KOMENTÁŘ. Mediální rady jsou tu proto, aby veřejnost mohla uplatnit právo na kontrolu veřejnoprávních médií, říkají shodně zákony o České televizi, Českém rozhlase i ČTK. A říká to i řada kandidátů, když se o místa v radách ucházejí. Jenže z některých jejich kroků v radě samotné už pak často není jasné, kde končí ona „kontrola veřejnosti“ a kdy už dotyčný radní prosazuje své osobní zájmy. Příkladů z poslední doby je dost.

„Podávám tímto stížnost na neověřené, nepravdivé a neobjektivní (a v důsledku manipulativní) tvrzení v uvedeném článku a žádám Radu ČTK, aby požádala vedení ČTK o jeho věcně správnou opravu,“ stálo v jednostránkovém textu podepsaném „Petr Žantovský, vysokoškolský učitel“, který loni dorazil na Radu ČTK. Odesilateli vadila věta ve zprávě o sovětském maršálu Koněvovi.

Jedním z radních, kteří měli o věci rozhodovat, byl právě tentýž Petr Žantovský. Podobně si „sám sobě“ stěžoval v jiné věci i o několik měsíců dříve.

Dodejme, že právě Žantovský také před třemi lety „navrhoval“ generálnímu řediteli ČTK, aby do zpravodajství agentura zahrnula i udílení takzvaných Krameriových cen – aniž ovšem dodal, že je sám jedním z jeho organizátorů.

Hyperaktivní radní Kňourek

Jsou však i mnohem čerstvější příklady, kdy se radní angažují ve věcech, kde jsou osobně zainteresovaní. „Zájem“ radních se navíc neomezuje jen na konkrétní médium, na něž mají sami dohlížet, ale stěžují si i jinde. Jako nedávno radní Českého rozhlasu Tomáš Kňourek.

Místopředseda Rady ČRo (který mimochodem stejně jako Petr Žantovský pravidelně publikuje na serveru Parlamentní listy) si naposledy stěžoval u Rady ČTK kvůli zprávě o antisemitském výroku Pavla Černockého, kandidáta do Rady České televize. A Parlamentní listy tu nezmiňujeme náhodou.

Šlo totiž o Černockého vyjádření právě pro onen server: „Bojím se vlády ‚židoliberálů‘, nikým nevolených, ale disponujících obrovským kapitálem“.

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

Kňourkovi ve zprávě ČTK chybělo jak vyjádření Černockého, tak upozornění, že Federace židovských obcí, která zmíněný výrok kritizovala jako antisemitský, sama do Rady ČT nominovala jiného kandidáta – a je tedy podle Kňourka ve střetu zájmů. Radní ČTK však jeho stížnost jasně odmítli.

Propojují se tu tak hned tři mediální rady. Proč členovi Rady ČRo leží na srdci právě to, jak ČTK informuje o jednom konkrétním kandidátovi do Rady ČT, ví samozřejmě jen radní Kňourek. Faktem je, že Pavla Černockého nominovala do Rady ČT organizace Šance na návrat, která má blízko k hnutí SPD Tomia Okamury (HlídacíPes.org to popsal zde). A byl to právě radní Kňourek, kdo se na zasedáních rozhlasové rady opakovaně podivoval, proč mají zástupci SPD ve vysílání tak (podle něj) málo prostoru.

Není to také poprvé, co si radní ČRo Kňourek u Rady ČTK stěžoval – už v roce 2017 členové Rady veřejnoprávní tiskové agentury projednávali jeho stížnost na „neobjektivní a zkreslené zpravodajství o pěší pouti aktivistů z Berlína do Aleppa“. I tehdy se Rada usnesla, že nedošlo k porušení zákona o ČTK.

A co „rudá lůza“?

„Kouzlo“ mediálních rad jako platforem pro stížnosti očividně objevil i radní České televize Lubomír Veselý (jinak též moderátor regionálních stanic Českého rozhlasu a internetové televize XTV, kde dostává pravidelně nadprůměrný prostor například mimoparlamentní hnutí Trikolóra).

Sám nedávno poslal stížnost generálnímu řediteli ČT kvůli pořadu Newsroom, kde se mluvilo právě i o jeho osobě – a když to oznamoval fanouškům na svém youtubovém kanále, připustil, že stížnost „možná bude projednávat i Rada ČT“ v níž sám zasedá.

Zároveň v jiné Radě – té rozhlasové – leželo jen v únoru šest stížností proti Veselému (například kvůli jeho slovním výpadům proti novinářkám různých médií).

Sám Veselý však Radě ČRo v jednom ze svých youtubových streamů nepřímo vzkázal, ať se věnuje také výrokům jiného rozhlasového moderátora Jana Rosáka, který na svém Facebooku sdílel příspěvek s Veselého fotkou a textem „Rudá lůza útočí!!! Zachraňme ČT!“.

„Já to z mnoha důvodů sám za sebe udělat nemohu, ale doufám, že tady mezi vámi se najde někdo, kdo se na tuto věc třeba dotáže Rady Českého rozhlasu, co si o tom myslí,“ povzbuzoval své diváky a fanoušky Veselý, aby věc u rozhlasových radních „hnali výš“.

Bobošíková: Bude se to líbit Radě ČRo?

Zevrubně popsaným příkladem, jak osobní zájmy radních (nebo jejich blízkých spolupracovníků) pronikají do agendy mediálních rad, je i radní České televize Hana Lipovská.

