Poslové dobra 2016: Republiku obchází Strach, prokuratura zasahuje a občan pátrá a informuje
My jsme jak známo velmi pro to dobro, pokud možno v nějaké koncentrované podobě. A že ho v roce 2016 bylo: zavřené obchody, abychom ochránili pokladní před prací, kontrolní hlášení DPH a EET, protože se krade, až hanba, prolomení domovní svobody skrze kontrolu kotlů, cenzura internetu kvůli hazardu, pokuty za kde co, počínaje urážkou úředníka a vstupem do lesa konče. Prostě je nám už tak nějak líp.
- Otázka dobra zaujala i americké vědce. Sestavili žebříček morálních počinů, které neodvratně vedou k záchraně světa. Nejvíc prý pomáhá změna profilové fotografie na facebooku podle aktuálního terče teroristických útoků. Uživatelé, kteří mají aspoň šest tříd obecné školy, mohou doplnit invenčními citáty Je suis Paris, Ich bin ein kombajner, případně Bru-sel, Bru-sel. V našich podmínkách lze dále uplatnit nadávání na petardy a konstatování, že i v roce 2016 umírali zpěváci a herečky.
Jenže to jsou dobra malá, naše osobní, konaná podle hesla Neptej se, co může sluníčko udělat pro tebe, ale co můžeš ty udělat pro sluníčko. A pak jsou tu skutečné velké činy, jako třeba dílo režiséra Jiřího Stracha.
„(Nový film Anděl Páně 2) mě ještě nechce pustit ze svých křídel. Je to ale opravdu krásný pocit, píší mi lidé o tom, že si třeba lístky dávají k Vánocům, protože pro mnoho lidí je návštěva kina luxus. České televizi se ozvala paní, ročník 1922, v němž prosila generálního ředitele Petra Dvořáka, zda by nemohli Anděla Páně 2 pustit letos v televizi, jelikož se bojí, že by se příštích Vánoc nemusela dožít a do kina už se nedostane. Byl to ručně psaný dopis. Rozhodl jsem se proto, že za ní i s kopií filmu zajedu a film jí pustím, protože to mě opravdu dojalo.“
(Režisér Jiří Strach pro Svobodné fórum, 24. prosince 2016)
My panu režisérovi rozumíme, protože máme taky dobrou povahu. Jen se trochu bojíme, aby se teď po republice neujezdil, žijeme v chudé zemi, lidi nemají na kino a tak, vyhlídky na budoucnost taky nic moc, prostě bída kam se podíváš. A těch žádostí, co se mu určitě sejde, aby měl chudák čas pro nás ještě něco laskavého natočit.
Politici a další veřejně činné osoby se den co den „dopouštějí“ zaznamenáníhodných slov, jež je dobré uvést do patřičného kontextu.
- Jsou prostě mezi námi lidé, kteří to s námi myslí dobře, ať už chceme, nebo ne. To jen my hloupí to ve své omezenosti nevidíme. Ale ono nám to nakonec samo rádo bude muset dojít.
„Rozhodnutí lze ve své podstatné části hodnotit jako přepjatě formalistické. Poukazování na údajné formální nedostatky v příkazech k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a povolení ke sledování, které senát Vrchního soudu v Praze nyní vytýká soudcům, kteří rozhodovali ve věci v přípravném řízení, je zcela neobvyklé právě s ohledem na opakované předchozí rozhodování celé soudní soustavy.“
(Vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová komentuje rozhodnutí vrchního soudu, podle něhož byly odposlechy v kauze Davida Ratha pořízeny nezákonně)
Je to jasné? Rozdělení na kladné a záporné hrdiny příběhu je narýsováno, arcisatana Ratha je třeba dostat za použití jakýchkoli prostředků, služba je služba, není čas na zbytečné otázky. A pokud se někomu nelíbí, že mu státní zástupci nezákonně lezou do soukromí, ať si stěžuje na lampárně na Hlavním. Porušení trestního řádu a ústavou zaručených práv jsou „nedostatky“, navíc údajné nebo jen formální. A i kdyby, soudy to přece doteď povolovaly bez řečí, tak ať nám tak nějak nevybočují. Se soudružským pozdravem pražská prokuratura.
