Miloš Vystrčil na návštěvě Tchaj-wanu
Profimedia,

Čína je zase blíž konfliktu s Tchaj-wanem. V sázce je hodně nejen pro Peking, ale i USA

Zájem Čechů o Tchaj-wan výrazně povzbudila nedávná ostře sledovaná cesta šéfa Senátu Miloše Vystrčila. Ostrovnímu státu však v poslední době věnuje pozornost celý svět, spolu s tím, jak roste napětí některých zemí s Čínou. Peking na to reaguje ještě agresivnější rétorikou a nahlas se začíná mluvit o reálné možnosti ozbrojeného střetu v Tchajwanské úžině.

Vojenský konflikt sice podle většiny odborníků stále přímo nehrozí, protože, jak píše Michael Schuman pro The Atlantic, přímá invaze ze strany Číny by byla „nepředvídatelným rizikem“, nicméně napětí mezi oběma břehy Tchajwanské úžiny po letech relativního klidu prudce stoupá.

Chris Horton ve svém článku pro The Atlantic z července loňského roku označil status Tchaj-wanu za „geopolitickou absurditu“:

Připomíná, že ostrov není uznáván svým nejdůležitějším spojencem, USA. Čelí také existenciální hrozbě ze strany území, které považuje za své vlastní, ze strany pevninské Číny, a jeho suverénní status je postupně eliminován zahraničními firmami, jež usilují o udržení přístupu na největší světový trh.

Peking podle Hortona v posledních letech tvrdě prosazuje svoje vlastní pojetí „principu jedné Číny“ a nutí zahraniční partnery na úrovni soukromých firem, místních samospráv i států, aby s Tchaj-wanem nenakládali jako se samostatným státem, jímž stále de facto je, dodává Horton.

Úspěch Tchaj-wanu v boji s koronavirem spolu s mezinárodně významnou podporou ze strany USA v posledních měsících posílil tchajwanskou pozici na globální scéně. A Peking to bere jakou vážnou provokaci, dodává Bethany Allen-Ebrahimian v pravidelném newsletteru Axios.

„Tchajwanský špion“ z Prahy

Během víkendu, na který připadly oslavy 109. výročí založení Čínské republiky (tchajwanského státního svátku připomínajícího svržení poslední čínské dynastie Čching 10. října 1911, pozn. autora), svět obletělo video, na němž Čínská lidová osvobozenecká armáda nacvičuje invazi ostrova.

Čínská státní televize CCTV dvouapůlminutové video odvysílala krátce poté, co tchajwanská prezidentka Cchaj Jing-wen přednesla při příležitosti státního svátku projev, v němž vyzvala Peking, aby umožnil „smíření mezi oběma stranami úžiny a mírový dialog“ tváří v tvář rostoucí hrozbě „vojenského konfliktu.“

Hned v neděli pak CCTV odvysílala reportáž obsahující vynucené „doznání“ dvou zadržených údajných tchajwanských špionů, Li Meng-ťüho a Čeng Jü-čchina, který dříve spolupracoval také s Institutem politologických studií na pražské FSV Univerzity Karlovy.

Li byl ve vězeňském mundúru přinucen se v televizi veřejně omluvit za „ohrožování čínské státní bezpečnosti aktivitami podporujícími nezávislost Tchaj-wanu a protesty v Hongkongu“. Druhý jmenovaný byl pak obviněn z toho, že v Praze založil výzkumnou instituci, jež se zabývala „shromažďováním informací o ČLR za účelem podkopání vztahů mezi Pekingem a evropskými státy“.

Aktuálně.cz však již před rokem upozornilo na pochybné aktivity tohoto muže, který v Česku „pod hlavičkou Univerzity Karlovy šířil čínskou agendu“. Zdá se, že Peking se v tomto případě pokouší zvrátit vytváření obrazu Číny jako potenciální hrozby a naopak obraz Tchaj-wanu jako potenciálního partnera.

I Číňané umí demokracii

Jak vysvětluje Ebrahimian pro Axios, „čínská komunistická strana nahlíží na Tchaj-wan nejen jako na zásadní trhlinu v územní celistvosti Číny, ale také jako na ideologickou hrozbu – Tchaj-wan je živoucím důkazem, že demokracie je kompatibilní s čínskou kulturou a společností“.

