Jak se liší uprchlík od imigranta a co z toho vyplývá
Média označují příliv imigrantů do Evropy jako uprchlickou krizi. Při tom často používají termíny uprchlík a imigrant takřka synonymicky. Jedná se však o právní termíny, které mají odlišné významy, a tudíž jsou s jejich nositeli spojena rozdílná práva a povinnosti. Rozdíly vysvětluje právník Aleš Rozehnal.
Nejdříve základní vymezení pojmů:
IMIGRANT
Imigrant je osoba, která se přemístila do země, ve které se nenarodila nebo jejíž občanství nemá, za účelem usazení. Imigranti mohou mít k tomuto pohybu mnoho důvodů, jedním z nich je nedostatek přírodních zdrojů jejich země, touha po ekonomické prosperitě, lepším podnebí či životním prostředí, zvýšení životní úrovně, spojení rodiny, únik před konfliktem nebo přírodní katastrofou a podobně.
UPRCHLÍK
Uprchlík je naproti tomu podle Úmluvy o právním postavení uprchlíků osoba, která se nachází mimo svou vlast a má oprávněné obavy před pronásledováním z důvodů rasových, náboženských nebo národnostních nebo z důvodů příslušnosti k určitým společenským vrstvám nebo i zastávání určitých politických názorů a je neschopna přijmout, nebo vzhledem ke svým obavám, odmítá ochranu své vlasti.
Uprchlíky musíme přijmout všechny
V případě uprchlíků platí, že státy, které jsou vázány řečenou úmluvou, jako např. Česká republika, nemohou stíhat pro nezákonný vstup nebo přítomnost takové uprchlíky, kteří přicházejíce přímo z území, kde byly ohroženy jejich život nebo svoboda, vstoupí nebo jsou přítomni na jejich území bez povolení, za předpokladu, že se sami přihlásí bez prodlení úřadům a prokáží dobrý důvod pro svůj nezákonný vstup nebo přítomnost.
Státy Úmluvy mohou na pohyb takových uprchlíků uplatňovat pouze nezbytná omezení, a to do té doby, než jejich postavení v zemi bude upraveno, nebo než obdrží povolení vstupu do jiné země. Stát nesmí vyhostit uprchlíka zákonně se nacházejícího na jejich území, kromě případů odůvodněných státní bezpečností nebo veřejným pořádkem.
Kromě uprchlíků má stát určité povinnosti i vůči osobám, které potřebují ochranu z jiných důvodů než uprchlíci. Jedná se o tzv. doplňkovou ochranu, která se uděluje z důvodu špatného zacházení v domovském státě nebo za účelem sloučení rodiny.
Pokud tedy někdo vybízí k tomu, abychom odmítli přijmout uprchlíky, vybízí tím vlastně k porušení práva.
Imigranty si můžeme vybírat
Zatímco uprchlíky mám povinnost přijmout, imigranty si každý stát vpouští na území dobrovolně, na základě svého uvážení a v naprosté většině případů na základě selektivních kritérií. Doby, kdy některé státy přijímaly imigranty pouze bílé barvy pleti, jsou již za námi. Nicméně stále platí, že státy přijímají přednostně vzdělané, kvalifikované a bohaté imigranty.
Zatímco výběr uprchlíků, který na své území stát vpustí, musí být vždy nediskriminační, výběr imigrantů, kterým je poskytnuto totéž, je vždy selektivní. Diskriminací uprchlíků by stát nejen porušoval Úmluvu o právním postavení uprchlíků, ale zároveň popíral principy humanity a křesťanské pomoci, na základě kterých je uprchlické právo vystavěno.
Existence kritérií pro přijímání imigrantů pak vyjadřuje zcela zákonité a legitimní priority států a jejich popírání by znamenalo odmítání role státu při ochraně zájmů svých občanů.
Problém: jak rozeznat uprchlíka od imigranta?
Protože stát nedokáže rozlišit uprchlíka a imigranta na první pohled, vede s každou osobou řízení, ve kterém zjišťuje, jaký status daná osoba má. Ti, kteří nejsou uprchlíky a kteří nesplňují selektivní kritéria určená daným státem pro imigranty, musí území opustit a jsou vyhoštěni. Toto je standardní postup jsoucí v souladu s mezinárodním právem, uplatňovaný v celém civilizovaném světě.
V současné době tedy nejsme schopni říci, zda čelíme uprchlické krizi, protože nemáme informace, kteří z imigrantů jsou uprchlíci a kteří nikoli. Takové údaje lze zjistit až z individuálních řízení vedených s každou dotčenou osobou. Vysoké počty imigrantů neznamenají, že se jedná vždy o uprchlíky, a řada z nich bude muset být zřejmě vyhoštěna, protože pokud nemají uprchlický statut ani nesplňují kritéria pro přijetí imigrantů, není jiný postup možný.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
6 komentářů
Člověka bez pasu je problematické vracet.
