Srbský prezident Vučić na návštěvě Česka s Milošem Zemanem (květen 2021). Foto: Profimedia

Jan Urban: Ruskem vycvičení žoldnéři operují na Balkáně. Putin jde za svým, Evropa přihlíží

Napsal/a Jan Urban 14. října 2021
FacebookTwitterPocketE-mail

Srbský prezident Alexandar Vučič v červnu oznámil, že v příštích devíti měsících dojde k „drastickému zvýšení stavů armády“. V září vyhlásil nový státní svátek Srbské jednoty. Při té příležitosti prohlásil, že srbská armáda je dnes pětkrát silnější než před několika málo lety a je zcela připravena „kdykoliv bránit zemi i národ“. Proč by nás to mělo zajímat? Protože démon Velkého Srbska už v historii několikrát znamenal válku.

Počet vojenských přehlídek a parád přesáhl všechno, co Jugoslávie zažívala v dobách diktátora Josipa Broze-Tita. Podle světově uznávaných analýz institutu Jane´s Defence Weekly během posledních dvou let i přes obrovské náklady na zvládnutí covidové pandemie Srbsko zdvojnásobilo svůj vojenský rozpočet, který nyní tvoří v Evropě nevídaných 2,6 procenta HDP.

Ozvěna čtyř válek

Nikdo ho přitom neohrožuje a ohrožovat ani nemůže, a už vůbec ne jeho sousedé. Chorvatsko je ekonomicky vázáno na Evropskou unii a nemůže v dohledné době nic riskovat ani kvůli chorvatské menšině v Bosně a Hercegovině. Bosna (BiH), Černá Hora, nebo Kosovo armády prakticky nemají.


KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG


Jenomže na scénu se po dvaceti letech opět vrátil démon „Velkého Srbska“. Srbský ministr vnitra Alexandar Vulin už několik měsíců hovoří o nutnosti vytvoření „Srbského světa“ – politického sjednocení všech Srbů pod řízením Bělehradu – tak, aby se „časem nenásilně sjednotili i formálně“. Samozřejmě i s územím, na kterém žijí, minimálně v Bosně a Hercegovině, Černé Hoře a Kosovu.

Sklízíme plody appeasementu nacionalistických válečných elit, kterým v roce 1995, výměnou za ukončení války v Bosně, mezinárodní společenství dovolilo legitimizovat jejich mocenské i ekonomické zisky a ponechalo je u moci.

Jako by kvůli tomu v 90. letech neproběhly čtyři válečné konflikty – nejhorší na evropském území od druhé světové války. Jako by je srbští šovinisté, vedení Slobodanem Miloševičem, všechny neprohrály za cenu nezměrných ztrát a utrpení milionů lidí. Jako by Mezinárodní trestní tribunál v Haagu neobvinil Miloševiče ze zločinů proti lidskosti právě a výslovně za prosazování myšlenky Velkého Srbska.

Ruští žoldnéři jako v Gruzii a na Ukrajině

Ještě v roce 2018 Alexandar Vučič tvrdil, že „představa Velkého Srbska je v této chvíli nerealistická vzhledem k rovnováze velmocí“. Co se tedy změnilo? Komentátorka serveru Aljazeera.com Mersiha Gadzo cituje Daniela Serwera, v roce 1995 jednoho z vyjednávačů daytonské mírové smlouvy o ukončení války v Bosně a Hercegovině. Podle něj sice v dohledné době nelze očekávat, že by Srbsko použilo na Balkáně vojenskou sílu, ale Vučič by „uvítal příležitost, aby to mohlo udělat…“ „Srbsko posiluje svoje spojení s Ruskem a Čínou, oslabuje svoje evropské aspirace a soustřeďuje se na Srbský svět,“ prohlásil Serwer.

