ROZHOVOR. Starostka ústeckých Neštěmic dlouhodobě kritizuje „politickou turistiku“, která do vyloučených severočeských lokalit čas od času přivádí ministry, premiéry nebo prezidenty, málokdy ale řešení a skutečnou pomoc. Taková podle Yvety Tomkové (Vaše Ústí) byla i srpnová návštěva předsedy vlády Petra Fialy na sídlišti Mojžíř, které se v posledním roce stalo symbolem neřešených důsledků zpackané privatizace bytů a navázaného obchodu s chudobou. 

Sídliště Mojžíř se dostalo znovu do popředí zájmu návštěvou premiéra Petra Fialy před krajskými volbami. S čím předseda vlády přijel?

Pan premiér nepřinesl nic konkrétního, jeho návštěvu jsem pochopila jako součást volební kampaně. I během těch pár desítek minut, které u nás strávil, jsem se ho snažila uvést do obrazu, vysvětlit mu, s čím se starousedlíci musí denně potýkat. Vždycky před volbami je to v Mojžíři nebo v Předlicích jako na orloji – jezdí sem nejrůznější ministři, občas premiér, podívají se, řeknou, jak je to strašné, něco slíbí a odjedou. A nestane se nic. Hlavně se v těch vyloučených lokalitách vyfotit…

Co říkal na stav Mojžíře Petr Fiala?

Všechny překvapilo, že prostranství bylo uklizené. Bylo, protože skupina místních ještě půl hodiny před příjezdem, o kterém samozřejmě věděli, narychlo uklízela. Evidentně ho ale zaskočilo, jak zdejší panelové domy uvnitř vypadají, a to rozhodně nebyl v těch nejhorších. Ale nemyslím si, že zcela pochopil vážnost problému, který se netýká jen Mojžíře, ale všech sociálně vyloučených lokalit.

Z čeho usuzujete, že hloubku problému nepochopil?

Pan premiér opakoval, že s řešením pomůže novela ministerstva práce a sociálních věcí, která slučuje různé dávky do jedné. Já jsem si paragrafové znění zákona detailně prostudovala a s klidným svědomím říkám, že nevyřeší nic. Rozhodně nevyřeší situaci, ve které je Mojžíř a další ghetta. Je hezké, že na jedné straně zavádí motivaci pro ty, kteří si budou hledat práci, na druhé straně ale stát prostřednictvím MPSV brání zaměstnávání těchto lidí, kteří jsou na trhu práce prakticky neuplatnitelní. Šokovalo mě, že stát touto novelou naprosto rezignuje na to, aby formou dávek přispíval na důstojné bydlení. Podle tohoto zákona bude stačit čestné prohlášení příjemce dávky, že bydlení je v pořádku. Nikdo nebude, stejně jako dosud, řešit to, že byty obchodníků s chudobou jsou v drtivé většině v katastrofálním stavu. Nikdo nic nekontroluje teď a nebude kontrolovat ani v budoucnu.

Vyplácení dávek je věcí úřadů práce, ty by tak měly činit.

Ale nedělají to, logicky. Nemají na to personální kapacity. Úřednice, které tam pracují, jsou vyhořelé, denně čelí urážkám, napadání. Mluvím s nimi, nevidí světlo na konci tunelu, nevidí politickou vůli k tomu, aby se změnily zákony.

Fatální chybou byla Drábkova reforma, která v roce 2012 vzala kompetenci týkající se dávek obcím a převedla je na úřady práce. Od té doby si tady stát pěstuje byznys s chudobou v rozměrech, které nás nenapadly ani v té nejhorší noční můře. Stát nás, celé čtvrti i obce svou sociální politikou likviduje a ničí.

Jak z toho ven?

Změnou zákonů, stropováním dávek a především důslednou kontrolou. Pokud mluvíme o tom, že v Mojžíři nepracuje 80 procent dospělých, tak to tak není. Řada z nich pracuje načerno, ale zároveň pobírají všechny dávky. Ukázkový příklad – údajná samoživitelka se třemi dětmi, která pobírá všechny dostupné dávky, stát jí platí bydlení, ale ve skutečnosti samoživitelkou není. Jen prostě svého partnera nezahrne mezi posuzované osoby, ten pracuje načerno a mají tak příjmy, o kterých se jiným rodinám ani nesní. Tohle je zcela běžné a dovolil to právě stát tím, že selhává v kontrole. To je jedna strana.

