Investor Brůna: Pád kryptoměn – nic se propadlo nikam. Osobně už nevěřím ani penězům
KOMENTÁŘ. Češi už prý investovali do bitcoinu a spol. několik miliard korun. Chvíli vypadaly tyto počítačové šifry pohádkově, teď už zase ne. To nic se propadlo nikam. Z dlouhodobého hlediska a z pohledu udržitele hodnoty osobně už nevěřím ani penězům. Důvody jsou prosté. Začínají být také „nic.“ Jsou jen prostředkem rychlé směny. Hodně rychlé směny.
„Bitcoin padá, zájem o rizikové investice klesá,“ hlásily Novinky.cz 21. ledna a ten samý den přinesly informaci, že Rakousko zdaní kryptoměny obří daní. Den pak uzavřely sdělením, že „kryptoměny zasáhla tvrdí rána, když za pouhých 24 hodin jsou v přepočtu přes tři biliony korun v prachu.“
Kryptoměny jsou zkrátka velmi volatilní. V posledních dnech přišla výrazná korekce jejich hodnoty. Spousta lidí tak má prachy v prachu. „Co tomu říkáš, že kryptoměny o tolik spadly?“ ptá se mě řada známých. Má reakce je prostá: „No a?“
Kryptoměny jsou experimentem posledního desetiletí a vyjadřují nedůvěru řady lidí v peněžní systém. Jenže já nevěřím ani kryptoměnám.
Tenkrát v Mezopotámii
Já věřím stříbru. Má užitnou hodnotu. A věřím také v hodnotu půdy. Stříbro a půda fungují odjakživa. Pokud budou chtít žít lidé a politici v systému na dluh, kde se snaží více brát než dávat, žádný experiment fungovat nemůže dlouhodobě.
Systém kryptoměn je postaven na důvěře v něco nehmotného. A u peněz je garantem průšvihu stát; potažmo ti, kteří v něm tahají za drátky.
Dnes jsou drahé kovy předmětem obchodu, takže se jejich cena mění, kdežto emitentem (vydavatelem) bankovek je státní banka a ručitelem měny pouze stát.
Zajímavé je podívat se letem světem do historie peněz. Před zavedením peněz se používala přírodní platidla jako sůl, mušle, zkrátka něco, co mělo užitnou hodnotu. U nás se třeba platilo kousky plátna.
Postupně se začaly používat drahé kovy – byly vzácné, trvanlivé a všeobecně akceptovatelné. V Mezopotámii se užívalo vážené stříbro už v 5. tisíciletí před naším letopočtem. Přechod na měnu bez obsahu kovu založenou na důvěře připravil vznik směnek.
Papírové směnky byly potvrzením o uložených penězích. Za mince je pak mohl vyměnit v bance kdokoli. Papírové směnky byly původně potvrzením o skutečně uložených drahých kovech.
I klasická měna je už virtuální
První státní bankovky vznikly v Číně v 11. století. V Evropě se první bankovky objevily v roce 1661 – začala je vydávat stockholmská banka, protože měla nedostatek stříbrných mincí. Zde začíná finanční systém založený na důvěře lidí.
Lidi je však zprvu přijímali neochotně, zvláště když se potvrdilo, že je banka nechce nebo nemůže všechny vyměnit za kov a může přijít bankrot.
Bank of England dostala monopol na vydávání bankovek monopol roku 1694. V USA je ale vydávaly tisíce bank, často jen těch s místní působností, a to až do roku 1916.
Další vývoj peněz je spojen s většími zásahy státu do systému. První státní bankrot následoval po zavedení státních bankovek ve Francii anglickým dobrodruhem Johnem Lawem roku 1720 a jeho následky přispěly ke vzniku Francouzské revoluce.
V současné době je už největší část peněžních zásob v ekonomice tvořena nehmotnými či virtuálními penězi. Bankovek je mnohem méně, než je celá peněžní zásoba. Od poloviny 20. století je větší část peněz na bankovních účtech. Peníze tak nejsou už ani papír, ale záznamy v počítačových systémech.
Autor je český investor.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Investor Brůna: Realitní perly na dálniční sňůře na jih. Hluboká, Písek, Budějovice
Agáta Pilátová: Prezidentka ve vichru doby a nelichotivý obraz Slovenska
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
21 komentářů
Jako chápu pana investora, že nevěří penězům a že by raději vše měl v hmotném provedení. Jenže, kde to stříbro a půdu vzít, když stojí právě ty peníze, byť jsou třeba i virtuální???
On sám investuje především pomocí peněz a jelikož k nim má přístup, může vše, o čem píše, díky nim získat.
