Jan Urban: Když lež vítězí nad ověřitelnou pravdou a z klaunů jsou spasitelé
KOMENTÁŘ. Svět, ovládaný od devatenáctého století snem o demokracii, je ve zmatku. Desítky univerzit a stovky autorů se horečnatě snaží najít vysvětlení, proč právě ve chvíli, kdy demokratický svět zažívá největší hmotný a kulturní rozkvět v historii, začaly kolabovat ústavní zvyklosti, držící celost systému politické demokracie pohromadě a považované až dosud za nedotknutelné.
Jakoby přes noc vymizel myšlenkový rámec právního státu, otevřené společnosti a univerzálnosti lidských práv. Lež vítězí nad ověřitelnou pravdou a davy voličů freneticky vzývají stále šílenější klauny ve slepé víře, že jde o spasitele. Sen o nezastavitelné civilizační roli demokracie se rozpadá před očima.
Vysvětlení je přitom banální a zároveň strašidelné. Průmyslová revoluce devatenáctého století poprvé v historii nahradila víru a s ní neoddělitelně spojené emoce rozumem. V průběhu života jediné generace velká část populace migrovala do měst, zcela se proměnily ekonomické vztahy a rychle se musely přizpůsobit potřeby racionálního vzdělání a nové organizace státu.
Povinná školní docházka a rozvoj tištěných médií (čtení samo je analytickou rozumovou funkcí) si vynutily společenskou komunikaci s důrazem na rozumové vlastnosti člověka.
Mobilizační potenciál emocí
I největší megamýty vznikající postupně v reakci na tuto proměnu, komunismus a fašismus se ještě musely prezentovat jako racionální, „vědeckými“ argumenty konstruované projekty celospolečenské reorganizace.
Dnes, kdy z demokracie zůstala jen chiméra „svobodných“ voleb manipulovatelné většinové masy iracionálně rozhodujících voličů, stačí být nevkusný a hrubý macho ovládající sociální sítě krátkými agresívními „štěky“.
Benito Mussolini a Adolf Hitler ale byli prvními, kdo znovu uchopili mobilizační potenciál emocí přenášený novými technologiemi společenské komunikace, rozhlasem a filmem. Demokracie ale stále ještě měla sílu a schopnost se učit. Po strašlivých zkušenostech dvou světových válek a holocaustu postavila racionální rámec mezinárodního práva, Organizace spojených národů a univerzálnosti lidských práv.
Ne nadarmo sovětský akademik a obhájce lidských práv Andrej Sacharov ještě v osmdesátých letech prohlašoval, že myšlenka univerzálnosti lidských práv je vůbec nejdůležitějším intelektuálním výtvorem dvacátého století.
Ale to byl konec.
Konfrontace studené války do velké míry zpomalila, ne-li zastavila, vývoj západní demokracie směrem k větší účasti zodpovědných občanů na správě věcí veřejných. Střídání politických stran u moci ve férových volbách se zdálo být postačující zárukou klidu i rozvoje každé demokratické země.
Všechno ale znovu proměnil nástup další nové komunikační technologie. Televize nadřadila vizualitu a emocionální zkratku nad rozumovou analýzu a obsah. Byla posledním důkazem, že „médium diktuje obsah“ (Marshall Mc Luhan).
Zcela proměnila jazyk i hodnoty politiky. Ve spojení s opět podvědomou nárokovostí lidí spotřební společnosti, onoho nového lidského druhu Homo consumens, televize způsobila během velmi krátké doby revoluci.
Od šedesátých let dvacátého století racionální politika vedla už jen ústupový boj. Studená válka proti komunistické „říši zla“ ještě pár let brzdila devastaci politické kultury demokracie. Nejprve zmizel sjednocující nepřítel komunismu a jen o pár let později nastoupil internet a sociálních sítě.
