Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
BPPrice via Foter.com / CC BY,

Křesťanský svátek přepočtený na peníze. Den volna připraví stát o 13 miliard

Po 65 letech se do českého kalendáře vrátil komunisty v minulosti zrušený svátek – Velký pátek. I když jde o svátek především náboženský, i ten se dá přepočítat na peníze.

Odhady toho, jakou finanční hodnotu má v Česku jeden pracovní den, se liší. Podle OECD „ztráta“ jednoho pracovního dne odpovídá 0,28 % HDP. To aktuálně v Česku znamená asi 13 miliard korun. Když se v českém parlamentu hlasovalo o zavedení nového svátku padala i jiná čísla.

Průměrně devět dní

Ministerstvo financí předpokládalo dopad na státní rozpočet ve výši 0,4 % ztráty ročního reálného HDP. Jiná data pracovala s nižším odhadem ve výši zanedbatelných 0,1 % HDP. Hlavní ekonom společnosti Delloite David Marek se přiklání spíše k odhadu OECD.

„Změny v kalendáři ovlivňují ekonomické statistiky, jež berou v potaz počet pracovních dnů. Osobně pracuji s 0,26 % HDP, což odpovídá 12,5 miliardám denně,“ říká David Marek v rozhovoru pro HlídacíPes.org a pořad Českého rozhlasu Plus Řečí peněz.

V současné době má Česká republika v kalendáři už 14 svátků. Z toho je sedm státních svátků, šest ostatních svátků a zbývající dva připadají na jeden den, na 1. ledna.

S přihlédnutím k svátkům připadajícím na víkendy se mohou Češi těšit ročně mezi lety 2000 – 2020 průměrně na devět dnů placeného volna navíc.

Svátky lze z ekonomického hlediska rozdělit na konzumní, jež mají pro ekonomiku vyšší přínos, a na ty „línější“. „Na jedné straně nám dny volna ubírají pracovních dní a tak i vytvořené přidané hodnoty. Na straně druhé jsou některé svátky spojené s vyšší spotřebou, nejvíce Vánoce, částečně Velikonoce, což má zase na ekonomiku pozitivní efekt,“ říká ekonom David Marek.

Nejpracovitější? Statisticky Řekové a my

Hodnota každého pracovního dne stoupá s tím, jak roste celá česká ekonomika. „Takže pokud vloni vzrostla česká ekonomika o čtyři procenta, zvýšila se hodnota pracovního dne také o čtyři procenta. Plus inflace, ale ta je teď v podstatě nulová,“ podotýká David Marek.

Výkon ekonomiky souvisí i s produktivitou práce. Na souvislost produktivity se dny volna a dny, jež jim předcházejí, či po nich následují lze pohlížet různě. „Obecně ale platí, že odpočinutý zaměstnanec je výkonnější zaměstnanec,“ míní Michal Walter, předseda České asociace psychologů práce a organizace.

„Důležitý je i sociální aspekt velikonočních svátků. Zavedením tohoto svátku podpoříme prorodinnou politiku a přispějeme k lepšímu skloubení rodinného a pracovního života,“ argumentoval v debatě ve sněmovně například předkladatel zákona, poslanec KDU-ČSL Jiří Mihola.

Statisticky vzato patří Češi – podle ročně odpracovaných hodin – mezi nejpracovitější národy v Evropě. Nejvíce hodin statisticky vzato odpracují Řekové.

„Celkový výkon ekonomiky můžeme podpořit tím, že budeme opravdu velmi pracovití a budeme pracovat třeba pět a půl až šest dní v týdnu, nebo budeme pracovat méně, ale budeme produktivnější. Nebo oboje a pak budeme mistři světa,“ konstatuje David Marek.

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

4 komentáře

  1. J: Nemec napsal:

    Každý náboženský svátek by si věřící měli platit a nevěřící normálně chodit do práce.

  2. poi napsal:

    quality > quantity

  3. Tomáš Fuk napsal:

    Snad máme sekulární stát. Co nás má Mihola vychovávat ? Zavírání obchodů, další a další náboženské svátky, kam to povede. Strana založená na víře by v sekulární společnosti vůbec neměla existovat. Víra patří do soukromí, jinak se pomatení pánbíčkáři začnou roztahovat a nevědí kdy přestat. Za chvíli nás budou povinně nahánět do kostela. Je to jak islám, jen jiná varianta slabomyslnosti.

    • Josef napsal:

      Vaše: Vychovávat, roztahovat, nahánět do kostela, slabomyslnost.
      Miholovo: prorodinná politika, lepší skloubení rodinného a pracovního života.

      To souvisí.

      V církevním pojetí je i dospělý člověk stále dítětem (dítko Boží), o které se Bůh prostřednictvím své viditelné zástupkyně, církve, stará. Takže „správně“ pro tyto osoby je z vás vychovávat nesvéprávné, „prorodinné“ (čtěte „procírkevní“, neboť Velký Pátek se nijak netýká rodiny, ale ukřižování Krista a Velikonoce jsou prvním a hlavním církevním svátkem) jedince, jejichž chování má být regulováno církevními autoritami, které si nechají říkat „otcové“.
      Prý aby nedocházelo k sobectví a tak. Skutečným cílem je podřízení se církvi, jejím naukám a teologicky vykonstruovanému způsobu myšlení a života.

      V podobných snahách tak u nás probíhá rekatolizace salámovou metodou.

Přidávání komentářů není povoleno