Srbský prezident Vučić na návštěvě Česka s Milošem Zemanem (květen 2021). Foto: Profimedia

Jan Urban: Ruskem vycvičení žoldnéři operují na Balkáně. Putin jde za svým, Evropa přihlíží

Napsal/a Jan Urban 14. října 2021
FacebookXPocketE-mail

Srbský prezident Alexandar Vučič v červnu oznámil, že v příštích devíti měsících dojde k „drastickému zvýšení stavů armády“. V září vyhlásil nový státní svátek Srbské jednoty. Při té příležitosti prohlásil, že srbská armáda je dnes pětkrát silnější než před několika málo lety a je zcela připravena „kdykoliv bránit zemi i národ“. Proč by nás to mělo zajímat? Protože démon Velkého Srbska už v historii několikrát znamenal válku.

Počet vojenských přehlídek a parád přesáhl všechno, co Jugoslávie zažívala v dobách diktátora Josipa Broze-Tita. Podle světově uznávaných analýz institutu Jane´s Defence Weekly během posledních dvou let i přes obrovské náklady na zvládnutí covidové pandemie Srbsko zdvojnásobilo svůj vojenský rozpočet, který nyní tvoří v Evropě nevídaných 2,6 procenta HDP.

Ozvěna čtyř válek

Nikdo ho přitom neohrožuje a ohrožovat ani nemůže, a už vůbec ne jeho sousedé. Chorvatsko je ekonomicky vázáno na Evropskou unii a nemůže v dohledné době nic riskovat ani kvůli chorvatské menšině v Bosně a Hercegovině. Bosna (BiH), Černá Hora, nebo Kosovo armády prakticky nemají.


KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG


Jenomže na scénu se po dvaceti letech opět vrátil démon „Velkého Srbska“. Srbský ministr vnitra Alexandar Vulin už několik měsíců hovoří o nutnosti vytvoření „Srbského světa“ – politického sjednocení všech Srbů pod řízením Bělehradu – tak, aby se „časem nenásilně sjednotili i formálně“. Samozřejmě i s územím, na kterém žijí, minimálně v Bosně a Hercegovině, Černé Hoře a Kosovu.

Sklízíme plody appeasementu nacionalistických válečných elit, kterým v roce 1995, výměnou za ukončení války v Bosně, mezinárodní společenství dovolilo legitimizovat jejich mocenské i ekonomické zisky a ponechalo je u moci.

Jako by kvůli tomu v 90. letech neproběhly čtyři válečné konflikty – nejhorší na evropském území od druhé světové války. Jako by je srbští šovinisté, vedení Slobodanem Miloševičem, všechny neprohrály za cenu nezměrných ztrát a utrpení milionů lidí. Jako by Mezinárodní trestní tribunál v Haagu neobvinil Miloševiče ze zločinů proti lidskosti právě a výslovně za prosazování myšlenky Velkého Srbska.

Ruští žoldnéři jako v Gruzii a na Ukrajině

Ještě v roce 2018 Alexandar Vučič tvrdil, že „představa Velkého Srbska je v této chvíli nerealistická vzhledem k rovnováze velmocí“. Co se tedy změnilo? Komentátorka serveru Aljazeera.com Mersiha Gadzo cituje Daniela Serwera, v roce 1995 jednoho z vyjednávačů daytonské mírové smlouvy o ukončení války v Bosně a Hercegovině. Podle něj sice v dohledné době nelze očekávat, že by Srbsko použilo na Balkáně vojenskou sílu, ale Vučič by „uvítal příležitost, aby to mohlo udělat…“ „Srbsko posiluje svoje spojení s Ruskem a Čínou, oslabuje svoje evropské aspirace a soustřeďuje se na Srbský svět,“ prohlásil Serwer.

