Komunisté na odborářské demonstraci. Praha, 2022. Foto: Stanislava Benešová / Právo / Profimedia

Když komunisté kritizují Putina. Proč KSČM nezopakuje úspěch rakouských soudruhů

Napsal/a Vojtěch Berger 27. dubna 2023
FacebookTwitterPocketE-mail

Víkendový úspěch komunistů v zemských volbách v Salcbursku potěšil i paběrkující českou KSČM, která rakouským soudruhům obratem gratulovala. Raketový vzestup komunistické strany KPÖ nepochybně stojí za bližší rozbor, podobně jako důvody, proč ho čeští komunisté nikdy nedokážou zopakovat.

Když v nedělních volbách do zemského sněmu v salcburském regionu komunisté dostali 11,7 procenta hlasů (v samotném městě Salcburku dokonce přes 21 procent), bylo to téma i pro média z širokého zahraničí. A samozřejmě i pro partnerské strany KPÖ, včetně českých komunistů.

„Senzační úspěch rakouských komunistů,“ rozplývala se KSČM v gratulaci na svém facebookovém profilu. Podobně se radovala i v září roce 2021, kdy komunisté vyhráli komunální volby ve Štýrském Hradci, kde má KPÖ tradičně silnou základnu a od předloňska také zastává post starostky:

„Když to dokázal Štýrský Hradec, my můžeme taky!“ burcovala tehdy KSČM příznivce na Facebooku, aby pro ni hlasovali v nadcházejících parlamentních volbách. Za pár dní v nich zcela propadla a ocitla se mimo Poslaneckou sněmovnu.

Bližší pohled na rakouský vzor českých komunistů naznačuje, proč se obě strany vyvíjejí v posledních letech úplně jinak.

S diktaturou nemám nic společného

Za čerstvým úspěchem KPÖ v Salcbursku stojí 34letý charismatický Kay-Michael Dankl. Mladý muž se znělým „rozhlasovým hlasem“, který na otázky novinářů odpovídá jasně, strukturovaně a bez vytáček, jak ukázalo třeba i jeho povolební interview ve veřejnoprávní televizi ORF.

Dankl si své levicové postoje tříbil dříve ve straně Zelených. Na dotaz „Jak moc jste vlastně komunistický?“ odpovídá: „Jsme kritičtí ke kapitalismu tam, kde jde o základní potřeby. U bydlení, svícení, topení, u veřejné dopravy.“

Právě z dostupnosti bydlení udělal Dankl své ústřední předvolební téma. Ilustruje to příkladem, že nájemné v 70metrovém bytě v Salcburku stojí v průměru 1300 eur, tedy přes 32 tisíc korun.

Za pozornost však stojí velmi „nekomunistické“ Danklovy postoje směrem k Rusku a Ukrajině či k otázce možného vystoupení Rakouska z Evropské unie.

„S Putinem nemám nic společného, s jeho diktaturou také ne,“ řekl Dankl v dalším televizním rozhovoru a na přímý dotaz k ukrajinskému konfliktu dodal: „Je to samozřejmě útočná válka. Loni v únoru jsem myslel, že jsem se zbláznil, když je něco takového možné uprostřed Evropy v 21. století. Myslím, že Rakousko by i jako neutrální stát mohlo dělat mnohem víc a vytvářet politický tlak.“

Víc Putinových fanoušků než v komunistické straně je podle Dankla v Rakousku třeba v hospodářské komoře nebo v rafinérském koncernu OMV, řekl salcburský komunista v narážce na byznysové a politické vazby, které Rakousko s Ruskem tradičně udržuje – a to i po ruské anexi Krymu v roce 2014.

Jasně se také vyslovil proti vystoupení Rakouska z Evropské unie: „Kam to vede, vidíme v Anglii,“ řekl s odkazem na brexit.

Nic z toho od špiček českých komunistů, kteří i rok po ruské invazi na Ukrajinu namísto jasného odsouzení Kremlu volají „po míru“ a podle potřeby také tu a tam nahlas koketují s myšlenkou „czexitu“, neuslyšíme. Stejně jako v KSČM není žádný moderní mladý lídr typu Kay-Michaela Dankla.

