Zda zapojit průmysl do plánovaného dalšího uzavření ekonomiky je otázka vpravdě hamletovská. Ne, vláda v ní neřeší, zda „Být, či nebýt“, to pro ni přijde až v říjnu. Ale řeší hned následující řádky slavného monologu (v Joskově překladu):

Je důstojnější trpělivě snášet
kopance, rány, facky osudu,
nebo se vrhnout proti moři útrap
a rázem všechno skončit?

Jinak řečeno – snášet kopance i od odborné veřejnosti, že vyhlášená omezení nijak nesouvisejí s ohnisky přenosu a jsou jen předstíráním, že vláda „něco dělá“, nebo skousnout hořkou pilulku a „rázem infekci skončit“ hlubším, ale o to kratším zámrazem?

Ze zapojení průmyslu do lockdownu má ministryně financí strach, který je hamletovský přímo doslova. Ve čtvrtek 25.2. prohlásila, že „lockdown, který by dopadl na průmysl, by byl ‚cestou, ze které není návratu'“. To je téměř plagiát Hamletova monologu, který hovoří o strachu „z neznámých krajů, odkud nikdy nikdo | se dosud nevrátil„.

Pro utěšení veřejnosti následující text ukazuje, že lockdownu průmyslu se není třeba bát – pokud díky této hloubce bude lockdown zároveň dostatečně krátký; a hlavně s dostatečným předstihem oznámený.

Pokud vláda bude dále zpřísňovat, na jak dlouho by to měla dělat?

• Případné zavření průmyslu musí mít účel epidemiologický, nesmí být jen dalším pokusem dělat něco jen na ukázku, že se něco dělá. Proto záleží spíše na hloubce než na délce uzavření.
• U většiny otázek se ekonomové a epidemiologové neshodnou: uzavírání je špatné pro jedny a dobré pro druhé. V porovnání volby uzavření „krátké a hluboké“ versus „delší a povrchní“ se ale shodnou.
• Krátké ale hluboké uzavření dosáhne nejen hlubšího a hlavně rychlejšího výsledku (o který v tuto chvíli jde především), ale může být také ekonomicky méně ničivé.

Přežil by český průmysl zapojení do lockdownu?

• Vezměme například jednotýdenní téměř kompletní zámraz průmyslu:
  • Jednotýdenní zpoždění dodávek by většina obchodních partnerů v průmyslu pochopila. Dokonce i těch zahraničních, takže bychom nepřišli o „naši exportní pozici“, jak varují zástupci průmyslu.
  • Nákladnost vypadlé produkce nemá žádnou absolutní hodnotu; záleží na kontextu. Pokud chybějící průmyslová produkce nemá komu chybět, protože (domácí) odběratelé mají také zavřeno, pak jsme utrpěli menší škodu, než když se nevyprodukuje něco, na co někdo jiný spoléhal.
  • Velkým odběratelem průmyslu je opět průmysl. Při téměř kompletním zámrazu by chybějící produkce neměla daný týden komu chybět. Šípková Růženka by po procitnutí mohla pokračovat v započatém pohybu.
  • Částečné uzávěry oproti tomu dokáží napáchat vyšší škody. Tržní síť dodavatelů a odběratelů je velice složitý mechanismus. Když z něj vyjmeme jednu část, nikdy nedokážeme centrálně odhadnout, kde bude produkce vypnuté části chybět. Protože ostatní části by se snažily fungovat normálně – a nemohly by.
• Nejklíčovější pro úspěch hlubokého krátkého zámrazu je oznámení s dostatečným předstihem. Jinak bude muset vláda vždy dělat výjimky pro provozy, které nemají šanci se připravit při dosavadním režimu oznamování zítřejších opatření večer po hlavních televizních zprávách.
• Čím delší předstih, tím lépe se provozy na uzavření mohou připravit, a tím méně budou potřeba výjimky pro ty co uzavřít nelze, protože se na to nestihly připravit.
  • V dnešní situaci to nelze stihnout „z pátku na pondělí“. Zároveň ale čas běží.
  • Jako první realistický den zamražení by mohl připadat snad čtvrtek, pokud by vše vláda vyhlásila předchozí pátek.

Ale průmysl je přeci mnohem důležitější než služby, ne?

