Lék proti HIV z českých molekul pomáhá milionům nemocných. Freddie Mercury ho nestihl o pět let

Napsal/a Tereza Engelová 25. dubna 2019

V odborných kruzích se jim anglicky přezdívá „Holy trinity“. Myšlena tím ovšem není svatá trojice, ale „Holého“ trojice. Český chemik Antonín Holý, belgický lékař Erik De Clercq a americký chemik John C. Martin vyvinuli léky, které změnily život milionům HIV pozitivních pacientů ve světě. Celý příběh popisují spolupracovníci Antonína Holého v exkluzivním rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Spolupracovat na vývoji zatím nejúčinějších léků proti nemoci AIDS začali v polovině 80. let minulého století. Čech Antonín Holý objevil molekuly, které jeho západní kolegy ohromily.

Erik De Clercq je začal testovat a americký chemik a vedoucí výzkumu v amerických farmaceutických firmách John C. Martin se zasadil o to, aby se z látek cidofoviru a posléze tenofoviru, disoproxilu a rilpivirinu staly léky, kterými se dnes léčí 60 procent z 36,9 milionu HIV pozitivních pacientů na celém světě.

Erik De Clercq (vlevo) a John C. Martin. Spolupracovníci Antonína Holého, kteří se zásadně podíleli na vzniku léků proti HIV

„Nikdo si tehdy neuměl představit, že by acyklické nukleosidy fosfonátů mohly fungovat jako léky. Ale my jsme věděli, že by mohly fungovat skvěle,“ popisují začátky letité spolupráce s Antonínem Holým John C. Martin a Erik De Clercq v exkluzivním dvojrozhovoru pro HlídacíPes.org.

Příběh plný napětí a zvratů zpracovalo před rokem jako představení pražské Dejvické divadlo. Antonín Holý se sice hry o svém světovém objevu nedožil, jeho bývalí spolupracovníci se na ni ale nedávno přijeli do Prahy podívat.

Celý svět je na „Tonyho“ hrdý

Kolikrát v životě jste viděli divadelní představení, které by se týkalo chemie a života chemiků? A jak se vám líbilo?

John C. Martin: Já jsem ještě nikdy představení o chemicích ani chemii neviděl a líbilo se mi moc. Myslím, že obsahovalo dojemné ohlédnutí za osudy mnoha lidí. Erik je možná větší perfekcionista.

Erik De Clercq: Pro mě to je také poprvé, co jsem viděl představení, které by se zabývalo chemií. Nikdy jsem nic podobného neviděl v žádném světovém jazyce. Je to pro mě nový zážitek.

To představení má napětí dobrodružné detektivky. Bylo zvláštní dívat se na svůj život na jevišti? A do jaké míry se hra potkává s reálnými situacemi tak, jak se skutečně staly?

 John C. Martin: Bylo to přesné co se atmosféry týká. Neměl jsem ale pocit, že je to můj životní příběh. Vnímám tu inscenaci spíše jako příběh o spolupráci a inovacích, na kterých jsme skutečně pracovali desítky let.

S českým chemikem Antonínem Holým jste spolupracovali od 80. let. Vybavíte si ještě první setkání s ním? Jak na vás působil? Na začátku hry Johnova postava říká: „Byl velmi pracovitý.“ Pak ale dodává, že měl o profesoru Holém říct něco víc. Co byste tedy o panu Holém řekl jako skutečný John?

John C. Martin: Já myslím, že jsem už o Tonym řekl v různých rozhovorech všechno. Celý svět je na něj hrdý. Ale Erik má zajímavou historku, jak Tonyho poprvé potkal.

Erik De Clercq: Já měl z Antonína Holého nejdřív dojem, že mě podezírá, že jako vystudovaný lékař nemám nebo nemůžu mít skutečný zájem o chemii. A myslím, že možná pochyboval o mých čistých úmyslech. Ale jakmile pochopil, že můj zájem je upřímný, nastartovali jsme velmi hezkou spolupráci, která nám vydržela na celý život.

Nemohla být ta počáteční podezřívavost ovlivněna i politikou? Tím, že on pocházel ze socialistického bloku a vy z toho západního? Že měl třeba strach, že byste mu mohli nějaké poznatky ukrást, prodat?