Podle Reufa Bajroviče, jednoho z ředitelů think-tanku US-Europe Alliance, se Vučič připravuje na možnou změnu mezinárodní situace, například kdyby Spojené státy stáhly svoje vojáky z mise KFOR v Kosovu, nebo kdyby se Rusko rozhodlo na Balkáně pro přímou intervenci. Upozornil také na málo zdůrazňovaný fakt: „Přítomnost Ruskem vycvičených žoldnéřů v Bosně a Černé hoře je integrální součástí srbské regionální vojenské strategie. Je to do puntíku okopírovaný Putinův postup před invazemi do Gruzie a na Ukrajinu.“

Evropská unie došla na rozcestí. Pokud bude tolerovat otevřeně nepřátelskou revoltu států V4, nejenom tolerujících, ale přímo podporujících autoritářské tendence a režimy, rozpadne se. Přijmout Srbsko v jeho dnešní otevřeně proruské a pročínské podobě by znamenalo sebevraždu Unie.

Sklízíme plody appeasementu nacionalistických válečných elit, kterým v roce 1995, výměnou za ukončení války v Bosně, mezinárodní společenství dovolilo legitimizovat jejich mocenské i ekonomické zisky a ponechalo je u moci.

Slepá víra Západu v postupnou demokratizaci a regionální spolupráci s Ruskem dovolila nepotrestané srbské válečné elitě vyprovokovat v roce 1999 poslední válku v Kosovu. Opakoval se jenom stejný scénář. Prohrát čtyři válečné konflikty v jednom desetiletí a nevzít si z toho ponaučení hraničí s nerozumem.

Nepsanou součástí mírových dohod navíc bylo, že žádná z postjugoslávských zemí nebude budovat útočné kapacity svých armád. Nejprve Chorvatsko a pak i Srbsko na to po dvaceti letech jednoduše „zapomněly“. A tak tu po dvaceti letech máme novou státní doktrínu Srbského světa a spolu s ní překotnou militarizaci Srbska. Nebezpečí dalšího balkánského konfliktu skokově narostlo.

EU na osudovém rozcestí

V minulých dnech proběhl ve Slovinsku summit EU s šesti státy západního Balkánu, usilujícími stát se někdy v budoucnu členskými zeměmi EU. Oficiálně se o rizicích a nepřijatelnosti militarizace politiky nemluvilo. Závěrečné komuniké pouze zdůraznilo, že „EU opětovně potvrdila své odhodlání podporovat proces rozšíření a příslušná rozhodnutí přijatá na základě důvěryhodných reforem partnerů, spravedlivých a přesně vymezených podmínek a na základě zásady vlastních zásluh“.

Podpora EU je proto spojena s hmatatelným pokrokem v oblasti právního státu, socioekonomických reforem a dodržování evropských hodnot, pravidel a standardů.

I toto minimum se setkalo s nelibostí zástupců zemí V4, kteří jsou dnes už na každou zmínku o právním státě a evropských hodnotách otevřeně alergičtí. Český premiér Andrej Babiš je dnes považován vedle autoritářského Viktora Orbána za největšího obhájce srbských zájmů. Není divu.

Jeho svěřenské fondy v roce 2019 koupily ziskovou srbskou státní leteckou opravnu JaT Tehnika po intervenci srbské vlády za poloviční cenu. Podobně výhodně nakoupily i část srbského agrobyznysu. Andreje Babiše proto nezajímá, že Srbsko, údajně usilující o členství v Evropské unii, se propadá ve všech mezinárodních průzkumech dodržování lidských práv a standardů právního státu.

Upřímně řečeno, vinu na tom má i sama Evropská komise. Komisařem EU pro sousedství a rozšíření je od prosince 2019 maďarský právník a diplomat Oliver Várhelyi. Je obecně považován za nejslabšího člena komise a stoprocentního vykonavatele příkazů Viktora Orbána. Je velkým fanouškem Alexandara Vučiče a už několikrát byl přistižen při pozměňování dokumentů EU ve prospěch Srbska. V Bruselu se mu přezdívá „Voldemort rozšíření“.

Evropská unie došla na rozcestí. Pokud bude tolerovat otevřeně nepřátelskou revoltu států V4, nejenom tolerujících, ale přímo podporujících autoritářské tendence a režimy, rozpadne se. Přijmout Srbsko v jeho dnešní otevřeně proruské a pročínské podobě by znamenalo sebevraždu Unie, vítězství ruské hybridní strategie – a nejspíš i další válku na Balkáně.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)