Taková demokracie je mrtvá
Současný odklon hospodářství od výroby ke službám rychle změnil sociální strukturu i sebevnímání společnosti. Stejně dramaticky jako v důsledku revoluce průmyslové i tentokrát nové komunikační technologie a z nich odvozená média proměnila jazyk společnosti i politiky a přizpůsobila si politickou třídu, média a reprezentaci.
Objevili se noví politici jako Sylvio Berlusconi, Boris Johnson, Nigel Farage nebo Donald Trump, kteří by ještě před padesáti lety neměli ve vrcholné politice místo. Byli by považování za příliš omezené, neslušné a prolhané.
Dnes, kdy z demokracie zůstala jen chiméra „svobodných“ voleb manipulovatelné většinové masy iracionálně rozhodujících voličů, stačí být nevkusný a hrubý macho ovládající sociální sítě krátkými agresívními „štěky“.
Demokracie jako koncept založený americkou Deklarací nezávislosti a francouzskou ústavou a k osvobození občana od útlaku nevolené moci spoléhala čistě na vrozenou mravnost, rozumnost a koncenzus.
Taková demokracie je mrtvá. V dějinách člověka opět jednou vítězí emoce, která nepotřebuje koncenzus, ale jenom moc. Tentokrát ovšem bez jakékoli víry a morálně omezující autority náboženství či mravnosti.
Německý filozof Karl Jaspers bezprostředně po druhé světové válce varoval před křehkostí demokracie. Nikdo jakoby neviděl, že pokud se kdekoliv prosadí diktatura, možnosti nápravy zevnitř společnosti zmizí.
Nacistické Německo mohlo být osvobozeno zásahem zvenčí. Pokud by se ale diktatura prosadila v anglosaském světě, nebude nikdo, kdo by ho osvobodil. „Znovu převládne primitivnost despotismu, tentokrát však se všemi technologickými prostředky“.
Technologický rozvoj sám o sobě omezil řečové schopnosti lidí a destruuje schopnost dialogu mezi nimi. Logickým a automatickým důsledkem je polarizace postojů, ztráta důvěry v politický systém a narůstání podpory razantních žvanilů, vydávajících se za „vůdce“ a „ochránce“.
Nová ekonomika služeb navíc podporuje oligarchická spojování soukromých miliardových prostředků s politickými „vůdci“ nové doby. Tyto nové vazby nelze zvrátit prostředky racionální demokracie.
Kdo osvobodí trpaslíky?
Nová oligarchie to nikdy neměla snazší. Až pětina dnešních teenagerů uvádí, že nemá potřebu číst. Všechny pro sebe „potřebné“ informace o světě získávají jen z kratičkých videí na TikToku či Instagramu.
Neurologické studie z řady zemí prokazují, že nadměrné používání chytrých mobilních telefonů způsobuje prokazatelné a zřejmě nevratné anatomické změny mozku. Mladí Evropané přestávají demokracii věřit.
Homo consumens už nepotřebuje být občanem. Chce jen být baven. Jenomže demokracie bez občanů nefunguje.
Demokracie, konstituovaná kolem právního státu, dělby moci, nezávislé justice a racionálních programů politických stran je ztracena, protože populistické většině dnes už stačí jen užvaněný vůdce a instantní negativní mobilizace proti „nebezpečí“ či „nepříteli“. Pokud je tedy vůbec možná náprava, nemůže přijít ze samotné „politiky“ a od „politiků“.
Asi jedinou záchranou staré dobré demokracie pravidel a morálky je tolikrát proklínaná občanské společnost a sebeobrana. Politická hnutí, vycházející zezdola zevnitř společenství, starající se na začátku na úrovni ulice o nejprostší potřeby lidí.
Je přitom nutné vědět, že náprava může trvat desítky let. Kdekoliv to je možné prosazovat po vzoru velšského regionálního parlamentu zákonnou úpravu vylučující z „politiky“ soudem usvědčené lháře. A v každé chvíli nastavovat zrcadlo strachu a hlouposti mocných.
