Petr Havel: Teď je sucho, jindy povodně. Jak se bránit
Jednou zemi – podobně jako letošní léto – sužuje nedostatek vody, jindy je jí zase moc, všimli si konečně i politici a dospěli k závěru, že by se s tím mělo něco dělat. Na stole leží návrh nejrůznějších opatření a začíná se rozhodovat, zda se problémy s vodou budou řešit „politicky“, nebo rozhodující slovo připadne odborníkům.
Největším přínosem, ale do jisté míry také možnou největší komplikací v případě dokumentu s poněkud toporným názvem „Příprava realizace opatření pro zmírnění negativních dopadů sucha a nedostatku vody“ je skutečnost, že jde historicky o první náznak ucelené koncepce, jak čelit rizikům přebytku a nedostatku vody zároveň.
I když se totiž v současné době obě ministerstva – zemědělství a životního prostředí, která převzala za dokument společnou garanci, uvedeným materiálem chlubí, ani jeden ze současných ministrů nebyl při nástupu do funkce o potřebě takového dokumentu zrovna niterně přesvědčen.
Nakonec ale – zejména pod tlakem vědeckých a výzkumných institucí, zejména Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půd v resortu zemědělství, Výzkumného ústavu vodohospodářského T.G. Masaryka v resortu životního prostředí a řady dalších organizací, jako je Český hydrometeorologický ústav, – oba usoudili, že na letitém varování výzkumníků před dopady klimatických extrémů něco je.
Politické tance kolem koncepce
Ideový zrod dokumentu je dobré znát z celé řady důvodů. Jednak se materiál nezrodil „ad hoc“ jako reakce na letošní nebo loňský vývoj počasí, především ale proto, že opatření vedoucí k prevenci rizik sucha a povodní musí být v maximální míře oproštěna od politických tanečků a zůstat především v gesci odborníků. Nejen proto, že se o vznik koncepce zasloužili, ale hlavně proto, že složitému předivu souvislostí zvyšující rizika dopadů sucha či povodní mnoho lidí v této zemi, včetně politiků, nerozumí.
To se projevilo okamžitě poté, co média přinesla zprávu, že se materiálem bude zabývat vláda. Ze zhruba padesáti návrhů, které dokument obsahuje, si každý z komentujících vybral ten, který byl buď blízký jeho naturelu, nebo ze kterého lze vytěžit nějaké politické body.
To vůbec nejdůležitější – totiž že základem všeho je zvýšit schopnost naší krajiny zadržovat vodu, ale nezdůraznil nikdo. Možná i proto, že dosažení takového cíle znamená v praxi omezit podnikání minimálně ve dvou oblastech, v nichž se projevují poměrně silné lobbistické tlaky – tedy ve stavebnictví a zemědělství.
Co by se muselo změnit v zemědělství…
Konkrétně v zemědělství přitom zdaleka nejde jen o neustálé zhutňování půdy těžkou zemědělskou technikou (což snižuje její schopnost zadržovat vodu), nebo o plnění podmínek pro výplatu dotací na plochu (tzv. ozelenění) dodržováním osevních postupů.
Nedílnou součástí je totiž mimo jiné i snížení chemického zatížení půdy a především rozčlenění současných rozsáhlých nepřerušovaných ploch polí do menších celků oddělených krajinnými prvky, jako jsou meze, remízky, aleje nebo mokřady či tůně. To je ovšem recept, s nímž mnozí nebudou srozuměni a mnozí politici proto nepovažují za taktické říkat to příliš nahlas.
Už vůbec pak není v módě uvádět, že současný způsob obhospodařování krajiny je především následkem převážně nájemného hospodaření, tedy stavu, kdy podnikatelé v zemědělství většinou nehospodaří na své půdě – a podle toho se k ní chovají.
Situace se sice velmi mírně zlepšuje, ale množství půdy ohrožené stále více vodní a větrnou erozí neklesá – spíše naopak.
… a co ve stavebnictví
Obdobná situace panuje ve stavebnictví. Tomu navzdory známé skutečnosti, že schopnost krajiny zadržovat vodu významně snižuje pokrývání krajiny neprostupnými povrchy, nahrála novela zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, která snížila poplatky za zábory pozemků ve prospěch stavebních aktivit.
Lze jen připomenout, že zmíněná novela byla schválena v době, kdy již vznikala koncepce na snížení rizik sucha a povodní. Kromě toho padly v řadě lokalit stavební uzávěry v záplavových oblastech, takže se rozšiřují možnosti developerů i individuálních stavebníků, což vede – zcela proti duchu zmiňované koncepce – k dalšímu úbytku ploch, do nichž by se mohla voda z dešťů a sněhu vsakovat. Většinou jde přitom o tlak představitelů obcí, kteří jej odůvodňují potřebou rozvoje.