- Pak je tu armáda Neznámých vojínů protikorupční války, kteří položili své svědomí na oltář daňového výnosu. Zatím jich je mezi námi těch, kdo využili velkorysé nabídky ministra financí a zaudávali si skrze nevydanou účtenku, jen 1900. Musíme ale pochopit, že jde o číslo jen za první měsíc. Charakter společnosti je zatím ještě pokřivený sedmadvaceti lety tzv. svobody, to se ale časem srovná a čísla nám porostou. Času je dost, odposlechů a vazebních cel dostatek.
„Chci uspět ve volbách, protože mám lidem co nabídnout. Vždy jsem se uměl postarat o rodinu, o přátele, o zaměstnance a taky o sebe. A myslím, že bych se o naši rodinnou firmu, Českou republiku s deseti miliony členů, taky byl schopen postarat.“
(Předseda hnutí ANO 2011 Andrej Babiš na svém facebooku, 3. prosince 2016)
My jsme zde už tento výrok pana předsedy jednou chválili, ale dobrých zpráv není nikdy dost. Ovšem ono se snadno řekne postarat se o 10 milionů lidí. Ale co s odpadlíky? S číšníky, hospodskými, živnostníky, a vůbec vší tou verbeží, co nám to zatím tak nějak nechce chápat? Budou i oni smět přidat se k rodině? A co za to? Postačí nějaké to poučení z krizového vývoje, kde se pěkně po soudružsku odstřihneme od reliktů minulosti, 90. let, parlamentní demokracie zvané žvanírna atd. atp.? Co nějaká větší podpisová akce pracovních kolektivů, zpěváci a herci můžou třeba v Národním, zkušenosti už s tím mají a teď na konci ledna by k tomu byla vhodná chvíle. Je na tom prostě třeba ještě trochu zamakat, ale už se nám to rýsuje. Na podzim by z toho mohlo být pěkných 99,98 %, jak jsme zvyklí.
- Takže už nám zbývá jen si to vnitřně nějak porovnat s tím osmdesátým devátým, kdy jsme jak pitomci běhali po těch náměstích. Návod, jak na to, nabízí pan Miloslav Kašpar z Jihlavy, který své teze obvykle publikuje ve filosofickém věstníku na Novinkách cé zet. „Jak jsme skandovali v Praze 17. listopadu – Ať žije Pan Prezident Zeman!!! Nic než národ!!!“
Čili do roku 2017 klidnou mysl, oni už se o nás postarají.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Investor Brůna: Lakotové vždy prodělají. Šmejdi si na ně umějí počkat
Petr Fischer: Slovo roku a úpadek duševní činnosti lidského pokolení
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
11 komentářů
Zvláštní, mně neobchází (ten strach), jaksi se mně kdoví proč zdaleka vyhýbá.
Pane Malecký, Váš článek jsem si uložil, abych si mohl občas posílit naději, že nejenom opravdu nikdy není tak zle, aby nemohlo být hůř, ale dokonce není ani tak zle, aby už mohlo být jen hůř a že je všechno ztraceno. Děkuji.
A to jste ještě zapomněl na dojemnou péči o svačiny našich dětí. To by bylo, aby rodiče sami rozhodovali, co jejich děti svačí. Tohle právo si ode dneška vyhradila jedna vševědoucí ministryně. Ta už na ty fakany dohlídne. Co budou umět je fuk, hlavně že jim zachutná zelí.
Ve skutecnosti cele nase skolstvi stavi na tom, ze ministerstvo a Cermat vedi nejlepe, co je pro dite nejlepsi a jak ho pripravit na zivot, jaky bude za 15-70 let.