Jednou si někdo vzpomene, jak osvobozující a úspěšná byla v osmdesátých letech v komunistickém Polsku kampaň mladých z hnutí Pomerančová alternativa za osvobození trpaslíků. Režim i tajná policie věděli, že si z nich mladí utahují, ale strach z toho, že budou vypadat jako hlupáci, byl horší. Smích je totiž velmi často mocnější, než demonstrace.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Více z HlídacíPes.org
Čtěte též
Antisemitismus. Počátky nejstarší nenávisti v dějinách přetrvávají dodnes
Proč Západ selhává a roste moc internetového fašismu
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
44 komentářů
Osobně vidím problém v tom že „Desítky univerzit a stovky autorů se horečnatě snaží“ lidská práva překlopit do onoho „každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb“ a že právo = povinnost společnosti to právo naplnit. Tedy, pokud je někdo flákač a začne pořvávat že má „právo“ např. na bydlení, důstojnou mzdu (jakkoliv je např. tento termín pofiderní) atd. a protože lidské potřeby jsou nekonečné, tak kdo první začne natahovat ruce, ten dostane. Navíc, když vidí že to funguje, chce stále víc a víc. Ti co tento systém žíví a ze strany „Desítek univerzit a stovek autorů“ jen poslouchají jak jsou necitliví nacisté apod. už toho mají dost a hledají cestu z toho že jsme v roce 1989 poslali socializmus na východ a on k nám, po roce 2000, plíživě přišel ze západu. To co autor popisuje není o krizi demokracie. Naopak, demokracie zatím funguje celkem dobře. To o čem autor píše je krizi společenských vazeb.
Hitler i Gottwald se dostali k moci ve svobodných volbách na základě programu, který nenaznačoval budoucí totalitní nástup (zřízení koncentračních táborů , okradení vrstev obyvatel atd.). Takže jediná ochrana demokracie je generální stávka věršiny obyvatel po prvních náznacích totality..
Ono je to složitější:
Kdo si přečetl Hitlerův Mein Kampf, musel vědět, co je dotyčný zač, byť třeba ne do podrobností nebo toho, co ještě neexistovalo. Mohl se také informovat o dění v Itálii, v té době už ovládané s Hitlerem spřízněnými fašisty.
Kdo znal realitu sovětského Ruska, ten si nedělal iluze o Gottwaldovi a nevěřil mu onu „českou cestu“.
.
MMCH, i současné politické strany je třeba hodnotit podle toho, co dělají (kampeličky, bitcoiny, Dosimetry apod.), a ne podle toho, jak se presentují a co mají ve volebních programech.
Jan Urban ignoruje realitu. Jeho „univerzitní“ údiv: „proč právě ve chvíli, kdy demokratický svět zažívá největší hmotný a kulturní rozkvět v historii, začaly kolabovat ústavní zvyklosti, držící celost systému politické demokracie pohromadě a považované až dosud za nedotknutelné“, svědčí o tom, že žije ve svých představách a v zajetí „jediných správných“ informačních agentur a médií. Jednak „největší hmotný rozkvět“ je v kontrastu s lidskou chudobou a sociálními přehradami a s vykořisťováním a okrádáním slabých. Jednak „kulturní rozkvět“ svou rozporností, sociální a politickou, ekonomickou podmíněností a omezeními i vadami a úpadkem a nenasytností elit společnost a společnosti rozděluje, rozbíjí a projevuje se konfrontačně. A iluze o dosud „nedotknutelných“ „ústavních zvyklostech“ svědčí o Urbanově ignoranci historického vývoje a reality. Ty „ústavní zvyklosti“ „považované za nedotknutelné“ vznikaly v otrokářských a rasistických demokraciích typu Spojených států a Velké Británie a ještě do 60. let 20. století umožňovaly rasistickou segregaci ve Spojených státech a zotročování a okrádání zemí a národů ovládaných imperiální Británií a dalšími.