Tchaj-wan názorně vyvrací jeden z nejčastějších argumentů obhájců čínského režimu, totiž že autoritářský systém je Číňanům vlastní. Tchaj-wan se zároveň za více než sedmdesát let de facto nezávislé existence a po více než třiceti letech demokracie posunul tak daleko, že velká část jeho obyvatel již vnímá vlastní identitu primárně jako „tchajwanskou“, a nikoli obecně „čínskou“ – byť zde jsou samozřejmě úzké kulturní vazby.

„Sjednocení“ s pevninou již pro většinu Tchajwanců není na pořadu dne, jak se potvrdilo nejen v řadě průzkumů veřejného mínění, ale zejména při posledních volbách, kdy byla s velkou podporou podruhé zvolena současná zástupkyně Demokratické pokrokové strany, prezidentka Cchaj Jing-wen, která otevřeně hájí současnou (de facto) a možnou budoucí (de iure) nezávislost ostrova.

Právě posilování specifické tchajwanské identity vedoucí k odklonu od pevniny je trnem v oku pekingské vlády, podle níž je ostrov jen jednou z provincií Číny. Prostřednictvím diplomatických a ekonomických tlaků se Číně postupně podařilo donutit většinu států, které dosud Tchaj-wan diplomaticky uznávaly, aby svou podporu zrušily a namísto toho podpořily čínský komunistický režim.

Dalším čínským úspěchem bylo vyloučení Tchaj-wanu z významných mezinárodních organizací, jako je Interpol, Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) či WHO. Tyto kroky jsou pro ostrovní stát obzvlášť bolestivé, protože v důsledku vedou k zablokování a částečné izolaci Tchaj-wanu na mezinárodní scéně.

Škodlivé jsou však i pro mezinárodní společenství, jak se ukázalo velmi názorně během současné pandemie. Tchaj-wan nejen že ji zvládl lépe, než většina ostatních zemí (včetně Číny), ale také před ní včas varoval WHO. Ta jeho varování pod tlakem „politiky jedné Číny“ ignorovala. K čemu to vedlo, vidíme denně na vlastní oči i v Česku.

Konec křehkého statu quo

I přes veškeré snahy Pekingu se Tchaj-wanu podařilo v letošním roce dosáhnout několika významných mezinárodních úspěchů. Země s 24 miliony obyvatel zaujímá přední pozici v úspěšnosti boje proti koronaviru, a to i bez drastických opatření, bez katastrofálních ekonomických a společenských dopadů, a navzdory čilé výměně osob i zboží s Čínou.

Na rozdíl od zbytku světa (s několika málo výjimkami zemí, které mají podobně „bohaté“ zkušenosti s Čínou, jako např. Jižní Korea a Vietnam) se totiž Tchaj-wan hned v lednu uchýlil ke svědomitému dodržování protiepidemických opatření a hrozbu pandemie bral od počátku vážně.

Dalším „zářezem“ pro Tchaj-wan v tomto roce byl březnový podpis zákona, jímž americký prezident Donald Trump podpořil posilování vztahů mezi USA a Tchaj-wanem a – poněkud paradoxně, protože samy USA s ostrovem plnohodnotné diplomatické vztahy od 70. let nemají – vyzval ke změně přístupu ty státy, jež s Tchaj-wanem v posledních letech přerušily diplomatické styky.

Tchaj-pej následně navštívilo několik vysokých amerických představitelů včetně ministra zdravotnictví Alexe Azara. Byl to první vládní představitel USA, který zemi navštívil po přerušení diplomatických vztahů před více než 40 lety. Vliv na jeho cestu měl také starší zákon o cestování diplomatů a státních úředníků na a z Tchaj-wanu (tzv. Taiwan Travel Act). 

Pekingská vláda opět reaguje zvýšeným tlakem, a to nejen diplomatickým a ekonomickým, ale také vojenským. Vojenské přehlídky a narušování námořního a vzdušného prostoru Tchaj-wanu jsou již tradicí, ale mnozí komentátoři připouštějí, že současná situace může směřovat k otevřenému konfliktu.

Ani jedna ze stran již není ochotna nadále akceptovat dosavadní vágní status quo, který po desetiletí zaručoval stabilitu vztahů mezi oběma břehy Tchajwanské úžiny. Obavy ostatně vyjadřují i nejvyšší představitelé tchajwanské vlády, prezidentka Cchaj Jing-wen či ministr zahraničí Joseph Wu, který letos v srpnu varoval, že Tchaj-wan může být „příštím Hongkongem“.

Co udělá příští prezident USA?