Čelíme faktické uprchlické krizi , na tom nic nemění právnický jazyk. Že jsou urchlíky tvrdí statisíce , možná miliony lidí, dále – kancléřka Merkel posiluje ve svých prohlášeních jistoty těch, kdož se přihlásí k tomu, že mají statut uprchlíka,že je Německo přijme – mluví se o 800 000 lidech, pokud 800 000 lidí nepředstavuje uprchlickou vlnu, tak to teda nevím…kolik by jich mělo být.
A za třetí – člověk, který prchá před smrtí hladem (primární či sekundární – chce pomoci své rodině či blízkým, vymanit se z osidel této smrti někdy v blízké budoucnosti), je také uprchlíkem, vždyť co je milosrdnější – rychlá smrt kulkou…anebo pomalá smrt hladem, žízní, infekcí z vody, která je znečištěná atd. ?
Právnický stát (a tím pádem bumažka nebo vyhoštění)je jedna věc , skutečný stav – to je věc druhá. Kdy je komické, když zejména lidé , mající při každé lepší příležitosti plné papule “ křesťanské civilizace“ a její “ obrany před nájezdníky“ schovávají se najednou pod sukně právnického státu….to oni jsou faktickým rokladným elementem té jejich “ křesťanské civilizace“ , že pak klerus nejde příkladem a nenásleduje Krista, tak to už je zcela jiná tradice, než ta z jejich úst často vypouštěná slova o tradici “ židokřesťanská“, to si pouze opět racionalizují kristovské morální příkazy tak, aby to vyhovovalo jejich ztučnělým tělům a bankovním kontům…nicméně i oni tak postupují v duchu zprávničení Krista, je to tedy opět jen groteska.
P.S. Konečně začínají vycházet čkánky s názory poukazující na to, že jsou dováženi spotřebitelé , ne pracovní síly, na což poukazuji už něolik měsíců. A že tedy se nic nezměnilo od dob kolonizování zemí tkzv. necivilizovaných velkým kapitálem, pouze nyní kapitál socializuje ztráty (správa kolonií, jejich dobývání atd.) přímo a levněji – noví spotřebitelé přicházejí sami, sami si platí svůj dovoz ….a také příjmy obdrží dovezení spotřebitelé přímo od států, kdy si takto velký kapitál jen vybere část daní, které předtím státům odvedl – na spotřebě, tedy na tržbách za dodávané zboží a služby. Ty jsou důležité – v kvartálních a celoročních hlášeních , pro akcionáře, pro majitele.
Právnický stát něco málo uprchlíků vyselektuje, zřejmě odepíše křesťanské Romy z Balkánu a dá přednost muslimským Syřanům z Blízkého Východu…ale to není důležité, důležitý je především zajištění nárůstu počtu spotřebitelů.
(viz článek na aktualně.cz – Uprchlíci zachrání chřadnoucí ekonomiku…ale také úvaha pana Šikuly dobře doplní v podstatě objektivní to vývoj hlavního antagonismu kapitalismu manipulované soutěže kapitál/práce,viz Parlamentní Listy : Krize neskončila…)
Je třeba ještě dodat, že i stát si přijde v důsledku multiplikačního efektu dotace kupní síly nových spotřebitelů – na DPH zcela určitě, krom toho může to být stát, který bude tržit za nájemné (podnikateké pak mohou tržit za výstavbu nových a nových ghet – z čehož opět odvedou daně státu atd…… to je to kouzlo multiplikačního efektu, které ale nevzdělaní lidé nazývají “ rozdáváním našich daní“ či dokonce “ parazitismem“). Kdy se do budoucna uvažuje o dalším odklonu od přímých daní směrem k nepřímým, k zvyšování sazeb ND. Ostatně na spadnutí je praktické rozšířování konceptu nepodmíněného příjmu, centrální banky i komerční budou raději chtít tento socializující koncept…než by přistoupily na antilichvářské koncepty paralelních, lokálních měn – které jsou mimo kontrolu centrálních potažmo i komerčních bank.
Pro oligarchizující kapitál, tedy i pro banky je důležitá taková právnická formalizace, která vede k růstu zisku – tedy dividend …. to je alfa a omega celé té šlamastyky zvané politická demokratická praxe kapitalismu manipulované soutěže.
Víte co je základní problém s multiplikačním efektem? On na to totiž musí ten stát mít dost peněz. Pokud je nemá (a jakože většina západních států na to nemá-a už dnes si na část svých výdajů musí neustále půjčovat)- a musel by si tedy ten stát na ty další výdaje vydávat další dluhopisy (u bank), takže pak naopak rostou úroky půjček, ve státě ten kapitál do podnikání chybí-dochází k tzv.efektu vytěsňovvání..
A doufám že chápete, nedejbože, kdyby se stát rozhodl pokrýt ty potřebné rostoucí výdaje zvyšováním daní… Tím by to odepsal úplně..
