ČEZká republika versus zbytek světa: Přizpůsobit se nebo zemřít(?) – 2. díl Energetické série
Probíhající energetická revoluce nastartovala významná “škatulata hejbejte se” ve světě nejmocnějších zemí a největších koncernů. Tato hra od základu (z)mění vztahy mezi vývozci a dovozci energií a stejně tak podobu a postavení mnohých energetických firem. Příležitosti a hrozby s tím spojené se týkají mimo jiné i ČEZu a České republiky. Podrobnosti diskutovali velvyslanec pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška a Michael Romancov vyučující na Institutu politologických studií UK FSV. Nabízíme základní teze jejich rozhovoru doplněné o expertní debatu.
Teze 1:
Klesající závislost Evropy na ruském plynu je logickým důsledkem chování Ruska v posledních deseti, patnácti letech. Rusové zkusili velmi tvrdě hrát kartu “plynové dominance” a je vcelku logické, že na to Evropa odpověděla svojí vlastní protihrou, vytvořením velkého evropského trhu.
©©
Nikdo z nás není rád vydírán nebo zahnán do kouta. Ti, kdo měli trochu vizi bezpečné budoucnosti, prostě do ní něco zainvestovali. My jsme začali v 90. letech a myslím, že jsme udělali obrovský kus práce. Dnes jsme v situaci, ve které rozhodně nejsme nuceni ve svých politických nebo ekonomických úvahách brát nějak zvlášť v potaz co by si přálo nebo nepřálo Rusko.
[alter-eko-discussion thesis=“1″]
Teze 2:
Příklon k alternativním energiím není jen o Německu či tlaku, který tímto směrem vyvíjí. Je to globální trend. Za poslední rok se dramaticky snížily ceny černého i hnědého uhlí. Díky tomu je dnes situace na trhu s uhlím úplně jiná, než byla ještě před pěti lety, což bude mít nepochybně dopad například na naše ostravsko, na zaměstnanost na severu Moravy. Je těžké hrát proti globálnímu trhu. A podobně těžké je hrát proti nějaké širší změně, která probíhá v západní části Evropy, kde je klíčovým tématem klimatická změna. Ta v naší části Evropy stále zní jako směšná libůstka, kterou si vymysleli v Bruselu. Pro Skandinávce, Holanďany, ale dnes už třeba i pro Italy nebo Španěly je to základní životní postoj.
[alter-eko-discussion thesis=“2″]
Teze 3:
ČEZ se bude muset přizpůsobit realitě dneška nebo bude mít problémy. Tolik diskutovaná balkánská expanze nebo případné další nákupy v zahraničí o budoucnosti ČEZu do až tak velké míry nerozhodnou. V této souvislosti je dobré dívat na osud RWE a E.ON, tedy dvou velkých energetických koncernů v Německu, které byly svou kompozicí ještě poměrně nedávno podobné ČEZu. Tyto firmy jsou po nějakých deseti letech energiewende ve výrazně jiné ekonomické situaci. A prognózy pro ČEZ jsou v tomto směru varovné. ČEZ prostě buď najde způsob, jak v těch nových podmínkách přežije, a nebo zřejmě zažijeme velmi rychlou proměnu této firmy.
[alter-eko-discussion thesis=“3″]
Diskuze očima Michaela Romancovova
Titulek „ČEZká republika versus zbytek světa: Přizpůsobit se nebo zemřít(?)“ do jisté míry nalajnoval hřiště debaty, neboť komentátoři se většinou soustředili na nám bližší „domácí košili“, než vzdálenější evropský, respektive globální, „kabát“. Dominuje požadavek reagovat na změny, ať již probíhající, nebo ještě spíš tušené, byť to nebude snadné. Nejperspektivnější, jakkoli i nejnáročnější, se jeví být otázka skladování energie, jejíž úspěšné vyřešení by však přineslo zásadní pozitiva. Setrváme-li na stávající cestě, problémy nás neminou. Pokud jde o evropský, respektive globální, „kabát“, tak orientace na vývoz surovin, ať již energetických či jiných, je cestou neperspektivní, ale naštěstí se po ní vydat nemůžeme. Díky tomu, že se na ni vydali jiní, včetně Ruska, je třeba chovat se obezřetně. To nezahrnuje jenom problematiku diversifikace zdrojů, ale i otázku reakce na možné vítězství, respektive prohru zúčastněných aktérů. V tomto ohledu by bezpečnost měla být jasnou prioritou.
Celý rozhovor Michaela Romancova z Institutu politologických studií UK FSV s velvyslancem pro energetickou bezpečnost Václavem Bartuškou si můžete poslechnout zde.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)
9 komentářů
Většina velkých revolucí začala nenápadně a následně ohromila svoji silou. Pokud vyjdu z teze, že se současný svět nachází v revoluci energetické, kdy jsme sice neustále závislí na fosilních palivech, ale dokážeme je stále lépe využívat a zároveň vidíme rostoucí příklon k čisté energii, tak si nelze nepoložit otázku, kdo bude v této revoluci tím poraženým, jak svoji prohru přijme a jak na ni zareaguje. Prvním na seznamu poražených je přitom určitě Rusko. Země, která je na jedné straně závislá na vývozu komodit a na druhé straně neméně závislá na dovozu strojů, léků či spotřebního zboží všeho druhu.