A ta druhá?

Potom tady máme skupinu lidí, která nikdy nepracovala. Vychováváme tady druhou třetí generaci dětí, která nikdy neviděla své rodiče nebo prarodiče pracovat. A já říkám – my je to naučíme. Zaměstnáme je ve veřejné službě. Se smetákem, hráběmi a sběračem odpadků se naučí i lidé bez vzdělání. Ať dá stát obcím peníze a ony ty lidi zaměstnají, naučí je vstávat do práce, naučí je základní zodpovědnost. My s tím zkušenosti máme letité. Za ty roky, co jsem na radnici, nám tady prošly tisíce lidí. Oddlužili jsme je, získali pracovní návyky, řada z nich si pak našla klasické zaměstnání. Jenže i v tomhle směru nám stát hází klacky pod nohy.

V čem jde stát proti obcím?

Veřejně prospěšné práce tak, jak jsme je znali, už de facto skončily. Původně nám tyto zaměstnance posílal úřad práce, stát tato místa dotoval. My jsme ty lidi ještě motivovali příplatky, stravenkami a podobně, aby věděli, že pracovat se vyplatí. Mívali jsme zaměstnaných i přes 100 lidí naráz. Teď jich máme zlomek, navíc je platíme ze svého na úkor jiných výdajů.

Integrované pracovní místo, které jede na některých místech pilotně, má naprosto nepochopitelné podmínky a byrokraticky zatěžují obce tak, že pro nás není řešením. Přitom by stačilo, aby někdo na MPSV chvilku přemýšlel, vytáhl si data o nezaměstnanosti a vzdělanosti, a do problémových míst v rámci podpory zaměstnanosti poslal obcím peníze. My těch lidí zaměstnáme klidně tisíc. Musíme na to ale mít prostředky. Zároveň jsem přesvědčená, že by měl existovat jakýsi rozpočtový koeficient, který by zohlednil náročnost vyloučených lokalit. Máme mnohem vyšší náklady na úklid, vyšší náklady na svoz a likvidaci odpadů a podobně.

V Mojžíři už přes rok funguje iniciativa, která se snaží zapojit místní do úklidu a péče o sídliště. Vidíte za ten rok nějaké změny?

Jsem ráda za každý krok, který si klade za cíl zlepšit situaci ve vyloučených lokalitách, ale musí mít výsledky. A já je bohužel nevidím. Stačí se jít podívat kterýkoli den navečer a vidíte odpadky po celém sídlišti. Po víkendech je to úplná katastrofa. Zkuste si tam žít. Zkuste být v kůži lidí, kteří se netěší na léto, protože vědí, že se kvůli nonstop hluku nevyspí. Lidí, kteří bojují se šváby a štěnicemi a když se ozvou, jsou terčem vulgárních výpadů.

Interní zpráva, kterou dala vaše radnice dohromady říká, že 77 procent bytů na sídlišti Mojžíř vlastní lidé, kteří tam nežijí. Mění se tento stav?

Mění se neustále a mění se k horšímu, to znamená, že spekulanti a obchodníci s chudobou skupují další a další byty, protože vědí, že na nich vydělají. I realitky už nabízejí, že seženou nájemníky, zajistí správu bytu, což znamená, že majitel může jen sledovat, jak mu každý měsíc naskakují na účet tisíce korun. A tím se vracíme k počátkům – ten, kdo tohle umožňuje a aktivně nechává růst, je stát.

Vaše radnice dostala poprvé v historii od města peníze na výkup bytů – kdy s ním začnete?

Finalizujeme podmínky, tipujeme nemovitosti, o které máme zájem. Tím, že nemovitosti kupuje obec, je celý proces delší a složitější. Odkup každého bytu nebo domu musí projít zastupitelstvem. Navíc musíme vycházet ze znaleckých posudků. Není to jednoduché. Ale víme, co chceme a především je to pro nás šance, jak v první chvíli zabránit dalšímu rozrůstání byznysu s chudobou.