Vy jste četl jen ten první odstavec. Pan Urban nežije ve svých představách v zajetí jediných správných médií. Dovolím si říct, že vaši alternativu, kterou zde propagujete skrz povídání o vykořisťování, okrádání slabých, nenasytnosti elit s odkazem na otrokářské a rasistické demokracie pan Urban dobře zná. O tom všem se tu psalo v textech knih marxismu-leninismu a to není něco k čemu by stálo zato se vracet.
…pokud tedy pan Urban nežije zajetí svých představ – často mylných a chybných, tak stále bych tedy čekal jeho pokání nad jeho demagogickým a dogmatickým „výkladem válek“ v bývalé Jugoslávii, kde tehdy spolu s Jitkou Obzinovou „excelovali“ – ale jednostranně (něco podobného je i k „Diag Human“). S takovou tehdejší vehemencí bych očekával, že bude třeba komentovat i dnešní „jatka“ Izrael vers. blízké nebo i delší okolí… Očekávám tedy, že „můj“ sveřepý protimluv Roman M. bude okamžitě reagovat, já ale si ty tehdejší výstupy v mediích pamatuji ještě velice dobře..
Připomínáte mi jednu tetu, která žila ve vesnici mých prarodičů kam jsem jako malý jezdil na prázdniny. Byla to důchodkyně, možná ani nebyla naše příbuzná, ale když jsme ji potkali a děda nebo babíčka se s ní dali ze slušnosti do řeči, tak během konverzace z ničeho nic přeskakovala na nesouvisející věci a často nadávala nebo si na něco nebo někoho stěžovala. Děda u toho legračně provracel oči.
….já si ty tehdejší představy Jana Urbana velice dobře pamatuji – a to nevím o vás, že by na ten můj příspěvek o představách J.U. jste nějak navázal…. Tehdy to byla vrcholná sprška demagogie o té minulé „jugoslávii“, kde byl pouze jeden viník… Čili já jsem reagoval pouze na vaše konstatování o nežití z jediných správných představ, protože on ty mnohé minulé představy nikdy neopustil (a to platí i o zatvrzelosti k Diag Human, kde tedy mediálně podporuje něco, co nevzniklo ani jako jedním gramem krevní plazmy,aby přesto měla ČR platit jak mourovatá za „vzduch“).
josef: Nevím proč bych měl navazovat na něco co nesouvisí s tímto článkem ani s komentářem pana Radomíra. Jak vidno vaše komentáře „o koze“ zde nikoho nezajímají.
pro Roman M. 20/7 – já jsem jen „poopravoval“ váš utkvělý názor, že p. Radomír nemůže tak reagovat na článek Jana Urbana, který by měl prý být jen správný. Uvedl jsem tedy mé vzpomínky na předchozí sugestivní „pravdy“ Jana Urbana zejména z dob jeho komentování válek(spíše občanských a postobčanských) v bývalé Jugoslávii….. A já nevím, že zda v době svého mládí před cca 30ti lety jste ty komentáře Jana Urbana zaznamenal, protože dle mých zkušeností o tom nic nevíte, že jak to bylo jednostranné. A pokud náhodou tehdy tu dobu pamatujete – o čemž pochybuji, tak ty komentáře můžete popsat.. A jednostrannou pravdu o Diag Human, jakbysmet…Čekám tedy na vyjádření..
josef: Autor článku, pan Radomír ani já jsme se nevyjadřovali ke kauze Diag Human ani k Jugoslávii, takže nevidím důvod proč bych měl reagovat na váš příspěvek k těmto tématům, který navíc ani neobsahoval žádné argumenty. Čekáte tedy marně, protože já se vašeho „ovozekozectví“ účastnit nemíním. Asi máte potřebu se neustále k něčemu vyjadřovat, jakobyste trpěl nějakou formou samomluvy. S tím vám bohužel nepomohu, na to si sežeňte nějakoho specialistu.