Evropané chtějí mít čistší ovzduší a zároveň chtějí snížit svou závislost na energiích, nebo přinejmenším uspořit. To znamená, že se na růst poptávky po elektřině spoléhat nedá. Zbývá tedy zkusit prodat co nejvíce elektřiny s maximální přidanou hodnotou, respektive marží. Jsou řešením uhelné elektrárny, kde marže z výroby trvale klesají a nebýt nešťastně nastaveného systému obchodování s emisními povolenkami byly už dávno ještě nižší? Podle mě je potenciál spíše v obnovitelných zdrojích a ve skladování energie. Rychle otočit kormidlo, ale není jednoduché. Zřejmě tak nezbude nic jiného, než projít bolestivou cestou poklesu stávajících zisků z tradiční výroby elektřiny. Chce to ale tlačit na pilu.
Předpokládalo se, že by se tak mohlo stát v roce 2000, pak v roce 2004, následně se ten očekávaný otřes českého energetického světa vždy o pár let odkládal. Nikdy k tomu ale nedošlo a podle mě k tomu také nikdy nedojde. Měli bychom se soustředit především na úspory energie a na lokální zdroje, nikoli se snažit rozšiřovat nebo stavět velké centralizované zdroje. To je hudba včerejška, prostě zastaralý koncept.
No, nepíše se mi to lehce, ale obávám se že možná ani tak nejde o to zda se „přizpůsobíme“, když budeme chtít, ale naopak, totiž že je to nastavené tak abychom se přizpůsobit nemohli. Že totiž globální velcí hráči používají dnes v energetice strategii „Než tlustý zhubne, hubený zhebne“.
Cena uranu od roku 2007 klesla zhruba o 70 %. Cena ropy dokázala takový sestup „vykouzlit“ za pouhý rok a půl. Zemní plyn od svého cenového vrcholu v roce 2008 ztratil cca 85 % a za poslední rok a půl 50 %. Podobné pohyby vidíme i na ceně uhlí. To na jednu stranu zlevňuje tradiční zdroje energie, ale ukazuje na rizikovost investic v energetice. A to vše při překotných technologických změnách. Při takovém vývoji by se stát měl vyvarovat obřích nejistých projektů v této branži. Motivací by neměla být ekonomická spekulace, ale spíše energetická bezpečnost. Spekulaci se do určité míry v této problematice vyhnout zcela nelze. Budoucnost je nejistější než dříve a některé trendy nás neminou.
Je klesající závislost na ruském plynu zbožné přání nás, „závislých Evropanů,“ nebo reálnou skutečností? Mrknul jsem do statistik a databáze Comtrade spravovaná OSN odříznutí od ruského zdroje vůbec nepotvrzuje. Zatímco při našem vstupu do Unie činil objem dováženého plynu z Ruska na celkových dovozech plynu do EU 18 %, během krizového roku 2009 to bylo již 24 % a poslední známá data za rok 2014 hovoří o poměru 25 %. A zda se aktuální návrhy a opatření ve směru větší diversifikace projeví i v reálných obchodních tocích, to se dozvíme až za pár let.
Přechod od velkých konvenčních centrálních zdrojů k lokální výrobě z obnovitelných zdrojů se schopností elektřinu dočasně skladovat je nevratný proces. Otázkou není, zda, ale kdy a v jaké formě dojde k adekvátnímu přerodu ČEZu v podnik zcela jiného typu. Momentálně se jeví jako nejpravděpodobnější cesta oddělení tradičního byznysu a byznysu nového, tak jak to vidíme v Německu (E.ON, RWE). S rozdělením by přitom měla přijít i změna majoritního vlastníka: zatímco u tradičního byznysu by jím měl zůstat stát (bezpečnost dodávek, dlouhodobá koncepce, stabilní cash-flow), u nového byznysu k tomu není žádný důvod. Tam to bude o hledání příležitostí k růstu, maržích, flexibilitě.
Možná by nám pánové bankéři měli zazpívat o něčem, čemu snad rozumějí přeci jen více. To abychom se zas nedivili, odkud že se tak náhle vynořila ta krize.
Pročítal jsem si článek “ The Collapse of the Too-Big-to-Fail Banks Is Here “ , na chvilku kouknu jinam – a ejhle, během četby Bank of America putuje někam pod 11 USD a Credit Suisse je na 27 letém minimu. No a na Saxo píšou, že kvantitativní uvolňování bylo na pendrek…
Totiž ono se nic nezměnilo, z hlavních antagonismů které vedly ke krizi 2008 se nevyřešil téměř žádný.
Naše sdělovací prostředky nic, politici nic, bankéři mumlají furt cosi o energetické revoluci – jak nějací blázniví mniši nebo co.
Do čeho teda budete investovat(stále více jen eufemismus pro sekání dluhů na vrub veřejných zdrojů)když lidi na drahé energie nemají a ty levné nevynášejí ? Do spekulací na katastrofu ?
Pěkně jste to zase zrychtovali, jen co je pravda….
Všichni naši energetičtí odborníci se mýlili, když dlouho považovali alternativní zdroje energie za nesmysl a EU že neví co dělá. Tyto zdroje dokázaly totiž vychýlit nabídku o důležitý podíl, který zapříčinil převis nabídky nad poptávkou. A dolů šly ceny všech energií, což je dobře.
Jen kdyby stejní čezští odborníci na 20 let dopředu nezku.vili čezskou fotovoltaiku.