Když Turecko minulý týden odsoudilo čínské zacházení s Ujgury v Sin-ťiangu, Peking se dostal pod nebývalý tlak. Čína dlouhodobě tvrdí, že tvrdostí vůči muslimským Ujgurům efektivně brání terorismu. Ujguři v zahraničí teď ale nahlas požadují informace o svých pohřešovaných příbuzných a známých.

V reakci na šířící se informace o smrti ujgurského hudebníka Abdurehima Heyita Turecko Čínu vyzvalo k okamžitému uzavření lágrů, v nichž je podle střízlivých odhadů drženo přes milion Ujgurů a minimálně tisíce čínských Kazachů a Kyrgyzů.

Jedná se o turkické národy, které hovoří jazykem příbuzným turečtině a stejně jako Turci vyznávají islám. I proto je právě v Turecku jedna z největších exilových ujgurských komunit. Přesto však Turecko, stejně jako další muslimské země, dlouho váhalo s odsouzením Číny a jejího svérázně pojatého „boje proti terorismu“, hlavně z obavy z narušení diplomatických vztahů a zejména z poškození ekonomických zájmů.

Osm let vězení za písničku

Před časem se objevily informace, že Abdurehim Heyit, který byl hráčem na tradiční ujgurský strunný nástroj dutar, byl odsouzen k osmi letům vězení za údajné „podněcování k terorismu“. Bylo to kvůli slovům jedné z jeho písní nazvané „Otcové“, v níž se objevuje výraz „mučedníci války“.

Jedná se o slova původní ujgurské básně, která vyzývá mladou generaci, aby nezapomínala na oběti předků. Čínské úřady však tento text interpretovaly účelově jako navádění k terorismu.

Ministerstvo zahraničních věcí Turecka ve svém prohlášení Čínu mimo jiné obviňuje z „mučení“ turkických menšin v „koncentračních táborech“. Mluvčí tureckého ministerstva zahraničí Hami Aksoy řekl: „Není už dávno žádným tajemstvím, že více než milion turkických Ujgurů bylo z libovůle úřadů zatčeno a byli vystaveni mučení a brainwashingu“.

„Návrat ke koncentračním táborům ve 21. století a systematickou asimilaci Ujgurů“ označil za „velikou hanbu lidstva“. Nato vyzval generálního tajemníka OSN Antonia Guterrese k „podniknutí efektivních kroků k ukončení této lidské tragédie“.

Turecko v prohlášení dále odsuzuje čínskou kampaň zaměřenou na „počínštění náboženství“, kterou ČLR vyhlásila v říjnu 2017.

Teroristé podle Číny: Umělci i intelektuálové

Čína se proti těmto obviněním okamžitě ohradila a prostřednictvím ambasády v Ankaře a poté i ministerstva zahraničí vyzvala Turecko ke stažení těchto „křivých obvinění“. Čínská vláda volí metodu gramofonové desky: odvolává se na celosvětovou válku proti terorismu a tvrdí, že jen našla tu nejefektivnější cestu, jak se s (muslimským fundamentalistickým) terorismem vypořádat.

Apeluje proto na Turecko, že jsou vlastně na stejné lodi, a tábory v Sin-ťiangu jsou údajně pouze „re-edukační střediska“ sloužící k nápravě teroristů. Už jen Heyitův případ však jasně ukazuje, jací lidé jsou v Sin-ťiangu považováni za „teroristy“: ujgurští intelektuálové, umělci, i prostí lidé, kteří se nechtějí vzdát svého jazyka, náboženství a kultury.

MAPA ČESKÉ JUSTICE od HlídacíPes.org

ZEMAN útočí na nezávislost soudů. Je justice připravená na podobné ataky?

Pouhý den po tureckém prohlášení, 10. února, čínská strana zveřejnila video, které má dokazovat, že Abdurehim Heyit je stále naživu. Turecké vysílání Čínského rozhlasu pro zahraničí (CRI) video publikovalo prostřednictvím sociálních sítí.

Je na něm muž, který říká, že je Abdurehim Heyit (a podle svědectví známých je mu opravdu podobný). Uvádí datum 10. února a říká, že se „těší dobrému zdraví“ a je v současnosti „vyšetřován pro porušení zákona“.

Důkaz, který nestačí

Zástupci ujgurských exilových organizací i zahraniční pozorovatelé však video považují za krajně podezřelé. Jsou zde údajně nesrovnalosti odhalené analýzou metadat videa, a navíc měl být Heyit už před více než rokem odsouzen. Vzniká tedy otázka, proč by znovu mluvil o „vyšetřování“. Za pozornost stojí i stav, v jakém se muž nachází – jeho pohled je zcela vyhaslý a mluví rezignovaně, místy s těžko skrývanou nevolí v jinak koženě nehybné tváři.

Podle BBC video nese všechny znaky nucených televizních doznání pravidelně produkovaných za spolupráce čínských soudů kontrolovaných komunistickou stranou, policejních vyšetřovatelů a státních médií.

Čína se videem snaží dokázat, že většina zpráv o situaci v Sin-ťiangu je lživých. Jenže vzhledem k tomu, že o statisících „zmizelých“ Ujgurů nezveřejnily čínské úřady žádné informace, a ani jejich příbuzní nevědí, zda jsou živí, případně kde a v jakém stavu, video nikoho příliš neuklidnilo.

Naopak, rozpoutalo kampaň, v níž Ujguři v zahraničí požadují informace o svých pohřešovaných příbuzných a známých. Zástupci turecké vlády se navíc pro turecká média vyjádřili, že video neobsahuje žádné důkazy, které by potvrzovaly identitu hovořícího muže, ani to, že video bylo opravdu nahráno 10. února.

Už to, že Čína vůbec přistoupila ke zveřejnění takového videa, je podle mnohých jasným znamením: Čína znatelně pociťuje tlak mezinárodního společenství, a tento tlak má tudíž smysl. Podle Nuryho Turkela, předsedy Ujgurského svazu pro lidská práva se sídlem v USA, čínská vláda reaguje na turecké prohlášení, protože si je „vědoma vlivu, jaký má Turecko v muslimském světě“.