ROZHOVOR. Druhá část rozhovoru s politologem Pavlem Šaradínem z Univerzity Palackého. Tentokrát o politice Olomouckého kraje. „Radim Fiala, který je dlouhodobě politicky aktivní, propojuje politický svět s podnikáním. Je to člověk, který si dokázal spočítat, že náklonnost k Tomiu Okamurovi se vyplatí,“ říká Šaradín. Připomíná také, že i po dvou letech jsou stále vidět politické důsledky operace Vidkun.

• Je v současné době hnutí ANO na krajské úrovni jednotné? Narážím na to, jak skončil bývalý hejtman Oto Košta.

Když hovoříte s některými politiky ANO samostatně, tak zjistíte, že tam jsou opoziční názory. Když ale jedná hnutí ANO na klubu, na výboru, na veřejnosti, tak vidíte „stmelený šik“. To můžeme vidět i na celostátní úrovni, že ne všichni ministři a poslanci jsou spokojeni s tím, jak je ta strana vedena. Každý politický subjekt potřebuje k zesílení opozice určitý čas. ANO je v té méně komfortní situaci. V celém hnutí rozhoduje de facto jeden jediný člověk, jeden jediný majitel. Ten čas bude potřebovat mnohem větší. I přesto ke štěpení ve straně v mnoha městech docházelo. Například v Prostějově. Tedy já očekávám, že do budoucna se bude ta jednota vytrácet.

• Funguje na krajské či celostátní úrovni jakási „prostějovská klika“? Vidíme zde blízkost několika politiků, ať už je to Radim Fiala, Jaroslav Faltýnek, dokonce i hejtman Okleštěk je z Prostějovska…

Když bychom se podívali na vznik hnutí ANO, tak to rozhodně není projekt, který by vznikl zespodu z nespokojených občanů. Je to marketingový projekt, který si založil miliardář. K tomu, aby mohl být úspěšný, však potřebuje politické profesionály. Tedy tu páteř strany tvoří buďto lidé z Agrofertu, nebo lidé politicky aktivní. Kombinací obou je například právě Jaroslav Faltýnek. To je pravá ruka Andreje Babiše a právě přes něj procházejí veškerá politická rozhodnutí na Moravě a – jak vidíme – i v Praze.

Něco obdobného je i Radim Fiala, který je dlouhodobě politicky aktivní a propojuje politický svět s podnikáním. Je to člověk, který si dokázal spočítat, že náklonnost k Tomiu Okamurovi se vyplatí. Co se týče hejtmana Oklešťka, vlastně bych ho ani nezmiňoval, protože je to nižší liga. I přesto zde vidíme dva politické podnikatele a silné hráče, kteří mají pravděpodobně na to, co se odehrává na celostátní úrovni, značný vliv.

• Je tedy možné, že tento byznysový přístup k politice může dohnat ANO a SPD do koalice, případně tiché koalice?

Na celostátní úrovni ne. To by byla evropská smrt hnutí ANO. Andrej Babiš ví, že si nemůže dovolit žádnou spolupráci s Tomio Okamurou. Na krajské, lokální úrovni si to samozřejmě představit dokážu.

Kraj jako firma

• Další zajímavou tváří ANO je Milan Brázdil (zastupitel v Olomouci a poslanec za hnutí ANO, jenž se dokázal na své pozice dostat pomocí preferenčních hlasů i z konce kandidátky). Navzdory tomu, že byl na kandidátce posouván stále níž a níž, byl schopný přeskočit v konečném výsledku současného hejtmana Oklešťka. Čím to?
  

Je to kombinace dvou faktorů – jednak lékař/záchranář a jednak člověk obecně přijatelný. Primárně bych se však přikláněl k faktoru povolání. Když se někdo rozhoduje a chce tu preferenci uplatnit, tak od počátku 90. let si lidé vybírají podle titulu. No a ten „MUDr.“ je takový nejdůvěryhodnější.

• Proč docházelo ke snaze přemístit pana Brázdila na nevolitelné místo?

Protože se báli, že je přeskočí. S tím je spojena vlastně i ta původní snaha jej úplně z kandidátky odstranit.

• Je možné na tom ukázat, nakolik je protežovaný stranickým vedením současný hejtman Okleštěk? Vzpomeňme také zmiňovaného Oto Koštu.

Určitě je současný hejtman schopný a ochotný domluvit se na základních parametrech s Jaroslavem Faltýnkem. Velmi pravděpodobně dokáže ty cíle, které jsou mu dány, naplňovat. U doktora Košty by tato náklonost byla mnohem menší. To byl základní důvod nuceného odchodu.

• Že tedy pan Košta nebyl ten „správný zaměstnanec“ v rámci strany?

Ano, skutečně bych to definoval tak, že nebyl správný zaměstnanec v rámci strany.

• Nakolik zde sehrálo roli obvinění ze spolupráce s bývalým hejtmanem Rozbořilem? Bylo vůbec založeno na nějakém reálném základě, nebo to byl pouze marketingový tah?

Myslím, že to byl skutečně marketingový tah – všechno od alkoholu, až právě k úzkým vazbám s Jiřím Rozbořilem. To, že někoho znáte, se potom dobře marketingově hodí k očernění hejtmana. Takže to byl vlastně typický příklad toho, jak ta mašinerie může fungovat.

• Jaké byly politické důsledky „operace Vidkun“?

Politické důsledky neustále trvají. Samotná kauza se táhne dva roky. Jsou zde političtí aktéři, jako je bývalý hejtman Rozbořil, kterému je takto bráněno v politice. Nevím, jakým způsobem to dopadne, ale dva roky, to už je alarmující případ, že by se s tím už mělo něco udělat. Dva roky je zkrátka příliš mnoho, vzhledem k faktu, že pan Rozbořil je obviněn z jediné věci, kterou je poměrně snadné prokázat.