Jakýkoli otevřený konflikt by ovšem měl tragické následky nejen pro Tchaj-wan. Čína by tím definitivně zničila svou image „mírumilovné velmoci“, kterou se snaží dlouhodobě vytvářet, a navíc by přímou vojenskou akcí dost možná vyprovokovala k zásahu USA a jejich spojence. Je však otázkou, zda by se USA pod Trumpovým vedením za Tchaj-wan postavily.

Podle Michaela Schumana by nicméně selhání Washingtonu v podpoře Tchaj-wanu potenciálně rozložilo systém amerického spojenectví v regionu, a v důsledku by se stalo osudným pro velmocenské postavení USA. Bitva o Tchaj-wan je možná reliktem z doby studené války, ale bude utvářet budoucnost, tvrdí Schuman.

Vzhledem k rizikům, která s sebou potenciální vojenský konflikt nese, je pravděpodobné, že sílící tlaky ze strany Číny jsou spíše „dlouhodobou strategií podkopávání důvěry v tchajwanskou vládu a její schopnost se i navzdory Číně udržet“, tvrdí Richard Bush, odborník na Tchaj-wan při americké Brookings Institution.

Zda se podaří udržet dosavadní relativní stabilitu v oblasti, kterou od konce druhé světové války pomáhá zajišťovat systém aliancí a také vojenská přítomnost USA, bude tedy do značné míry záviset na tom, jak se k otázce vztahu mezi demokratickým Tchaj-wanem a autoritářskou Čínou postaví mezinárodní společenství.

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější. A zabere vám to maximálně jednu minutu...Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1 000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

14 komentářů

  1. petrph napsal:

    Teoreticky naprosto správně, ovšem člověk si musí položit tu zásadní otázku, co by se stalo, kdyby Čína skutečně Tchaj-wan bleskově okupovala.. A reálná odpověd by asi zněla, že nic, protože kvůli Tchaj-wanu by Amerika válku s Čínu neriskovala. A když si navíc uvědomíme, že by k tomu Ćína mohla využít dobu téměř jistého bezvládí a zmatků po blízkých amerických volbách?..
    A (i bohužel) z toho pohledu se jinak jeví i ta spíše provokační (a symbolická) nedávná cesta pana Vystrčila. A jestli spíš neměl letět do Brusele a tam se zeptat „a co na to NATO“? (tedy pokud by k té invazi došlo). Ale tu pravdivou odpověď (navíc asi vulgární) by asi ani naše média nezveřejnila…

    • Joseph From Pilsen napsal:

      Tchaj wan je pro tento případ vybaven nezanedbatelnými vojenskými silami, myslíte, že komouši by ho dávno nenapadli ,kdyby je neměl?

    • ČERT napsal:

      Tak ono už je to přece jen tak nějak mimo geografický rámec kompetencí NATO (jako Severoatlantické aliance)… Tady jsou pro USA klíčoví spíš jiní spojenci, kteří samozřejmě v NATO nejsou, jako (kromě samotného Tchaj-wanu) třeba Japonsko, Jižní Korea, Austrálie, předpokládám pořád Filipíny atd.

  2. Martin napsal:

    Škoda, že k tématu nepřidáváte nic nového. To je jen jakási recyklace vícekrát napsaného.

  3. Misot napsal:

    rozesmálo mě, když ukazovali, jakým velkým obloukem několika set kilometrů navíc oblétávalo letadlo s hrdinou Vystrčilem pevninské území Číny, přičemž obvykle ta stejná linka to letí přímo…

    • Jan napsal:

      Takových šašků není nazbyt, takže opatrnost byla nutná.

  4. František Balco napsal:

    Pokud na tom ostrově není nějaké otevřené hnutí „pekingských sudeťáků“, mělo by jim být dopřáno jejich štěstí. Již proto, že ho Číňané vlastně nikdy neměli.

  5. ČERT napsal:

    „Je však otázkou, zda by se USA pod Trumpovým vedením za Tchaj-wan postavily“… Tak každopádně USA za Trumpa celkově byly či jsou rozhodně otevřeně nakloněnější vůči Tchaj-wanu než byly za Obamy, který Trumpa před jeho nástupem do úřadu doslova varoval před změnou v uznávání principu „jedné Číny“…

  6. Mirek napsal:

    Američani mají zájem o Taiwan jen jako o nepotopitelnou vojenskou základnu proti Číně, jJnak vždy budou brát Taiwan jako velkého ekonomického konkurenta.

    V lednu na prezidenta Taiwanu kandidoval pročínský Terry Gou, generální ředitel Foxconnu, který podniká i u nás. Gou podporuje jadernou energetiku na Taiwanu, ta zvolená prezidentka nikoliv. Gou nakonec nebyl vybrán jako kandidát v primárkách Kuomintangu a ten vybraný kandidát asi nebyl tak výrazný.

