Ústavní soud se zastal dvojice mužů odsouzených za vraždu a dal jim naději na nové řízení o obnově jejich procesu. Jde o případ, v němž hrají důležitou roli pachové stopy a přípustnost jejich použití jako důkazu. Právě otázka věrohodnosti pachových stop může být v novém řízení o povolení obnovy procesu rozhodující.

Slovák Maroš Straňák a Čech David Šimon si odpykávají dlouholeté tresty za loupežnou vraždu seniora, ke které došlo v roce 2011 ve Slopném na Uherskohradišťsku. Straňák byl odsouzen na 24,5 roku, Šimon dostal o čtyři roky méně.

Oba svou vinu popírají. K jejich usvědčení zásadně pomohly pachové stopy, zanechané na místě činu. Tuto metodu, která původně patřila jen mezi pátrací prostředky, soudy v Česku uznávají i jako důkaz – pokud spolu s dalšími důkazy tvoří tzv. řetězec nepřímých důkazů. Tak to bylo i ve zmiňované kauze.

Šimon i Straňák podali návrh na obnovu řízení, brněnský krajský i olomoucký vrchní soud ho ale zamítly. Loni podali ústavní stížnosti proti tomu, že vrchní soud o věci jednal neveřejně, přestože se projednávaly nové důkazy. A k těm se při neveřejném jednání neměli možnost vyjádřit.

Právě v tomto bodě jim dal Ústavní soud za pravdu.

Policejní metodika jako nový důkaz

„Jak již Ústavní soud mnohokrát zopakoval, účelem řízení o povolení obnovy řízení není přezkoumávat zákonnost, případně odůvodněnost původního rozhodnutí, jakož ani posuzovat vinu odsouzeného. Cílem tohoto řízení je rozhodnout, zda existuje nová skutečnost, resp. důkaz soudu dříve neznámý, který je způsobilý přivodit nové rozhodnutí ve věci,“ rozhodl Ústavní soud v senátu soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové.

Celý text nálezu Ústavního soudu z 25. února 2019 najdete zde.

Soud připomněl, že přestože je návrh na povolení obnovy procesu mimořádný opravný prostředek, nelze v jeho rámci rezignovat na institucionální záruky spravedlivého procesu, jehož součástí je i právo na veřejné projednání věci.

Tolik k formální stránce toho, proč Ústavní soud Šimonovi se Straňákem vyhověl. Nyní k tomu, o co jde obsahově.

Oba muži ve svých návrzích na obnovu řízení poukazovali na problematickou metodu pachové identifikace, na jejímž základě byli oba odsouzeni. Obnovu řízení jim měly přinést nové vědecké poznatky v tomto oboru – tedy skutečnosti soudu dosud neznámé. To je také nutná podmínka k tomu, aby byla obnova řízení povolena.

Jeden ze stěžovatelů Vrchnímu soudu v Olomouci navrhl, aby byla jako důkaz posouzena metodika pachové identifikace, kterou pro ministerstvo vnitra zpracovala Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů, Katedra obecné zootechniky a etologie, Centrum pro výzkum chování psů České zemědělské univerzity v Praze.

Celou zprávu Centra pro výzkum chování psů ČZU najdete zde.

Vrchní soud si skutečně zprávu vyžádal – je totiž neveřejná. A kromě toho pro metodu pachové identifikace i značně problematická. O tom, jaké obtíže provázely její zveřejnění Spolkem na podporu nezávislé justice Šalamoun, jsme psali už dřív. A popsali jsme i důvody, proč zpráva považuje metodu pachové identifikace za problematickou a prakticky nepoužitelnou pro trestní řízení.

Vrchní soud obsah metodiky i její přílohy přečetl v neveřejném zasedání bez přítomnosti stěžovatelů a jejich obhájců. „Stěžovatelům nebylo umožněno se s kompletní metodikou seznámit a vyjádřit se k ní, jelikož ji vrchní soud pouze přečetl v neveřejném zasedání, přičemž jeden ze stěžovatelů ani nevěděl o její existenci. Nadto se ve svém rozhodnutí vrchní soud metodikou zabýval, hodnotil ji a vyjadřoval se k ní, tedy s ní zacházel jako s důkazem,“ píše Ústavní soud.

Přeloženo do laické řeči – tím, že vrchní soud metodiku četl, zacházel s ní jako s důkazem, který do té doby nebyl soudu znám.

Ústavní soud už dříve v jednom ze svých nálezů uvedl jako jednu z podmínek ústavně konformního provedení metody pachové identifikace skutečnost, že prováděná metoda pachové identifikace reflektuje aktuální vědecké poznatky zkoumání této metody. Už v tomto rozhodnutí tak předjímal, že vědecký poznatek týkající se metody pachové identifikace je pro její použití v trestním řízení klíčový.

„Jen taková metoda pachové identifikace, která je provedena v souladu s aktuálním vědeckým poznáním, je ústavně konformní, proto bude třeba, aby vrchní soud v řádném řízení umožnil stěžovatelům seznámit se s popsanou metodikou, aby ji vrchní soud podrobil řádnému dokazování a poté se s ní i s argumenty stěžovatelů náležitě vypořádal,“ uzavírá nyní Ústavní soud.

Policie o problému ví šest let

Metodika obsahuje podrobný rozbor metody pachové identifikace tak, jak byla prováděna podle dříve platného pokynu policejního prezidia. Platného do roku 2018, tedy i v době, kdy byli Šimon se Straňákem vyšetřováni a odouzeni.