Ta po svém zvolení do Rady ČR vloni v květnu opakovaně na jednání otevřela kauzu „Lidice“, a to skrze reportáž o údajném udání jedné z lidických žen odvysílanou v pořadu Reportéři ČT. Lipovská však v této věci má osobní zájem, stejně jako její kolegyně z Institutu svobody a demokracie Jana Bobošíková.

Lipovská je členkou spolku Lidice Memory, který vznikl loni v srpnu – hned poté, co Jana Bobošíková pozastavila své členství v lidické organizaci Českého svazu bojovníků za svobodu, kde byla do té doby předsedkyní. Úzké vzájemné kontakty obou žen spolu s faktem, že Bobošíková má s ČT od dob „televizní krize“ nevyřízené účty, staví zájem Lipovské coby televizní radní o téma Lidic do poněkud jiného světla než je jen v úvodu zmíněné „uplatňování kontroly veřejnosti“.

Právě Jana Bobošíková se také v jednom ze svých youtubových videí nedávno nepřímo s podnětem obrátila na Radu Českého rozhlasu, a to když rozebírala angažmá přítelkyně ministra kultury Lubomíra Zaorálka Šárky Bednářové coby moderátorky na stanici ČRo Dvojka. Bobošíková tvrdila, že si Bednářová zve do svého pořadu hosty „blízké ČSSD“ a dodala: „Co myslíte, bude se toto líbit Radě Českého rozhlasu?“

Přátelské šťouchance

A další čerstvý příklad. Hned na tři mediální rady (ČTK, ČT a RRTV) poslal svou stížnost bývalý člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Petr Štěpánek.

Štěpánkovi se nelíbilo, jak ČTK informuje (upozornil na faktickou chybu ve zprávě agentury), respektive jak ČT údajně vůbec neinformuje o kauze z půlky dubna, která se ho osobně týká. Soud tehdy pravomocně rozhodl o tom, že RRTV musí doplatit víc než 14 milionů korun šesti bývalým radním „velké vysílací rady“ kvůli jejich neoprávněnému odvolání v roce 2003.

Mezi šesticí odvolaných radních byl tehdy právě i Petr Štěpánek (dnes aktivní člen a funkcionář hnutí Trikolóra a dlouholetý kritik České televize) a dva současní radní ČTK – kromě zmiňovaného Petra Žantovského ještě Pavel Foltán. Ten sice formální stížnost na zpravodajství ČTK do „své“ Rady neposlal, zkritizoval ale agenturu v obsáhlém textu pro Parlamentní listy: „Četka jako generátor chyb.“

V něm obviňuje ČTK mimo jiné z „dojmologie“ a z toho, že pod vlivem její zprávy „by si možná mnohde mnozí lidé (zatím ještě mediálním mainstreamem doposud nezpracovaní, a tedy logicky selským rozumem uvažující) mohli říct třeba i to, že by tu možná někomu zjevně mohlo jít i o to, aby se i v téhle souvislosti proti některým nezávislým a ‚neposlušným‘ odborníkům rozehrávaly staré lži a nesmysly“.

On a Žantovský prý „už tři roky zlobí v té Radě ČTK a chtějí, aby se tam řádně vykonávala ta mediální služba ve prospěch veřejnosti, aby se tam dodržovaly zákony, pravidla právního rámce, atd. Prostě jsou to rebelové a ty je nutné pořád diskreditovat a dusit“.

Právě Foltánem argumentuje ve svých stížnostech na RRTV a Radu ČT i Petr Štěpánek: „Satisfakce, které se dostalo šestici (ne)odvolaných členů RRTV, posloužila pořadu Newsroom ČT24 (18. 4. 2021, ČT24), tomuto hnisavému vředu na nemocném těle zpravodajství a publicistiky České televize, k další potměšilé dehonestaci jednoho z mých kolegů, JUDr. Pavla Foltána, toho času člena Rady ČTK.“

Kruh se tak uzavírá. Skupina kritiků veřejnoprávních médií, kteří se řízením osudu a politické vůle stali zároveň jejich kontrolory, si navzájem nahrává. Jeden „roztleská“ kauzu na Parlamentních listech, druhý se na něj odvolá při své stížnosti radním.

Anebo stačí drobný přátelský „šťouchanec“ na Facebooku od jednoho radního druhému. Radní Českého rozhlasu Josef Nerušil (mimochodem rovněž aktivní podporovatel Trikolóry) si loni v prosinci na Facebooku rýpnul do jednoho z moderátorů Českého rozhlasu Plus. Naznačil, že byl zaujatý vůči hostovi, kterým byl tehdejší místopředseda Rady ČT (dnes předseda) Pavel Matocha.

„A máš hned téma na vaší Radu,“ kontroval v dalším komentáři pod příspěvkem právě Matocha. „Hehe, na Radě už to bylo,“ pokračoval v neformálním tónu radní Nerušil. Šlo o to, jestli rozhlas objektivně informoval o kontroverzním odvolání dozorčí komise Rady ČT, na kterém se Matocha výrazně podílel a proti němuž se dnes většina odvolaných členů komise brání žalobou.

Je tohle čisté uplatňování kontroly bez osobních zájmů jednotlivých radních? Radním přísluší i měsíční finanční odměna v řádech několik desítek tisíc korun z veřejných, tedy koncesionářských peněz. Za ně ale mají hájit zájmy veřejnosti, ne sebe a své kamarády.