Do sněmovny dvakrát a dost? Babišův nápad by zasáhl hlavně komunistické „dinosaury“
Ve sněmovně sedí poslanci, kteří jsou odtrženi od reality. Součástí ústavních změn, které navrhuje předseda hnutí ANO Andrej Babiš, je proto i návrh, aby poslanci mohli být voleni jen dvakrát. Koho by takový návrh v současné sněmovně nejvíce zasáhl? Komunisty.
„Co o problémech obyčejných lidí vědí politici, kteří sedí ve sněmovně 20 let? Copak mohou něco vědět o problémech běžných rodin, když se od školy nikdy neživili ničím jiným než politikou?“
Tak se Andrej Babiš zeptal před dvěma týdny ve svém projevu na sněmu hnutí ANO. A hned nabídl řešení: „Proč také například neprosadit, aby délka trvání mandátu poslance mohla být pouze dvě volební období, tedy osm let.“
Tento návrh doplňuje ostatní změny volebního systému, které mají podle Babiše například přinést stabilní vlády: snížení počtu poslanců z 200 na 101, zrušení senátu a předání části jeho pravomocí prezidentovi.
Benda, Sobotka, Zaorálek – a komunisti
Kolik je nyní ve sněmovně poslanců, kteří tam „sedí 20 let“? Není to velké číslo.
Je jich sedm, z nichž jeden měl navíc dvouletou přestávku.
Jmenovitě: Nejvíc odsloužených let má Marek Benda (ODS). Poslancem je od února 1990, kdy byl kooptován do České národní rady. Ve volbách v témže roce mandát potvrdil – a zasedal tak již v první poslanecké sněmovně samostatného Česka, v níž se ČNR v roce 1993 transformovala. Poslancem byl pak ve všech následujících volebních obdobích, přestávku měl mezi roky 2002 a 2004, kdy „naskočil“ později z pozice náhradníka.
Od roku 1996 je nepřetržitě poslancem Lubomír Zaorálek, který má rovněž krátkou zkušenost z roku 1990, kdy byl za Občanské fórum kooptován do Federálního shromáždění. Od roku 1996 je poslancem rovněž nynější premiér Bohuslav Sobotka.
Hned čtyři dvaceti- a víceleté poslance má ve svých řadách KSČM.
Jde o předsedu strany Vojtěcha Filipa a jeho předchůdce ve funkci Miroslava Grebeníčka. Oba jsou ve sněmovně od roku 1996, oba navíc v letech 1990 až 1992 zasedali ve Federálním shromáždění.
Dalšími jsou dlouholetý šéf poslaneckého klubu komunistů Pavel Kováčik a poslankyně Zuzka Bebarová Rujbrová. Oba ve sněmovně nepřetržitě zasedají od roku 1996.
Dlouhověkost v genech
Komunisté mají „poslaneckou dlouhověkost“ v genech. Čtvrté volební období nyní kroutí například Jiří Dolejš, Stanislav Grospič, Soňa Marková, Miroslav Opálka, Josef Šenfeld a Miloslava Vostrá.
A i komunisté mají své poslanecké profesionály, kteří se politikou živí od studií. Kateřina Konečná se poslankyní stala v roce 2002, jako jednadvacetiletá byla nejmladší členkou českého parlamentu. Mandát obhájila třikrát, byla i v nynější sněmovně, v roce 2014 byla zvolena do Evropského parlamentu, a mandát české poslankyně jí zanikl.
Do Latinské Ameriky?
Babišovy návrhy v minulých dnech ostře kritizoval například ústavní právník Jan Kysela. Podle něho se vymykají středoevropské tradici a mohly by narušit ústavní systém.
„V soutěživém stranickém systému to obvyklé není, s takovými limity se naopak často setkáte v latinskoamerickém světě,“ řekl k návrhu na limit v opakování mandátu v rozhovoru pro Novinky.cz.
Kysela zmínil jako příklad právě Marka Bendu, který byl opakovaně zvolen z „nevolitelných pozic“, tedy z vůle voličů. „Pokud by někomu vadilo, že jsou poslanci ve Sněmovně příliš dlouho, tak je patrně jejich strana již nenavrhne a lidé nezvolí,“ řekl Kysela.
Babiš změny hájí jako potřebné a argumentuje například volebními paty a nemožností sestavovat stabilní vlády. „Kolik vlád nám tu vydrželo? Jo, je to tak. Jenom dvě. Celé své funkční období vydržela jen první vláda Václava Klause a pak vláda Miloše Zemana na přelomu tisíciletí. A ta druhá jen díky nenáviděné opoziční smlouvě,“napsal na facebooku.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Jak Národní muzeum neuctilo Karla Kryla a ten pak skončil ve sklepení
Robert Břešťan: Alláhu akbar cézet a kriminalizace blbosti
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
6 komentářů
Docela by mne zajímalo kdo to jsou ti Babišovi obyčejní lidé. Asi ti, kdo nemohl vystudovat jako komunista Babiš a neměli možnost se napakovat na bývalém komunistickém majetku. A nebo lidé, kteří neměli možnost se dostat k dotacím z EU a museli se živit jen prací.
