Poslední červnový den roku 1918 složilo šest tisíc československých legionářů ve francouzském Darney slavnostní přísahu, které se osobně účastnil i francouzský prezident Poincaré. Ten zde 21. československému střeleckému pluku předal plukovní prapor. Právě na tomto místě poprvé veřejně zaznělo francouzské uznání práva Čechoslováků na samostatný stát.

Slavnostní předání praporu 21. československému střeleckému pluku 30. června 1918 bylo politicky i společensky významnou akci, což mělo svůj otisk i v dobovém francouzském tisku.

Pro vojáky nově zformované čs. brigády ve Francii tento akt spojený se slavnostní přísahou znamenal konec výcviku a počátek bojů samostatného vojska na západní frontě.

Proto bylo také datum 30. června zvoleno za Den ozbrojených sil. Tradičně si jej představitelé Armády ČR i politici a další hosté připomínají slavnostním nástupem u Národního památníku na Vítkově s hrobem Neznámého vojína.

Úzká spolupráce s Francouzi

Z vojenské slavnosti ve francouzském městečku Darney se 30. června 1918 stala manifestace dějinného významu, jež nezanedbatelně přispěla k propagaci československé akce u dohodových mocností.

Už v deklaraci z 29. června 1918 uvedl Stephen Pichon, tehdejší ministr zahraničních věcí, že francouzská vláda „…považuje za spravedlivé a nutné prohlásit práva Vašeho národa na samostatnost a uznat veřejně a oficiálně Československou národní radu jako nejvyšší orgán, spravující veškeré zájmy národa, a jako první základ příští vlády československé“.

Samotný rozsáhlý přehled účastníků svědčí o tom, že nešlo o běžnou událost. Na palubě zvláštního vlaku, jenž se v pozdních večerních hodinách 29. června vypravil z Paříže, cestoval Raymond Poincaré, prezident Francouzské republiky, doprovázený trojicí členů vlády: již zmíněným ministrem Pichonem, ministrem námořnictva Georgesem Leyguesem a ministrem blokády a osvobozených oblastí Albertem Lebrunem.

Ministra války zastupovali majoři Purnot a Merciére. Suitu členů vlády tvořili baron Degran, tajemník ministra zahraničních věcí, pan z Cheveronu, tajemník ministerského předsedy, a pánové Franklin-Bouillon, prezident parlamentní komise zahraničních věcí, Fournol, tajemník komise, a Ernest Denis. Pařížská městská rada vyslala Ernesta Gaye.

Z představitelů francouzské armády byli přítomni generál de Castelnau, velitel východní skupiny armád, generál Boissoudy, velitel 7. armády, generál Archinard, velitel polské armády ve Francii, a generál Vidalon, zástupce náčelníka hlavního štábu spojeneckých armád.

Spojenecké vlády vyslaly v zastoupení své vojenské přidělence: Velká Británie generála Bowese a majora Baringe, přidělence u čs. hlavního štábu, Itálie majora Brancaccia a Papa di Castiglione, Srbsko majora Stefanoviče s jedním důstojníkem gen. štábu, a Spojené státy americké zástupce generála Pershinga.

Československou národní radu reprezentovali generální tajemník Edvard Beneš, Ludvík Strimpl, Miroslav Plesinger-Božinov a kapitáni Otakar Husák a Vladimír Chalupa. Pařížská československá kolonie delegovala svého předsedu Božu Umirova.

V čele čs. hlavního štábu stál generál Janin, vrchní velitel československého vojska, major Peyris, náčelník štábu, a skupina francouzských a československých důstojníků.

Spokojenost na všech stranách

Za zvuků francouzské a československé hymny vojáci vzdali čest. V doprovodu generála Janina přešel prezident republiky Raymond Poincaré s Edvardem Benešem a skupinou vysokých hodnostářů před čelem nastoupených jednotek.

Po přehlídce vojáci zaujali postavení k přísaze. Generál Janin je pozdravil srdečným „Nazdar!“ načež jednotky unisono tento pozdrav zopakovaly.

Slova se chopil nejprve Edvard Beneš. Ve svém projevu promlouval k přítomnému francouzskému prezidentovi a mluvil o významu podpory od francouzské vlády. Nakonec se obrátil i k nastoupeným vojákům, aby vyzdvihl význam přísahy a plukovního praporu.

Následně byl plukovní prapor odevzdán Československé národní radě. Věnovalo jej město Paříž a za pozornost stojí, že na jeho návrhu pracoval proslulý malíř František Kupka.

„Zavládla spokojenost snad na všech stranách: představitelé Československé národní rady mohli být rádi za otevření cesty k uznání dalšími státy Dohody, vojáci za morální vzpruhu před boji, jež je teprve čekaly, a francouzské velení mohlo být vděčné za střeleckou brigádu,“ popsal už dříve historik Tomáše Kykala.

Jak dodal, o posilu na frontě šlo sice nepatrnou svými počty, zato markantní svou vnitřní kázní a vysokou bojovou motivací: „Obojí ve válkou unavené Francii té doby představovalo pozoruhodný úkaz.“

Sbírat zkušenosti bojem

Pluk byl na alsaskou frontu vyslán na počátku července 1918. „Po svém zařazení do svazku francouzské 53. pěší divize a krátkém pobytu ve vojenském ležení v Mortzwiller byl pluk vyslán do první linie zákopové války. Byly mu svěřeny úseky v první linii fronty v Aspach-le-Haut a lese Kreuzwald u Michelbachu na úpatí Vogéz poblíž města Mylhúzy,“ napsal ve svém článku První nasazení. Na alsaské frontě s 21. československým střeleckým plukem kolega historik VHÚ Praha Petr Matějček.

„Hlavním cílem na tomto úseku bylo prozkoumat terén i sílu nepřítele, přičemž obě strany se usilovně snažily získat zajatce,“ upřesnil dále Petr Matějček a dodal: „Německá armáda stála o to zjistit totožnost nově příchozích jednotek, zatímco francouzská strana potřebovala shromáždit co nejvíce informací pro eventuální postup 53. divize směrem na Mylhúzy, jenž měl být proveden v rámci všeobecné ofenzivy.“

Fronta zde byla relativně klidná, ideální k tomu, aby si nově vzniklá bojová formace osvojila taktiku a způsob pozičních bojů na západní frontě a získala tak zkušenosti pro pozdější nasazení na důležitějších bojištích.

Autor je historik Vojenského historického ústavu Praha