KOMENTÁŘ. Úder na Írán nepřišel zničehonic. O tom, že tato eskalace visí ve vzduchu, se vědělo týdny. V zákrytu zůstává otázka jak a kým byla tato operace spuštěna. Rozhodnutí o válce totiž nevzniklo jako standardní kolektivní konsenzus vojenských špiček a zpravodajců na základě bezprostředního ohrožení USA. Kongres byl zcela obejit a vyřazen ze hry.

O napadení cizího státu pravděpodobně rozhodli mentálně problematičtí jednotlivci s kriminální historií. Navíc bez reálné strategie, co se stane den poté.

Neexistuje žádný plán, jak íránský režim skutečně odstranit nebo smysluplně nahradit – jakkoliv by si to tamní teokracie plně zasloužila. Tohle je čistá destrukce pro destrukci.

Kormidlo dějin aktuálně drží toxický trojúhelník. Na jedné straně stojí Benjamin Netanjahu, muž hrající o vlastní svobodu a politické přežití tváří v tvář domácímu stíhání. Na druhé straně je narcistický Donald Trump, který momentálně bojuje se svou vlastní smrtelností a očividným strachem z toho, co přijde po ní – a zda skončí v ráji, po kterém opakovaně veřejně touží.

Třetím vrcholem je pak jeho fanatické nejbližší okolí, které mu k tomuto ráji ochotně ukazuje cestu; cestu, která ovšem může být pro celý zbylý svět fatálně nebezpečná.

Motivace vždy předznamenává výsledek. Nastoluje se tak naprosto klíčová otázka: Na základě čeho byl tento konflikt vlastně rozpoután?

Jsou za tím staré hříchy a vydírání, nebo spíše paralyzující strach narcistického starce, který čelí své konečnosti a děsí se sklizně vlastních „karmických hříchů“?

Kauza Epstein a stín Mosadu

Přední psychiatři, kteří u Trumpa již dříve diagnostikovali extrémní formu maligního narcismu, by nám dokázali precizně vysvětlit, jak smrtelně nebezpečný koktejl tohle celé je. Tento text se o to pokusí rovněž.

Evropa se už konečně musí přestat dívat na svět svýma racionálníma očima a nesmí dál hledat logiku v krocích zcela iracionálních lídrů. V nejvyšších patrech dnešních Spojených států se totiž racionalita pouze snaží zpětně validovat iracionální či pečlivě skrývané hybatele.

Většina politických komentátorů dnes hovoří o tom, že celá tato válka slouží primárně jako další grandiózní odvrácení pozornosti od Trumpových domácích problémů, a to včetně úzkostlivě zatajovaných spisů z kauzy Epstein. Realita ale může být ještě mnohem hlubší a temnější.

Pohled za oponu nabízí teorii o Jeffrey Epsteinovi jakožto gigantické zpravodajské „volavce“ (tzv. honeypot operaci). Opírá se o historické, prokazatelné napojení mediálního magnáta Roberta Maxwella (otce Ghislaine Maxwellové) na izraelský Mosad.

Když Maxwell v roce 1991 za velmi podezřelých okolností přepadl přes palubu své jachty, dostalo se mu v Izraeli státního pohřbu na posvátné Olivové hoře za přítomnosti premiéra i prezidenta, kteří ho oslavovali jako muže, co pro stát udělal věci, o kterých se nesmí mluvit.

Jeho dcera Ghislaine pak s Epsteinem podle mnohých v podstatě převzala „rodinný byznys“.

Možná stačilo Trumpovi pouze namluvit, že ho íránský vůdce Chameneí chce nechat zavraždit. Trumpova čerstvá prohlášení o tom, že „ho dostal dřív, než on jeho“, jen potvrzují, že se z globálního konfliktu stala v jeho hlavě osobní kovbojka.

Epsteinovy ostrovy a rezidence tak nebyly jen zvráceným hřištěm pro bohatého predátora, ale precizně fungující továrnou na kompromat. Cílem bylo nalákat nejmocnější muže planety – politiky, vědce, miliardáře – tajně je nahrát v kompromitujících situacích s nezletilými dívkami a vytvořit si na ně dokonalou páku.

A právě Donald Trump se s Epsteinem v devadesátých letech a na přelomu milénia prokazatelně a intenzivně přátelil, létal jeho letadlem a na kameru s potutelným úsměvem vyprávěl, jak je Jeffrey „skvělý chlap“, co má rád ženy „na té mladší straně“.