Podle Reufa Bajroviče, jednoho z ředitelů think-tanku US-Europe Alliance, se Vučič připravuje na možnou změnu mezinárodní situace, například kdyby Spojené státy stáhly svoje vojáky z mise KFOR v Kosovu, nebo kdyby se Rusko rozhodlo na Balkáně pro přímou intervenci. Upozornil také na málo zdůrazňovaný fakt: „Přítomnost Ruskem vycvičených žoldnéřů v Bosně a Černé hoře je integrální součástí srbské regionální vojenské strategie. Je to do puntíku okopírovaný Putinův postup před invazemi do Gruzie a na Ukrajinu.“

Evropská unie došla na rozcestí. Pokud bude tolerovat otevřeně nepřátelskou revoltu států V4, nejenom tolerujících, ale přímo podporujících autoritářské tendence a režimy, rozpadne se. Přijmout Srbsko v jeho dnešní otevřeně proruské a pročínské podobě by znamenalo sebevraždu Unie.

Sklízíme plody appeasementu nacionalistických válečných elit, kterým v roce 1995, výměnou za ukončení války v Bosně, mezinárodní společenství dovolilo legitimizovat jejich mocenské i ekonomické zisky a ponechalo je u moci.

Slepá víra Západu v postupnou demokratizaci a regionální spolupráci s Ruskem dovolila nepotrestané srbské válečné elitě vyprovokovat v roce 1999 poslední válku v Kosovu. Opakoval se jenom stejný scénář. Prohrát čtyři válečné konflikty v jednom desetiletí a nevzít si z toho ponaučení hraničí s nerozumem.

Nepsanou součástí mírových dohod navíc bylo, že žádná z postjugoslávských zemí nebude budovat útočné kapacity svých armád. Nejprve Chorvatsko a pak i Srbsko na to po dvaceti letech jednoduše „zapomněly“. A tak tu po dvaceti letech máme novou státní doktrínu Srbského světa a spolu s ní překotnou militarizaci Srbska. Nebezpečí dalšího balkánského konfliktu skokově narostlo.

EU na osudovém rozcestí

V minulých dnech proběhl ve Slovinsku summit EU s šesti státy západního Balkánu, usilujícími stát se někdy v budoucnu členskými zeměmi EU. Oficiálně se o rizicích a nepřijatelnosti militarizace politiky nemluvilo. Závěrečné komuniké pouze zdůraznilo, že „EU opětovně potvrdila své odhodlání podporovat proces rozšíření a příslušná rozhodnutí přijatá na základě důvěryhodných reforem partnerů, spravedlivých a přesně vymezených podmínek a na základě zásady vlastních zásluh“.

Podpora EU je proto spojena s hmatatelným pokrokem v oblasti právního státu, socioekonomických reforem a dodržování evropských hodnot, pravidel a standardů.

I toto minimum se setkalo s nelibostí zástupců zemí V4, kteří jsou dnes už na každou zmínku o právním státě a evropských hodnotách otevřeně alergičtí. Český premiér Andrej Babiš je dnes považován vedle autoritářského Viktora Orbána za největšího obhájce srbských zájmů. Není divu.

Jeho svěřenské fondy v roce 2019 koupily ziskovou srbskou státní leteckou opravnu JaT Tehnika po intervenci srbské vlády za poloviční cenu. Podobně výhodně nakoupily i část srbského agrobyznysu. Andreje Babiše proto nezajímá, že Srbsko, údajně usilující o členství v Evropské unii, se propadá ve všech mezinárodních průzkumech dodržování lidských práv a standardů právního státu.

Upřímně řečeno, vinu na tom má i sama Evropská komise. Komisařem EU pro sousedství a rozšíření je od prosince 2019 maďarský právník a diplomat Oliver Várhelyi. Je obecně považován za nejslabšího člena komise a stoprocentního vykonavatele příkazů Viktora Orbána. Je velkým fanouškem Alexandara Vučiče a už několikrát byl přistižen při pozměňování dokumentů EU ve prospěch Srbska. V Bruselu se mu přezdívá „Voldemort rozšíření“.

Evropská unie došla na rozcestí. Pokud bude tolerovat otevřeně nepřátelskou revoltu států V4, nejenom tolerujících, ale přímo podporujících autoritářské tendence a režimy, rozpadne se. Přijmout Srbsko v jeho dnešní otevřeně proruské a pročínské podobě by znamenalo sebevraždu Unie, vítězství ruské hybridní strategie – a nejspíš i další válku na Balkáně.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)