KOMENTÁŘ. Němci si v třiatřicátém zvolili nacisty a Hitlera, Češi v roce šestačtyřicátém komunisty a Gottwalda. V obou případech šlo o rozhodnutí učiněné svobodně, byť u nás již jen ve „zbytkové“ demokracii. Říká nám to něco i o současnosti?

Nacisty i komunisty volili nejen jejich oddaní příznivci, ale – v dobré víře – i lidé poctiví, pracovití a v soukromém životě milí a obětaví, kteří žádnou diktaturu nechtěli.

Netušili ovšem, co i jejich hlas odemkne: v prvním případu represe, válku, holocaust a vlastní utrpení, v případu druhém puč, represe a čtyřicet let totality.

Dnes máme podobné právo: zvolit v dobré víře cestu do šera a pohrdnout demokracií. Demokracií sice nedokonalou, upocenou, trapnou a leckdy zkorumpovanou, ale pořád demokracií.

Nesvobodu mohou opět zvolit nejen ti, kdo touží neomezeně vládnout, ale – asi i v dobré víře – znovu i slušní lidé neuvědomující si rizika.

Hrozba dnes a Ukrajina jako zrcadlo

Naše nahnědlé i narudlé strany už otevřeně vyhrožují změnou režimu, rušením nepohodlných stran, zavíráním oponentů. Také odbojem. Organizují ozbrojené skupiny, zpochybňují nadcházející volby.

Stěžují si na nesvobodu slova, přitom jich je všude plno. V podstatě se připravují na ústavní puč.

V Německu stačilo několik měsíců a země vězela v totalitě až po uši. U nás padla naše čtvrtdemokracie do úplné totality do dvou let. Vydáme se po letošních volbách podobným směrem?

Postupně by se Česko vyvazovalo z evropských struktur po vzoru Orbána a Fica. To by  zase bylo slavjanofilství! Nic o tom, že Rus-Slovan bil vždy po hlavě jiné Slovany. Bude se tomu říkat politika všech azimutů.

Podívejme se na pesimistický scénář. Vůbec se nemusí stoprocentně naplnit, ovšem je na místě se jím zabývat. Potencionální uzurpátoři mohou vykvést černým květem z ničeho nic. A pak? Zlo vypuštěné ven se nezastaví na povel a roztahuje se dlouho.

Strany plánující svržení demokracie se hlásí k Moskvě a opakují přesně její protiukrajinskou propagandu.

Zaznělo, že pokud Rusové přijdou, tak ten, kdo s nimi bude zadobře (rozuměj kolaborant), tomu nic neudělají. S Moskvou prosazovanými vizemi koketuje i strana největší – ANO.

Kdekdo z politiků omlouvá ruskou agresi, svaluje vinu na Ukrajinu a Západ, ignoruje ruské zločiny. Válku prý neprodlužuje Moskva, ale sami Ukrajinci a Evropa. Ukrajina se podle nich nemá bránit, ale má kapitulovat a nechat se pak vystavit likvidaci a genocidě.

Omlouvají lety ruských dronů nad Polskem anebo rovnou tvrdí, že Rusové za nic nemohou. Ignorují ruské sabotážní akce v Baltu a jinde v Evropě.

Riziko pádu do sféry vlivu Moskvy ignorují, místo toho se veřejně objímají s Orbánem a Ficem, kteří tam své země již zavlekli. Žonglují s vystoupením z NATO a EU, nebo to přímo požadují.

Chtějí zrušit (či dokonce kriminalizovat) muniční iniciativu a dodávky dronů na Ukrajinu. Už i v Kremlu si radostně všímají, kolik stran u nás Moskvu podporuje.

Postup upevnění moci

Antisystémové strany chtějí moc získat a pak ji upevnit tak, aby ji už nemusely v dalších volbách odevzdat.

Po nástupu do vlády přichází nepotismus, korupce, zadlužování. Do klíčových míst státní sféry přicházejí loajální figurky: příbuzní a kamarádi vládnoucích, kamarádi kamarádů. Kdepak lidé schopní myslet vizionářsky a vést společnost k rozvoji.

Kdo by byl jmenován do čela BIS? A pracoval by pro Česko, nebo pro premiéra a k potěše Ruska? A co ÚOHS – upřednostnil by více Česko, anebo byznys oligarchů?

Policie a soudy se v takové situaci vždy ocitnou pod tlakem, aby se proměnily v nástroje moci. Demokratické strany bývají kriminalizovány a prohlášeny za nepřítele státu a rušeny.

V době sociálních sítí je snazší rozpoutat lynč než za komunismu. Za nového režimu se společností bude valit nenávist ještě větší než dnes.

Antisystémové a populistické strany už teď říkají, že Česká televize a Český rozhlas budou de facto zestátněny, pak se z nich stane hlásná trouba vlády (média patřící oligarchům pak podpoří vládu také, pro oligarchy to bude finančně výhodné).

Dnešní opoziční strany slíbily zastavit boj s ruskou dezinformační kampaní u nás a obnovit vysílání propagandistické ruské televize. Představme si pro srovnání, že by za války Britové nechali dovážet do Londýna nacistické noviny.

Svoboda slova? Ta se nechá možná jen lokálním plátkům, které režim neohrozí. Novináři odhalující vládní chyby či zločiny nebudou vpouštěni na tiskové konference, nebude jim odpovídáno na mailové dotazy a nebudou mít šanci získat místo v žádných médiích vládě poplatných.

Školství? Běda tomu, kdo povede žactvo k demokracii a k vnímání rizik autoritářských režimů. Stejně jako se v Rusku adoruje doba SSSR, i u nás by se rychle mohly začít přepisovat dějiny.

