KOMENTÁŘ. Výročí největších novodobých povodní v Česku se dočkalo své dospělosti. Je to rovných 18 let, co tahle přírodní katastrofa překonávala od jihu k severu historické rekordy. Nejpostiženější bylo povodí Vltavy včetně Prahy, dolní tok Labe a částečně povodí Ohře a Dyje. V posledních letech už tak rozsáhlé povodně nedorazily, a tak se začalo opět zapomínat na protipovodňová opatření. Lidé znovu běžně stavějí domy i v záplavových oblastech.

Česko stále víc působí jako země, která nezvládá řešit víc problémů najednou. Když zrovna nějaký problém není na stole, tváříme se, že neexistuje. Abychom pak s překvapením zjistili, že je tu zase další průšvih.

Objevujeme po letech problém sucha, ale když v létě zaprší trochu víc než v předchozích letech, sucho už zase téma není. Naopak třeba zahrozí povodně, jak jsme mohli vidět v polovině června na Olomoucku. Když pak i tohle riziko pomine, jsme v suchu…

Je dobré si připomínat, že od roku 1997 do roku 2013 zasáhlo území Česka hned deset významných povodní, zemřelo při nich 123 lidí, škoda na majetku byla vyčíslena na 186,4 miliard korun. Může se to velmi snadno a rychle opakovat.

V nepřijatelném riziku povodňového ohrožení žije totiž v Česku stále celkem 177 tisíc lidí. Významné riziko povodní se stále týká bezmála tří tisíc kilometrů vodních toků v Česku, 990 obcí a více než šesti milionů lidí. Plyne to z oficiálních plánů pro zvládání povodňových rizik. Plány tedy máme, horší je to s jejich plněním.

Utopený zdravý rozum

Povodně v roce 2002 rozhodně nebyly první, ani poslední, byly ale nejrozsáhlejší, s největšími škodami. Byly také impulsem k stavbě nových nákladných protipovodňových opatření, dokonce i k proměně celých čtvrtí, jak je vidět na pražském Karlíně.

Nikdo pochopitelně nechce, aby mu velká voda vzala dům, zničila majetek. A přesto – jak se v posledních letech potvrzuje – lidé rychle zapomínají a tohle riziko opět podstupují.

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

Důkazy o tom přinesl před nedávnem Nejvyšší kontrolní úřad. Ten si vybral ke kontrole 40 stavebních projektů dokončených v letech 2015 až 2018 v místech ohrožených povodněmi.

Závěr? Staví se dokonce i v takzvaných aktivních záplavových zónách. Tedy tam, kde by ze zákona měla vznikat jen některá vodní díla a „nezbytné stavby dopravní a technické infrastruktury“.

V ostatních „neaktivních“ záplavových oblastech se sice mohou stavět i běžné domy k bydlení (pokud je lokalita v územním plánu dané obce navzdory riziku označena jako místo pro výstavbu) ale zdravý rozum by měl i zde stát nad zájmem developerů či individuálních stavitelů.

U čtvrtiny ze zkoumaných případů podle NKÚ nikdo nepodal u správce povodí žádost o vyjádření, další pak vznikly i přes jejich nesouhlas.

Nečinnost úřadů navíc umožňuje tvářit se, že problém se stavbami v rizikových oblastech vlastně vůbec neexistuje: „K výstavbě v oblastech s velkým rizikem povodní docházelo také kvůli tomu, že pro některé části vodních toků s významným povodňovým rizikem příslušné úřady nestanovily záplavová území a nevymezily aktivní záplavové zóny,“ konstatuje zpráva NKÚ.

Až Brabec zavelí

Bez zajímavosti není ani kontrola finančních prostředků, jež na protipovodňová opatření rozdělovalo Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo životního prostředí v letech 2016 až 2018.

„Svou roli může hrát i to, že od posledních velkých povodní uběhla dlouhá doba a zájem veřejnosti i tlak na provádění opatření už zeslábly,“ komentoval to člen NKÚ Petr Neuvirt, který kontrolu vedl.

Státní podniky, které mají jednotlivá povodí na starosti, také podle NKÚ dávají místo zadržování vody v krajině, zpomalování odtoků vody či opatření na rozliv vody do nezastavěných území (tedy místo podpory a budování takzvaně přírodě blízkých protipovodňových opatření) přednost spíše „betonu“. Kupříkladu stavbám nových hrází.

V roce 2008 také Ministerstvo zemědělství počítalo s tím, že do roku 2015 vznikne 10 tisíc hektarů zátopových území. Jenže do začátku roku 2019 podle NKÚ přibyly jen tři tisíce hektarů. Další kamínek do mozaiky obecné ztráty paměti.

Ale jak pravil ještě před startem letošního poměrně deštivého léta ministr životního prostředí Richard Brabec (v čele resortu je nepřetržitě od ledna 2014) – hlavním tématem nadcházejících krajských voleb bude (či podle marketingových politických plánů mělo být) sucho. Tak kdo by myslel na povodně.