19 komentářů

1. Radomil Paták napsal:

   28.2.2017 (14:09)

   Stranicke automie? Co je? Ještě nedavno jsem se domnival, v souladu se zákonem o politickych stranách, že činnost u nás mohou vyvijet jen DEMOKRATICKÉ politicke strany.

   • Weber napsal:

     28.2.2017 (18:06)

     Nejspíše se tím říká, že by bylo proti lidským právům znemožnit účast masochistům, submisivním jedincům a všelijakým plastickým jedincům v jakýmkoliv uskupení , které se chce zúčastnit politického dění ve společnosti, tedy se nejedná o sektu, i když výše uvedení jedinci mohou svého šéfa obdivovat, milovat a zbožňovat. To jsou autonomní pocity zaručené listinou základních práv a svobod, určitě zaručené i Ústavou ČR.

2. ČERT napsal:

   28.2.2017 (18:52)

   Když je zde ten projev vnitřní nedemokratičnosti v Babišově ANO (asi by se pro to dal použít i ten německý termín „Führerprinzip“) dán též do souvislosti s tím, že „v naší společnosti demokracie valem ubývá“… To, že se nacházíme v období jisté krize demokracie, to se zdá být skutečností nejenom v našem, ale v evropském i širším měřítku, tak jako se ta demokracie může zdát být ohrožena z vícerých různých směrů. Možná odbočím, ale možná ani tolik ne, když připomenu některé názory, ve spojitosti s nedávným výročím komunistického převratu r. 1948, že tehdejší situace dost připomíná dnešní. To mi ve svém celku tolik nepřipadá, dost třeba i proto, že tehdy byl určitým jednotícím jevem ve východní části Evropy vliv Stalinova SSSR a takovou jednoznačnou hrozbou byl komunismus. Spíše bych asi ještě přesnější paralelu viděl v období o něco starším, v době úpadku demokracie v Evropě mezi oběma světovými válkami. Vždyť jsme sami jako ČSR zůstali do září 1938 (do Mnichova) jedinou parlamentní demokracií v této části Evropy („jedinou demokracií na východ od Rýna“, jak se někdy tvrdí). Všude okolo byly do té doby již nastoleny autoritativní nebo přímo totalitní režimy.

   • Weber napsal:

     28.2.2017 (23:25)

     Já zase mám dojem, že té demokracie, vlastně demokracií je tu příliš, on si totiž tu „pravou“ demokracii vykládá každý po svém a nejedou v tom jen politické strany a hnutí. Také si každý flexibilně tu demokracii upravuje jak se zrovna hodí. To, co včera nebylo možné, již dnes neplatí, je to demokracie. Jen nevím, zda tento trend generují elitní vykladači pravdy a demokracie, ústavní právníci, nebo jde o lidovou tvořivost.

     • ČERT napsal:

       1.3.2017 (19:05)

       Tak ono to může být dost složité. Když píšete, že těch „demokracií je tu příliš“, že si ji „vykládá každý po svém“… Kdybychom to dovedli do extrému, tak tohle by třeba mohlo vést k anarchii, ve smyslu úplného chaosu a rozvratu – a zase taková situace může vést k volání po vládě „silné ruky“. Takové scénáře existují. Jedním z předpokladů zániku demokracie může být prostě destabilizace společnosti. Ono se o nějaké krizi demokracie hovoří mj. dost i ve spojitosti s různými problémy (připomeňme, v celoevropském rámci, migrační krizi). Je také třeba vidět, že západní část Evropy (a k níž lze v posledních desetiletích řadit víceméně i nás) žila už dlouhá desetiletí nejenom pod demokratickými vládami, ale také v relativním vnitřním míru a sociálním blahobytu. Kdyby tyhle jistoty ustupovaly, začne asi ustupovat i demokracie. Jinou věcí může být teorie, zda se ta evropská demokracie nějak „nepřekonala“, „nevyčerpala“ či pod. (a možná v rámci čehož se předhazuje jisté neototalitářství např. i EU). O tomhle všem by se dalo určitě dlouze spekulovat… Snad alespoň z velké části zatím jen spekulovat.

