Historický okamžik v otázce palestinského osvobození. Tak označil čínský ministr zahraničí Wang I červencové setkání představitelů Hamásu a Fatahu v Pekingu, kde tyto dvě strany díky mediaci ČLR podepsaly dohodu o národní jednotě. Na Pekingskou deklaraci, jak se dohodě vzápětí začalo v mediálním prostředí přezdívat, navázalo minulý měsíc jednání v Káhiře. Cílem rozhovorů byla opět dohoda o správě Gazy po válce.

Podobných smluv a dohod však tato dvě chronicky znesvářená uskupení od roku 2007, kdy Hamás v krátké občanské válce násilně převzal vládu nad pásmem Gazy, již podepsala mnoho.

Žádná nicméně nevedla k dlouhodobému usmíření. Hamás dodnes vládne pásmu Gazy a má na svědomí útok ze 7. října, Fatah s poslední špetkou legitimity spravuje Západní břeh Jordánu.

Text vznikl v rámci projektu Sinopsis, se kterým HlídacíPes.org spolupracuje.

V odborných kruzích převládá názor, že nějaká forma propojení dvou palestinských exkláv je základním předpokladem pro vznik státu, a tudíž i pro dlouhodobé řešení izraelsko-palestinského konfliktu.

Nic z dosavadní historie však nenasvědčuje tomu, že by existovala šance na smíření mezi stranami, jejichž politické soupeření často provází mj. i krvavé potyčky, vraždy a teroristické útoky.

„Perspektivní mírotvůrce“ se zadními vrátky

Dlouhodobá patová situace ovšem nebrání čínské propagandě v oslavování vlastních mírových zásluh. Výstižně to ukazuje například červencový článek z webu ChinaMilitary, který je přímo sponzorovaný armádou ČLR.

Text s titulkem „Čínská mediace na Blízkém východě, každý krok směřuje k míru“ doprovází primitivní ilustrace, na níž ruka Číňana v obleku vhazuje do oblasti Blízkého východu holubici míru.

Chlubí se probíhajícím setkáním Fatahu a Hamásu v Pekingu a prezentuje Čínu jako perspektivního mírotvůrce, jehož snahy o zklidnění situace v regionu jsou přinejmenším nadějné.

V článku se mimo jiné cituje panarabské médium Al-Arabiya, provozované Saúdy. Podle něj jsou čínské diplomatické snahy samy o sobě jedinečné a obdivuhodné, bez ohledu na potenciální výsledek.

Je nasnadě, že čínská propaganda si v tomto ohledu vytváří zadní vrátka pro případný neúspěch.
Na druhou stranu, sblížení Saúdské Arábie a Íránu dlouhodobě také nic nenasvědčovalo, a přesto v tomto ohledu čínská diplomacie loni v březnu představila světu svůj bezprecedentní triumf.

Pás a stezka jako lék na konflikty

Snaha vstupovat do dění na Blízkém východě je součástí vývoje čínské zahraniční politiky pod vedením generálního tajemníka Si Ťin-pchinga.

Ten usiluje o větší vliv ČLR na mezinárodní scéně, obvykle za spolupráce s autoritářskými režimy a bez ohledu na dodržování lidských práv. V oblasti Blízkého východu se čínský režim aktivně propaguje např. prostřednictvím iniciativy Pás a stezka.

Tu prezentuje jako cestu k prosperitě a v konečném důsledku nástroj k dosažení stabilního dvoustátního řešení a klidu zbraní.

Tzv. blízkovýchodní mírový proces, tedy hledání řešení chronického sporu mezi Izraelci a Palestinci, je pro západní diplomacii notoricky tvrdým oříškem. Nejrůznějším multilaterálním iniciativám se za dekády plné vyjednávání nepodařilo nalézt řešení, s nímž by byly obě strany dlouhodobě spokojené.

S událostmi 7. října se blízkovýchodní sud prachu stal opět celosvětovým tématem a definitivní usmíření Izraele a Palestiny se oddálilo o další roky. Brutální konflikt v Gaze rozdělil světové společenství do dvou hlavních názorových proudů.

Byť situace není černobílá, srdceryvné a nelidské výjevy z regionu v lidech napříč celým světem probouzí intenzivní emoce a posilují v nich tendenci zaujímat buď striktně proizraelské, nebo naopak propalestinské hledisko.

Pro ČLR představuje potenciální vyřešení konfliktu jedinečnou příležitost prezentovat se jako mírumilovná a efektivní alternativa k USA, OSN a dalším „zastaralým západním institucím“.

Pro Si Ťin-pchingovu strategii budování nového světového řádu a čínského renomé ve světě by to byl obrovský úspěch. Zahraničněpolitičtí experti ČLR jsou si toho dobře vědomi, a i proto v posledních letech investují do rozbouřeného regionu stále větší částky.

Dobré vztahy s oběma zeměmi

Čínský postoj k oběma zemím lze před říjnovými událostmi rozdělit do čtyř hlavních období: přátelské vztahy mezi Čínou a vznikajícím židovským státem, proarabské a zároveň protiizraelské období v letech 1949–1979, období vyrovnaných vztahů k oběma stranám v letech 1979–2013, následovalo aktivní zapojování obou státních útvarů v rámci iniciativy Pás a stezka, avšak po událostech 7. října se čínský postoj opět jasně převážil na stranu Palestinců.

