Regionální žurnalistika je v Česku ohroženou novinářskou disciplínou. A to i tam, kde by se jí díky finančnímu zázemí a velké značce v zádech dařit mělo – v Českém rozhlase, který má studio v každém kraji. Regionální stanice, kterým dlouhodobě klesá poslechovost, však většinou rezignovaly na kvalitní publicistiku a sám rozhlas jejich posluchače otevřeně popisuje jako méně vzdělané, nenáročné, pasivní a konzumní. Tomu odpovídá i program regionálního vysílání.

„Regionální rozhlas je tak trochu Facebook starších,“ popsal šéf regionálního vysílání Českého rozhlasu Jan Menger před osmi lety, jak si představuje vysílání v krajích. Krajská studia ČRo tehdy čekala výrazná přestavba na jednotnější model, který od té doby funguje dodnes – část obsahu se vyrábí přímo v regionech a je „šitá na míru“ každému kraji, část přebírají krajská studia z centrály v Praze.

Za zmínku stojí i to, že ve stejné době měl Menger ambice udělat z regionů do tří let nejposlouchanější okruh rozhlasu, dokonce i úspěšnější než Radiožurnál. Po osmi letech je to však úplně jinak. Radiožurnál se stal letos nejposlouchanější stanicí v Česku, naopak regiony ČRo dlouhodobě padají.

Žijí tu přece i mladí…

„I když pomineme atypický rok 2020, tak je vytrvalý úbytek publika znát. Před pěti lety zasahovaly regionální stanice plus mínus půl milionu posluchačů denně, v posledních výsledcích Radioprojektu už je to kolem 350 tisíc. Ještě na začátku roku 2015 si aspoň jednou týdně zapnulo nějakou regionální stanici Českého rozhlasu přes 800 tisíc lidí, teď je to o dvě stě tisíc míň,“ popisuje vývoj poslechovosti regionů mediální analytik a editor serveru Digizone.cz Filip Rožánek.

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

Český rozhlas značku regionálních studií popisuje takto: Rádio, které v daném regionu žije se svými posluchači, zprostředkovává život v regionu, nabízí užitečné a praktické rady, je příjemným a blízkým společníkem pro každý den, hraje písničky na přání, hraje dechovku. K tomu se přidává v úvodu zmíněná definice regionálního posluchače: nehledá náročné formáty, preferuje hudbu a zábavu, je konzervativní, usedlejší, pasivní, konzumní. Někteří posluchači v regionech se však v takovém popisu rozhodně nevidí.

„Mantra vedení z Prahy je, že region rovná se starší posluchač bez téměř žádného zájmu, kterého vlastně nic moc složitějšího nezajímá,“ kritizuje program regionálních stanic rozhlasu Ivana Tothová, která v minulosti kandidovala i do Rady ČRo. Rozhlas sleduje řadu let, dnes hlavně jako posluchačka karlovarského, dříve českobudějovického regionálního okruhu.

„Ale zde přece žijí i mladí lidé, aktivní starší obyvatelé, a ti jsou vyloučeni z poslechu, neboť pro ně stanice téměř nic nepřináší. Laciné rádoby zábavné pořady, povrchní, stokrát jinak stále stejné povídání ‚celebrity s celebritou‘ může vedení ČRo vysvětlovat tím, že má také vyrábět a vysílat zábavné pořady. Ale nemusíme být přece ubaveni do naprostého otupení,“ podotýká Tothová, které v programu chybí mimo jiné prostor pro krajskou publicistiku.

Ta je podle ní o to víc potřeba právě v Karlovarském kraji, regionu, který nedávno Andrej Babiš označil za „nejhorší kraj historicky ve všem“.

Každý má rád dobrou baštu

Podobně to vidí i Renata Klusáková, která žije ve Šluknovském výběžku. V rozhlase dříve pracovala, dnes se s ním soudí o neplatnost výpovědi. Dobře naposlouchané má Český rozhlas Liberec a Český rozhlas Sever (Ústí nad Labem):

„Nevím, jestli jsem poučená posluchačka, spíš mám větší možnost srovnávání. Měla jsem moc ráda českou BBC a dosud slyším dobře zvládnutou profesi u lidí na ČRo Plus, kteří tou redakcí prošli. Věřím, že je dost posluchačů, které by oslovil chytrý program, rádio přemýšlející, pokládající otázky, zrcadlící reálný život v místě, kde žiju, rádio důvěryhodné, inspirující a doporučující, které by své posluchače zmocňovalo chápat souvislosti.“

Dlouhodobý pokles poslechovosti regionů dobře dokládá i graf prezentovaný na lednovém zasedání Rady Českého rozhlasu. Zdroj: Český rozhlas, repro: HlídacíPes.org

Jak Ivana Tothová, tak Renata Klusáková narážejí na programovou skladbu regionálních stanic, kde velký podíl ve vysílání zabírají zábavné pořady, hobby či kulinářské formáty. Zmiňovaný šéf regionů ČRo Jan Menger ostatně už před osmi lety při popisu programového schématu tvrdil, že „každý má rád dobrou baštu“.

