Česká policie ve velkém pořizuje a uchovává snímky vozidel a řidičů, kteří se ničeho nedopustili. Říká se tomu systém automatické kontroly vozidel, který v ostrém provozu funguje zatím ve třech krajích. Vysloužila si za to kritiku ochránců soukromí a také jednu z nominací na letošní ceny Velkého bratra.

Je to vcelku běžná situace. Jedete kolem policejní kamery, která sleduje rychlost nebo dodržování odstupu vozidel. A najednou blesk – přestože jste se ničeho nedopustili. Znervózníte, ale necháte to být. Koneckonců žádná složenka do pošty nepřijde. Za nějakou dobu si na to zvyknete.

Jenže ve skutečnosti je vaše fotografie spolu se snímkem vozidla a digitalizovanou registrační značkou, časem průjezdu a případně GPS souřadnicemi uložena v policejní databázi. A zůstane tam dlouho. V některých případech i rok.

Systém vidí značku, ale i řidiče

Je to stále stejná písnička. Policie s odkazem na vyšší zájmy, v tomto případě pátrání po ukradených vozidlech a boj s terorismem, ukrajuje z veřejného prostoru další kus svobody. A stejně jako v případě databáze DNA profilů, o jejíž legálnosti nyní rozhodují soudy, jí k tomu stačí interní pokyn policejního prezidenta a navazující směrnice krajských ředitelů.

Samotná policie k databázi uvádí, že má sloužit k pátrání po odcizených vozidlech, k zefektivnění vyšetřování trestných činů nebo přestupků, které souvisí s užíváním těchto vozidel, a k potírání terorismu. „Jak vyplývá z interních aktů řízení, jsou údaje automatizovaně uchovávány několik měsíců,“ uvedl výkonný ředitel nevládní organizace Iuridicum Remedium, právník Jan Vobořil.

Monitoring provádějí jak stacionární kamery, které jsou primárně určeny k úsekovému měření rychlosti, fotí průjezdy na červenou nebo sledují bezpečný odstup vozidel, tak pohyblivými zařízeními ve služebních vozidlech dopravní policie. V takovém případě je záznam navíc opatřen GPS souřadnicemi polohy, kde bylo auto vyfoceno.

Je přitom zřejmé, že záznamy obsahují i konkrétní podobu řidiče, případně dalších osob, které s ním ve vozidle cestují. To ostatně připouští i mluvčí policejního prezidia Jiří Vokuš. „Pokud jsou zaznamenány i jiné údaje, například podoba osoby, jde pouze o jejich nahodilé zaznamenání,“ stojí v jeho odpovědi žadateli o informace na internetových stránkách policie.

„Je důležité si uvědomit, že v drtivé většině nejde o záznamy o těch, kteří nějak porušili zákon, ale o každém, kdo využívá automobil,“ varuje právník Vobořil.

Podezřelí jsou všichni

Iuridicum Remedium si od policie vyžádala informace o tom, jak systém funguje, včetně příslušných pokynů krajských ředitelů. Vyplývá z nich, že systém je v provozu na území hlavního města, po celém Ústeckém kraji a v Ostravě. Záznamy jsou uchovávány plošně u všech automobilů, které projely v monitorovaném místě, bez jakékoli konkrétní vazby na podezření, že by řidič daného vozu spáchal přestupek.

„S ohledem na charakter úkolů Policie České republiky a možné využití pořízených záznamů pro jejich plnění jsou tímto systémem zaznamenány a po určitou dobu uchovávány i údaje o registračních značkách, u nichž v době zaznamenání nemusí být ještě známa konkrétní souvislost s úkoly tohoto bezpečnostního sboru,“ uvádí mluvčí Vokuš. Dodává, že údaje policie uchovává pouze po dobu, která je „nezbytná pro plnění jejích úkolů“.

Systém prakticky umožňuje monitorování pohybu vozidel a lidí v konkrétní době na obrovském území. A to i zpětně. Podle kritiků z nevládní organizace Iuridicum Remedium je to zneužitelný nástroj pro sledování kohokoli. Doba, po níž je možné pomocí navazujících kamer pohyb vozidla vysledovat, se přitom v jednotlivých krajích výrazně liší.

 Podívejte se, jak je sledování  upraveno:

Závazný pokyn policejního prezidenta k projektu Automatická kontrola vozidel najdete zde.

Navazující pokyn krajského policejního ředitele Ústeckého kraje najdete zde.

Fotografie vozu se v Praze uchovávají dva měsíce, v Ostravě tři měsíce, a v Ústeckém kraji dokonce půl roku. Liší se též doba, po níž jsou archivovány zbylé údaje – tedy hlavně spárování místa a času průjezdu s registrační značkou. V Praze a Ostravě je to půl roku, v Ústeckém kraji rok.

„Uchovávání osobních údajů ze strany policie by se mělo řídit zásadou nezbytnosti. I kdybychom odhlédli od toho, že obecně koncept plošného uchovávání dat o všech řidičích bez konkrétního podezření je pochybný, tak si jen obtížně dokáži představit vysvětlení, proč je v Ústeckém kraji nezbytné uchovávat záznamy několikanásobně déle než například v Praze,“ říká Vobořil.