Foto: Profimedia

Investor Brůna: Žádná bytová krize není. Viníkem drahých nemovitostí jste vy

Napsal/a Vladimír Brůna 28. září 2021
FacebookXPocketE-mail

Opakovaně se lidé ptají, kdo může za to, že nemovitosti jsou u nás dnes tak drahé. Drahé? To je relativní. Nominálně vzato budou klidně i dražší. A kdo tedy může za to, že ceny tak rychle letí vzhůru? Jednoduchá odpověď: kupující. Současné úvahy o regulovaném nájmu mohou mít jen ti, co nezažili zdevastované domy s prachbídnou péči a černý trh s „dekrety“ z časů regulovaných nájmů; z éry, kdy všechno bylo přece všech a všichni si byli rovni, jen někteří rovnější. 

Samozřejmě mám i rozšířenou odpověď: jsou za tím levné peníze a fakt, že místa ubývá. Navíc je Česko bezpečná země, kam stahují své investice i mnozí cizinci. Nikoliv jen jednotlivci, ale i investiční a penzijní fondy. Hlavně do Prahy. Logicky. Nedějí se zde teroristické útoky a z pohledu investorů se jedná o stabilní prostředí.

A ruku na srdce: za dvacet let vzrostly také příjmy lidí. Pak je to také otázka očekávání od života, od sebe a od společnosti – co, kdy a za kolik chci mít.

Bytová krize není. Zato ale pořádná masáž

Dříve se lidé k vlastnímu nebo „skoro vlastnímu“ bytu v režimu regulovaného nájmu dostávali mnohem později, běžně po čtyřicítce. Dnes by ho už rádi ve třiceti. Navíc často žijí v podstatě sami pro sebe. Jenže bez úspor a bez podpory rodiny to jde málokdy tak rychle. A dům? Stavělo se družstevně. Lidi to stálo často zdraví na nervech, navíc to byla i těžká zkouška pro rodinné vztahy.

Vlastní byt není na lusknutí prstu. Ano, před patnácti lety byly byty o polovinu levnější. Jenže také byly jednou tak drahé hypotéky. Ve výsledku, na splátkách to pak vyjde na stejno.

V Česku není bytová krize. Bytová krize je, když mnoho lidí bydlí pod mostem. V Česku tedy není bytová krize, jen vysoká poptávka. 

Posledních deset let se rok od roku staví více a více, územní plány velkých měst jsou nadoraz, občanů ČR je přitom plus mínus stejně, ale najednou „nejsou byty.“ 

Omyl – byty jsou, hodně jich jen tak leží prázdných, a mnozí je kupují jako ochranu před inflací. Logicky. Nemovitosti v dlouhodobém srovnání nebudou nikdy levnější. 

Pradědové se museli otáčet. A platili i „drahé“ hypotéky

Činžovní dům ve 30. letech na tehdejší pražské periferii na Praze 7 stál nějakých 2,5 milionu korun československých. Výplaty byly kolem pětistovky. Dnes jde už o širší centrum a bytový dům tam přijde na 200 milionu korun českých, přičemž oficiální průměrná výplata je 38 tisíc korun. 

I za první republiky se kupovalo na hypotéky. I bohatí na ně kupovali. Přece jen neměli tolik na hotovosti a věděli, že je lepší si něco nechat a na část ceny si půjčit. Obzvlášť, když splátky alespoň z části pokryjí nájemníci. Hypotéční úvěry byly úročeny od čtyř do sedmi procent. Běžně. To je totiž normální cena peněz, nikoliv jeden a půl, či dvě procenta na které si teď finančníci namlsali lidi. 

Jistý můj známý se teď div nehroutí.  pět let shání domek a říká, že „teď jsou i strašně drahý hypotéky, když lezou ke třem procentům.“ Ale kdeže. Mohou být klidně i dražší.

bankovním dokumentu z 50. let, který jsem studoval, se řeší pozůstalost po jistém úspěšném právníkovi, jenž zastupoval prvorepublikového magnáta. Vlastnil dokonce i zámek. Zemřel v roce 1948. Co myslíte, vilu na Smíchově měl na hypotéku, a ne zrovna malou – tehdejších 3 470 000 korun československých.

Nebo z čerstvější historie: z jizerskohorského města, mého rodiště. V Jablonci nad Nisou byl v roce 1978 plat 2 500 korun a byt stál 50 tisíc korun. Teď je zde běžný plat 25 tisíc korun a byt stojí 2 500 000 Kč.

Ano, sen o vlastnictví nemovitostí se mnohým vzdaluje, protože ubývá místa a rozvírají se nůžky mezi hodně bohatými a střední třídou. Chalupa ve středních Čechách v 60. letech přišla na dvě až pět tehdejších výplat, dnes za ní lidé klidně dají i sto průměrných výplat. 

Dům v Českém Krumlově v 60. letech stál třicet tisíc. Dnes by stál bezmála třicet milionů.

Většina rodin z tzv. střední třídy má u nás byt, domek nebo alespoň chalupu nebo obojí. Chce se ale více, chce i cizina. Mladí chtějí byt? Fajn, prodejme tedy chalupu. Jenže to se žádnému hospodáři moc nechce, dokud má sílu se o ni starat.

Žít sám. A byt jen pro sebe? Ano, ale ne hned

Češi se v nemovitostech zatím nespálili. Mají s nimi velmi dobré zkušenosti. Uvědomují si hodnotu půdy a svých majetků. V médiích se píše „Češi kupují horečnatě chalupy.“ Lze to ale říct i opačně, protože chalup zas tak moc nepřibývá. Tisíce Čechů zbohatlo, protože prodali svou chalupu.

Lidé opravdu bohatnou – i když o tom se moc mluvit nechce – a zvyšuje se jim životní úroveň. Je hodně singlespřičemž co svět světem stojí, bylo nemyslitelné, aby si svobodný člověk koupil byt a žil v něm sám.

Ceny nemovitostí jsou závislé na nabídce a poptávce. Pokud bude poptávka vyšší než nabídka a kupující budou ochotni akceptovat ceny požadované prodávajícími, nemovitosti budou drahé i v budoucnu.


Autor je český investor.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)