KOMENTÁŘ. Spolubydlení bývalo typické pro studenty. Nedostali koleje, tak se složili na nájem bytu. Teď je kolejné tak drahé, že se vyplatí pronájem většího bytu nebo rodinného domu. Anebo, pokud má rodina úspory, tak dokonce i koupě.

Spolubydlení je v mnoha ohledech nejlepší řešení. Nehoníte šváby po pokoji jako na některých kolejích, máte svůj pěkný pokoj, ale znamená to mnohdy dojíždění a bydlení na hromádce s různými typy lidí. I když na koleji o nějakém soukromí také nemůže být řeč.

Londýnská parta

Když jsem pracoval v Londýně, bydlel jsem v jednom domě s dívkou z Newcastlu, se Švédkou, klukem ze Skotska, Angličanem a studentem z Hongkongu. Za čtyři tisíce liber jsme se složili na dům se zahradou.

Bylo zajímavé poznat nové kultury a rozdíly. Kdybychom ale neměli uklízečku na společné prostory, tak by to moc nefungovalo. Na druhé straně jsme si ale vytvořili přátelské vazby, které přetrvaly dodnes.

„Znám spoustu lidí, co teď dojíždějí do školy i hodinu, protože se jim to vyplatí výrazně více než kolej,“ říká mi Tereza, studentka VŠE v Praze. Odhaduje, že dvě třetiny vysokoškolských studentů si musí přivydělávat, aby utáhli své náklady.

„Máme sice ubytovací stipendium, ale to je tak malé (700 korun měsíčně), že ničemu nepomůže a bohužel se jen snižuje. Samozřejmě lze získat i prospěchové, ale taky je to v řádu tisíců a není úplně lehké na něj dosáhnout,“ dodává Tereza.

Bez peněz od rodičů to je bída, ale…

Její rodina nyní uvažuje o koupi bytu na hypotéku, vzhledem k tomu, že v Praze potřebuje teď Tereza bydlení na minimálně další tři roky a potom i její bratr.

V propočtech rodiče kalkulují s tím, že pokud byt na hypotéku koupí, na splátky bude přispívat jak Tereza z brigády, tak i její spolubydlící. A to smysl dává i při šestiprocentních hypotéčních sazbách, neboť inflace je patnáctiprocentní.

„Spolubydlení je lepší než kolej. Ty nebývají v dobrém stavu,“ míní Zuzana, studentka medicíny. Podle ní to má většina jejích spolužáků do školy do čtyřiceti minut; hodina cestování je ještě považována za únosnou.

Potvrzuje, že studovat medicínu bez finanční pomoci z rodiny by nemohla. „Studium je náročné. Přesto prakticky každý vysokoškolák, kterého znám, pracuje úměrně tomu, jak mu to škola dovoluje. Studentů, kteří by nijak nepřikládali ruce k dílu, je minimum, a opravdu hodně záleží na tom, jak náročnému oboru se člověk věnuje,“ dodává.

Nejprve bydlela na koleji. Ve 3. ročníku si našla samostatný pokoj za třetinu běžné ceny. „Byl to dar z nebes,“ konstatuje. Situaci měla o to složitější, že přímo s rodinou bydlet už nemohla kvůli komplikovanému rozvodu rodičů. Nyní bydlí dvacet minut od školy s dalšími dvěma studentkami.

Metry jsou luxus

Spolubydlení už není jen řešení pro studenty. Znám řadu dospělých, kteří se sestěhovali se svými dospělými dětmi, mladší jdou k seniorům či opačně. Být ve 3+1 sám nebo ve dvou ve velkém domě je už pro většinu ekonomicky neúnosné. Z tohoto důvodu stále častěji bydlí spolu i starší a neznámí lidé.

Metry „navíc“ jsou zkrátka často těžko udržitelný luxus. Je to vidět na výstavbě nových bytů. Dnešní 2kk má 45-50 metrů čtverečních, zatímco 2+1 ze 70. let a starší jsou šedesáti až sedmdesátimetrové byty.

Bytů sice přibývá, přičemž momentálně klesá počet kupujících, ale jedno je jisté: místa je čím dál tím méně.

Autor je český investor.