• Vláda s podporou prezidenta republiky pokračuje v tvrzení, že průmysl, který tvoří 36 % HDP, je pro ekonomiku zásadnější než služby, které tvoří 60 %.
• To je fetišizace staré komunistické představy z 19. století, kdy skutečně průmysl byl centrálním bodem rozvoje evropských ekonomik.
• Výjimka pro průmysl nedává smysl ani epidemiologický, ani ekonomický.
• Pokud namísto krátkého hlubšího uzavření chce stát pseudovědecky určovat dělící čáru mezi uzavřenými a neuzavřenými provozy, musí ji vést nikoli podle klasifikace „průmysl-služby“, jako doposud, nýbrž podle náchylnosti k přenosu na pracovišti (případně po cestě na pracoviště).

Co když ale jeden týden nestačí?

• I kdyby jeden týden epidemiologicky nestačil, stále lze využít vyšší efektivnosti krátkých hlubokých zámrazů pro rozdělení v čase.
  • Například střídavý režim týdnů off-on-off-on způsobí za měsíc menší škody a vyšší zpomalení infekce, než mělká uzávěra v kuse.
  • Při dostatečném předstihu vyhlášení lze navíc u režimu krátkých hlubokých epizod využít fenoménu skladů – jejich plnění nebo naopak vyprazdňování. To uprostřed vícetýdenního uzavření nelze.

Pokud uzavírat selektivně, čím nahradit čáru průmysl vs. služby?

• Hustota: Zhuštěnější provozy jsou náchylnější. Ať jsou v průmyslu či službách.
• Mzdy: Provozy s nižší mzdou jsou náchylnější protože pracovníci bývají závislejší na každém odpracovaném dni a mohou si méně dovolit karanténu. Ať jsou v průmyslu či službách.
• Urbanita: Městské provozy jsou náchylnější pro nákazu po cestě do práce než vesnické, kam více lidí přijde samo pěšky nebo vlastním vozidlem.
• Ne dle zaměření: Prodejny nejsou samy o sobě nakažlivější než výrobny. Primární je rozestup a minimalizace kontaktu různých lidí s fyzickými objekty.
• Ne nutně formou nařízení: Nařizovat home-office je těžké, nelze centrálně definovat, kde je myslitelný. Ale v méně nakažených zemích vlády mnohem více apelují na jeho využívání, než u nás. Opakují je v každém mediálním vystoupení.

Měly by být nějaké výjimky třeba pro potravinářství?

• Potravinářství je sice považováno za „nezbytný“ sektor, ale bohužel zároveň patří mezi nejvyšší šiřitele nákazy, jak ukazují zahraniční zkušenosti ze zemí, které profesní strukturu nakažených studují, na rozdíl od nás.
• Například drůbežářské podniky jsou velkým šiřitelem v Německu, a situace musí být obdobná i na východní straně Krušných hor. Nízkopříjmoví lidé, kteří si nemohou karanténu dovolit, zde bývají zhuštěni v chladném prostoru…
• I potravinářství by zvládlo několikadenní uzávěru, když bude mít čas zakonzervovat provoz. Vláda sama hovoří o „válce s virem“, a konzervy k válce patří.

No a jak to tedy dopadlo s tím Hamletem?

Rozhodl se pro život. Pro něj by ale smrt bývala znamenala skutečnou smrt.
My to máme mnohem jednodušší. Lockdown by při zapojení průmyslu mohl být kratší, a my všichni – včetně toho průmyslu – bychom jej o to snáze přežili.

Abychom si pak v tom životě dostatečně dál užívali

…. krutost světa,
svévoli tyranů a posměch blbců,
zhrzenou lásku, nedobytné právo,
nadutost úřadů, zavilost malých,
s níž ničí všechno, co je přerůstá.

Zda se česká vláda skutečně rozhodne pro rozhodné slovo, nebo zůstane u české tradice „odvolávám, co jsem odvolal“, teprve uvidíme.

Hamlet měl i v tomto ohledu jasno, ukončiv svůj monolog takto:

Vždyť plnokrevné odhodlání dlouhým
rozumováním chřadne, ztrácí dech,
a co mohlo být útočné a rázné,
se najednou jen pomotá a zmate,
až z toho není nic.

Autor je hlavním ekonomem investiční skupiny Natland