Vedle toho každá z regionálních stanic přebírá i centrálně vyráběné rozhovorové formáty typu Xaver a host či Slavné dvojice. Za zmínku zde stojí i jejich moderátoři.

První z jmenovaných pořadů moderuje kontroverzní Lubomír „Xaver“ Veselý, který k rozhlasu opakovaně přitáhnul pozornost svými urážkami novinářek či fotografií s extremistou Tomášem Vandasem. Druhý pořad se nápadně podobá již existujícímu pořadu na ČRo Dvojka My dva a čas a moderuje ho manželka hradního kancléře Vratislava Mynáře.

„Zoufale malý cíl“

To, že mají regiony na víc, si myslí i někteří lidé zevnitř rozhlasu. Získat vyjádření na jméno je však vzhledem k jejich obavám z postihu, či až ztráty zaměstnání složité.

„Je to v kraji bezesporu největší mediální dům, jak co do personálního obsazení a vlastně i co do kapacity zpravodajsky pokrýt místní dění. Myslím si, že ve smyslu zpravodajské agendy plní regionální stanice veřejnou službu skvěle. A velmi často je rozhlas ve zpravodajství opravdu regionální ‚agenda-setter‘. Ani Česká televize nemá v našem regionu tak rozsáhlou zpravodajskou síť a tak symetrické pokrytí okresů jako rozhlas,“ chválí krajské zpravodajství jeden ze zaměstnanců, který sám působí v regionálním vysílání ČRo; zprávy však v regionech nejsou těžištěm programu – tím je proudové vysílání ušité na míru nenáročnému posluchači.

„Z hlediska obecnějších dramaturgických pokynů už regiony mnoho let ‚obchází strašidlo‘ jakéhosi domnělého elitářství. Je to takový rozhlasový animismus, pěstuje se zejména v publicistické agendě v duchu víry, že by nám bubák přílišné sofistikovanosti mohl zaplašit naše estrádní selankou pracně ukolébané posluchače,“ doplňuje s tím, že celá tato debata je vleklá a svádí k nepřijatelně zjednodušenému pohledu na věc.

„Podněcuje fiktivní konflikt kavárenští elitáři versus ‚balíci‘ a ‚řízkaři‘. Redukovat publikum na nenáročného seniora se zálibou ve vaření, kutilství a televarieté je zoufale malý cíl,“ dodává zdroj z rozhlasu.

Vysílání špikované Xaverem

Tím se dostáváme k tomu, jak vlastně program regionálních studií veřejnoprávního rozhlasu vzniká. Noční vysílání – zpravidla od večerní sedmé do ranní páté hodiny je společné pro všechna studia, přes den si pak jednotlivé regiony vytvářejí svůj program samy a mohou tedy naplňovat značku „Rádio vašeho kraje“, kterou rozhlas regiony promuje.

„Naši lidé dobře znají svůj kraj. Díky tomu vám redaktoři, moderátoři a zprávaři z regionálních stanic poskytují spolehlivé informace přímo z vašeho nejbližšího okolí,“ píše ČRo na webu.

Otázkou však je, kolik času na regionální témata ve vysílání skutečně zbývá. Velkou část programu totiž zaberou pořady, které každý region „povinně“ přebírá z centrály v Praze (zmíněný Xaver a host, Slavné dvojice či Humoriáda). Tyto pořady se navíc musejí ve vysílání každého krajského studia povinně a často anoncovat a promovat, což ubírá další minuty z vysílání.

Podívejme se pro představu podrobněji na pořad Xaver a host. Ten rozhlas označuje – navzdory stagnující poslechovosti – za úspěšný a v minulosti ho podpořil (v balíku s dalšími pořady regionů) i několikamilionovou reklamní kampaní.

Jen ráno a dopoledne se každý den musí reklama na „Xavera“ objevit ve vysílání každého regionálního studia čtyřikrát – dvakrát jako střih z pořadu odvysílaného předcházející den a dvakrát jako anonce na díl, který bude následovat za pár hodin. Hosté v tomto nebo v jiných síťových pořadech přitom zpravidla nemají žádnou konkrétní vazbu na region, v němž lidé pořad právě poslouchají. Těžko je tedy možné je vykazovat jako regionální obsah.

