V pátek začínají v Plzni Slavnosti svobody k 80. výročí osvobození americkou armádou. Roků, v nichž se v západočeské metropoli mohly oslavovat skutečné události května 1945, je ale zatím stále méně než těch, kdy to kvůli propagandě komunistické diktatury možné nebylo. KSČ se pokusila historii přepsat a umlčela i kritiky ve vlastních řadách. Dění uvnitř strany v roce 1948, kdy se KSČ rozhodla Američany z oslav v Plzni vymazat, popsal plzeňský historik Jakub Šlouf.

Plzeň byla osvobozena americkou armádou 6. května v ranních hodinách. Tento fakt se v Plzni oslavoval ještě v následujících dvou letech, a to i za přítomnosti komunistů. V roce 1947 byl dokonce položen základní kámen pomníku americkým vojákům padlým za druhé světové války.

Únor 1948 ale vše změnil. S nástupem komunistické diktatury začalo prakticky okamžitě docházet k přepisování historie, potlačování faktů a trestání těch, kdo se pokusili vzepřít. Památník Díky, Ameriko!, který je dnes hlavním místem pietních a vzpomínkových aktů při oslavách osvobození, tak spatřil světlo světa až 50 let po válce, v květnu 1995.

HlídacíPes.org vydává novou knihu

České průšvihy 1945–1948

Publikaci, jež se věnuje období takzvané třetí republiky, můžete získat pouze jako odměnu za dar v minimální výši 699 korun na činnost redakce HlídacíPes.org.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!

I třicet šest let po pádu komunistické totality se stále objevují další dokumenty, které popisují autentické dění z května 1945, a které chtěl minulý režim navždy zničit. Stovkami fotografií a dalších materiálů disponuje i Archiv města Plzně.

Ten plánuje letos u příležitosti oslav zveřejnit také nový zrestaurovaný film, který zachycuje květnové události roku 1945 především v Plzni a Štěnovicích na Plzeňsku. „Film zveřejníme na sociálních sítích Archivu města Plzně,“ potvrdil pro HlídacíPes.org vedoucí Archivu města Plzně Adam Skála.

Místo oslav protikomunistické demonstrace

Na 6. květen 1948 komunisté žádné velké slavnosti v Plzni už neplánovali. Začali propagovat tezi, že Plzeň se osvobodila sama a Američany tak není potřeba nijak vyzdvihovat. Zorganizovali povinné prvomájové oslavy a na oficiálním shromáždění k oslavám konce války, které svolali na náměstí Republiky již na 5. května, už neměli v plánu americkou armádu vůbec připomínat.

S tím se ale Plzeňané nechtěli smířit a 5. května 1948 došlo v Plzni naopak k proamerickým a protikomunistickým demonstracím. Tato událost byla na Plzeňsku první známkou vážnějšího odporu obyvatel proti poúnorové politice KSČ.

Jak popsal historik Jakub Šlouf ve sborníku Archivu města Plzně Minulostí západočeského kraje č. 44, z roku 2009, kritika potlačení faktů o osvobození Plzně se přitom ještě v roce 1948 ozývala i uvnitř samotného krajského vedení KSČ.

Jedním z kritiků byl komunista Karel Štekl, v té době poslanec, který „považoval za politicky vhodné, aby KSČ sama oficiálně organizovala oslavy osvobození Plzně americkou armádou a při té příležitosti dala oslavám svou vlastní politickou náplň tím, že by zdůraznila svůj odmítavý postoj vůči imperialistické politice USA.“

Připomněl, že vedení KSČ se v předchozích dvou letech dokonce aktivně účastnilo oslav:

„Neměli jsme zamlčovat lidem, že sem přišli Američané, měli jsme na radnici vyvěsit americkou vlajku. Důsledky by byly mnohem menší než důsledky toho, že tam nebyla. Spousta slušných lidí si všimla této věci, oni jim řekli, že to je opominutí dekoratéra. Tak se to nedá dělat. Plzeň, která se osvobodila sama, byla příchodem Američanů uchráněna od krveprolití. Nemáme důvodu toho zatajovat veřejnosti, když řekneme, že Američané přijeli jako bojovníci za demokracii, že Američané přišli jako příslušníci armády, která bojovala společně se Sovětským svazem, a říci současně, že osvobodila malou část, zatímco Rudá armáda osvobodila největší část našeho území. Zároveň říct, že není proti památce těchto lidí, které ctíme a na jejichž počest vyvěšujeme vlajku, že se stavíme proti nynější politice USA, která podporuje fašismus v Americe, která intrikuje proti zemím lidové demokracie a proti Sovětskému svazu. Musí to pak vyznít v náš prospěch. [ … ] Oni si to udělali pak lidé sami, ani slovem se nemluvilo o příchodu Američanů. Lidé, kteří nejsou dost politicky vyškolení, se domnívají, že komunisté neříkají pravdu.“

Užít ke správné formulaci…

Situaci kolem potlačování pravdy o osvobození Plzně Američany popsal také další komunista Jaromír Hrbek, lékař a pozdější ministr školství, který v období normalizace na počátku 70. let zahájil vlnu personálních čistek ve školách.

