V malých a středních nemocnicích po celém Česku zoufale chybějí lékaři. Ve snaze udržet provoz lůžkových oddělení provozovatelé špitálů lékaře lákají z větších měst a přeplácejí je. Primář na periferii si přijde až na dvojnásobek platu, jaký by měl ve fakultní nemocnici v Praze.

Mezi lékaři to není žádné tajemství. Pokud jsou ochotni jít pracovat do menší nemocnice na periferii, mohou si říci o výrazně vyšší plat, než by například dostali ve státní nemocnici.

Jen málokterý ovšem na nabídku kývne, malé špitály jsou pro mnoho z nich odborně neatraktivní, provádí se zde jen malé spektrum i množství výkonů, chybí kvalitní přístroje, konziliární dohled. Roli pochopitelně hraje i trend vylidňování venkova a malých měst.

To vede k paradoxní situaci. Provozovatelé malých nemocnic jsou na jedné straně nuceni rezignovat na kvalitu personálu, na straně druhé je navíc musí přeplatit.

„Co s tím máte dělat, máte zdravotnické zařízení, ale nemáte doktory, které tam potřebujete dostat. Takže jediné, co vás napadne, je, že nabídnete více peněz, což je ta nejhorší motivace, protože tím získáte typově třeba rozvedeného alkoholika, lidi, kteří nemají kde složit hlavu a potřebují finance,“ říká zástupce provozovatele několika nemocnic, který si nepřál být jmenovaný.

Velké versus malé nemocnice

Redakce HlídacíPes.org se ve snaze zmapovat problematiku podrobněji obrátila na řadu nemocnic napříč Českou republikou, provozovaných ať už státem, krajem, městem či soukromými subjekty. Ptali jsme se zejména na to, zda se potýkají s nedostatkem lékařů a také kde se v průměru pohybují platy a mzdy jejich lékařů.

Fakultním nemocnicím, které provozuje stát a které poskytují široké spektrum specializované péče, lékaři zpravidla nechybějí. Mají stabilní přísun absolventů ze spolupracujících lékařských fakult, jsou akreditovány ke vzdělávání mladých lékařů a mají pro ně připravené speciální programy.

Průměrný plat lékaře ve fakultní nemocnici se podle zjištěných informací pohybuje mezi 77 000 a 92 000 korunami měsíčně (mezi jednotlivými FN se odměny liší) – včetně všech bonusů, příplatků a přesčasové práce.

Zcela jiná je ovšem situace u většiny ostatních nemocnic provozovaných ať už krajem, městem, anebo soukromým subjektem. Například Plzeňský kraj spravuje hned šest nemocnic, včetně poměrně velké nemocnice s řadou specializovaných oborů v Klatovech, anebo menší Domažlické nemocnice, která v příhraničí zajišťuje lékařskou péči v nejdůležitějších medicínských oborech.

S chybějícími lékaři se akutní lůžková zařízení tohoto kraje potýkají neustále. A to přesto, že průměrné platy lékařů v Domažlicích činí 110 000 korun, tedy až o 30 000 korun více než ve fakultních nemocnicích v Praze či jinde v krajích.

Nutno zdůraznit, že srovnání platů není zcela vypovídající, protože platový průměr ve fakultních nemocnicích do značné míry snižuje působení mnoha mladých lékařů bez atestace, a tedy s výrazně nižšími platy.

Co naopak srovnávat lze, je ohodnocení primářů napříč nemocnicemi. Jde o lékaře s ukončeným specializačním vzděláním a poměrně dlouhou praxí v daném lékařském oboru. A tam jsou rozdíly opravdu značné.

Například jak uvedla tisková mluvčí Fakultní nemocnice Královské Vinohrady Hana Vránová, průměrný plat na pozici primáře u nich činí 114 000 korun, opět včetně příplatků, bonusů a přesčasové práce.

Ovšem primář interního oddělení v Domažlické nemocnici si přijde na 210 000 korun, jeho kolega v čele gynekologického oddělení z jiné malé nemocnice bere dokonce 250 000 korun. Takové finanční ohodnocení není v regionálních nemocnicích výjimkou.