   • petrph napsal:

     1.3.2017 (9:32)

     Mimochodem, nikoli jen „na východ od Rýna“, ono těch demokratických států před 2.světovou vákou po Evropě moc nezbylo, za Francií už bylo zase fašistické Španělsko. A i ty ´demokratické velmoci, Franice a Velká Británie, tak nikoliv ve dnešním slova smyslu, protože to byly současně koloniální saty.
     Vůbec, už to co se dělo před 2.světovou válkou i její průběh, ukázal limity demokracie. Když příjde krize, tak jí demokracie nedokáže řešit. I Velká Británie se ubranila hlavně proto, že byl jmenován (nikoliv zvolen) krizový premiér „butcher“ Churchill, který Britům slíbil jen „krev, pot a slzy“ – a taky to vyžadoval, pokud si chtějí uhájit svobodu.
     V prvních demokratických volbách po válce prohrál, jako demokratický politik v míru byl naprosto nepoužítelný.
     Tož takto prosím uvažujme i současnou situaci, pokud vypukne opravdu ale opravdu těžká krizová situace, tak demokracie a demokratičtí politici bude to poslední na co se budeme moct spolehnout, u nás i po Evropě..

     • ČERT napsal:

       1.3.2017 (19:38)

       To, co píšete na konci, nad tím víceméně též jsem se tak trošičku zamyslel, když jsem reagoval na předchozího předřečníka. Ale přece jenom, těch států v Evropě těsně před druhou světovou válkou, které by se daly nazvat demokratickými, bylo víc než jen ČSR, Francie a Velká Británie. Ono i to „na východ od Rýna“, vzato geograficky…? Každopádně mezi ty demokratické patřilo i Švýcarsko, kde tedy zrovna Rýn pramení… Ale i když nešlo o Španělsko, jistě se o jako o demokratických konstitučních monarchiích dalo hovořit o zemích, které už tehdy měly dost naběhnuto ke spolku BENELUX (Belgie, Nizozemí, Lucembursko), nebo o zemích Skandinávie. – – – Jinak, k tomu kolonialismu, je fakt, že v koloniích (ovládaných zemích) platily jiné zákony než v metropolitních státech. Jistě znáte jméno Mahátmy Gándhího, pacifistického bojovníka na nezávislost Indie, který je také zčásti považován za takového trochu politického podivína. Občas se lze setkat s poznámkami, že nějaký takový odpor byl možný jen v podmínkách britského liberalismu, že třeba Hitler nebo Stalin by Gándhího jednoduše zlikvidovali. Ale mám za to, že vietnamský nacionalista a komunista Ho Či Min se vyjádřil zhruba v takovém duchu, že Gándhího by fyzicky zlikvidovali i Francouzi. Je fakt, že francouzský koloniální systém byl v té době obecně represivnější než britský – ale to jste mě jen dovedl k tomuto konkrétnímu příkladu. – – – A pokud jde o toho W. Churchilla… Je pravda, že se mu ve volbách r. 1945 Britové zrovna „nezavděčili“. Ale přesto později, v první polovině 50.let (snad 1951-55), ještě jednou jako ministerský předseda V. Británie působil.

       • petrph napsal:

         1.3.2017 (23:24)

         Jasně.. ty malé státečky Beneluxu jsem pominul. Bylo by dost těžké je hodnotit bez hlubších znalostí.Jak je postihla krize 30.let, jak rozdělena pravomoc mezi konstitučního panovníka, vládu a parlament, atd.
         A pokud se týče Gándhího, tady nešlo o něj ale o cirka miliardu Indů. Kdyby Britové Gandhího zlikvidovali a došlo k celonárodnímu povstání, neměli by šanci to zastavit, oni by dokonce neměli šanci ochránit svoje civilisty a taky sobě loajální indické vrstvy. To by byl masakr že by zastínil i Hitlera. Takže Britům zbývalo jen diplomaticky jednat a oddalovat to co přišlo později, dohodnuté nekrvavé osvobození Indie.

         • ČERT napsal:

           2.3.2017 (12:51)

