GLOSA. Ústí nad Labem a potažmo Ústecký kraj bývají často a právem označovány za laboratoř české politiky. Co se tady v menších podmínkách vyzkouší, z toho pak bývají pěkné průšvihy na celostátní úrovni. Někdy jde o úplné exploze, vzpomeňme třeba na politické vraždy nebo rozkrádání evropských fondů, jindy jde o malé pokusy, z nichž unikají jen drobné čmoudíky. A právě na tyto drobnosti se zaměřujeme v nové rubrice. Vítejte v laboratoři.

Týdeník Respekt tento týden oznámil, že „ustál“ žalobu od Tomia Okamury ohledně označení „parlamentní fašistické hnutí“. Přesněji řečeno, že soud shledal toto označení za přijatelné, když doslova napsal: „Soud tak po zhodnocení všech okolností případu dospěl k závěru, že použití výrazu ‚parlamentní fašistické hnutí‘ je v souladu s požadavkem proporcionality.“

SPD se proti tomuto prvoinstančnímu rozsudku neodvolala, a tak se stal pravomocným.

Zametení s nepohodlnými lidmi

Stojí v tomto ohledu za připomenutí, že stejně jako v případě prvního novodobého komunistického hejtmana (stal se jím v roce 2012 Oldřich Bubeníček a setrval na tomto postu osm let), je i v otázce nástupu komerčně-fašistické SPD (jak ji narozdíl od kolegů z Respektu dlouhodobě nazýváme my), sever Čech opět neblaze proslulou laboratoří.

Ve druhém volebním období, tedy od roku 2016, se mohli Bubeníčkovi komunisté v kraji opírat o koaliční podporu ČSSD a slepence SPD-SPO, což byli právě okamurovci a zemanovci.

Na krajské úrovni to mělo mimořádně neblahé důsledky třeba v zametení s nepohodlnými lidmi, kteří měli blízko k myšlence smiřování německého a českého národa a vyrovnání s minulostí. Bylo to z větší části dílem lidí kolem Klubu českého pohraničí, sdružujícího bývalé komunistické pohraničníky, který díky svému napojení na komunisty a nacionálně laděné strany měl náhle na severu Čech příležitost mluvit do politiky.

Příkladem je příběh dnes už bývalého ředitele Oblastního muzea v Chomutově Stanislava Děda. Koalice ho zbavila funkce, štval ji svou činností, třeba péčí o hroby sudetských Němců nebo podporou Tibetu. Zbavili se ho, i když vyhrál opětovný konkurs na své místo. Psali jsme o tom tady a tady.

„Ty spory se táhly od doby, kdy jsme začali dělat ,německá‘ témata, kdy jsme začali spolupracovat s právě otevřenou sudetoněmeckou kanceláří v Praze, protože jsme v ní našli přirozeného zprostředkovatele ke krajanským komunitám. A stejně jsme to dělali v Chomutově s důvěrníkem krajanského sdružení. Řekli jsme mu: Vy se musíte tady v Chomutově ukázat, aby lidé viděli, že jste normální člověk, že nejste čert, že se bavíme o normálních věcech. Protože všechny dřívější pokusy prosadit se s nějakým tématem v městské radě skončily závěrem – my tady žádné Němce nechceme,“ říkal tehdy, v roce 2017 pro HlídacíPes.org Stanislav Děd.

A ještě dodal: „Komunistům velmi narostla křídla. Je to velmi nebezpečná situace.“

Koalice hanby

A šlo se dál. Zatímco v Praze seděli Okamura boys ve sněmovně, snili o Senátu a horko těžko získávali svá první místa zastupitelů, na podzim 2022 byla prolomena další meta. SPD získala vůbec poprvé zastupitele ve všech krajských městech, v Ústí nad Labem si ovšem rovnou sedla do městské rady, získala pro Bohumila Ježka křeslo náměstka primátora a začala vládnout.

Jde o popsaný příběh koalice hanby, jejíž vznik výměnou za křesla umožnili přeběhlíci z UFO a ODS Věra Nechybová a Pavel Tošovský.

Oba zmíněné zastupitele to stálo členství ve svých původních stranách. V zásadě si ale nemají nač stěžovat: Nechybová se stala náměstkyní primátora, Tošovský uvolněným radním. Pro oba to znamená, že svou podporu dvou hlasů dokázali proměnit v placené funkce.

A co víc, po Ústí nad Labem zhnědla i další severočeská města. Hnutí ANO se o okamurovce opřelo v Děčíně nebo v Lounech. Teď máme péčí Respektu černé na bílém, že nám zde vládnou fašisté.

Pokrok nezastavíš. To jen severočeská laboratoř politiky znovu ukázala svou platnost.