Rezignace na kvalitu

Problém je, že ani velkoryse zaplacený lékař není zárukou kvalitní péče. Respektive ji těžko může garantovat i zkušený a profesně zdatný lékař, pokud k tomu nemá adekvátní podmínky.

Dobře to ilustruje například situace v nemocnici v Sušici v předhůří Šumavy. Tento malý špitál od roku 2015 provozuje Penta Hospitals. Především v důsledku personální nouze společnost v roce 2017 uzavřela své chirurgické lůžkové oddělení, a tím i provoz nepřetržité chirurgické ambulance.

Jenže těžko hledat nové lékaře, jestliže mají v sušické nemocnici omezenou možnost konziliárních vyšetření (konzultací s jiným lékařem o dalším postupu léčby), například s neurologem, chybí jim počítačový tomograf (CT), který je dnes už zlatým standardem pro diagnostická vyšetření, není zde dostatečný komplement (tedy specializované laboratoře a další úseky jako je mikrobiologie, genetika či radiologie).

Když už nemocnice lékaře sežene, pak jedině za velmi vysoký plat. Jenže na přeplácení lékařů sušické zdravotnické zařízení jednoduše nemá peníze, protože provádí malé množství výkonů.

„V roce 2016 dosáhly personální náklady 95 % veškerých výnosů od zdravotních pojišťoven, v roce 2017 100 %,“ říká jednatelka společnosti Nemos Sokolov (vlastněné Penta Hospitals) Barbora Vaculíková. „Jinými slovy, provozovatelé malých nemocnic spotřebují veškeré výnosy na platy lékařů a sester, v tu chvíli nejsou schopni bez dotací od provozovatele platit nic, ani vodné a stočné, není za co nakupovat materiály, léky, potraviny. O dalším rozvoji ani nemluvě,“ dodává.

Osud nemocnice v Sušici je v současnosti nejistý, Penta Hospitals vzhledem ke stupňujícím se problémům o provoz zařízení ztratila zájem a od 1. srpna je domluvený převod na město. To však již v minulosti dalo najevo, že nemocnici udržovat nedokáže.

Jak z toho ven

Problémy malých nemocnic a především té sušické se nedávno na veřejném slyšení zabýval český Senát. Zhruba deset tisíc obyvatel města Sušice a okolí totiž horní komoře parlamentu odeslalo petici za zachování chodu nemocnice a obnovení původního rozsahu poskytované péče.

Jde opět o paradoxní situaci: místní sice bojují za svůj špitál, ovšem o jeho problémech prosakujících na veřejnost vědí, a proto sami navštěvují toto lůžkové zařízení stále méně.

Setkání v Senátu se mj. účastnili i zástupci dalších malých nemocnic. Všichni se shodli na tom, že je nejvíce trápí nedostatek zdravotního personálu. Na druhou stranu fakt, že současná hustá síť nemocnic v České republice je dlouhodobě neudržitelná, je také všeobecně známý. Minimálně v dosavadním režimu, kdy se i malé nemocnice snaží poskytovat co nejširší spektrum péče, na kterou ale nejsou ani personálně, ani materiálně vybavené.

Zajímavý přístup k tomu zaujal Plzeňský kraj. „Připravujeme se na to, že nemocnice spojíme do jednoho celku, vytvoříme Nemocnici Plzeňského kraje, a budeme se snažit péči restrukturalizovat tak, aby byla poskytována efektivním způsobem. K tomu jsme převzali od Plzeňského kraje část dopravní zdravotní služby, takže jsme schopni mezi našimi nemocnicemi pacienty převážet. Například je přijmeme v Domažlické nemocnici, převezeme do Klatov a pak je zase vrátíme do Domažlic,“ uvedl Pavel Vepřek, člen představenstva Nemocnice Plzeňského kraje.

V jednotlivých nemocnicích tedy vždy vznikne konkrétní specializované oddělení, které bude obsluhovat víceméně celý kraj.

Tím by se mělo ušetřit na vybavení, personálu a také zamezit jeho fluktuaci. Lze ovšem předpokládat, soudě i podle zmíněné petice týkající se sušické nemocnice, že toto řešení nebude pro veřejnost příliš populární.