RECENZE. Kniha berlínského historika Alexandra Goguna, která vyšla v Lipsku u příležitosti 80. výročí konce sovětsko-německé války, představuje vědecký a vzdělávací průlom v chápání stalinismu a sovětských dějin v poválečném období. Řada četných nesourodých skutečností – umělý hladomor v letech 1946–1947, obléhání Berlína v roce 1948, antisemitská kampaň proti „kosmopolitním bezdomovcům“ a korejská válka – je v Gogunově monografii zjednodušena a vysvětlena.

Jak je v západních vědeckých publikacích zvykem, autor hlavní tezi díla vkládá do titulu, díky čemuž lze podle názvu určit, co přesně kniha čtenářům nabídne: „Propracovaná světelná show. Jak Stalin připravoval třetí světovou válku“. Je zřejmé, že práce na tak ostré, rozsáhlé a závažné téma jistě vzbudí živý zájem nejširších vrstev čtenářské veřejnosti.

Příběh, kdy autor píše knihu o pozdním stalinismu, je detektivní. Zdá se, že úřady Ruské federace si velmi nepřály, aby monografie spatřila světlo světa.

Při shromažďování podkladů pro knihu se autorovi dostalo výhrůžek a byl dokonce nucen kontaktovat německou prokuraturu a policii, která pachatele, údajně agenta FSB, zadržela.

Foto: archiv autora

Byl zadržen v Bundesarchivu a po „výchovném rozhovoru“ propuštěn. Anonymní „dobrodinec“ poté začal autorovi poštou zasílat zboží, které si neobjednal, například kovový náramek naznačující pouta. Badatel se znovu obrátil na policii a proud záhadných darů vyschl.

Když jsem se o tom dozvěděl, vzpomněl jsem si na příběh, jak známé novinářce Anastasii Kirilenkové, která žije ve Francii a vyšetřovala vazby mezi ruskou mafií a Lubjankou, poslali poštou sekeru, kterou si také neobjednala.

Když Gogun přednášel ve Vídni o ukrajinském nacionalismu, pokusili se ho naverbovat agenti FSB. Pokus se nezdařil. A Gogun o této události zveřejnil podrobný popis.

Poté se útočníci FSB nabourali do pošty nadace, s níž si autor dopisoval, a ukradené důvěrné dopisy zveřejnili na internetu.

Nakonec se do Gogunovy práce zapojily takové významné agentury jako Rosarchiv a Ministerstvo zahraničních věcí Ruské federace, které bez jakéhokoli formálního právního důvodu a v rozporu s platnými ruskými zákony odepřely autorovi přístup do Ruského státního archivu literatury a umění.

Bohužel po přečtení knihy vypadá politika kolektivního Západu vůči Kremlu jako staletý útok na stejné hrábě.

Gogunova žádost se týkala vzpomínek sovětského spisovatele a propagandisty Ilji Erenburga na události před 80 lety a dotyčné materiály již byly zčásti zveřejněny.

Ovládnout svět

Navzdory těmto překážkám vyšlo zpod autorova pera fascinující, úchvatné a děsivé vyprávění: stránka za stránkou odhaluje Stalinův zrůdný plán na ovládnutí světa, stejně rozumný a chladnokrevný jako riskantní.

Foto: archiv autora

V letech, kdy přední světové mocnosti již disponovaly jadernými, biologickými a chemickými zbraněmi a vytvářely termonukleární nálože, hrozil lidstvu sebezničením mlýnek na maso v plném rozsahu.

Koneckonců ekologická krize modernity už pomalu nabírala na obrátkách. Proto by série výbuchů, z nichž každý by v desítkách a posléze stovkách násobně překonal sílu jaderného úderu na Hirošimu, mohla být klidně poslední jedovatou kapkou pro zánik pozemské civilizace.

Stalin byl připraven jít do toho naplno. Starý a nemocný, ale zároveň střízlivě uvažující vůdce věřil, že může nasadit svůj život, jehož konec nebyl daleko.

Monografie vychází z obrovského souboru pramenů v různých jazycích. Při jejím psaní bylo využito 36 archivů Ruska, Ukrajiny, Spojených států a dalších zemí, stejně jako četné publikace – sborníky dokumentů a analytické práce kolegů.

Autor vyhledal Stalinova vnuka a získal od něj informace, které se rovněž ukázaly jako velmi užitečné. Kniha vděčí za svůj vznik i dvěma vynikajícím odborníkům na stalinismus – Olegu Chlevňjukovi a Nikitovi Petrovovi, díky nimž autor objevil řadu cenných archivních poznatků.

Monografie s odkazy na archivní inventáře a spisy přináší informace, po nichž v posledních třech a půl desetiletích pátralo mnoho badatelů z různých zemí. Zejména – o zlatých rezervách SSSR v letech 1945–1953.