Erik De Clercq: Absolutně ne. To můžu zcela vyloučit. Politika nikdy neměla v naší spolupráci žádné místo.

Skutečně? Víte já vyrůstala v komunistickém Československu a v 80. letech mi připadalo, že politika je součástí všeho. Z té hry i z toho, co právě říkáte, to ale působí, jako by vědci měli svůj uzavřený svět, kam politika nedoléhala, kde jste spolupracovali železné oponě i komplikacím při cestování navzdory…

John C. Martin: Ano, ta spolupráce probíhala velmi dobře. S čím měl Tonda v osmdesátých letech v Československu problém, byly peníze. Neměl dostatek financí a musel si činidla a látky vyrábět sám, nemohl je kupovat. Takže měl velkou ekonomickou nevýhodu.

A nebyli jste vůči A. Holému naopak podezřívaví vy?

John C. Martin: Ne. V žádném případě.

Erik De Clercq: Znal jsem Tonyho přes 40 let a nevzpomínám si, že bychom se byť jednou bavili o komunismu. Nezajímalo mě, jestli je komunista nebo ne. Nebylo to pro naše vzájemné porozumění důležité. Naším hlavní zájmem byla spolupráce. On byl chemik, já biolog a cenili jsme si na sobě našich znalostí a kompetence. Politika nebyla důležitá. Zároveň si ale vzpomínám, že ve stejné době jsem byl v kontaktu i s lidmi z někdejšího východního Německa, a to byla mnohem podivnější atmosféra. V NDR byla, alespoň z mé zkušenosti, mnohem úzkostnější atmosféra než v Československu. Místní lidé byli úplně jiní.

John C. Martin: Abych to vyjasnil. Erik organizoval spoustu vědeckých konferencí, kam zval vědce z Polska, Ruska, NDR, Československa. Byl jsi hodně v kontaktu s lidmi z bývalého východního bloku, že?

Erik De Clercq: Já organizoval třeba třikrát setkání NATO. Jenže účast na nich měly hrazenou pouze členské státy aliance. My jsme to ale chytře dokázali zařídit tak, aby se mohli zúčastnit také vědci z komunistického bloku. Avizovali jsme to totiž také jako setkání Evropské federace chemického inženýrství.

John C. Martin: Erik přesvědčil lidi z federace, aby se zúčastnili, i když ta setkání byla čtrnáctidenní.

Erik De Clercq: Nejdřív si stěžovali, že dva týdny je příliš dlouhá doba. Po sjezdu ale byli všichni rádi, včetně Antonína.

John C. Martin: Program, který Erik připravil, byl skvělý. A podmínkou NATO bylo, že setkání tzv. pokročilých studijních institutů musí trvat dva týdny.

Risk, který změnil svět

Pojďme se vrátit k tomu, kdy jste se seznámili s Antonínem Holým a jak vznikla vaše plodná spolupráce?

Erik De Clercq: Poprvé jsem se s Antonínem Holým potkal v roce 1976 v Göttingenu, což tehdy bylo v západním Německu. Bylo to na setkání chemiků a já byl jediným lékařem na tom sjezdu. Netušil jsem proč, ale zjistil jsem, že všichni ostatní jsou chemici, včetně Holého.

John C. Martin: Poté, co se seznámili, posílal Antonín Holý Erikovi do Belgie molekuly na testování. Erik měl k těm testům vše potřebné. Já tehdy přešel z farmaceutické firmy Syntex do firmy Bristol-Myers a když mě Erik přijel v roce 1985 navštívit, říkal: „Chtějí, abych tu mluvil na konferenci o tomhle, ale já ti chci ukázat něco mnohem zajímavějšího!“ Tak jsem se dozvěděl o Tonym a jeho objevech.

V čem byly nové molekuly Antonína Holého tak vyjímečné?

John C. Martin: Nikdo si tehdy neuměl představit, že by acyklické nukleosidy fosfonátů mohly fungovat jako léky. Ale Tony, já a Erik jsme věděli, že by mohly fungovat skvěle. Měli jsme k tomu vědecká data, o kterých tehdy nikdo neměl ponětí. Začali jsme spolupracovat. Po mnoho let nám nikdo nevěřil.