pro Roman M. 26/7 – ale zejména ten 1.odst. byl od J.U zoufale sugestiwní – tedy proto odpowěď.. ps : píši jen w, jednoduché mně nepíše….
josef: jinak ještě bych chtěl dodat, že jsem nikde nepsal, že pan Radomír nemůže psát svůj názor a ani mu jeho právo na názor neupírám. Nevím kde jste to vzal. Prostě jste si zase domyslel nějakou hloupost, kterou jsem nenapsal. Ten pan Radomír měl k tomuto článku nějaký názor na rozdíl od vás, kterému jde asi jen o konfrontaci v důsledku frustrace z minulých diskuzí. Jinak co pamatuji, tak pan Urban se té války v býv. Jugoslávii účastnil jako zpravodaj přímo na místě a své zkušenosti a pocity sepsal do knihy, na jejíž název si nyní nevzpomenu, zatímco vy zde oproti němu působíte jako gaučový diskutér, který není schopen napsat ani pořádně odstavec.
Každé jedno slovo sedí – je až děsivé, jak krátkým textem jde vystihnout probíhající katastrofu.
Vládní lži zvítězily nad pravdou a slušností. A kdo nelže jako my, je svině.
Na předloženém článku pana Jana Urbana shledávám mnoho akceptovatelných vysvětlení, ale návod, jak se dnes vymanit ze situace, že ze současné demokracie zůstala jen chiméra svobodných demokratických voleb, když se těchto voleb zúčastňují většinové masy iracionálně zmanipulovaných voličů, předložený článek neposkytuje. A tak mi nezbývá, než vyjádřit své přesvědčení, že myšlenky historika , publicisty a spravedlivého člověka pana |Urbana jsou sice nesrovnatelně inteligentnější, než výrok Winstona Churchilla o demokracii, jako o menším zlu, ale jak zařídit, aby současní lidé opustili pozici „Homo consumens“ a stali se nezávislými na populistických žvástech všelijakých politiků, to článek neukazuje.
Jestli dovolíte, to závěrečné označení „homo consumens“ je až zbytečně pejorativní . Přece – v tom byla je základ lidského vývoje
„člověk pracuje, za to dostane zaplaceno, a za to si pak koupí jím určené věci, které zkonzumuje se svou rodinou“.
Pochopitelně, čím víc pracuje, čim víc se snaží (třeba i vyšší produktivitou), tím si vydělá víc, a tím víc pak může – se svou rodinou „zkonzumovat“. A nebo i obráceně, když chce něco víc zkonzumovat, musí se snažit, aby si něco víc vydělal.
Čili, tento význam „konzumní společnosti je zcela pozitivní. Bohužel, špatné je na tom až to přerozdělovací funkce státu, která umožnuje aby někdo konzumoval, aniž (nějak víc) pracuje. Ovšem, nelze tvrdit, že by toto nabízely jen populistické vlády. To už stejně dělají všechny západní vlády,.
Naprostý souhlas. Cílem (a vůbec smyslem) existence státu v mírově době je jednoznačně prosperita a rostoucí životní úroveň obyvatelstva. A proto je naprosto legitimní boj občanů proti těm, kdo pod naprosto nesmyslnými záminkami (např. „boj za klima“) životní úroveň snižují.
Máte tam základní nesoulad se současnou situací. Budu li víc a nebo lépe pracovat, vydělám víc. V pořádku, souhlas. Jenže dnes platí ,dejte víc peněz abych vůbec pracoval . Zkrátka dejte mi tolik abych si mohl koupit vše co chci a jestli za to odvedu odpovídající práci je vedlejší.
Tedy, pan Urban to popisuje zajímavě, a lze s ním v řadě věcí souhlasit (O tempora, o mores), jenomže je nutno si uvědomit, právě to že ta novodobá demokracie vznikala současně s tou průmyslovou revolucí a kapitalismem.