I v době strašlivého hladomoru v letech 1946–1947 Stalin pokladnu systematicky doplňoval a na konci jeho života dosáhl její obsah rekordní úrovně sovětského a předsovětského Ruska.

Geografie knihy je působivá: od arktického ledu u pobřeží Kanady a Grónska až po vietnamskou džungli. Nakonec jde o dílo přelomové a mimořádně poučné.

Foto: archiv autora

Chemické bombardování

Přestože Gogun z bezpečnostních důvodů do Ruska třináct let necestoval, shromáždil a popsal fascinující, někdy až ohromující fakta z archivů Moskvy, Petrohradu, Gatčiny, Krasnogorska a Chabarovska.

Vlastním vrcholem knihy se stal dosud neznámý případ operačního použití zbraní hromadného ničení – chemické bombardování mudžáhida Džunaida Chána, který stál v čele chivského chanátu v letech 1918–1920.

Po dobytí Chivy sovětskými vojsky se Džunaid Chán přesunul do Íránu, odkud dlouhá léta útočil na SSSR.

V roce 1928 byl při jednom z výpadů jeho oddíl podroben náletu s použitím chemických zbraní a tato operace souvisela se slavným sovětským vojevůdcem Michailem Tuchačevským, který ještě v roce 1921 dusil plynem rolníky z Tambovské oblasti, kteří se vzbouřili proti sovětské moci.

V Gogunově knize je tato epizoda ve Střední Asii zmíněna zcela náhodně. Koneckonců, pokud byl Stalin připraven udeřit zbraněmi hromadného ničení na vlastním území, je jasné, že na zahraniční imperialisty by neváhal seslat příval smrtících sovětských vynálezů.

Vůdce důsledně rukama svých podřízených, spojenců a souputníků realizoval svůj ďábelský plán, jehož konečným výsledkem bylo rozdrcení Spojených států.

Stalin se nestaral o všechny lidi, dokonce ani o své vlastní děti, z nichž jedno přivedl na popraviště a ostatním zničil život. Miloval moc víc než cokoli jiného na světě a pokrokové hnutí směřující k zotročení celého lidstva se nakonec stalo smyslem jeho existence a vlády.

Závěrečný akord této dlouhé životní skladby se nekonal jen proto, že vůdce, který přechytračil všechny a všechno, nedokázal oklamat své stranické soudruhy, kteří nechtěli riskovat vlastní kůži, a tak Stalina odstranili sami.

Monografie je přitom psána lehkým, živým a srozumitelným jazykem – mnohé její úryvky historik dříve publikoval na stránkách Rádia Svoboda ve formě vědeckých článků, kde se těšily velké oblibě a často předčily v náznacích i texty věnované palčivým otázkám doby.

Špičky chapadel rudé chobotnice

Gogunova kniha vybízí k zamyšlení nad současnou vládou v Kremlu, která vylezla ze svého stalinského kabátu a otevřeně opěvuje tyrana, který tak včas zemřel.

Přestože současné hrozby Ruska jsou pravděpodobně vypočítavým blafováním, není jednání Putina a jeho kumpánů o nic méně destruktivní a ničivé než Stalinovy plány a politika.

Koneckonců globální oteplování a znečištění již buď překročily červenou čáru, z níž není návratu, nebo se k této fatální hranici rychle blíží. A Kreml svými válkami na Ukrajině, v Africe a Asii, podporou krveprolití a mezinárodního terorismu rozkývá loď lidstva, která se již otřásá.

Namísto všeobecné solidarity, tolerance a vzájemné pomoci, které jediné mohou za současných okolností Zemi zachránit, rozsévá nevýslovná horda lubjankovských trollů nesváry a podněcuje vzájemnou nenávist ve všech významných zemích a pilně odvádí pozornost od Ruska jako hlavního zdroje destabilizace. A ruská diplomacie pod mantrou multipolarity a deeskalace vytrvale sleduje linii „divide et impera“.

Bohužel po přečtení knihy vypadá politika kolektivního Západu vůči Kremlu jako staletý útok na stejné hrábě. Roosevelt a Truman, Churchill a Attlee chronicky podceňovali nebezpečí vycházející ze SSSR, a proto buď podlehli Stalinovu tlaku, nebo rozptýlili své síly.

Tlačili pouze na špičky chapadel rudé chobotnice, nikoli na původce vzpoury a agrese. Jeden z nejvýraznějších příkladů ambivalentní politiky mlžného Albionu vůči komunismu pochází z počátku 50. let.

Zatímco britský kontingent vojsk OSN odrážel Maovy hordy na Korejském poloostrově, britští obchodníci se svolením úřadů čile obchodovali s Čínou, jejímž prostřednictvím západní zboží nakupoval i SSSR.

Doufáme, že kniha bude přeložena a vydána v cizích jazycích, včetně angličtiny a češtiny. Tato monografie je aktuální zejména v dnešní době. Když rachotí děla, musí dunět múzy.