MAPA ČESKÉ JUSTICE od HlídacíPes.org

ZEMAN útočí na nezávislost soudů. Je justice připravená na podobné ataky?


Erik De Clercq: Plno lidí ve farmacii namítalo, že ty sloučeniny budou příliš toxické, ale John tomu opravdu věřil a ten výzkum podporoval. Podporoval mě a Holého, abychom pokračovali. Když odešel z Bristol-Myers a přešel do Gilead Sciences, přesunula se tam i naše spolupráce.

Farmaceutický gigant Bristol-Myers zastavil v roce 1986 z ekonomických důvodů testování vznikajícího léku Cidofovir, což byl v podstatě konec Holého naděje, že by jeho látky mohly někomu pomoct. Vy jste pak Johne přestoupil do malé firmy Gilead Sciences, kde jste začátkem 90. let testování Cidofoviru obnovili. Podle hry jste do finančně nákladných testů musel vložit vlastní peníze a dát do zástavy i svůj dům. Je to pravda? To jste molekulám pana Holého skutečně tak věřil? Mohl z vás být úplný žebrák…

John C. Martin: Víte, já to ale nevnímal, že bych nějak šíleně riskoval. Nikdo z nás. Risk byl upozadněn pocitem, že jdeme do něčeho, co může pomoct ohromnému počtu lidí, a to se také stalo.

Věřil jste tedy absolutně, že ty české molekuly budou fungovat?

John C. Martin: Ano.

Nemůžu se nezeptat na roli bývalého ministra obrany Spojených států Donalda Rumsfelda, který vývoji léků proti HIV významně finančně pomohl. Jak jste ho k tomu přesvědčili?

John C. Martin: Donald Rumsfeld byl členem představenstva Gilead Sciences dřív, než jsem se k firmě připojil já. A dodal bych k tomu, že miloval Erika de Clerqa (smích).

Erik De Clercq: No, co já si pamatuji, tak mi řekl Michael L. Riordan (zakladatel Gileadu pozn. red.), že to on přivedl kdysi Rumsfelda do Gileadu. Byl to jeho kontakt.

Takže pro Rumsfelda to byla jedna z byznysových aktivit?

John C. Martin: Do jisté míry, ale myslím, že skutečně měl zájem na tom zlepšit svět pomocí vědy. Hodně se o to, co děláme, zajímal.

Freddie Mercury to nestihl o pět let

Léky na HIV procházely dlouhým testováním a vy jste se přitom seznámili s bezpočtem nemocných AIDS. Byl někdo, jehož příběh vám vyloženě utkvěl v paměti?

John C. Martin: Zemřelo ohromné množství lidí. Jedním z lidí na seznamu byl i zpěvák Freddie Mercury. Zemřel v Londýně pět let před tím, než jsme měli léčebnou terapii, která by mu bývala mohla zachránit život.

Erik De Clercq: Já nikdy nezapomenu na situaci, která se mi stala v roce 1985, kdy jsem byl pozván na jednání do Frankfurtu, a tam mě zavedli do nemocnice, kde leželi pacienti s AIDS. V jednu chvíli jsem potkal asi 20 mladých lidí mezi 30-40 lety, někteří z nich byli dokonce i profesoři a trpěli velmi závažnými následky nemoci AIDS, včetně demence, kterou AIDS také způsobuje. Teď už tyto příznaky vykazuje málo pacientů, ale tenkrát to bylo pro mě velmi traumatické.

Proč testování léků trvá tak dlouho a proč je jejich vývoj tak drahý? Respektive čím dál dražší?

John C. Martin: Samozřejmě, že teď je výzkum i testování ještě dražší než dřív. Gilead Sciences před tím, než vydělal, 15 let jen tratil peníze. Za těch 15 let jsme utratili dvě miliardy dolarů a o miliardu jsme přišli. Erik, já i Tony jsme ale měli to štěstí, že jsme žili v době velkého vědeckého pokroku. Kapitálové trhy byly přístupné, dali se najít investoři, kteří byli ochotní dát peníze do snu, který jednoho dne může začít vydělávat a měnit svět. A my ten svět skutečně změnili.

