Podívejte se, kde nejrychleji ubývají zásoby vody. Dobře na tom není ani Evropa.

Napsal/a Libor Stejskal 15. července 2015

Lidstvo poměrně rychlým tempem vyčerpává přibližně třetinu všech velkých přírodních zásobáren podzemních vod. A přitom ani neví, kolik vody v nich vlastně zbývá.

K tomuto závěru dospěli vědci z univerzity v kalifornském Irvine po vyhodnocení údajů ze satelitního systému americké NASA (Národní úřad pro letectví a kosmonautiku). Studie, která byla v těchto dnech zveřejněna na stránkách Water Resources Research ukazuje, že voda ubývá i ze dvou největších evropských rezervoirů – z Pařížské pánve a Ruské tabule.

Neumíme změřit, kolik vody zbývá

Autoři upozorňují, že významná část světové populace závisí na zdrojích vody, o nichž nikdo neví, kdy se zcela vyčerpají. „Současné metody měření nám neumožňuj zjistit, kolik vody kde vlastně zbývá,“ říká vedoucí výzkumu Jay Famiglietti.


 Čtěte také: O vodu se válčí ve stovkách konfliktů. Ohrozit mohou i Evropu


Studie vůbec poprvé využila satelitní data systému GRACE, která sledují výkyvy zemské gravitace ovlivňované pohyby vodních mas. Porovnávání údajů v letech 2003 až 2013 ukázalo, že ve třinácti ze 37 velkých zemských zásobáren voda rychle ubývá. Osm z nich vědci klasifikovali jako extrémně přetížené, protože do nich už žádná prakticky neproudí. U zbylých pěti její přísun ani zdaleka nestačí pokrýt úbytek.

Arabský poloostrov, Indie, severní Afrika…

Vůbec nejohroženější oblasti je Arabský poloostrov, kde na zásobách spodních vod závisí více než 60 miliónů lidí. Následuje území kolem řeky Indus (Indus Basin) zásobující vodou severozápadní Indii a Pákistán. Podzemní voda rychle ubývá i v severní Africe (zásobárna v oblasti Murzuk-Djado)

Velké zásobárny vody se zpravidla nacházejí velmi hluboko pod povrchem země, často skryty pod těžko prostupnými geologickými vrstvami. Jen nejen velmi náročné a drahé čerpat z nich vodu, ještě složitější je zjistit, kolik jí vlastně obsahují.

Z jedenadvaceti velkých podzemních zásobáren – na mapě jsou vyznačeny červenou, oranžovou a žlutou barvou – v letech 2003 až 2013 ubývala voda. Do zbylých třinácti přibývala intenzitou znázorněnou odstínem modré barvy. Kliknutím lze mapu zvětšit.

Podzemní voda

©©

Čtěte též

4 komentáře

  1. SuP napsal:

    A to jsem rád, že Vás zase vidím!
    Ale k článku. Já si totiž myslím, že problém je jinde. Když se totiž změnil charakter dešťových srážek na přívalové, nemůže se využít retenční schopnost Země tolik jako kdysi, když srážky bývaly měně intenzivní, ale dlouhodobé. Voda se při přívalových deštích nestačí vsakovat tak rychle jako naprší, takže jí velká část steče řekami formou záplav do moře a vsákne se jí jen malá část, která nestačí doplnit podzemní zásobu.
    Takže s buď musíme naučit záplavovou vodu odvádět na velkoplošná vsakoviště, nebo si ji budeme muset vracet osdolováním mořské. Myslím že ta první cesta nabídne spoustu zajímavé práce a prostory pro nápady.

    • Libor Stejskal napsal:

      Dobrý den, pane SuPe, též Vás rád vidím.

      to, co píšete, mi dává smysl. Také si myslím, že s vodu bude třeba začít nakládat trochu jinak než dosud.

  2. milos napsal:

    Dobrý den pane Stejskale.
    Austrálie, kde žiji, je známá nedostatkem vláhy zejména v obilnářských a dobytkářských oblastech. Někde nezaprší 2-3 roky. Na botswanské Kalahari, kde jsem dlouhodobě pracoval, nepršelo vůbec, potok, řeka, rybník, přehrada tam neexistují.Křováci(Sanové)byli mistři v zemi sužované žízní. Do této oblasti v minulých dvou století pronikli Bantuové, po nich Burové(holandského původu)z Jižní Afriky a nakonec Evropané,těch tam nikdy nebylo mnoho. Zjistili ale, že hluboko pod kalaharskými písky jsou obrovské přírodní rezervoáry slané ale i pitné vody umožňujícív našem pojetí přijatelný život. Studny ale mění kmenové zvyky původních obyvatel a ráz celé oblasti.

    • Libor Stejskal napsal:

      Dobrý den, pane Ondrášku,

      díky za velmi zajímavou informaci z Afriky. Přeji vše dobré do Austrálie.

Přidávání komentářů není povoleno
Vážený uživateli, tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s jejich použitím souhlasíte. Více informací o cookies