Logicky se tak nabízí děsivá spekulace, že právě tyto kompromitující materiály slouží jako ultimátní pojistka, která dnes určuje americkou zahraniční politiku. Nechápejme to ale jako sprosté, primitivní filmové vydírání, kde na někdo řve a drží zbraň u hlavy.

Funguje to spíše jako specifická, vysoce sofistikovaná mafiánská „ochrana“. Narativ Mosadu směrem k Bílému domu může znít vlastně velmi přátelsky a konejšivě: „Donalde, my víme, že se ti kdysi líbila mladá děvčata, my tě nesoudíme. Ale ten zlý, levicový woke svět by tě zničil. Tyhle spisy jsou u nás v naprostém bezpečí… i my máme problémy s vnějším světem, který nás chce zničit.“

Nemusíte si totiž člověka znepřátelit, abyste ho mohli vydírat a ovládat. Právě naopak. Nepříliš inteligentní a extrémně ješitný lídr je v pozici pomyslného chráněnce tou vůbec nejsnáze manipulovatelnou loutkou pro cizí státní zájmy.

Možná stačilo Trumpovi pouze namluvit, že ho íránský vůdce Chameneí chce nechat zavraždit. Trumpova čerstvá prohlášení o tom, že „ho dostal dřív, než on jeho“, jen potvrzují, že se z globálního konfliktu stala v jeho hlavě osobní kovbojka.

Tahle hypotetická, ale velmi pravděpodobná možnost ale ještě zdaleka není dnem králičí nory. Stále totiž operuje alespoň v mantinelech racionálního světa. To, co následuje, je už ale zcela mimo něj.

Trumpův „Taliban“ a čekání na konec světa

Pro racionálního Středoevropana je to naprostý šok a něco, co se zcela vzpírá našemu sekulárnímu chápání politiky: z americké administrativy zmizeli „dospělí v místnosti“. Tedy zkušení generálové a pragmatičtí diplomaté, kteří by dokázali prezidenta krotit.

Byli vyštípáni a nahrazeni absolutně loajálním panoptikem kývačů a náboženských fundamentalistů. Vzniklo tak něco, co by se dalo bez nadsázky nazvat americkým evangelikálním „Talibanem“.

Tihle lidé věří v doslovnou křesťansko-sionistickou pohádku, podle které jsou totální ničivá válka v regionu a znovupostavení židovského Chrámu na místě dnešních mešit v Jeruzalémě absolutně nutnou podmínkou pro to, aby nastal druhý příchod Ježíše Krista.

Zářným a zároveň děsivým příkladem je současný ministr obrany Pete Hegseth. V čele nejsilnější armády světa najednou stojí člověk, který má na hrudi vytetovaný obří jeruzalémský kříž a na paži latinské heslo „Deus Vult“ (Bůh to chce) – historický válečný pokřik z dob křižáckých výprav.

Hegseth sám sebe zcela vážně vidí jako novodobého křižáka, jehož úkolem je se zbraní v ruce chránit křesťanský svět před islámem. Je v tom ovšem obří a naprosto absurdní pokrytectví. Muž, který je veřejně známý tím, že velmi často nezvládá alkohol, má za sebou sérii rozvodů a skandálů se ženami, se najednou pasuje do role morálního spasitele.

A ano, je to přesně ten samý muž, kterému nedávno Trumpova administrativa účelovým exekutivním příkazem – tedy zcela bez řádného a jinak nezbytného schválení Kongresem – přejmenovala americké ministerstvo obrany na útočné „ministerstvo války“.

Přesně takové panoptikum bizarních postaviček kolem sebe Donald Trump vytvořil, když všechny myslící tvory nahradil těmi, co mu jen slepě přitakávají.

Proč je to geopoliticky tak smrtící? Tihle lidé věří v doslovnou křesťansko-sionistickou pohádku, podle které jsou totální ničivá válka v regionu a znovupostavení židovského Chrámu na místě dnešních mešit v Jeruzalémě absolutně nutnou podmínkou pro to, aby nastal druhý příchod Ježíše Krista.

Nejde jen o Hegsetha. Další vlivné figury tohoto proudu, jako je současný americký velvyslanec v Izraeli Mike Huckabee, sdílí naprosto stejné extrémní vidění světa. Huckabee zcela otevřeně odmítá samotnou existenci Palestinců jako národa, historická území nazývá výhradně biblickými pojmy Judea a Samaří a jakýkoliv vojenský konflikt Izraele vnímá jako boží imperativ.