Pokud Babiš chce z poslanců a vlády udělat svou firmu tak jeho zaměstnance neodvolá ani další vejlupek pan Okamura s jeho neupřímnou přímou demokracií.
Němče, zeptám se blbě – v čem je přímá demokracie „vejlupka pana Okamury“ neupřimná? Přečetl jsem si to, co píše už hezkých pár let na internetu a vybavil znovu to co říkal kdy v tv. Je to k nevíře, ale mluví a píše stále totéž, žádné obezličky ani kličky nejsou k nalezení. Je prostě, už hezkých 10- 15 let, kozistentní ve svých názorech.
Dovolím si také poznamenat, že nelze dost dobře srovnávat komunisty, předsedu strany Vojtěcha Filipa a jeho předchůdce ve funkci Miroslava Grebeníčka, šéfa poslaneckého klubu komunistů Pavla Kováčika, Zuzku Bebarovou Rujbrovou, Jiřího Dolejše, Stanislava Grospiče, Soňu Markovou, Miroslava Opálku, Josefa Šenfelda a Miloslavu Vostrou s Markem Bendou či Bohuslavem Sobotkou. Jmenovaní komunisté mají totiž své občanské povolání, které vykonávali (a možná někteří vykonávají stále, i když časově omezeně) předtím, než byli zvoleni do parlamentu. Jediná, z komunistů, by mohla být k Bendovi a Sobotkovi přiřazena Kateřina Konečná, ale i ta změnila aspoň působiště.
Ono je to v podstatě jedno, protože koncept velkých stabilních stran který u nás fungoval přes 20 let se hroutí. Babiš není první koho napadlo aktivovat svou novou stranu krátce před volbama s heslem „nejsme jako oni“. Tudíž dnes existuje čím dál víc stran na jedno použití. Čili ta dvě období pro poslance je až až, i když to nebude v zákoně, pak ho vyplonkují voliči i s partají.
Co je bohužel horší, je že dnes pojem „stabilní vláda“, není synonymem „dobrá vláda“,ale pouze vláda pro kterou hlasují všichni její poslanci jednotně ať se děje co se děje. Už za to co má na krku Babiš ho měl dávno Sobotka vyhodit z vlády a čelit riziku rozpadu vlády.
Tak otázka délky setrvávání jednotlivých poslanců v parlamentu může být asi na diskusi. Na první pohled by se ten Babišův návrh (bez ohledu na to, že zrovna Babišův) mohl zdát jako tendence ke zdokonalení demokracie v pravém slova smyslu. Pravda také, kdybychom otázku rozšířili a přetáhli od poslanců výš, k hlavě státu, asi víme, jaké jsou argumenty našich monarchistů, tedy jaké výhody má podle nich král či obecně monarcha vůči presidentovi (prostě státník- profesionál, v tomto případě dokonce v podstatě od narození). – – – Ale s tou Latinskou Amerikou, zmíněnou panem Kyselou… Jak vyplývá z rozhovoru, na nějž lze kliknout přímo z článku, pan Kysela se odvolává jmenovitě na Mexiko a PRI (Institucionální revoluční stranu), jejíž role činila už po naprostou většinu 20.století z Mexika dosti specifický politický případ i v latinskoamerickém kontextu (nakonec, že v l. 2000-12 dva mexičtí presidenti pocházeli z řad jiné politické strany než PRI, znamenalo změnu svým způsobem největší od dovršení mexické revoluce r. 1920). Ale každopádně třeba v Argentině (jak se mi právě podařilo ověřit na španělské Wikipedii) mohou být poslanci a senátoři voleni též donekonečna.
„Co o problémech obyčejných lidí vědí politici, kteří sedí ve sněmovně 20 let?“ Copak mohou něco vědět o problémech běžných rodin, když se od školy nikdy neživili ničím jiným než politikou?“
– Co o problemech obycejnych lidi vi prolhany podvodnicky zlodejsky miliardar, stbacka karieristicka (ex)komunisticka kreatura, ktera si nakradenych penez uziva vic jak 20 let? Copak muze vedet o problemech beznych rodin, kdyz se od sametu nezivili nicim jinym nez zlodejinou?
Takze navrhuju zkratit na deset let obdobi, kdy clovek muze byt miliardarem, pak se musi stat „obycejnym clovekem“ a jit makat do tovarny, na pole nebo za kasu. A jeho doposud nakradeny majetek by se predal v referendu nove zvolenemu zastupci vseho lidu.