KOMENTÁŘ. Válka je nelidská. Život v ní končí v jediném okamžiku, často jen hloupou a nelogickou náhodou. Nelze ji měřit hodnotami a zvyklostmi míru. A pokud se o to někdo pokouší, měl by nejdřív válku poznat do důsledků.

Dvacátého druhého října 2018 ve dvě hodiny odpoledne zahájil devatenáctiletý voják afghánských zvláštních sil Vahidulláh Chán ze zálohy palbu na poslední vozidlo malého konvoje mezinárodních sil, vjíždějícího na leteckou základnu Šindand v provincii Hérát.

Nikdo neví proč. Sám prý v následujících hodinách tvrdil, že se zbláznil. Podle dostupných informací se domníval, že útočí na Američany. Jeho skutečné motivy se nikdy nepodařilo objasnit. Podezření, že byl ve spojení s Talibánem, se nikdy nepotvrdilo. Přesto je jeho útok podle všech norem mezinárodního práva považován za terorismus.

Výstřely zabily zkušeného dekorovaného psovoda českých zvláštních sil Tomáše Procházku a zranily dva další příslušníky elitní armádní skupiny 601 Armády České republiky. Afghánští vojáci z jeho vlastní jednotky teroristu brzy dopadli a v sedmnáct hodin předali příslušníkům amerických Zelených baretů ze 7. skupiny Zvláštních sil na základně.

O dvě hodiny později byl Vahidullláh Chán předán zpět afghánské armádě. Byl zakrvácený a omdléval. Po půlnoci v americké vojenské nemocnici zemřel. Jako příčina smrti se uvádí zranění hlavy.

Na jeho výsleších se v průběhu oněch deseti hodin podíleli vojáci tří zemí – Afghánci, Američané a Češi. Podle svědectví afghánského tlumočníka byli v jednu chvíli ve výslechové místnosti na základně američtí a přinejmenším jeden český voják společně.

Příslušný státní zástupce dokonce odmítl obhájcům předat kopie ze spisu a s vážnou tváří tvrdil, že krajské státní zastupitelství v Brně nemá žádnou kopírku!

Chán měl podle něj po výslechu českými vojáky na obličeji modřiny a krvácel. Následně měli vyšetřovatelé ve výslechové místnosti údajně nalézt stopy krve.

Neexistuje žádná informace o tom, zda afghánská armáda provedla a dokončila vlastní šetření jeho smrti. Z jejího večerního výslechu teroristy Chána není nic známo. Pečlivé šetření Armády Spojených států skončilo v květnu 2021.

Na jeho základě se velení Zvláštních sil rozhodlo osm prošetřovaných důstojníků a poddůstojníků nestíhat. Šest z nich ale do svých služebních záznamů dostalo zvláštní záznam, který je bude doprovázet po zbytek jejich vojenské kariéry.

Jediný svědek

Ve srovnání s tím vypadá vyšetřování českých orgánů přinejmenším podivně. V létě 2020, tedy téměř dva roky po incidentu, Vojenská policie obvinila čtyři příslušníky českého armádního Ředitelství speciálních sil, dva vysoké důstojníky a dva armádní zpravodajce, z neoznámení trestného činu.

Řízení bylo následně pro řadu formálních chyb zastaveno a vráceno k došetření. Následně Vojenská policie obvinila čtyři vojáky elitní armádní skupiny 601 z podílu na smrti Vahidulláha Chána. Obvinění bylo postaveno prakticky kompletně na poznatcích souhrnné vyšetřovací zprávy americké vojenské policie CID, kterou ovšem česká strana obdržela už o rok dřív, v dubnu 2019.

Podle této důvěrné zprávy byl Chán v době výslechu surově zbit – a to jak americkými, tak zřejmě i českými vojáky. Vyšetřování bylo postaveno na výpovědi pouze jediného svědka, afghánského vojenského tlumočníka, který dosvědčil, že bití ze strany amerických vojáků viděl na vlastní oči, kdežto z jednání českých vojáků slyšel pouze zvuky za dveřmi zavřené místnosti.

Pouze jednoho českého důstojníka viděl přijít v průběhu výslechu prováděného Američany do místnosti. Podle něj na zadrženého teroristu po krátkou dobu křičel, plivnul na něj, tahal ho za vlasy, v jednu chvíli ho přiškrtil a bouchal do stolu. Následně ho Američané předali Čechům a tlumočník opustil místnost…

Afghánci podíl svých vojáků na smrti Validullaha Chána příliš nezkoumali a po vítězství Talibánu už nikdy zkoumat nebudou. Američané se shodli na pouhém disciplinárním napomenutí osmi svých vojáků, a to i přesto, že zmíněný tlumočník vypověděl o kopání, kroucení varlat, úderech o stěnu a bití od konkrétních jednotlivců.