Co ještě hůř,je otázka jak bude multiplikační efekt působit ve státu EU, resp. eurozóny se společnou měnou (vidíme už teď co to dělá se slabšímí státy), naopak bez možností na zavedení cel na dovoz zahraničního zboží, atd, a nedejbože až začne působit smlouva TTIP s USA , Potom se právě obávám že země EU s vysokými náklady (jak daně půjčky, platy, socialní zajistění, ochrana zam.-i u těch přijatých uprchlíků ..) budou naprosto nekonkurenceschopné a jakýsi multiplikační efekt leda na klozetpapíře ekonomických teoretiků
Multiplikační efekt znamená, že např. stát ve skutečnosti neutrácí, ale investuje. V tomto případě ale spíše bude hrát jen zprostředkovatelskou roli celého tohoto procesu , zisky obávám se půjdou hlavně za soukromým sektorem, ale to už tak v kapitalismu manipulované soutěže prostě chodí.
(přitom je to obrovská příležitost pro stát – např. jak rozhýbat bytovou výstavbu sociálních bytů…ale jak známo tak stát není stavař ani pan domácí – pouze v oblastech, o které z důvodu neziskovosti nemá zájem sektor soukromý stát staví – silnice, nemocnice…potažmo stát naláká soukromý sektor přes státní dotace)
Jistěže není správné, respektive moudré, že se státy zadlužují soukromým osobám, ale tento systém jsem nevymyslel já (bohužel), ani z něj netržím (kruci, co bych za to dal, mít jen zlomek z toho, co státy ročně zaplatí jen na úrocích !!).
Zvyšování daní v jistých případech nevadí, například lze mít vysoké daně a pozitivně indexované daňově uznatelné mzdové náklady plus negativně ndexované nežádoucí výdaje – zaměstnanost roste (ve společnostech usilujících o racionalizaci automatizací je ale toto v jisté fázi neplatné….).
Tak , jak jsem věc zmínil, jde ale v podstatě o jakýsi druh průběžného financování – korporace zaplatí daně, tyto daně se odčerpají v procesu spotřeby produktů korporátního sektoru, něco málo obdrží stát, něco málo je korporací reinvestováno, z těchto investic opět něco málo obdrží stát atd atd. Podle mě pořád lepší než tisk peněz CB a jejich přesměrování investičním soukromým bankovnictvím do spekulativních obchodů …
Nijak toto nehájím, dle mé maličkosti by bylo logisko-etičtějším např. přidat domácím důchodcům, nikolivěk ale marksisticko-tominovský bakšiš, nýbržto navýšení v řádu desítek procent. Ale ani vyhánění uprchlíků jsme nevymyslel….a řešit to nějak třeba je, seriozní ekonomové tvrdí, že práci získá max. 20 % těch, kteří zůstanou.
Jen uvažuji – že pokud neustále tvrdíme, že vládnou korporace, tak jim pak vládnou zájmy akcionářů…a ti zcela určitě potřebují růst zisků a tedy i růst spotřeby, čím více spotřebitelů – tím větší by spotřeba měla být, to jistě uznáte, ne ? Proto tvrdím, že nejde až tak o to dovést sem pracanty a rozplodňovatele a rozplodňovatelky …jako o to dovézt sem spotřebitele. Takové, co jim nezbyde na spoření, ale vše utratí, dnešní svět již není o mantře spoření, je o kolapsu spotřeby – ve vztah k produkci, jejímu potenciálu…Dluhy jsou furt lepší než válka.
V analyze mi chybi jeste vyvetleni Dublinske umluvy. Dale jestli umluvy o uprchlicich davaji uprchlikovy pravo pohybu do dalsi zeme, tj. kdy je uprchlik uz na uzemi bezpecne zeme, zeme kde zadny valecny konflikt neni.
Pokud ano, ma ta dalsi zeme povinnost takoveho uprchlika prijmout. napr. uprchlik je v rakousku a chce do a) CR, b) UK c) do USA. predpokldam, ze vsechny zeme podepsali umluvu o uprchlicich.
Škoda že pan doktor Rozehnal nerozeznal základní rozpor, když píše “
Česká republika,nemůže stíhat pro nezákonný vstup nebo přítomnost takové uprchlíky,
>>kteří přicházejíce přímo z území, kde byly ohroženy jejich život nebo svoboda, vstoupí nebo jsou přítomni na jejich území bez povolení,
>> za předpokladu, že se sami přihlásí bez prodlení úřadům a prokáží dobrý důvod pro svůj nezákonný vstup nebo přítomnost.“
Jenomže-problém je právě v tom že naprosto všichni tito tzv.uprchlíci k nám „nepřicházejí přímo z území, kde byly ohroženy jejich život nebo svoboda“ a dokonce, se skoro nikdo z nich ani nepřihlásí bez prodlení úřadům, atd..
Čili, bylo by vhodné vyjít právě z těchto předpokladů a k nim podat právní vysvětlení, jaké jsou tedy povinnosti států k takovým osobám?