Mezi Západem a Putinem

Na místě je však otázka, do jaké míry jeho názory odrážejí charakter celé komunistické strany v Rakousku. Třeba štýrští komunisté ještě v roce 2019 otevřeně propagovali odchod z EU, který Dankl odmítá: „Teprve vystoupení z neoliberální svěrací kazajky EU znovu otevře prostor pro demokratický prostor pro vytváření alternativ (…). Odchod není automatickou cestou k solidárnímu státu, ale jejím neodmyslitelným předpokladem,“ stojí dodnes na webu štýrské KPÖ.

S odsouzením Vladimira Putina nebo ruského režimu celkově to mají rakouští komunisté také složitější, než by se ze slov jejich salcburského lídra mohlo zdát.

Na jednu stranu sice ruskou invazi jasně odsoudili jako „ničím neospravedlnitelné porušení teritoriální integrity Ukrajiny i porušení mezinárodního práva“, kdy kvůli „autoritářsko-kapitalistické oligarchické vládě Ruska pod Putinovým vedením“ trpí jak ukrajinské, tak ruské obyvatelstvo, na straně druhé vidíme i u KPÖ podobné výzvy k okamžitému uzavření příměří a zastavení dodávek zbraní bez ohledu na aktuální stav konfliktu jako u českých komunistů.

Součástí rakouské komunistické rétoriky jsou i odkazy na tradiční neutralitu země podle hesla „Ani Putin, ani NATO“.

Kvůli Rusku dostal svou stranu opakovaně do úzkých i štýrský komunistický politik Werner Murgg. Loni na podzim Ukrajince označil za „národ mrzáků“, dříve vystoupil v běloruské státní televizi, kritizoval protiruské sankce a chválil režim Aleksandra Lukašenka za „stabilitu a pořádek“, a ještě předtím cestoval na Donbas slavit výročí nezávislosti samozvané proruské Doněcké republiky.

Letos také vyšlo najevo, že Murgg před dvaceti lety strávil týden v totalitní Severní Koreji na pozvání tamních odborářů. Murgg sice za svá slova a činy sklidil i vnitrostranickou kritiku, kvůli obavám ze ztráty volební podpory ho ale strana odmítla vyloučit.

Proruské spodní proudy

S podobnými „spodními proudy“ se dlouhodobě potýká i česká KSČM. Zatímco čeští komunisté se ale od stalinistického dědictví nikdy skutečně nedistancovali, ti rakouští – byť s výrazným zpožděním – alespoň částečně ano.

„Nikdy jsem si Stalina nevážila, zločiny komunismu mi přišly strašné, okupace Československa také, nejsem ani žádný fanoušek Severní Koreje. To je despotismus a nemá to nic společného s mým pohledem na svět,“ řekla starostka Štýrského Hradce Elke Kahrová v roce 2021.

Právě u ní je možné hledat další důvod popularity komunistů v některých regionech Rakouska. Kahrová i další komunističtí funkcionáři ve Štýrsku už řadu let většinu svého platu odvádějí do stranického fondu, z nějž pak komunisté pomáhají sociálně slabým. K podobné praxi se v případě úspěchu v zemských volbách zavázali i komunisté v Salcburku.

Zásadní rozdíl mezi KPÖ a KSČM je vidět i při letmém pohledu na fotky členů předsednictva strany. Osmičlenný spolkový výbor rakouských komunistů tvoří převážně mladé tváře nebo lidé v nižším středním věku, v kontrastu s tím, jak komisně působí vedení ÚV KSČM.

Rakouští komunisté povzbuzení úspěchem v dalším regionu tak znervóznili i tradičního hegemona na levé straně rakouského politického spektra – sociální demokraty. Jejich výrazná tvář, burgenlandský hejtman Hans Peter Doskozil, varoval, aby se jeho SPÖ v oblasti sociální politiky nestala pouhým „kováříčkem“, zatímco komunisté budou skutečný „kovář“.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)