Předtím potřeba nebyla – za monarchismu platilo „jeden král, jeden Bůh“, to bylo právě to o čem lidé pochybovat vůbec nesměli.
A až tedy „s osvobozením od monarchistických tyranů“, přišlo to právo volby. Nejen tedy ,jednou za 5 let jít k volbám, ale volit si, rozhodovat si o svém životě, životní kariéře i finančním společenském či i politickém vzestupu. Doslova všemi prostředky, podle toho jaké na to měl kdo svědomí.
Stejně jako potom, stejně jako dnes.
Asi bych neměl být překvapený, že k tomuto výbornému textu ještě nikdo nepřiložil komentář. Ani trollové ještě nic nepřidali, protože nemají komu oponovat. Je to smutné zjištění. Málokoho zajímá osud demokracie a zde byl její osud značně pochmurně popsán. Již přes10 let se snažím o tom mluvit s přáteli a v hospodě. Nikoho, až na malé výjimky, to příliš nezajímá nebo nevědí o čem mluvím. Přitom za pár měsíců tu budeme mít volby, které s největší pravděpodobností rozhodnou o tom kterým směrem se vydáme.
Víte o osud demokracie, bych se zas tak nebál. Krom jiného (viz níže) je velkým obranářem demokracie a liberalismu ekonomika. V naprosté většině dovedly totalitní režimy nebo jen i populističtí nácko nebo komoušoidní žvanilové (u nás typ bureš), kteří se shodou náhod a korupce, dostali k politickému korytu, přivedli ekonomiky zemí, kterým vládli, zu grunt. A co se stalo pak? Buď takového žvanila vynesli ti iracionání občané v zubech .. protože když nemáte co do huby tak jde iracionalita stranou … a nebo došlo k hlasování nohama a režim nemá komu vládnout. Samozřejmě to jsou dlouhodobé procesy, které v případě velkých zemí mohou trvat a trvají celé desítky let. Což může být někdy frustrující nebo nepostřehnutelné (to platí pro ty, kdo z moderní historie znají jen základy), ale je to tak.
Jenže za „nácka“ a „populistu“ prohlašovali liberálně demokratičtí profesionální lháři i Mileiho, a ten přitom rozjel ekonomiku Argentiny tak, že její dynamiku může celá „slavná“ EU leda závidět.
Takže se nedivte, že ta chytřejší část populace nepodporuje liberální demokraty, kteří vedou ekonomiku do záhuby, ale podporuje „populisty“ a „nácky“.
Mravnost, rozumnost a konsenzus nejsou vrozené. Jsou výsledkem výchovy. Bezbranné lidské stvoření vstupuje do světa odkázané na druhé, a absence výchovy k dobrému charakteru ho vede k sobectví.
Práva souvisejí s povinnostmi, o nichž ale nikde není řeč. Respektive, kdo mluví o povinnostech, toho dav zpravidla mluvit dlouho nenechá. Takové prostředí je pro populisty nenahraditelnou živnou půdou.
Mainstreamová média v prostředí ryzí konkurence lákají lidi na kusé zprávy s palcovými titulky. Nevím, zda se jejich majitelé vůbec zabývají tím, že neúplná informace může mít horší dopad než žádná informace: vždyť kolik procent lidí se zabývá hledáním seriózních podkladů a souvislostí?
Více snad rezonuje termín „kritické myšlení“, ale sám termín toho moc nezmůže. Člověk musí sám chtít kriticky myslet, a pro takové chtění se neobejdete – bez charakteru. Bez vlastní vůle nelhat si do kapsy, bez zakotveného přesvědčení, že cílem života (a pokroku) není zahálčivé pohodlí.
Nemyslím si, že by po této stránce byl svět dnes jiný než kdykoli dřív. Jen je kvůli technologiím mnohem menší, životní tempo rychlejší a lidí je mnohem víc (přičemž podíl moudrý – nemoudrý se nemění).