To tedy ano. Kolik lidí se léčí vašimi léky na HIV či lékem na hepatitidu B, který se nakonec stal možná ještě úspěšnějším, pokud vím?

John C. Martin: Každým rokem je úspěšnější. Z téměř 37 miliónů HIV pozitivních lidí na světě se 18 až 20 miliónů nemocných léčí našimi léky, které jim výrazně prodlužují délku života. Těm nejchudším rozvojovým zemím například v Africe poskytujeme léky na HIV, aniž bychom na tom vydělávali, tedy za výrobní cenu.

Přesně na to jsem se chtěla zeptat: jaký mají přístup k drahým lékům lidé z rozvojových zemí, kde jsou čísla nemocných nejvyšší? 90% lidí nemocných AIDS žije právě v rozvojových zemích.

John C. Martin: Gilead byl první farmaceutickou firmou, která zaujala takový přístup, aby léky byly dostupné i v rozvojových zemích. Kromě toho, že těm nejchudším zemím léky postupujeme pouze za výrobní cenu, jsme také založili systém, kdy technologii a licenci na výrobu našich léků postupujeme místním výrobcům. Nejdříve jsme to udělali v Indii, kde jsou mnohonásobně nižší náklady, takže je možná výroba a distribuce v mnohem větších objemech. Osvědčilo se to a téměř simultánně jsme rozjeli podobný vzorec i v dalších chudých zemích. V současnosti spolupracujeme se 70 lokálními výrobci a na jejich podporu máme ve firmě i oddělení. Mezi léty 2002 a 2015 díky tomu vzrostl počet lidí z chudých zemí, kteří mají přístup k antiretroviální terapii, z 300 tisíc na 15,3 miliónu.

Holý by totéž dokázal i na Západě

Jak léčba funguje? Je možné to popsat laikovi jako jsem já?

John C. Martin: HIV pozitivní lidé s léčbou žijí běžný, zdravý život a umírají na jiné choroby. Pokud podstupují léčbu našimi léky, nemůžou chorobu ani přenášet na své partnery, stávají se neinfekčními, takže se tím zamezuje šíření HIV epidemie. Díky našim lékům v mnoha zemích na světě klesají počty nemocných a mnohem méně lidí umírá na AIDS.

Snažíte se tyto léky ještě nějak zdokonalovat? Nebo je to tak, že fungují a výzkum jde prostě jinými směry?

John C. Martin: Pořád je co zlepšovat. Uvedli jsme na trh nadcházející generaci nových léků. Pořád se snažíme naše léky zdokonalovat.

Erik De Clercq: Vždycky je co zlepšovat. Je to jako při hraní tenisu. Můžete se vyšplhat na vrchol žebříčku a nějakou dobu být číslo jedna, ale o rok později už může být na vašem místě někdo jiný, takže se musíte snažit, abyste tou jedničkou třeba pár let zůstal.

John C. Martin: Erik totiž trénuje tenis, abyste pochopila (smích).

Zajímavým momentem v představení Elegance molekuly je zklamání profesora Holého, když mu přijedete v roce 1996 do Prahy sdělit, že chcete testovat další dvě jím objevené látky na výrobu léků na HIV. On sám chtěl dát přednost vývoji léků na hepatitidu B. Jenže Vaše postava mu vysvětlí, že na tuhle nemoc nikdy peníze nesežete. Do jaké míry jde ve vývoji léků o byznys?

John C. Martin: Osobně se nedomnívám, že by si Antonín Holý něco podobného myslel. Ale možná si to tehdy mysleli lidé okolo, společnost. Tony určitě ne.

Erik De Clercq: Nesmíte zapomenout, že je to jen divadelní hra.

Proto se na to ptám. Můžeme to uvést do správné perspektivy.