Zpráva expertů z České zemědělské univerzity ale vyznívá pro použití pachové identifikace jako důkazu před soudem tragicky.

Co říká zpráva expertů: Ze 40 pokusů 15 chybných

Chybovost je podle expertů natolik vysoká, že využitelnost této metody, pokud je prováděna za stávajících podmínek, jako důkazního prostředku prakticky vylučuje. Jinými slovy není jistý ani základní předpoklad, že ztotožnění domnělého pachatele pomocí pachových stop znamená, že na místě činu vůbec byl.

Zpráva popisuje pokusy, které se odehrály od ledna do října 2013 v policejním výcvikovém středisku v Plzni. Výsledky jsou podle spolku Šalamoun alarmující.

Celkem bylo provedeno 40 porovnání párů sklenic obsahujících pachy. V 25 případech byly výsledky správné, ve zbylých 15 chybné.

Opakované porovnání pak provedlo správně jen sedm psů. Dva služební psi provedli chybně dokonce obě porovnání. V osmi případech psi označili shodu mezi sklenicemi, které shodný pach neobsahovaly.

Závěry zprávy pak říkají, že psi jsou v zásadě schopni pachové porovnání provádět, chybovost je ovšem příliš vysoká. To využitelnost identifikace pachových stop jako důkazního prostředku prakticky vylučuje.

„Zvláště alarmující je poměrně vysoký počet ztotožnění těch párů pachových vzorků, které ve skutečnosti shodný pach neobsahovaly. Na základě výše uvedených poznatků nezbývá než dojít k závěru, že spolehlivost výše uvedené metody je za stávajících podmínek nedostatečná a její využívání v průběhu trestního řízení nelze doporučit,“ říká zpráva vědců ze zemědělské univerzity.“

Není to jediný problém, který použití metody pachové identifikace v praxi provází. Během soudního projednávání případu Šimona se Straňákem totiž vyšlo najevo, že policie si je problému dobře vědoma minimálně od roku 2012, přesto byl nový pokyn policejního prezidenta vydán až v na jaře roku 2018.

Vyplývá to z dalšího dokumentu, který se od policie podařilo získat spolku Šalamoun. Nese název „Rizika aplikační praxe metody pachové identifikace v Policii České republiky“ a zpracovala ho komise složená z desítky policejních expertů.

Celou zprávu pro policejního prezidenta najdete zde.

Přímo ve zprávě – kterou sepsali sami policisté pro potřeby policejního prezidenta, se píše:

„V listopadu 2012 se konalo u náměstka policejního prezidenta pro podporu výkonu jednání zaměřené na problematiku provádění pachové identifikace v Policii České republiky. Na tomto jednání byl prezentován problematický stav aplikační praxe v oblasti využití metody pachové identifikace v Policii České republiky. Bylo konstatováno, že současná aplikační praxe je na základě názorů soudních znalců specializujících se na kriminalistickou odorologii nadále neudržitelná, riskantní a z pohledu dokazování trestné činnosti neperspektivní, a to ani pro využití v rámci operativní činnosti.“

Jinými slovy policie od roku 2012 věděla, že metoda pachové identifikace je vědecky tak mizerná, že nemůže sloužit nejen jako důkaz před soudem, ale ani jako pátrací prostředek při identifikaci osob. Přesto trvalo dalších šest let, než na to policejní prezidium zareagovalo změnou pravidel.

Psovod zná postavení konzerv

Hlavní problém metody spočívá v tom, že pachové konzervy v české policejní praxi před komparací zakládá psovod specialista, který následně komparaci provede, a tedy ví, kde se porovnávaný pachový vzorek nachází. Laicky řečeno si psovod sám staví cestu a ví, kde se nachází podezřelá konzerva.

„Z toho vyplývá riziko možného neúmyslného ovlivnění služebního psa psovodem při porovnání. Zde je nutné poznamenat, že toto zjištění není mezi kynologickou policejní veřejností vnímáno jako prokazatelné riziko. Podstatné je, že odborné i laické externí subjekty ho za poměrně velmi závažné riziko považují,“ píše se ve zprávě policejních expertů.

Jak je to jinde ve světě? V tom je největší rozdíl. Nikde jinde v Evropě psovod umístění konzervy nezná a sám si je nestaví. „Důkaz pachovou stopou provedený za okolností, kdy psovod provádějící porovnání má znalost o rozmístění vzorků, by u nich nebyl soudem připuštěn,“ konstatuje policejní zpráva.

Policejní experti ovšem nejdou tak daleko, aby na základě zmíněných rizik metodu rovnou označili za nepoužitelnou. Celou svou zprávu vedou pouze v rovině eliminace rizik, že bude metoda pachové identifikace zvenčí zpochybněna. „Riziko, že externí subjekt úspěšně zpochybní výsledek porovnání argumentací směřovanou k tomu, že psovod provádějící komparaci má znalost o rozmístění konzerv, je vysoké. Proto je nutné vést k tomuto tématu odbornou diskuzi,“ uzavírá zpráva policejních expertů.

Metody pachové identifikace jako takové se ovšem vzdát nechtějí.

Článek je součástí projektu Nevina, který HlídacíPes.org připravuje za podpory Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.

Cílem projektu je popsat případy domněle či skutečně nespravedlivě odsouzených a ukázat hlavní příčiny, které brání průchodu spravedlnosti.