    Zajímavé je, že Gou předal už před primárkami svá aktiva do svěřenského fondu (jako Babiš), ale přitom si mohl podle jejich zákonů ponechat řídící funkce ve firmě. Řekl, že bude jen dohlížet na strategii firmy. Proč proti tomu naše pravice ostře neprotestovala jako v případě Babiše, protože podle ní šlo jistě také o konflikt zájmů?

    • Martin Svoboda napsal:

      Rozdíl je nasnadě. Dotace z EU. Proto případný konflikt zájmů. Samozřejmě i rozdílná legislativa.

  7. martin napsal:

    co brani tomu, aby Tchaj-wan uznaly prinejmensim staty civilizovaneho Zapadu?
    co by proti tomu komunisticka cina mohla delat?
    podle me to je jen otazka casu a cim driv Zapad Tchaj-wan uzna, tim driv komousum z ciny chut na okupaci Tchaj-wanu prejde

    • Oskar (hanák z Hané) napsal:

      „co brani tomu, aby tchajwan uznaly …?“ Všechno. V USA by nebylo k mání ani bavlněné tričko, ani iPhonya iPady.
      „co by proti tomu komunisticka cina mohla delat?“ Viz odpověď na první otázku …
      „podle me je to jen …“ K tomu Wikipedie: „Tchaj-wan (též Formosa, TZ: 臺灣, ZZ: 台湾, hanyu pinyin Táiwān, tongyong pinyin Táiwan, Wade-Giles T’ai-wan, tchajwansky Tâi-oân) je ostrov v jihovýchodní Asii. Spolu s několika dalšími menšími ostrovy je součástí Čínské republiky, kterou však většina států světa jako nezávislou oficiálně neuznává, protože diplomatické styky s ní netoleruje Čínská lidová republika.“ Takže ne otázka času, ale otázka respektování Čínské lidové republiky. Ovšem prvdou je, že ostrov, zeměpisně dříve nazývaný Formosa i přilehlé menší ostrovy, byly s výjimkou Holandské (1624 -1662) kolonizace a japonské okupaci (1895-1945) , víceméně součástí Číny, protože z pevninské Číny byly osídleny už v dávné minulosti (od 13. stol.) a na tento ostrov utekl, po své porážce vůdce proamerického zbytku čínské armády Čankajšek. K tomu opět Wikipedie: „V roce 1949 se na ostrov uchýlily zbytky Čankajškovy armády, která na pevnině prohrála občanskou válku s komunisty. Změněná vojenskopolitická situace ve východní Asii, kdy se v souvislosti s korejskou válkou na obranu Tchaj-wanu začaly angažovat USA, však po roce 1950 zabránila obsazení ostrova armádou ČLR. Tchaj-wan si tak udržel nezávislost na komunistech až dodnes. Do začátku devadesátých let však i na Tchaj-wanu vládl totalitní režim, krajně pravicový. Poté následovala postupná demokratizace.“

      • martin napsal:

        koukam na tricko – made in bangladesh, teplaky – prodotto in cambogia, kalhoty – made in bangladesh, telefon – manufectured in vietnam, obycejnej rucni multimetr – made in china, presnej laboratorni multimetr – made in malaysia, datove uloziste – made in taiwan, pocitac – made in taiwan, jagermeister – germany, tiskarna – by josef prusa, povleceni – mistni krejcova …

        legalni vedeni cinske repupliky uteklo pred komunistickymi teoristy na Taiwan. pokracovani ciske republiky je na Taiwanu, na uzemi pevninske ciny je cinska lidova republika, ktera neni pokracovatelem cinske republiky, pokracovatel je na Taiwanu.

        problem Zapadu je castecna zavislost na manufakture zvane cinska lidova republika, ktera je precenovana a nebude mit dlouhe trvani.
        problem pevninske ciny je zavislost na odberu zbozi Zapadem, ktere nebude mit dlouhe trvani.
        Zapad si muze nechat vyrabet zbozi kde chce – viz. muj prvni odstavec, komunisti z CLR sice umi vyrobit dost smejdu, ale brzo je nebudou mit komu prodat

  8. gargamel napsal:

    Tedy zase vymyšlený koncept,že Trump je vším vinen.Pokud jsem četl dobře,tak USA dodají Taiwanu zbraně na obranu.A to za toho zlého Trumpa.

Přidávání komentářů není povoleno