Pomalé mlýny české spravedlnosti po více než šesti letech – kdepak je evropská maximální hranice délky trestního řízení – končí zatím u brněnského krajského státního zastupitelství a soudu. (Aktualizace: v den zveřejnění tohoto textu prezident Petr Pavel zastavil stíhání čtveřice vojáků, pozn.red.)

Masivní úniky ze spisů a předávání informací vybraným novinářům ještě dříve, než se dostaly k obhájcům, nelze vytýkat novinářům. Ti dělají svoji práci. Jejich zdroje v parlamentu a na státním zastupitelství ale zjevně jednaly za hranou zákona. Proč?

Právní packalové

Zákon byl porušován v průběhu většiny vyšetřování, včetně zatajování důkazů obhajobě ze strany státního zastupitelství. Příslušný státní zástupce dokonce odmítl obhájcům předat kopie ze spisu a s vážnou tváří tvrdil, že krajské státní zastupitelství v Brně nemá žádnou kopírku!

Jako velkou laskavost potom navrhl, aby si obhájci dokumenty opsali ze spisu ručně. Radiožurnál tak věděl o předání obžaloby krajskému soudu dříve než obžalovaní a jejich obhájci. A opravdu zvláštní je, že citoval i počet stránek obžaloby, zatímco obhájci ji ještě v první květnové dekádě nedostali do rukou.

Obžalovaní ani jejich obhájci se dosud nesměli seznámit ani s celým trestním spisem s poněkud pochybnou výmluvou, že jeho části jsou utajovány. To už nelze nazvat jinak než jako právní packalství a zjevné krácení práva na obhajobu.

Státní zástupce navíc v rozporu se skutečností i s tím, jak na posuzovaný incident nahlížela americká strana, definuje jím tvrzené a zdaleka ještě neprokázané trestné činy jako spáchané v bojové situaci, a ne na chráněné letecké základně. To mu umožňuje navrhovat až výjimečné tresty. Právní purismus? Neznalost?

V celém případu je tedy až příliš nekorektních a podivných kroků a souvislostí. Korunu všemu nasadil soudce brněnského Krajského soudu Dušan Beránek, kterému byl případ přidělen. Aniž by vůbec viděl spis, pochlubil se novinářům, že, jak slyšel, část spisu je v utajovaném režimu.

Novinkám.cz řekl, že s případem ještě neměl čas se seznámit, „nicméně rozhodně ho nechce řešit tajně někde v zákulisí“. Že tím v případě možné islamistické pomsty ohrožuje nejenom obžalované, ale i jejich rodiny a advokáty, mu zjevně nedochází.

Nikde v civilizovaném světě se podobné citlivé vojenské a bezpečnostní případy neřeší ve veřejných líčeních. To se prostě nedělá. Případ více než pravděpodobného islámského terorismu a smrti teroristy s řadou utajovaných skutečností a tajných dokumentů NATO ovšem brněnský soud, kde ani jediný přísedící nemá příslušné bezpečnostní prověření, hodlá projednávat se vší pompou mediálního bulváru.

A aby cirkus byl kompletní, začínají se před volbami ozývat i politici. Pánové Macinka nebo Babiš nevědí nic o válce nebo smrti nejbližších z rukou teroristy. Neznají trestní spis ani závažné námitky obhajoby. Jde jim jen o předvolební publicitu za každou cenu.

V kauze, která se vyšetřuje přes šest let, vyzývají prezidenta Petra Pavla čistě náhodou právě teď, aby z moci svého úřadu trestní stíhání vojáků okamžitě zastavil. Co jim těch šest let bránilo diskrétně pomáhat řešit tento jistě komplikovaný případ? Proč právě teď?

Česká politika je česká politika. Spravedlnost může jenom doufat, že soudní jednání bude neveřejné a férové. A vzápětí po něm že prezident kvůli nepřehlednosti celého případu rozhodne o udělení milosti. (Aktualizováno: autor s radostí kvituje, že prezident se již nyní rozhodl zastavit trestní stíhání. „Prezident republiky po pečlivém posouzení všech okolností tohoto případu zohlednil zejména mimořádnost válečné situace, v níž k prošetřovanému incidentu došlo, a skutečnost, že vojáci nejsou obviněni primárně z násilných trestných činů. Přihlédl rovněž ke složitému mezinárodnímu kontextu celého případu a délce dosavadního vyšetřování, které trvá již téměř sedm let,“ uvedl mluvčí Hradu Vojtěch Šeliga.)

Autor působil v různých rolích v několika ozbrojených konfliktech ve Střední Americe, na Balkáně a na Blízkém východě. Je místopředsedou Společnosti na obranu nespravedlivě stíhaných SONS 2017.