Část podnikových dluhopisů byla od začátku podvod, tvrdí analýza. Investoři přišli o miliardy

Tvrdý střet mezi výslednou realitou a původními sliby vysokých výnosů zažili na vlastní kůži všichni ti, kdo například investovali do směnek společnosti Arca Capital či dluhopisů Skupiny C2H, původního vlastníka značek Pietro Filipi a KARA. Případů krachů a ztracených investic je ale v Česku mnohem více. A pravděpodobně jich ještě přibude.

O některé vydavatele podnikových dluhopisů by se měla rovnou zajímat policie, shrnuje ve své detailní analýze tuzemských podnikových dluhopisů forenzní společnost Surveilligence: „Bereme za prokázané, že část emitentů přistoupila k tomuto způsobu financování již od počátku s podvodným úmyslem.“

„Neschopnost některých firem dostát závazkům není výsledkem podnikatelského neúspěchu, jakkoliv se tak snaží působit, ale je přímo zakódována v celém projektu emisí podnikových dluhopisů,“ varuje forenzní společnost Surveilligence.

Ta se specializuje na vyšetřování sofistikované hospodářské kriminality a ve své aktuální analýze se detailně zaměřila na firemní dluhopisy vydané v České republice v období od 1. ledna 2013 do 31. srpna 2021. Dohledala celkem 1084 emisí podnikových dluhopisů od 496 firem v souhrnné výši 339,3 mld. Kč.

Počet a částky emitovaných podnikových nadlimitních a podlimitních emisí dluhopisů v období od 1. 1. 2013 do 31. 8. 2021 (v mil. Kč):

ZDROJ: se svolením Surveilligence

V insolvenci zatím skončilo 34 firem; často přitom ještě krátce předtím své dluhopisy nabízely na trhu investorům.

Jak říká výkonný ředitel společnosti Surveilligence Jan Lálka, na téma se rozhodli zaměřit právě v reakci na nedávné pády dluhopisových a směnkových emitentů jako ARCA Investments, nebo EMTC Tomáše Bárty, ve kterých přišly tisíce investorů v součtu o miliardy korun. Jen v případě Arcy jde o 19 miliard korun; vidině vysokých úroků podlehlo například Arcibiskupství olomoucké či Syndikát novinářů ČR a řada dalších věřitelů.

Vidina vysokých zisků

Zejména malé a střední firmy se prostřednictvím emisí vlastních dluhopisů v posledních letech snažily získat finanční zdroje pro chod firmy nebo svou další expanzi. „Investor nákupem dluhopisů získává právo, aby mu emitent dluhopisů splatil jistinu spolu s dohodnutými úroky. Investor tedy dobrovolně přijímá pozici věřitele, zatímco emitent dluhopisů se stává jeho dlužníkem,“ vysvětluje princip investor Vladimír Brůna.

Celkový počet vydaných dluhových cenných papírů dosáhl v Česku – podle údajů České národní banky – několika bilionů korun. Většina z této sumy ale připadá na (v zásadě bezpečné) dluhopisy státu a finančních institucí.

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

Vedle toho je ale na trhu i značný segment dluhopisů, které ve statistice nejsou. Malé emise takzvaných podlimitních dluhopisů (do ekvivalentu jednoho milionu eur, tedy zhruba 25 milionů korun) nebyly totiž od roku 2012 do května 2020 nijak centrálně evidovány. Změnila to až nedávná novela zákona ukládající povinnost evidence u Centrálního depozitáře cenných papírů.

Podle odhadů České asociace společností finančního poradenství a zprostředkování drobní investoři nakoupili jen v roce 2020 různé rizikové podnikové dluhopisy až za čtyřicet miliard korun – mimo jakoukoliv regulaci a dohled.

„Jde o překvapivě masivní segment trhu s aktivy. Lidé obvykle netuší, kolik emisí těchto dluhopisů vzniklo a jak velké objemy prostředků riskovali a riskují investoři, kteří si tyto nástroje zvolili. Řada emisí podnikových dluhopisů je investorům nabízena v  době, kdy je finanční zdraví emitenta podlomené,“ upozorňuje v úvodním slově analýzy Jaroslav Schönfeld, akademický ředitel Centra restrukturalizace a insolvence Harryho Pollaka.

Na rozdíl od dluhopisů velkých korporací a vlády jsou mnohé podnikové dluhopisy nepoměrně rizikovější. „Drobní investoři v dluhopisech vidí příležitost přijít si na slušné peníze. Je však třeba mít na paměti, že velikost každého štěstí se měří jeho ztrátou,“ varuje investor Vladimír Brůna.

Investor by podle něj měl být opatrný zejména v těch případech, kdy se nabídka na první pohled jeví obzvláště výhodně a nabízen je dluhopis nebo směnka s velmi vysokým výnosem.

„Vidina osmiprocentního výnosu na směnkách Arca Capital zlákala nejen řadu běžných střadatelů, kterým nabídl směnky jejich finanční poradce, ale i některé úspěšné podnikatele. Celkem do nich zainvestovalo téměř dva tisíce věřitelů. Výsledkem je největší krach od pádu IPB a smutný fakt, že všichni investoři dostanou zpět jen minimum svých peněz,“ shrnuje Brůna.

Záměrný podvod i naivita investorů

Analýza Surveilligence popisuje i konkrétní situace, kdy už během nabízení emise byly podávány investorům záměrně zkreslené a lživé informace o finanční situaci firmy. „Téma vnímáme jako poměrně velký celospolečenský problém,“ konstatuje Jan Lálka. „Kromě neetického jednání, informační asymetrie nebo morálního hazardu jsme identifikovali výskyt Ponziho schématu (tzv. letadla), podvody, zkreslování informací o osobě a o hospodaření emitenta a tunelování majetku emitenta,“ dodává.

Prodejci dluhopisů jsou také motivování prodat maximum bez ohledu na riziko i na finanční zdraví firmy. „Z našich šetření emitentů dluhopisů v úpadku a dostupných informací z insolvenčního rejstříku vyplývají vysoké náklady hrazené za zprostředkovatelské služby investičním zprostředkovatelům. Náklady na distribuci se pohybovaly v rozsahu 8 % až 10 % z hodnoty investice do emise,“ upozorňuje analýza společnosti Surveilligence.

Podnikové dluhopisy jsou sice běžným nástrojem, jimiž si firmy v Česku i ve světě zajišťují financování, při jejich nákupu je ale nutné být obezřetný. Z podstaty jde o rizikovější investici podle známé poučky „čím vyšší je výnos, tím vyšší je riziko“.

Varovným znakem by mělo být například to, že až dvě třetiny emitentů vůbec nepublikovaly ve sbírce listin své finanční výkazy. Do jednoho roku před emisí je publikovala pouhá jedna desetina emitentů, do jednoho roku od data emise pak jedna pětina emitentů. „Tento výsledek poskytuje tristní obrázek o transparentnosti emitentů a o naivitě nebo hlouposti investorů, kteří investovali své prostředky do společností, o kterých nemohli mít dostatečné a důvěryhodné informace,“ konstatuje analýza.