Je naprosto klíčové pochopit jednu věc: tito lidé nehledají mír, stabilitu ani geopolitickou rovnováhu. Hledají apokalypsu a smrt. Rozpoutání konečné zničující války přímo v Izraeli a na Blízkém východě pro ně představuje ultimátní řešení všech jejich vlastních pozemských hříchů a selhání.

Fanaticky věří tomu, že jakmile svými vojenskými kroky dovedou Izrael do absolutního chaosu a krveprolití, Ježíš se zkrátka opět dostaví na scénu, vezme to celé znovu na sebe a oni – jakožto ti spravedliví křižáci – stráví zbytek bytí v dokonalém ráji. Nakolik je takový scénář v reálném světě pravděpodobný, to už s dovolením nechávám na posouzení každého čtenáře.

Jen několik dní předtím, než Trump spustil masivní útok na Írán, provedl jeho loajální ředitel FBI Kash Patel brutální čistku v elitní kontrarozvědné jednotce známé jako CI-12. Patel je dalším z řady evangelikálních lunetiků, kteří ovládli klíčové posty, věří např. v mystické „Velké probuzení“.

Jednotka CI-12 se přitom specializovala právě na íránské hrozby a špionáž. Vyhozením těchto špičkových expertů pod záminkou osobní msty těsně před rozpoutáním největšího blízkovýchodního konfliktu úmyslně oslepila vlastní zpravodajské kapacity.

Odbornost a znalost reality byly definitivně obětovány na oltáři náboženského blouznění a absolutní loajality k vůdci, jehož iracionálnímu tažení nesmí stát v cestě žádná fakta. Amerika se tak do války vydala v režimu řízené slepoty, vedená lidmi, kteří namísto strategických map studují biblická proroctví.

Konflikt ve jménu biblické pohádky

Tohle celé bizarní panoptikum by možná zůstalo jen v rovině radikálních politických kuloárů, kdyby nenarazilo na jeden naprosto fatální psychologický faktor samotného lídra.

Donald Trump stárne, evidentně chřadne a v poslední době se až obsesivně věnuje otázce své vlastní konečnosti. Z jeho nedávných projevů jasně vystupuje strach ze smrti a neustále se vrací k otázce, zda po tom všem půjde do nebe.

Vzhledem ke své prostopášné minulosti – do které Epsteinova kauza nemilosrdně zasahuje a neustále mu připomíná, kolik toho na hřbetě nese – má zatraceně co žehlit. A přesně v tomto bodě se odehrává ten nejnebezpečnější myslitelný střet.

Evangelikálové čekají Ježíše, ale existují i jiné pohádky, které tato válka může spustit, a které bohužel vypadají mnohem pravděpodobněji, než že se zítra vrátí Ježíšek a všechny nás spasí.

Na jedné straně stojí stárnoucí, psychicky nemocný narcis, který už dál nedokáže vytěsňovat realitu a je náhle zahlcen zoufalou potřebou vlastního spasení. Na straně druhé stojí jeho fanatické okolí, které mu našeptává, že právě on může být tím vyvoleným, kdo naplní boží plán.

Že právě on může být tím, kdo přivede Izrael k oné obří válce, zařídí příchod Ježíše, a tím si definitivně a nezpochybnitelně koupí tu nejdražší možnou vstupenku do ráje. Je to naprosto mrazivá synergie.

Svět se možná právě dostal na přímou dráhu k totálnímu zničení jen a pouze proto, že se osobní touha po spasení jednoho vyděšeného starce s černým svědomím dokonale protnula s apokalyptickými pohádkami několika vyšinutých mozků v jeho bezprostřední blízkosti.

Výsledek je mrazivý: kormidlo nejsilnější armády světa dnes drží v rukou lidé, pro které válečné peklo s Íránem není diplomatickým selháním, ale radostným plněním proroctví. Apokalypsa pro ně zkrátka není hrozbou, ale vytouženým cílem.

Velké geopolitické konflikty by se ovšem neměly řídit biblickými pohádkami. Obrovské události spouští obrovské reakce. Írán se dokáže bránit velmi dlouho a je nepoměrně těžším soustem než vyčerpaný Irák nebo Afghánistán, na kterých si USA v minulosti krutě vylámaly zuby.

Evangelikálové čekají Ježíše, ale existují i jiné pohádky, které tato válka může spustit, a které bohužel vypadají mnohem pravděpodobněji, než že se zítra vrátí Ježíšek a všechny nás spasí.