John C. Martin: Myslím, že hodně lidí si tehdy možná říkalo, proč hledat lék na nemoc, za kterou si lidé v podstatě můžou sami? Je to jen pár let, co jsme začali s léčbou nakažených HIV v Africe. Dlouhé roky se v tomto ohledu nedělo nic, nemocní nedostávali v podstatě žádnou pomoc. To se v posledních letech podařilo zásadně zlepšit. Navíc společně s léky na HIV jsme nakonec vyvinuli i lék na hepatitidu B. Také z Tonyho molekul.

Na jakou nemoc se teď snaží farmaceutické firmy najít lék především? Je to například rakovina? A do jaké míry v tom opět hrají roli ekonomické aspekty?

John C. Martin: Byznys je samozřejmě vždycky součástí. Ale velké prostředky plynou také do výzkumu, například zde v Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR. Tady skutečně dělají vědu. V České republice máte fenomenální generaci mladých vědců. Co se týká nových léků, můžu mluvit za Gilead, kde pracujeme například na buněčných terapiích. Kdy u pacientů v pokročilém stádiu rakoviny vyjmete z těla nemocné buňky, „spravíte je“ a pak vrátíte do těla zpět. Tomu se teď věnujeme.

Ještě jednou si dovolím vrátit se k představení. Jedna z postav tam říká, že s koncem socialismu skončil vývoj léků za státní peníze a tím pádem možná i svobodný výzkum. Jde skutečně dnes především o aplikovaný výzkum, tedy výzkum na něčí objednávku? Myslíte si že, kdyby Antonín Holý žil dnes nebo tehdy někde na Západě, že by možná své molekuly neobjevil? Nebo je to celé hloupost?

John C. Martin: Ne, myslím, že kdyby žil Tony v Belgii, objevil by to samé.

Erik De Clercq: Myslím, že zásadní roli sehrálo to, že tři lidé, kteří se podíleli na výzkumu léků na AIDS, byli chemici. Tony byl chemik, John také a já byl pseudochemik. Byl jsem lékař, ale s velkým zájmem o chemii. My se snažili dát naše znalosti dohromady. Holý syntézu těch látek, já medicínský pohled a John pak dokázal naše objevy uvést na trh. Byl to právě tento triumvirát, kterému na počest Holého říkám „Holého trojice“, který umožnil vznik těchto zásadních léků. „Holy trinity“ ale dokazuje, že Antonín Holý byl základem celé věci.

Patenty na léky z laboratoře profesora Holého zajišťují dodnes významnou část rozpočtu Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR. Od společnosti Gilead dostává téměř dvě miliardy korun ročně. Navíc ÚOCHB s významnou finanční podporou Gileadu zřídil v Praze společné mezinárodní centrum na výzkum nových látek. V čem vidíte jeho hlavní přínos? Proč ho Gilead podporuje?

John C. Martin: Je to vždycky o inovacích. O tom přicházet s produkty, které posunou medicínu kupředu a umožní lidem žít delší a zdravější životy. Je to skutečně takhle jednoduché.

Erik De Clercq: Já nemůžu, než s Johnem souhlasit a zároveň mu poděkovat, protože to, co on udělal pro rozvoj medicíny, je prostě fantastické.


John C. Martin – americký chemik a jeden z nejmocnějších lidí farmaceutického průmyslu. Před nástupem do Gilead Sciences zastával vedoucí pozice ve společnostech Syntex Corporation a Bristol-Myers. Především jeho zásluhou schválil americký Úřad pro kontrolu léčiv do distribuce léky proti HIV/AIDS vyvinuté na základě výzkumu Antonína Holého. Léky Viread a Truvada zásadně změnily život miliónům lidí nakažených HIV.

Erik De Clercq – belgický lékař, virolog a biochemik. Od poloviny 70. let se na Katolické univerzitě v Lovani věnuje výzkumu antivirotik. Od roku 1976 spolupracoval s Antonínem Holým na výzkumu antiretrovirových léků. Erik De Clerq přišel se zásadním konceptem kombinované terapie, která je dosud nejúčinnější léčebnou strategií pro pacienty s HIV i AIDS.

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější. A zabere vám to maximálně jednu minutu...Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1 000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Čtěte též

Reklama
Nebyl vložen žádný komentář
Přidávání komentářů není povoleno
Reklama