V roce 1988 se ČLR stala jedním z prvních států světa, které uznaly stát Palestinu. Od té doby s ní udržuje přátelské vztahy, které v červnu 2023, pár měsíců před útoky 7. října, vyvrcholily sepsáním Dohody o strategické spolupráci během návštěvy palestinského prezidenta Mahmúda Abbáse v Číně.

Dohodě předcházel v prosinci roku 2022 podpis memoranda o porozumění ohledně iniciativy Pás a stezka. Tyto dokumenty mají za cíl zjednodušit čínsko-palestinskou komunikaci, obchodní výměnu a propojování fyzických a právních subjektů.

S Izraelem uzavřela Čína oficiální vztahy v 90. letech a v poslední dekádě byly až do současné války na vzestupu. Roku 2013 se vláda izraelského premiéra Benjamina Netanjahua usnesla na posílení ekonomické spolupráce s Čínou.

Jednalo se primárně o podporu čínských investic do izraelské infrastruktury a špičkových technologií. Čínské státní společnosti v Izraeli od té doby mimo jiné budují přístavy, železnice a tunely, roku 2023 společnost PowerChina dokončila výstavbu největší hydroelektrárny v zemi.

Mezi lety 2014 a 2016 se čínské investice do izraelských high-tech vývojářů, kteří začali hledat alternativní zdroje vedle tradičních evropských a amerických investorů, zdvojnásobily z půl miliardy USD na cca miliardu USD.

Tento trend vyvolal obavy mezi západními, zejména americkými bezpečnostními experty – v roce 2021 ředitel CIA Bill Burns varoval tehdejšího izraelského premiéra Naftaliho Bennetta před čínskými investicemi v zemi.

Čínsko-izraelský obchod konzistentně stoupal až do roku 2022, kde dosáhl svého bezprecedentního maxima a přesáhl 20 miliard dolarů, rok 2023 však znamenal pro vzájemný obchod velký propad a podle předběžných výsledků se zdá, že rok 2024 bude ještě slabší a nedosáhne ani na 15 miliard dolarů.

Aktuální vývoj vztahů je silně ovlivněn probíhajícím konfliktem.

Dlouhodobý postoj ke konfliktu

Kvalitní, rozsáhlou a pravidelně aktualizovanou reportáž o čínských postojích k válce zpracovává americký, izraelskými lobbisty sponzorovaný think tank The Washington Institute for Near East Policy.

Podle něj v dosavadních izraelsko-palestinských konfliktech, například v letech 2012, 2014 a 2021, oficiální čínské stanovisko obvykle sledovalo stejný vzorec: apel k deeskalaci k oběma stranám, vyzdvižení důležitosti dvoustátního řešení a výzvy k mírovým jednáním, obvykle prostřednictvím mezinárodních konferencí.

Zajímavým momentem byla návštěva izraelského premiéra Benjamina Netanjahua a zároveň palestinského prezidenta Mahmúda Abbáse v Číně v květnu roku 2013.

Během této i dalších návštěv generální tajemník Si Ťin-pching formuloval požadovaný rámec mírového procesu. Podle něj je třeba, aby vznikající palestinská samospráva koexistovala s Izraelem v míru, jediným přijatelným prostředkem k tomuto cíli mají být vyjednávání.

Zmínil mimo jiné princip „území za mír“ (land for peace), poprvé formulovaný roku 1967 rezolucí č. 242 Rady bezpečnosti. Ten požaduje stažení izraelských ozbrojených sil z okupovaných území výměnou za ochotu Arabů uzavřít mír a uznat suverenitu Izraele.

Změna kurzu v současné válce

Současná válka v Gaze však vyvolala ostřejší ohlasy. Peking otevřeně kritizoval izraelskou reakci na události 7. října.

Ministr zahraničí Wang I už 15. října, tedy sotva týden po vypuknutí násilností, v telefonátu se svým saúdským protějškem prohlásil, že izraelská reakce přesahuje rámec sebeobrany a Izrael se dopouští kolektivního trestání gazanského obyvatelstva.

Po drastickém útoku 7. října 2023 se řada států postavila na stranu Izraele a odsoudila teroristické útoky, ne však Čína. Čínské ministerstvo zahraničí vyjádřilo znepokojení nad eskalací napětí a násilí mezi Palestinou a Izraelem, avšak k odsouzení Hamásu nedošlo.

The Diplomat rok po vypuknutí násilné vřavy napsal, že Peking se rozhodl riskovat dočasnou roztržku s Izraelem za účelem získání lepšího postavení na Blízkém východě.

Podle dostupných průzkumů se podpora Izraele napříč zeměmi z celého světa po říjnových událostech zásadně propadla, což si čínská garnitura pravděpodobně vyhodnotila jako dostatečný důvod k tomu, aby zanevřela na vztahy s Izraelem.

