realitou a tím, jak by se Čína ráda prezentovala prostřednictvím vlastních propagandistických sítí.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 KčPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)
Čtěte též
Čína tlačí na zvýšení porodnosti. Začne komplikovat rozvody
Slovensko chce svůj díl z čínského koláče: „Copak Evropa neporušuje lidská práva?“
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
7 komentářů
Pamatuji čínské snahy spojené s rozdáváním knížeček s citáty Mao-tse-Tunga v sedmdesátých letech. Zdá se, že se toho od té doby příliš mnoho nezměnilo.
Připomíná to problémy, které má Česko a Afrika i s ostatními kapitalistickými mocnostmi a jejich podnikatelskými vykuky, kteří využívají korupčního prostředí, neschopnosti a lačnosti našich úředníků a politiků a jejich ochoty dělat z Česka levnou montovnu jednou Koreje, podruhé Německa a stát závislý na politicky preferovaných a pod tlakem přednostně odebíraných dodávkách předražených amerických a jiných softwarů a licenčně chráněných a zvýhodňovaných výrobků a služeb.
Kdyby tu neměly automobilky z Německa, Francie, Japonska a Jižní Koreje svoje pobočky- podle tebe montovny, tak by ČR byla zadlužená daleko víc než je a také by byla mnohem větší nezaměstnanost. To co tu píšeš, jsou jenom kecy levičáka, který stěží absolvoval základní vzdělání.
Prosím, lidičkové: Hlavně nechtějme nahněvat ÚV KSČ!
Ano, kdybychom rozhněvali soudruhy z Ústředního výboru Komunistické strany Číny, třeba nesmyslnými požadavky na dodržování těch směsných lidských práv, tak …
Tak by Zeman, Tvrdík a další soudruzi nedostali od ÚV KSČ své služné. To by bylo STRAŠNĚ smutné.
A taky by to bylo vše.
Regály v obchodech by dál přetékaly čínským šuntem, jako dnes.
Čínské IT firmy by dál nabízely své „levné“ produkty, jejichž prostřednictvím budeme AUTOMATICKY sdílet svá data s čínskými tajnými službami.
A to se vyplatí – čínskému impériu a českým vlastizrádným darebákům.
A také těm občanům ČR, kteří nechtějí být občany, nýbrž otroky, jako dřív.
Není jich málo; Babiše volilo skoro 2 400 000 zájemců o otroctví.
Připomeňme si: O svobodu a demokracii je nutno pečovat, třeba i bojovat.
O nesvobodu, otroctví stačí projevit zájem. On se někdo najde, kdo nám obojí poskytne, zdarma, trvale.
Je to na nás, jestli zůstaneme v EU a NATO, nebo se „chytře“ vrátíme do Západní Asie, kde jsme – vinou pitomosti našich předků – hnili a smrděli přes 40 let.
Jen na nás.
Čest a Nazdar!
Zahraniční politika mnoha azimutu má dernieru s koncem mandatu prezidenta Zemana. Je dokonce možné tvrdit, že hlavní
protagonista miliardář Kellner, který tragicky zahynul na Aliasce, nedaleko Anchorage, kde právě probíhalo jednání MZ a Ciny a USA,predznamenal ukončení teto vize. Ještě jedna bublina byla zaznamenána nedavno prezident Zeman měl telefonicky rozhovor s prezidentem Číny p. SI,předmětem rozhovoru prý byl Home Credit. Všechna sláva polní tráva, už to má za pár prezident Zeman.
No ono přesněji, tak když už taková nabídka ze Číny byla, tak proč by se češti politici, ale i taky podnikatelé s kontakty , bafuňaři a další nepřiživili na provizích, že? Ten seznam by byl dlouhý, . A taky nezapomeňme na dobu covidu, kolik se najednou vyrojilo těch českých dobromilů s kontakty v Číně schopných ty roušky tam sehnat a dovezt. Za patřičně navýšenou cenu, jistě, přece by to pro svůj stát nedělali zadarmo..
tak aby bylo jasno, to zadna politika mnoha azimutu nebyla,to jen tak „fakove“ nazyval Mlha, ve skutecnosti to byla politika vychodnich azimutu a lezeni do zadku vudcum techto mocnosti, nedemokratickych a agresivnich,jak se dnes ukazuje, a taky nepratelskych, je to zemanova obrovska ostuda, ktera skoncila krachem…nastesti, toto opravdu neni a nesmi byt role prezidenta tlacit soukromy business par oligarchu bez ohledu na to, jaky to ma dopad na celkove vnimani nasi zeme a to hlavne mezi nasimi nejdulezitejsimi partnery a spojenci, geopoliticke smerovani atd….tak nastesti je tomu uz definitivne konec!