A jakekoliv vyboceni z rady, aktivni zajem rodicu nebo – nedej boze! – navrhu samotnych deti, jak to udelat, aby je skola aspon trochu bavila a zbytecne se tam cele roky nenudili (to je vhodna priprava tak pro uredniky) se exemplarne tresta…
Stejne tak ve zdravotnictvi: pacient je nekompetentni blb, ktereho se na nic neptame a nic mu nevystvetlujeme – a kdyz uz ma nejaky dotaz, blahosklonne mu sdelime, ze by to nepochopil a kdyz se i tak nnda, vyhrozujeme psychiatrii nebo trvalymi nasledky. Priklad s z poslednich dnu je typicky: jako kdyz matka shodou okolnosti porodila doma (ac v planu to nemela), dite naprosto zdrave, jen ona mela nejake poporodni kompliakce a tak se nechala odvezt do nemocnice a dite nechala na ten den u otce..ale ten medialni humbuk, stvanice! – udelala se z ni zruda, protoze „miminko patri k mamince“ – ac by s nim stejne v nemocnici nebyla (nakonec matka byla druhy den propustena, „lekar“ ltery tu aferu spustil ani neodpovedl, zda-li by to dite s ni mohlo byt a jako duvod uvedl, ze „stejen by kazde novorozene mel prohlednout lekar“)…
…Ostane u naroda, co 100 let odposledniho panaovnika obdarovava zastupce statu kde cim, ajko by to byl polobuh, asi nic jineho nez stadnost cekat nelze… Nejhorsi, z evetsina lidi to jeste povazuje za spravnou vec a „slusnost“ – poslouchat ty nahore…
…a jeste jedna dost podstatna vec – zakon o prokazovani majetku palti uz od prosince 2016! – jaksi se na to v dobe udavacu na EET pozapomelo; ale to je naloz, opet staci anonymni udani a pak VY budete dokazovat urednikovi jak jste k majetku prisel – a jakou ma cenu samozrejme taky rozhodne urednik. Reknetemu neco nelichotiveho a sup „nespolupracujete“ prijdete o to.
To je panecku zakon!
A bude to v pořádku.
– rikaji vam neco pojmy „presumpce neviny“ a „dukazni bremeno na strane obzaloby“ ? – to jsou zasady pravniho statu, ale pomalu se tady delaji „vyjimky“ (salamovou metodou) – nejdriv to padlo u tzv. sexualniho obtezovaani, kdy zalovany musi dokazat, ze je nevinny… a ted to mame uz i u majetku… tech „vyjimek“ z normalniho stavu stale pribyva…
– stale dokola, o „provineni“ ma rozhodovat soud, ne nikym nevoleny nikomu krome sve penezenky neodpovedny urednik, ktery ma navic mnohem sirsi pole sveho vlastniho vykladu a vlastni iniciativy nez soud omezeny zakony atrestnimardem (byt u nas se to casto porusuje, vymezeni pravomoci tady je).
=> z jakztakz pravniho statu, byt casto jen formalne a formalisticky, se postupne stavame fizlokracii (zkorumpovaneho policejnihio statu, kde ti, co maji penize (znamosti, vliv, moc) maji jina prava a povinnosti nez ten zbytek.
Právní stát by nenechal rozkrást státní majetek, takže ohánět se právním státem v případě ČR je, řečeno dnešním jazykem českým, irelevantní.
Občan pátrá a informuje je přeci zákonitostí našeho státu.Nestavte tam rovnítko udavačství.Mimořádné majetky přeci nevznikly osobním vykládáním vagonů po nocích zbohatlíky.Vznikly jakousi šalbou na nás páchanou.My prostí tu šalbu neodhalíme.Nechme tedy,aby orgány činné v trestním řízení oprávněnost majetku potvrdily.Čistost konání se lehce prokáže.Nečistost konání při snaze a neovlivňování také.Věřme,že tomu tak vždy bude.
Gratuluji hezky popsáno. Jen bych upozornil že výrok pana režiséra Stracha není originální. To samé už kdysi prohlásil před ním, před více než 20 lety v „naší-vaší“ televizi Nova její generální ředitel pan Železný. I jemu prý tehdy psala nějaká babička a žádala ho aby dávali na Nově častěji seriál Dallas. Jinak prý umře a už se nedozví jak to nakonec dopadlo.. Napadá mne, jestli to nyní nebyla ta samá babička které se v té mizérii postbolševické pseudodemokracie podařilo prožít dalších 20 let. A v nabyté moudrosti stáří přesedlala z amerických vzorů na romatickou naději českých pohádek. V něco člověk věří musí aby se z té mediální reality nezbláznil.
Byla to prokazatelně jiná babička. Ta Železného e jmenovala Máňa a ta Strachova nějak jako Stáňa. Všechno nejlepší v novém roce 2017, stejně to nebude nic moc.