KOMENTÁŘ. Kdyby šlo o standardní hospodářské odvětví – dejme tomu výrobu aut nebo kolejových vozidel – mohla by to být dobrá zpráva. V roce 2019 pokračoval přesun kapitálu do českých (nebo slovenských), prostě domácích rukou. Jenže jde o média a o vliv. A tak s sebou pokračující oligarchizace domácích médií nese řadu vykřičníků. Především kvůli motivaci osob a skupin, které za nákupy stojí.

Na rozdělení českých médií existují sofistikované studie. Připomeňme třeba Mapu médií Josefa Šlerky a týmu lidí kolem Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky, Katedry mediálních studií a žurnalistiky FSS MU a oboru Studia nových médií na FF UK.

My se podržíme dělení prostšího. Pro účely našeho přehledu uplynulého roku nám postačí rozdělit si pracovně média na mainstream, malé nezávislé projekty a informační „šmejdy“. U velkých se nakupovalo, malí slavili a dezinformátoři dál cíleně rozleptávali společnost. Pojďme k některým událostem konkrétněji.

Nákup roku: PPF a TV Nova

V oblasti velkých médií panuje shoda na tom, že megaudálostí byl ohlášený vstup Kellnerovy PPF do TV Nova. Méně shody už ovšem panuje na tom, jestli je to dobrá zpráva. Psali jsme o tom například v komentáři Ondřeje Neumanna:

Ondřej Neumann: Petr Kellner koupil Novu. Deset důvodů, proč to není dobrá zpráva

V praxi to mimo jiné znamená, že se další velký koláč vlivu koncentruje do rukou česko-slovenských podnikatelských skupin. Posledním velkým vydavatelem mimo tyto struktury, který upomíná na 90. léta a německý kapitál v českých médiích, je časopisecká Burda Praha (Apetit, Elle, Marianne, Marie Claire atd). Jinak už je komplet oligarchizováno. Po novinách a rádiích zbývá dokončit poslední volný segment, a tím jsou televize. V nich zbývá poslední nezodpovězená otázka: Podaří se Jaromíru Soukupovi udržet pro sebe TV Barrandov Jaromíra Soukupa, nebo si i tento kus koláče ukousne některý ze stávajících „velkých kluků“?

Výročí roku: Malé projekty oslavily 5 let

Pět let existence letos oslavilo několik menších nezávislých projektů, které svým vznikem tak či tak reagovaly na prvního politického oligarchu, kterým se v roce 2013 stal Andrej Babiš. Projekty jako Echo24 nebo časopis Reportér přímo stavěly na lidech, kteří vydavatelství Mafra po vstupu Agrofertu opustili, jiné, mezi nimi i HlídacíPes.org nebo Svobodné fórum (Forum24), reagovaly na změnu společenské atmosféry. O „mediálním jaru“ 2014 jsme psali třeba tady:

Ondřej Neumann: Pět let mediálního odboje. Andrej Babiš a nová šance české novinařiny

Inspirace roku: Vyhnání Sputniku

Estonské úřady vyvinuly tlak na ruskou agenturu Sputnik, která podle posledních zpráv od začátku roku 2020 přestala v zemi vyvíjet činnost. Předcházela tomu loni na podzim řada kroků, od nátlaku policie a pohraniční stráže, aby novinářům redakce vypověděla smlouvy, přes zmrazení bankovních kont a vypovězení nájmu. V Česku Sputnik, který patří přímo pod kremelskou agenturu Rusko dnes a podle toho také jeho zpravodajství vypadá, působí rovněž, nemá zde ale stálou redakci. Každopádně od pobaltské země zajímavý počin, který ještě bude mít, soudě podle naštvané reakce ruských úřadů, vývoj.

Mediální přestupy roku: Babiše opouštějí skalní

Zde trochu s nadsázkou: Mediální domy Andreje Babiše, které nejsou Andreje Babiše (však víme, svěřenský fond a tyto věci, mrk mrk), dál opouštěla známá jména. Dokonce i ta, která patřila k pilířům éry Agrofertu v Lidových novinách. Do Aktuálně.cz nastoupil Jan Horák, který v Lidových novinách stvořil snad nejoslavnější paján v českých médiích za posledních několik let. V době předvolební kampaně 2017 v reportáži o návštěvě majitele svých novin napsal:

„V civilu, bez fanfár a s přiměřeně důslednou ochrankou zaplul lídr hnutí ANO Andrej Babiš mezi desítky svých příznivců na náměstí Republiky v Pardubicích. ANO tu strávilo poslední předvolební neděli. Na favorita voleb překvapí, že se usídlil na poměrně malém prostoru bez bombastické výpravy. Jako by tím Andrej Babiš chtěl říct, že je navzdory svému ohromnému majetku, aktuálně uloženém ve svěřenských fondech, jedním z těch, ke kterým promlouvá.“

Na konci roku z Lidových novin odešel i Ondřej Koutník, představitel „únikové“ novinařiny blízké policejním zdrojům. Koutník v deníku působil od roku 2013, kdy byl „kooptován“ jako člen Babišova mediálního start-upu Česká pozice, řízeného dnešním šéfredaktorem Lidových novin Istvánem Léko. Koutník přešel do redakce Seznam Zpráv.

Gratulujeme.

Vítěz roku: Česká televize

Aspoň co se týče sledovanosti. Týmu z Kavčích hor se podařilo obhájit předloňské prvenství a ČT se stala nejsledovanější českou televizní skupinou. U diváků starších 15 let dosáhla celkového celodenního podílu na publiku 29,99 %, za ní skončila skupina Nova s podílem 28,66 %. Nova naopak zvítězila večer v hlavním vysílacím čase, uvedl server Médiář. Dosáhla na podíl přes 32 %, Česká televize měla přes 28 %. Třetí opět skončila televize Prima.

Když je ale řeč o České televizi, je třeba poznamenat, že právě ona byla v roce 2019 nejčastějším terčem nepřátel svobody (a spolu s ní další veřejnoprávní média). Ti útočili zejména na její publicistické redakce, jako jsou Reportéři ČT nebo pořad 168 hodin. „Svoboda a nezávislost veřejnoprávních médií je lakmusovým papírkem toho, zda a nakolik se politika obrací od liberální demokracie k autokratismu. Jasně vidět je to na příkladu Maďarska nebo Polska. I v Česku útoků na veřejnoprávní média znatelně přibývá. Ať už jde o výroky a návrhy politiků, či o výběr členů mediálních rad a jejich činy,“ napsal k tématu šéfredaktor HlídacíPes.org Robert Břešťan.

V šiku proti České televizi: komunisti, Okamura, Zeman i noví radní

Poražený roku: Home Credit

Za zmínku jistě stojí kauza, na kterou upozornil server Aktuálně.cz. Kellnerův Home Credit ze skupiny PPF si zaplatil agenturu C&B Reputation Management, aby zlepšila obraz Číny v českých médiích. Agentura patří Tomáši Jirsovi, který byl ovšem zároveň jednatelem zpravodajského a názorového serveru Info.cz. Jirsa se z webu Info.cz později stáhl, vlastnictví webu přebírají šéfredaktor Michal Půr spolu s redaktory.

Zmiňme i mediální rady. Letos se poměrně masivně doplňovala uvolněná místa v Radě Českého rozhlasu a v Radě ČTK. Dlouhodobě sledujeme trend, kdy jsou populistickými stranami (za pomoci spolupracujících navrhujících organizací) do rad voleni dezinformátoři a jiní přátelé několika různých pravd.

Boj bude pokračovat, i v letošním roce čeká obměna Radu ČRo a rovněž Radu České televize. Do té se chystá kandidovat třeba rozhlasový moderátor Luboš Xaver Veselý, což slibuje veselou mediální strkanici.

Andrej Babiš si v rozhlase vyprávěl, co chtěl. Nešlo o diskusi, ale o zábavní pořad, hájí se ČRo

Očekávání roku 2020: Česká CNN

Jak uspěje zpravodajství TV Prima pod licencí CNN? Podaří se mu postavit tým, který smyje ostudu utrpěnou během uprchlické krize? Na konci roku Prima/CNN představila nové studio, zároveň ale vyšlo najevo, že ještě před startem redakci opustil zkušený ředitel zpravodajství Martin Ondráček. Ke spuštění by stanici mělo dovést trio (!) ve složení: Eliška Čeřovská (ředitelka News Production), Petra Benešová (ředitelka News Gathering) a Tomáš Večeřa (ředitel Online News). Hodně odvážné řešení.

Náš komentovaný výčet zde končí, předkládáme ho bez nároku na úplnost. Pokud jste příznivci chronologicky řazeného výpisu prostých zpráv, najdete ho třeba v tomto přehledu serveru Mediaguru.