A proto se ptám: „Jak získat půdu bez peněz?“
Tady nejde o to, kolik má kdo prostředků (čili peněz). Tady jde o to, že p. Brůna nevěří v to, že se vyplatí investovat penězi do peněz. Tedy například nakupovat akcie, bitcoiny, apod. Podle něj je lepší peníze, co máte, investovat do vlastního pozemku nebo například do drahých kovů.
Jak říkají židé – třetinu do akcií, třetinu do nemovitostí a třetinu do zlata.
Investovat do vzdělání (i řemeslného), zlaté mince a stříbro, důvěryhodné dluhopisy a nemovitosti s půdou. Nikdy do virtuálního zlata, měny či akcií firem, o kterých nemám neustále informace!
Na dluh pak pronajmout za pár let máte půdu bez peněz 🙂 Tak to ti prevíti dělaj.
Drahým kovům se, bohužel, moc věřit taky nedá. Stačí vzpomenout, jak fašista Roosevelt ukradl američanům veškeré zlato v soukromém vlastnictví.
U těch bitcoinů jde o nalézání velmi vysokých prvočísel a tohle mohou zcela zlikvidovat kvantové počítače. Mohou způsobit daleko drastičtější pád než jak padla cena zlata v Evropě po objevení Ameriky a masovém dovozu drahých kovů odtamtud.
Lidé by si měli především zvyknout, že dluhy se musí platit – jak státní, tak osobní. Je lákavé užívat si, a účet pak přehodit na novou vládu, nebo vyhlásit osobní bankrot. Kolikrát jsem přemýšlel o své práci, jaké vlastně vytvářím v kanceláři hodnoty, že za ně můžu dobře jíst, bydlet, jezdit v autě a vyrážet na dovolenou?! A proč vlastně zemědělci s hektary a hektary kvalitní půdy potřebujou dotace, aby se vůbec uživili?! Možná se právě teď děje nějaké prozření světa do reálných hodnot práce, komodit a prostoru… to ovšem znamená, že jsem v pr…i.
Tedy, asi by to chtělo nějak rozvinout tu myšlenku „Lidé by si měli především zvyknout, že dluhy se musí platit – jak státní, tak osobní. Je lákavé užívat si, a účet pak přehodit na novou vládu“
– ono totiž přece to rozhodování za co stát ty vydlužené peníze utratí vůbec nezáleží na lidech, ale pouze na politicích ve vládě. S tím prosím voliči nemohou udělat vůbec nic. Sice by se dalo tvrdit, že si „příště za x let můžou zvolit jiné politiky, ale ty stamiliardy už jsou stejně fuč. Jenomže, jak vidíme dnes, ani ta nová vláda ty staré dluhy splácet (rozuměno umořovat k nule) nechce, a chce si i nadále vypůjčovat další. Jakl nyní slibuje, nikoliv 400 ale jenom 300 miliard, (pokud se jí to povede) Ale i ty se pak budou muset nějak i s tím celkovým, stále rostoucím dluhem zaplatit, čili s tím asi příjde nějaká další – další – další vláda, a říct voličům jak to udělá a co je to bude stát…
Možná, že jednou budeme bydlet ve virtuálním domě, nosit virtuální oblečení, jíst virtuální jídlo a žít virtuální život. Mít virtuální vztahy, virtuální manželku a virtuální děti. Pak budeme konečně šťastni a budeme tomu virtuálně věřit.
Ale většina lidí už v tom virtuálním světě (v únikové realitě) žije. Staší se na ně podívat v MHD (ale třeba i v hospodě) – jsou doslova přilepeni ke svým smartfonům. Non-stop. Je to útěk z reality? Myslím, že ano. Pro většinu lidí je dnes každodenní realita nesnesitelná, a k tomu se ve větší nebo menší míře přidává otázka po smyslu: Proč vlastně tohle všechno dělám, a jaký to má smysl? A zatímco před několika dekádami jsme ještě mohli věřit v lepší zítřky, dnes už není nic, v co byhom mohli věřit. Osobně si myslím, že tím hlavním problémem, který ze systému odčerpává hojnost, jsou dluhy. Přesněji řečeno úroky z půjčených peněz. Problém nastává v okamžiku, kdy je námi vytvořená přidaná hodnota menší, než je hodnota námi splácených úroků. Pokud je měna kryta deponovanými drahými kovy, je růst ekonomiky svým způsobem omezen – nemůžete si půjčit na „rozvoj“ více peněz, než jaká je celková hodnota onoho depozitu, a k tomu se ještě musí vzít do úvahy celkové úspory a celková hodnota bankovek v oběhu. A protože je tento ekonomický systém pyramidální, jednou za čas musí zákonitě přijít doba, kdy se lidem v základně oné pyramidy sníží životní úroveň natolik, že už se jim ani nevyplatí pracovat. Někteří začnou natahovat ruku pro sociání dávky, a jiní rezignují, protože už ve své existenci nevidí žádný smysl a ani nevěří, že bude líp. Pak nastává čas pro restart…
Psal o tom Stanislav Lem v povídce „Futurologický kongres“.