Servilnost vůči Moskvě

Nový proruský režim by nás znovu připoutal k ruskému plynu a ropě. Moskva by pak opět naše peníze využila k financování dezinformačního tlaku a k budování armády určené i proti nám.

Postupně by se Česko vyvazovalo z evropských struktur po vzoru Orbána a Fica. To by  zase bylo slavjanofilství! Nic o tom, že Rus-Slovan bil vždy po hlavě jiné Slovany. Bude se tomu říkat politika všech azimutů.

Pokud by tyto scénáře nastaly, další volby budou svobodné jen formálně, ve společnosti plné vládní a ruské manipulace a lží ztratí smysl. Opozice bude důsledně vykreslovaná jako nepřítel. Kdyby přece jen nějaká opoziční strana příliš vyrostla, spraví to kriminalizace jejího vedení a rozcupování programu, mohutná propaganda.

Volební pravidla se přizpůsobí tak, aby vláda nemohla prohrát. Co třeba překreslení volebních okrsků? Nebo se zavede většinový systém, který, podpořen masivní mediální masáží, zajistí mocným vládu na dlouho.

Demokracie poslouží k převzetí moci – pak bude omezena. Nový režim nebude nutně hned mučit a věšet, zavírat. Lze na to jít i jinak.

Máš firmu? Podporuješ vládě kritické novináře? Inzeruješ v protivládním mediálním plátku? Podporuješ demonstrace proti nám? Zaměstnáváš naše odpůrce? Tak to máme kontrolu z finančního úřadu, hygieny, sociálky, také požární. Jedno kolo, druhé kolo, třetí kolo.

Také zajišťovací příkazy, likvidace firmy. Na státní zakázky zapomeň. A máme na tebe malé udáníčko, dostav se k výslechu.

Vlastníš internetový plátek a píšeš proti nám? Chceš státní reklamu? Zapomeň! A připrav se na kontrolu. Občane! Lajkuješ protivládní články? Odsuzuješ nás na FB? A rád bys do služby ve státní sféře?

Nenávist jako nástroj

V době sociálních sítí je snazší rozpoutat lynč než za komunismu. Za nového režimu se společností bude valit nenávist ještě větší než dnes. Nejprve na sítích. Riziko překlopení do lynče v ulicích bude velké. Historie nás učí, že davová psychóza umí semlít i slušné lidi.

Ve své knize Nezhojené rány národa uvádím tuto pasáž: Komunisté zabavili obchod a dali do výlohy všechno zboží. Hezky ho nazdobili, člověka to hned zaujme, a hlavně ať se zdá, že je zboží hodně! Za sklem cedule: „Živnostník XYY křečkoval.“ Jenže co jiného měl mít doma kožešník, než kožichy? Co jiného měl mít ve skladu obchodník s látkami, než látky? Majitele postavili k výkladu, pozvali lidi a zakřičeli: „Podívejte, on vám to vzal! To jste mohli mít vy!“ A dav na něj řval jako šílený: „Zavřít! Na smrt!“ Plivali na něj. I mírní lidé podlehli davové psychóze. To šílenství rozdmýchávali v pozadí stojící estébáci.

Obvinit nevinné – to vždy určité kruhy stmelí. Když po válce někteří Češi vraždili německé civilisty, spousta přihlížejících pociťovala „spravedlivou“ euforii a zvrácenou pospolitost.

Možná i proto, že oni sami pasivně kolaborovali s německou mocí a pogromy jim umožnily skoncovat se svými sebevýčitkami. Místo aby ukázali na sebe, ukázali na nevinné.

Postupně vznikne dinosauří, oligarchisticko-autoritářský systém. Stát bude chřadnout, izolovat se před svobodným světem a ztrácet elity, mladé. Budou hlasovat nohama. Komunisté vládli čtyři dekády, než po nich zůstal stát v podobě uvnitř vyžraného stromu zvenčí drženého jen kůrou. Jak dlouho by vydržel nový režim slibovaný nám dnešními novátory?

Otazníky kolem ANO

Může být strana, vedená oligarchou a autoritářem s minulostí v KSČ a StB zárukou demokracie?

Její šéf byl svázán s StB, ta byla řízena KGB. Pracoval v Maroku, kde měl SSSR stejně jako v celé severní Africe své zájmy a kde tedy byla KGB činná. Věděla na něj něco KGB? Co leží v moskevských archivech? Není vydíratelný?

Navíc je svázán s neprůhlednou privatizací, se zaklekáváním firem, s útoky na soudy i na demokratické strany, se sháněním kompra na kdekoho. Ze státu pobírá dotace, ve své straně pouští vzhůru jen kývače.

Plánuje vládnout se stranami, jimž je demokracie cizí. Neuzavře s nimi novou „Národní frontu“? S podporou davů…

Vzpomeňme, kolik Čechů vylezlo za války z krysích děr a dobrovolně kolaborovalo s nacisty, ničilo našince. Kolik jich vylezlo po roce 1948 a kolaborovalo s komunisty, a znovu – ničilo našince. Kvůli majetku, ze závisti, z politického poblouznění. Pokud nová moc zapíská na píšťalku, vynoří se opět.

Občan může právem poukazovat na nenasytnost a chyby politiků na všech úrovních a ve všech stranách. Volit však kvůli tomu omezení demokracie?

Část lidí zklamaných současnou vládou volit nepůjde v přesvědčení, že tím potrestají premiéra. Ve skutečnosti potrestají sami sebe: i oni mohou pootevřít cestu vzhůru antidemokratickým živlům.