„Jako ze čtvrté cenové“

Kolik prostoru tedy vlastně mají regionální témata v regionálním vysílání? Český rozhlas na dotazy HlídacíPes.org již několik měsíců nereaguje, redakce se proto na ČRo obrátila prostřednictvím zákona o svobodném přístupu k informacím. Z odpovědi vyplývá, že něco jako minimální objem regionálních témat v regionálním vysílání neexistuje: „Toto není v rámci ČRo žádným předpisem stanoveno,“ odpověděl rozhlas.

Na žádost redakce podle infozákona však odmítl poskytnout celodenní plány vysílání regionálních stanic v období jednoho týdne, včetně řazení zpráv, tak, aby se dalo posoudit, kolik regionálních příspěvků skutečně konkrétní stanice odvysílaly. Místo toho poslal odkaz na web s celodenními záznamy vysílání, jinými slovy vzkázal – najděte a naposlouchejte si to sami.

Ivana Tothová a Renata Klusáková takový mnohahodinový poslech ve „svých“ krajích provedly. Výsledek? „Během sedmi hodin vysílání ČRo Liberec (5.00 – 12.00) bylo věnováno regionálním tématům cca 18 minut. Dva příspěvky vyrobené regionálním studiem jsou obecné a k regionu se neváží (Babiččiny recepty – 2 min. a Filmové tipy – 2 min.). Dopolední host MUDr. Všetečková – rozhovor je veden na obecné téma diety a detox bez regionálního kontextu,“ popsala jeden z monitorovaných dnů Renata Klusáková.

„Obsahově to byla čtvrtá cenová. Nuda, kuchyňský small talk. Žoviální, prvoplánoví moderátoři,“ shrnuje pak svůj dojem z poslechu ČRo-Sever.

„Chybí alespoň půl hodina denně věnovaná delšímu zpravodajství bez otupující muziky. Spíše by mě zajímali podnikatelé, kteří tu dávají lidem práci, politici, co budou kandidovat v podzimních volbách, mladí lidé, kteří například do Karlovarského kraje přišli a líbí se jim tu. Zajímalo by mne slyšet o jejich životě, práci, snech a plánech. Mluvit se dá se starosty obcí, jak jsou schopni nalákat nové lidi do vymírajících vesnic a tak dále,“ vypočítává Ivana Tothová, co postrádá ve vysílání karlovarského regionálního rozhlasu.

Když se rozhlasu přes žádost o informace podle zákona ptala, kolik času oficiálně připadá na regionální témata právě v Karlovarském kraji, ČRo odpověděl, že 90 minut denně (karlovarské studio je specifické v tom, že se o vysílací čas dělí s tím plzeňským, pozn. red.).

Nejen bavit, ale i spojovat

Právě Karlovarsko nebo zmiňovaný Šluknovský výběžek jsou přitom regiony známé dlouhodobými sociálními problémy, kde kvalitní regionální média mají klíčovou roli – o to víc v době covidu a blížících se podzimních parlamentních voleb.

„V tom možná tkví ten největší smysl regionální veřejné služby: překlenovat často zdánlivé bariéry mezi lidmi, scelovat společnost, vytvářet komunikační platformu pro občansky aktivní jedince, skupiny,“ konstatuje zmíněný rozhlasový insider, který si vzhledem ke svému vlastnímu angažmá v regionálních studiích nepřál být jmenován.

„Obrovská chyba a podle mě i příčina celé řady problémů, v nichž se – ať už jako instituce nebo jako celá společnost – nacházíme, je, že jsme si nechali vnutit dnes populární ‚bipolární‘ pojetí sociální reality – kavárna versus venkov,“ dodává.

Rozhlas ale s posílením regionální publicistiky, která je dnes součástí především středočeského a brněnského vysílání, počítá spíš okrajově.

V plánu činnosti ČRo na rok 2021 se lze dočíst o chystaném „zvýšení počtu živých vstupů z terénu“ či vzniku „nového diskusního pořadu reflektujícího důležité domácí/regionální události uplynulého týdne“. Jinak ale regiony dál budou spoléhat hlavně na odlehčené formáty (například Jaro na zahrádce, Chalupářské léto či Humoriáda na cestách), jak potvrdil ředitel rozhlasových regionů Jan Menger.

Za pozornost stojí i plán zvýšit do konce roku denní poslechovost regionů na minimálně 400 tisíc lidí (tak vysoko nebyla poslední tři roky) a týdenní na minimálně 650 tisíc.

Stížnost na to, že regionální stanice neplní své veřejnoprávní poslání – s argumenty velmi podobnými těm výše zmíněným – loni dorazila i na Radu Českého rozhlasu. Šéf regionálních studií tehdy kritiku odmítl s tím, že „s připodobněním charakteru vysílání k ‚méně kvalitním komerčním stanicím‘ se rozhodně nemůže ztotožnit“.