Jedny zájmy před Orlíkem, jiné za ním
Ve hře je však často prosazování lokálních zájmů na úkor celku, jímž je v tomto případě česká a moravská krajina.
Modelovým příkladem je zcela opačný přístup starostů obcí na vltavské kaskádě, kde je hraniční oblastí přehrada Orlík. Zatímco obce před Orlíkem a u Orlíka žádají zachování současného stavu naplněnosti nádrže, protože jsou na něj navázány četné společenské a turistické aktivity, obce pod Orlíkem žádají v extrémním případě vypuštění nádrže nebo alespoň zvýšení „neškodného odtoku“ vody z Orlíku.
V této souvislosti je nutné konstatovat, že celá řada v minulosti postavených hrází a dalších staveb pod přehradou Orlík je dimenzována na dvacetiletou, maximálně padesátiletou vodu s maximálním průtokem do 1500 kubíků, takže starosty požadované zvýšení průtoku na uvažovaných 2 000 kubíků by tyto stavby nevydržely a místo prevence povodní by šlo v praxi o zvýšení rizika škod na majetku a možná i ohrožení životů občanů.
Tyto skutečnosti nejsou většině zastupitelů známy. Další například zavírají oči nad tím, že nedávno zveřejněná studie ČVUT jednoznačně konstatovala, že obyvatele pod Orlíkem v případě velkých povodní, jako byly například ty v roce 2002, neochrání ani zcela vypuštěný Orlík.
Koncepce to bude mít těžké
Uvedené příklady jsou jen vrcholem komplikací, které čekají v případě, že bude koncepce předcházení rizikům sucha a povodní sice schválena, ale její naplňování se bude řídit politickými prioritami lobbistickými tlaky.
Materiál navíc v současné době neobsahuje velmi podstatnou pasáž – totiž, kolik nás bude realizace koncepce vlastně stát. Zcela jistě půjde o mnoho miliard ročně – o to méně bude peněz na jiné účely.
Na druhou stranu se (především na protipovodňovou prevenci) vydávají miliardy korun již dnes – zdaleka přitom nejde jen o Program prevence před povodněmi, jehož třetí etapu loni spustilo ministerstvo zemědělství. Důležité pro naplnění koncepce tak bude koordinace finančních zdrojů, jejichž cílem žádoucí prevence rizik bude.
Vlastník půdy: neznámý
Téměř nikdo také v současné době nemluví o stále rostoucím riziku, které přináší nákup zemědělské půdy nezemědělskými subjekty, jejichž vlastník není dohledatelný, přičemž vše nasvědčuje tomu, že řada z nich pochází ze zahraničí.
V době, kdy se stát snaží evidovat každé prodané pivo, by bylo strategičtější zpřesnit podmínky nakládání s půdou poté, co jí nový nabyvatel získá, a vědět, kdo to vlastně vůbec je a jaké úmysly s nabytým majetkem má. Neznámí investoři totiž v současné době hravě přeplácejí jak hospodařící zemědělce, tak obyvatele našeho venkova spjaté s určitou lokalitou.
Intenzita těchto aktivit se stále zvyšuje, což může za určitých okolností znamenat i bezpečnostní riziko pro naši zemi. Každopádně to ale přináší bezpečnostní riziko pro naši krajinu. A pro navrhovanou koncepci.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 KčPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)
Čtěte též
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
4 komentáře
Dobrý den!
K té poslední poznámce :“…. Intenzita těchto aktivit se stále zvyšuje, což může za určitých okolností znamenat i bezpečnostní riziko pro naši zemi….“
by nebylo od věci uvést pár konkrétních případů. Takhle si kdekdo může představovat kdeco. Přitom je zřejmé, že nejnenažranější podnikatelé (ve zmíněných oborech) jsou převážně z některých konkrétních států.
Nejlepším akumulátorem vody a chladu je les. Každou nevyužívanou půdu bych zalesnil. Dřeva taky není nikdy dost.
Přesněji řečeno – ještě nesrovnatelně víc než les pojme prales. Takže je třeba především hájit bezzásahová území, nejen na Šumavě, ale i v ostatních pramenných oblastech.
Teoreticky máte pravdu, ale prakticky – od revoluce se oficiálně i neoficiálně zalesnila dost velká plocha, přitom ale efekt nenastal resp. nebyl schopný zvrátit ty opačné …