Nejsem tak úplně pesimista co do budoucnosti, třeba se recept k nápravě objeví. Respektive, ten recept je – jen přimět lidi ho přijmout. Ale, i zázraky se občas dějí.
Jinak řečeno demokracie ztroskotává na hlavní a prvotní lidské slabině, jíž je hloupost. S tou se jaksi nepočítalo.
S autorem lze jen souhlasit. Možná z nedostatku prostoru však vynechal některé další významné důvody úpadku demokracie, přičemž se řada z nich historicky opakuje. Stačí připomenout rozbujelou korupci, která jako rakovina rozežírá důvěru lidí v demokratické instituce a principy. Významný podíl viny na výše uvedeném negativním společenském vývoji nesporně mají též masové sdělovací prostředky, které neplní svou roli „hlídacích psů demokracie“, ale mnohem častěji se podílí destrukci demokratických poměrů. Je toho více, možná by nestačila ani rozsáhlá monografie…
Ano! Nemáte ale pocit, že by to chtělo něco víc? Zaslouží si liberalismus pokus o restart? Od zplanění k ozdravění… Nechtělo by to koncil liberalismu? Když ne od Hlídacího psa, tak třeba od Deníku N?
Moc dobré a moc smutné. Nicméně, díky.
Je mi líto: V současné době, kdy je cesta k rozkvětu záměrně blokována a likvidována zlopolitiky, ohánějícími se tu ekologií, tu zase covidem, se nelze divit tomu, že občané hledají cesta, jak tuto blokádu překonat a vrátit se na cestu prosperity.
Proč je demokracie v krizi?..
Demokraté 20.století:
„Demokracie znamená střídání vlád podle svobodné vůle občanů.“
„Demokraté“21.stoleti:
„Demokracie znamená vládu jen nás demokratů a ostatním budeme bránit všemi prostředky.. atentáty (Trump, Fico), puči (Ukrajina), rušením voleb (Rumunsko), kriminalizací.. „
Moderní demokracie má zásadní chybu. Umožňuje dostat se k moci lůze a spodině. Demokracie je v pořádku ale ve svém původním antickém stylu kdy mohli volit pouze lidé svobodní a ne otroci a pod. Dnes by např. neměli volit různí pobírači nejrůznějších dávek a podobně.
Ještě za první republiky neměli volební právo vojáci, policisté a státní úředníci. Pokud bychom od voleb distancovali také různé neziskovkáře, placené ze státních peněz či ze zahraničí, asi by volby dopadly zcela jinak než jsou současné volební prognózy a SPOLU by mělo problém se vůbec udržet ve sněmovně.
Kdybychom od voleb distancovali důchodce placené ze státních peněz, tak by anonisti a jiní komouši měli šanci leda jako členové oblastního výboru pro fantasmagorie.
Důchodci toho odvedli do státní pokladny dost a dost. Mnozí dodnes pracují a ti další, např. hlídáním vnoučat, umožňují pracovat dětem. Naší třídní učitelce utekla dcera do Kanady a ona se tam nakonec k nim dostala a hlídala jim nějaký čas děti, a za to jí v Kanadě vznikl nárok na pobírání důchodu. Mimochodem, důchodce se bral i u nás jako pozitivní hodnota – v rámci pojišťovenské statistiky, z níž se např. vypočítávalo odškodnění pozůstalých pro vrahy. Či výpočet společnosti vraždou vzniklé škody. Kdysi jsme to brali v rámci soudního lékařství.
Obávám se, že z naprosté většiny důchodců má vyšší hodnotu než kterýkoli aktivista z politických nevládních a neziskových organizací.
Jenomže, příliš velké procento důchodců volí podle toho kdo jim slíbí vyšší důchod a ostatní ho nezajímá.
Jenže vyšší důchod jim reálně může slíbit ten, kdo nehodlá vykrmovat bezcenné sociální parazity, jako jsou např. provozovatelé a budovatelé OZE, a nebude házet peníze lopatou do pece Green Dealu, v níž zmizí bez jakéhokoli užitku.