Čína stála i nadále silněji na straně Palestinců než euroatlantické státy. V oficiálním vyjádření ministerstva zahraničí z listopadu 2023, měsíc po vypuknutí humanitární katastrofy, vyzývala ČLR k okamžitému příměří a stabilizaci humanitárních koridorů do pásma Gazy.

Prohlášení zemí G7 k situaci v Gaze z téhož měsíce naopak „stále ještě“ akcentovalo právo Izraele na sebeobranu v případě dodržování mezinárodního práva.

Čína projevila pozoruhodnou reflexi při poukazování na nesprávné jednání Izraele, ale ne tak horlivě při odsuzování jednání jeho nepřátel.

Izrael reagoval odpovídajícím způsobem: Vládní prohlášení vyjadřující zklamání brzy vystřídaly výhrůžky namířené proti čínským společnostem působícím v izraelských přístavech a flirtování s Tchaj-wanem, jejichž cílem bylo vyslat Pekingu ostrý vzkaz.

Tyto kroky byly v souladu s izraelským veřejným míněním. Nedávné průzkumy veřejného mínění ukazují, že více než polovina Izraelců považuje Čínu za nepřátelskou vůči Izraeli, přičemž přibližně třetina z nich tento názor zaujala až po 7. říjnu 2023.

V posledním vývoji Čína uznala „důvodné bezpečnostní obavy Izraele“, což má daleko k odčinění stranické rétoriky z minulého roku, nicméně naznačuje záměr Číny zmírnit škody v čínsko-izraelských vztazích. Můžeme se ptát, co vede Čínu k tomu, že nyní svůj postoj upravuje.

Čínské zájmy

Čína si buduje podhoubí pro vlastní ekonomicko-strategické zájmy, získává sympatie celého arabského světa jako obhájce utlačovaných Palestinců a upevňuje své postavení v mezinárodně politickém prostředí.

Zároveň si je však evidentně vědoma ekonomické a strategické důležitosti Izraele, takže spolu se silnou propalestinskou rétorikou si opět začíná budovat zadní vrátka pro spolupráci s Izraelem.

Mezinárodní politizaci současné války a její vývoj v čase lze dobře ilustrovat na uplatňování práva veta na půdě Rady bezpečnosti OSN při schvalování rezolucí týkajících se izraelsko-palestinského konfliktu.

Od 7. října proběhlo celkem pět vet, tři z nich patřila USA a zbylá dvě společně Rusku a Číně. 18. října vetovaly USA rezoluci navrženou Brazílií volající po okamžité deeskalaci konfliktu.

USA mimo jiné argumentovaly tím, že rezoluce nereflektuje právo Izraele na sebeobranu. O týden později následoval návrh USA, jenž pro změnu vetovalo Rusko a Čína.

Čínský velvyslanec při OSN Čang Ťün rozhodnutí zdůvodňoval tím, že americký návrh je nedostatečně promyšlený a málo apeluje na ukončení násilí. Zbytek vet se nesl v obdobném duchu, na jedné straně USA, na druhé straně Ruská federace s ČLR.

Propaganda sklízí ovoce

Setkání Fatahu a Hamásu v Pekingu přineslo tedy jen nejisté výsledky, jeho propagace však splnila svůj účel. Panarabská média reprodukují narativy o čínské holubici míru na Blízkém východě a o impozantních snahách čínské diplomacie.

To by mělo být výstražným signálem pro evropskou bezpečnost. Západní instituce jako EU či NATO by měly více investovat do strategické komunikace v regionu i ve světě, v opačném případě budeme svědky postupné indoktrinace celého prostoru (sousedícího s EU) touto velmocí.

Oficiální čínský postoj k izraelsko-palestinskému konfliktu, stejně jako její hlasování v Radě bezpečnosti, jasně odráží čínskou komunikační a politickou strategii: stojí jako protipól ke Spojeným státům, prezentuje se jako mírumilovná země, v praxi přitom paradoxně koordinuje své hlasování s Ruskou federací.

Čínská mezinárodní politika se v tomto ohledu opět projevuje pragmaticky a flexibilně podle toho, co jí zrovna hraje do karet. Její počínání však v mezinárodním prostředí sklízí ovoce.

Ambice ČLR přetvořit světový řád se tak po malých krůčcích naplňují. Si Ťin-pchingova velmocenská hra je založena na systematických investicích do sugestivní propagandy, která se zemi z dlouhodobého hlediska – alespoň v některých částech světa – vyplácí.

To, že Palestinci Čínu upřednostňují před Spojenými státy – nejbližším spojencem Izraele – jistě nikoho nepřekvapí. Že však s Čínou vesele spolupracovala i izraelská garnitura dokonce do té míry, že to vyvolalo veřejné pozdvižení ze strany amerických zpravodajských služeb, je však alarmující.

Rok po vypuknutí války jsou čínsko-izraelské vztahy silně poznamenány čínskou propalestinskou rétorikou, avšak je třeba mít se neustále na pozoru před změnami v čínských přístupech, které úspěšně a vypočítavě reflektují společenské nálady napříč regionem i celým světem. Zdá se, že Čínská lidová republika ví co dělá a dělá to dobře.