Tehdy, 19. června 1948, popsal ale události z května velmi otevřeně ve vyjádření pro Marii Švermovou:

„Princip nařizování, brutálního komandování, vládnoucí uvnitř krajského vedení byl přenesen i na širší mimostranické fórum. Získávací kampaň byla mnohdy prováděna jako nezastřený teror. Účast na oslavách prvního máje byla zcela zbytečně veřejně vynucována. […] Vrcholu netaktického a nesprávného bylo dosaženo při oslavách osvobození Plzně 5. května. Občanstvo bylo podrážděno nesmyslným zamlčováním a potlačováním jakékoli zmínky o americké armádě […] Přitom nebylo nic snazšího než této oslavy, při správném ocenění účasti USA proti hitlerovskému Německu, užít ke správné formulaci našeho poměru k západu, dvojí tváře Ameriky atd.“

Hrbek v dopise dále popsal i praktiky provokace, které plzeňští komunisté používali, aby mohli své odpůrce pozavírat:

„Této pštrosí politiky a chyb, které byly spáchány, využila reakce k tomu, že ovlivnila tisíce poctivých lidí k přesvědčení, že komunisté jsou hrubiáni, beztaktní, nevděční, že falšují historická fakta atd. Umožnilo se dokonce vehnat občanstvo do demonstrací. […] Trapný ohlas těchto zjevů byl ještě posílen vysíláním celých desítek našich členů jako provokatérů, ozdobených americkým vlajkami, kteří účastníky demonstrací napřed povzbuzovali k projevům a pak zadržovali a předávali SNB. Tento nevhodný postup vyvolal všeobecné odsouzení u mnoha čestných lidí. Žádný z vedoucích funkcionářů nedovedl správně vystoupit ani na oficiálním projevu ani při demonstrativním shluknutí občanstva, které kladlo květinky a praporky k americkému pomníku. Nesmyslný kurs vedli soudruzi z krajského sekretariátu, KAV [NF] a OAV [NF] i po kritickém projednání případu ve schůzi KV [KSČ]. Zakázali skládat zkoušky a maturitu desítkám středoškoláků, kteří měli na oficiálním projevu americké praporky. Postižená však byla též řada nevinných osob. Věc vyvolala nové pobouření. Přes to, že Rudolf Slánský třikrát prohlásil, za přítomnosti nestraníků, že případ bude likvidován mírně, náš krajský sekretariát i AV [NF] trvaly na tvrdém trestání těch nejmladších, nejméně odpovědných a nejsnáze podléhajících svedení, a v tom mnoha zcela nevinných… Byla tak před veřejností pokřivena tvář strany, vyvolán dojem, jako by naše strana byla eldoradem lidí neschopných, pokřiveného charakteru, nespravedlivých, planých radikálů, zakrývajících svou minulost, a prázdných žvanilů.“

Místo demokratizace „rázný pořádek“

Zápas uvnitř vedení KSČ na Plzeňsku pokračoval i po parlamentních volbách 30. května 1948. Karel Štekl kritizoval způsob řízení KSČ na Plzeňsku:

„Výsledkem je hluboká nespokojenost, jak se složením kandidátky, tak se způsobem jejího sestavení, který je v rozporu se zásadami strany […] A typická politika sabotování uvnitř strany je, že se v kraji i okrese izolovala, uřízla a nevím, jak ještě, celá řada schopných pracovníků jen proto, že si dovolili mít svoje mínění a dovedli své v diskusi uplatnit. […] Stojíme v situaci, kdy se nedá mluvit o stranické demokracii.“

KSČ ale směřovala po únoru 1948 k větší centralizaci a „vnitrostranická demokracie“ ani „podpora širokých mas“ nebyly hlavním cílem politiky ústředí, píše ve sborníku Archivu města Plzně historik Jakub Šlouf:

„Pro ústřední orgány KSČ byla prioritou zejména akceschopná stranická organizace, která by bez zbytečných vnitřních sporů realizovala direktivy zaslané shora. ÚV KSČ proto souhlasil s omezováním moci volených orgánů strany ve prospěch stranického aparátu. Schvaloval i jistou míru „diktátorství“. A podporoval potírání regionálních odlišností (americký problém). Z pohledu ústředí proto na Plzeňsku nebylo třeba ,demokratizovat‘, ale naopak zavést rázný pořádek.“

Revize poměrů v plzeňském kraji prováděná zástupci ÚV KSČ byla ukončena v červenci 1948. Za hlavní chybu plzeňských funkcionářů byla označena „nekonstruktivní kritika“.

Karel Štekl měl „sebekriticky“ vystoupit na zasedání pléna KV KSČ, Jaromír Hrbek nesměl již nadále zasahovat do záležitostí kraje. Bývalý poslanec Jan Rych, který odmítl provést „sebekritiku“ svých vystoupení na KV KSČ po amerických demonstracích, byl navržen na vyloučení z KSČ.

Vedení strany tedy umlčelo opoziční hlasy uvnitř a naopak „vyléčilo“ skomírající autoritu sekretariátu KV KSČ tím, že do Plzně nastálo vyslal dřívějšího tajemníka ÚV KSČ Hanuše Lomského. Ten byl ale nakonec sám na počátku padesátých let odsouzen v rámci zinscenovaných politických procesů.

V následujících letech začal komunistický režim využívat cenzuru a propagandu, jejíž součástí bylo i překroucení faktů o osvobození Plzně a západních Čech a úplné vymazání informací o amerických osvoboditelích.

Jedním z hlavních produktů propagandy v této oblasti byl pamflet mladých historiků a tehdy zapálených komunistů Karla Bartoška a Karla Pichlíka s názvem „Hanebná role amerických vojáků v západních Čechách v roce 1945“.

Komunisté publikaci používali i poté, co se od ní oba autoři již koncem 50. let distancovali. Překroucená fakta se dostala velmi rychle i do školních osnov.

Jak a za jakých podmínek vznikala tato kniha i další teze komunistické propagandy, popisuje jedna z kapitol nové knihy HlídacíPes.org, která vychází v pondělí.