K té náhradě víry rozumem jeden citát od Chestertona: Není pravda, že když z lidí vyženete víru, nebudou věřit ničemu. Budou věřit všemu, dokonce i masmediím…
Je to takový stařecký pesimismus, ála dnešní mládež není co bývala, tedy jako za mých mladých let. A taky z toho čiší poněkud ahistorická představa, že psané slovo bylo racionální, kdežto multimédia jsou pouze emocionální propaganda. Historické příklady jasně ukazují, že lidi jsou pořád stejní, ať už čtou tištěné noviny, X, nebo sledují videa na youtube nebo tiktoku. Kdyby to, co píše autor, byla pravda tak by Mein Kampf se nestal tak populárním právě v tom racionálním a staletí gramotném Německu, že. O tom jak vypadaly v těch „zlatých časech“ části politické reprezentace i v tom tradičně demokratickém anglofonním nebo frankofonním světě nemluvě. Ve Francii byl běžný antisemitismus a příklon ke komoušství (což v předvečer války vedlo k totálnímu rozkladu francouzského leteckého průmyslu) v UK se zase etabloval fašismus (BUF a Oswald Mosley), za nejhoršího prezidenta USA není považován trump ale Warren Harding, který svůj mandát vykonával ve 20. letech, ve 20. letechh se v USA nejvíc rozšířil KuKluxKlan. A tak by se dalo pokračovat ještě dlouho.
Nepleťte si racionalitu a gramotnost. Němci byli přímo posedlí různými iracionálními ideologiemi, mysticismy, pavědami apod. A ostatně to platí dodnes, viz jejich angažovanost v „boji za klima“, který je racionální asi stejně jako „dutosvětost“ nebo „teorie světového ledu“, které frčely za Hitlera.
Ostatně, celý Green Deal je důsledkem vítězství lží nad ověřitelnou pravdou.
Jistě, všichni jsou hlupáci a jen Vy a pár osvícenců jako třeba V. Klaus jste to hned prohlédli.
Jiří, pokud je to reakce na mě, tak opravdu víc věřím družicové misi CERES, která do listopadu loňského roku dvacet let poctivě měřila sluneční aktivitu (a prokázala její stabilní růst, při zohlednění známých cyklů) a albedo (=odrazivost) Země, zvlášť atmosféry a povrchu (obojí stále klesalo). Ono záření a albeda jsou pro stávající oteplování plně vysvětlující. A je to navíc podepřeno řadou pozorování slunečních skvrn (od 16. století do současnosti) i proxydaty (izotopy, závisející na sluneční aktivitě v datovatelných vrstvách, časová řada sahá až do pozdního paleolitu). Čili jestliže tři exaktní metody na sobě nezávislé způsobem provedení i institucemi a lidmi, které a kteří je dělali, říkají totéž, je to něco, o co se dá opřít.
O současné klimatology, věštící z letos „naměřených“ teplot v meteostanicích, které jsou už léta či dokonce desetiletí zrušeny a některé i fyzicky zlikvidovány (takže se v nich opravdu nic měřit nedá, ani nějak „na černo“), se opřít rozhodně nelze. I vzhledem k tomu, že naprostá většina jimi vykazovaných prací je zcela irelevantní vůči antropogennímu CO2 a jeho ovlivňování klimatu. Nehledě k tomu, že u nich existuje značný střet zájmů, zatímco u těch výše zmíněných exaktních vědců ne.
„čtení samo je analytickou rozumovou funkcí“
Čtení není funkcí, nýbrž aktivitou.
Jenže za ním máte opravdu mozkovou aktivitu, kdy přečtené jer zpracováváno v analytických centrech v mozku. A pikantní je, že angličtina se zpracovává jinde než kontinentální jazyky (což vede k určité mozkové demenci uživatelů angličtiny.