Psychicky nestabilní narcis

Masivní útok funguje jako nebezpečný katalyzátor. Může smazat odvěké rozdíly a nenávist mezi šíity a sunnity tváří v tvář společnému nepříteli ze Západu. To nás vrací ke starým Nostradamovým proroctvím o třetí světové válce začínající v Persii a vzestupu nového vůdce v „modrém turbanu“, který sjednotí muslimský svět.

Musíme pochopit, že tato oblast bude navíc brzy v obrovské klimatické krizi. Část roku zde nepůjde žít a fosilními palivy hnané klimatizace to budou jen dále prohlubovat. Tento region bude nakonec muset hledat nová místa k životu. Bude se muset sjednotit, aby porazil jiné oblasti, přesně tak, jak to v lidských dějinách bylo vždy.

Tento kolos se pak logicky pohne směrem do vnitřně oslabené a paralyzované Evropy. A žádný Ježíš na záchranu nepřijde.

Jak už to tak bývá, narcističtí šílenci nepřináší to, co si myslí, že přináší – přináší přesný opak. Není to náhoda nebo zázrak, je to psychologické kauzální pravidlo, které nechápeme. A tak zmanipulovaní volíme ty šílence tím víc, čím víc nemocní jsme jako společnost.

Neexistuje dobré vyvrcholení instalace oligarchů a prolhaných manipulátorů k moci; destinace je přesně opačná. Svět je zvrácený a ti, co si myslí, že ho zachraňují například spamováním ruských narativů, mu ve skutečnosti jen kopají hrob.

Náš společenský systém, ve kterém o směru mohou rozhodovat i ti zcela nesvéprávní plnící úkoly našich nepřátel, dospěl ke svému zenitu. Je odsouzen k úpadku, který bude trvat, dokud nepochopíme, že řídit společnost mohou jen ti, kteří jsou toho skutečně schopní.

V čele svobodného světa dnes stojí psychicky nestabilní, nesvéprávný narcis. Člověk, jehož ego skálopevně věří ve vlastní absolutní genialitu. Je upřímně přesvědčen, že si ze všech nejvíc zaslouží Nobelovu cenu za mír, a to absurdně ve chvíli, kdy bezhlavě rozpoutává horší konflikty než předchůdci, které za totéž ještě nedávno hlasitě kritizoval.

Tragédie současného západního systému spočívá v absolutní absenci jakékoli korekce. Celý svět se Trumpovi bojí do očí říct, že je nejen nahý… ale i šílený.

Je to lídr, který touží jen po tom, aby po něm bylo na planetě pojmenováno úplně všechno. Tento člověk se ve své administrativě obklopil fanatiky, kteří se při vládních setkáních po desítkách shlukují ke společným modlitbám a v extázi děkují Bohu, že jim Trumpa seslal na záchranu světa.

Císař je nahý a hraje si se sirkami

Tyto absurdní, patolízalské a sektářsky šílené výjevy z nejvyšších pater moci dělají z Andersenovy pohádky o Císařových nových šatech vlastně slabý odvar. Císař z oné pohádky je totiž ve srovnání s Trumpem racionální a střídmý génius, který se obklopil zástupem střízlivých vědců.

Jenže pod touto maskou velikášství tiká časovaná bomba. Jiná část jeho podvědomí si totiž až příliš dobře uvědomuje vlastní konečnost a celoživotní hříchy. K smrti se bojí božího trestu a pekla. A tak – jak to dělal celý svůj byznysový i politický život – hledá zkratky, jak se i tomuto fundamentálnímu účtování vyhnout.

V zoufalé honbě za vykoupením a falešnou jízdenkou do ráje je tento člověk ochoten stáhnout do skutečného válečného pekla klidně celý zbytek světa.

Tragédie současného západního systému tak spočívá v absolutní absenci jakékoli korekce. Celý svět se mu totiž bojí do očí říct, že je nejen nahý… ale i šílený. Takový lídr logicky nevede svět k harmonii a souladu. Naopak.

Jedná zcela bezhlavě, žene konflikty do extrému a tlačí své nepřátele do pozic, ze kterých už neexistuje únik. Zahání je do kouta, kde tito aktéři nevyhnutelně nabudou dojmu, že získání jaderných zbraní a pokus o totální anihilaci protivníka jsou tím jediným řešením, které jim ještě zbývá a musí tak do něj vložit svou veškerou energii. Zejména když jejich přátelé (Rusko) se vlastní vinou vehnali do obdobné pozice.

A to už není jen špatná geopolitická konstelace. To je skutečný, hmatatelný a právě probíhající recept na třetí světovou válku.