Máte naprostou pravdu. Ovšem nejen tam, trochu jinak to popsal v Návratu z hvězd (tam to dokonce fungovalo i bez těch drog).
A doslova jako komunistickou soap operu to popsal Josef Nevadba ve svém románu Vynález proti tobě. Jak hned potom, co se v socialistickém podniku podařilo zkonstruovat automatické stroje , tak sice dělňasové byli bez práce, ale peníze dostávali dál (a ty byly krátce potom zrušeny taky, a každý dostával co potřeboval). Takže se doslova vrhli na jakoukoliv záslužnou a zájmovou činnost pro společnost, aby netrpěli nudou.
Velice příznačná je pak role inženýra který ty automatické stroje sestrojil, a domáhal se funkce ředitele aby tu fabriku řídil. A na jeho argument že „tu továrnu dosud řídil člověk co technice vůbec nerozumí a stará se o politikaření“, mu bylo řečeno „No vidíš soudruhu, a my zrovna teď potřebujeme ve vedení kádry , co umějí jednat s lidma“ :))))
A že tu povídku napsal někdy před půl stoletím, tak některé jeho vize se skutečně uskutečnily.. Jen některé…:(((
Byl to „Vynález proti sobě“.
Něco podobného najdete i v Heinleinovi (např. „Dveře do léta“) nebo v povídkách Frederika Pohla (a našly by se i další knihy západní SF na toto téma).
Jest to tak. Ono totiž, kdyby „nic se propadlo nikam“, tak by to bylo ještě v pořádku, tedy pokud by je vlastnili pouze ti co si je kdysi sami vytěžili.
Ale vzhledem k tomu co napsáno „.. investovali do bitcoinu a spol. několik miliard korun“ – rozuměno, zaplatili ty miliardy ve fiat měně za to „nic“ , tak to už je mnohem horší. A jak jsem tu již několikrát napsal, bylo by zajímavé vysledovat kde skončily…
Přesně tak, lidi žijí na dluh a to není v pořádku. Trh je absolutně přefinancován dluhy na X let dopředu. Bylo by fajn, kdyby lidi šli a vybraly si své peníze z bank!
Algoritmy kryptoměn sice zaručují, že se v jejich rámci nerozvine měnová expanze obřích rozměrů. Prostě ta těžba je čím dále tím těžší.
Ale nikdo nezaručí , že nedojde k obří expanzi samotných algoritmů (nových a nových kryptoměn)
To bohužel nakonec krypto nejspíš zahubí.
A budem zas závislí na ČNB, FEDu …. s jejich mocenskou hrou.
A budeme dál bažit po zlatě. Moje prabába přežila 1.sv. válku právě s pytlíkem zlatých mincí. Cikáni mají ůctu ke zlatu dokonce jako součást své kultury.
Jde o podvod, který je silně podporován médii. To samé se děje i v politice. Evropská unie je v podstatě výsledek probíhající sametová okupace Evropy. Bez vojska okupovat Evropu, rozhodovat o tom, co každý jeden stát může a nemůže, co musí vyrábět, kde a za kolik musí nakupovat atd. Média dnes rozhodují o všem, kdo se stane sluhou, kde se bude válčit, kdo a s kým může jednat atd.
Od doby zrušení zlatého standardu a „kvantitavního uvolňování“ jsou i státní měny pouhou virtuální kryptoměnou.
Zrušení zlatého standardu umožnilo výdělky bezcenných gaunerů typu Sorose.
BTC je aktuálně dost volatilní. Je to dáno jeho způsobem fungování. Do budoucna se to změní.
Jak je možné, že se autor tohoto článku označuje za „investora“ a tuto základní věc neví?
Kdybych chtěl investovat, tak do jeho fondu bych asi moc neinvestoval.
Ale on to přece ví a sám na to i tady v článcích upozorňoval před drahnou dobou. Takže jde právě o to aby nebyli „překvapeni“ ti klienti co do bitcoinů investovali dle doporučení svých finančních poradců.
Jinak, ale bitcoinový fond se snad u nás ani běžným investorům legálně nenabízí, To spíš právě privátními radami od finančních taky poradců „šušky, šušky, na tom vyděláte balík“,