           K tomu Beneluxu… Vytáhl jsem docela podrobné „Dějiny Nizozemska“, překlad od nizozemského historika van der Horsta, které se samozřejmě i tomuhle období dost věnují… Takhle, nevím o tom, že by v některé z těch třech zemí byl parlamentně-pluralitní systém, který tam fungoval, nějak vážněji narušen až do německé okupace 1940. – – – Jinak, to jak Britové ovládali tu masu Indů, na to se poukazovalo už tehdy. Ale měl bych jen takovou poznámku, když píšete o „cca miliardě Indů“, ale která vůbec nenarušuje podstatu věci. Ta Britská Indie (místokrálovství) zahrnovala také dnešní Pákistán a Bangladéš (která se pak osamostatnila od Pákistánu r. 1971). Když se podíváme do údajů z Atlasu světa z r. 1958, zjistíme, že součet tehdejšího počtu obyvatel již nezávislých Indie a Pákistánu nečinil ani 0,5 miliardy (to, že by dneska stejný součet činil možná skoro 1,5 miliardy, je jiná). Ale opakuji, to nic nemění na podstatě otázky (!), těch pár set milionů tehdy byla také již pořádná masa. – – – Dodal bych také, že i když se Britové stáhli z Indie nekrvavě, stačí připomenout ty obrovské masakry, které se tam záhy děly v l. 1947/8 právě v důsledku dělení na nezávislou Indii a Pákistán, kdy se mezi sebou vraždili hinduisté (v podstatě Indové jako takoví) a muslimové (v podstatě Pákistánci). Počet obětí se odhaduje do milionů. A za oběť v téhle atmosféře padl i sám Gándhí, kterého zastřelil hinduistický fanatik. – – – Nakonec, měl bych takovou poznámku, když jste předtím vylučoval ten britský a francouzský kolonialismus s demokracií v dnešním slova smyslu. Já jsem uvedl jako zemi, která zůstala demokratickou, také Švýcarsko. To je specifický případ. Oni jsou, pokud vím, dost hrdí na tu svojí přímou demokracii (systém referend), která se může jevit jako demokratičtější (nebo i fakticky je) než ta tzv. zastupitelská demokracie, tak jako na rozsáhlou v podstatě lokální samosprávu (kantony) atd. Tenhle systém má i hluboké kořeny, sahající do středověku (13./14.století). Ale víte, kdy až ve Švýcarsku získala volební právo ženská část populace? Teprve v r. 1971. Tedy v době, kdy už tohle bylo ve světě dlouho jaksi normou (pro srovnání, u nás od počátků První republiky).

   • nováček napsal:

     1.3.2017 (17:16)

     Po zakotvení vůdcovského principu (princip nedělitelné velitelské pravomoci, “Führerprinzip”, jedno hnutí – jeden vůdce, a pod.) do stanov Hnutí ANO 2011 (jinak také ANOFERT) pro majitele Hnutí Andreje Babiše, bude dalším logickým krokem zakotvení téhož principu do zákonů státu (možná i do Ústavy), pokud tato firma-hnutí získá dostatečnou většinu v letošních volbách. A to bez ohledu zda „stupeň nedemokratičnosti nedosahuje (nebo dosahuje) takové míry, aby to vedlo k rozpuštění tohoto hnutí“. Demokracie nedemokracie, „nutnost respektovat stranickou autonomii“ (a politickou korektnost) to spolehlivě Babišovi umožní.
     Stále mám před očima, jak se Babiš kroutil v pořadu Události, komentáře (ČT24, 27.2.2017), když z něho ten nešťastník Borek páčil odpověď na otázku proč si nechal odhlasovat to vůdcovství přímo do stanov ANO. Už dlouho se v Událostech,komentářích nikdo tak nevykrucoval a nejspíš ani vykrucovat, s výjimkou Babiše, nebude.

     • ČERT napsal:

       1.3.2017 (20:00)

       Tak ten Führerprinzip samozřejmě v podstatě zmiňuje už pan JuDr. Rozehnal ve svém článku. Jinak, jak hodnotit Andreje Babiše, i při tom jeho populismu atd., nebo jak odhadnout jeho politické ambice..? Asi toho může ještě dost ukázat čas (tak jako by se dalo říci o ostatních současných politicích). Ale jenom mě napadá, kdybychom tedy hledali nějaké srovnání v zahraničí v posledním období, Babiš byl před několika lety občas přirovnáván k Silviu Berlusconimu, také magnátovi, který byl během uplynulých cca 20 let vícekrát ve funkci italského premiéra. Berlusconimu se už v 90.letech v našich médiích také občas předhazovaly autoritářské tendence.

3. Němec napsal:

   28.2.2017 (19:13)

   Kdyby byl pan Babiš demokrat, tak by nemohl být bývalý komunista nebo dnešní miliardář. Ten jeho spolek ANO mi připomíná psa s kočkou když vařili. Všeho chuť ale nikdo nesmí mlaskat.

4. petrph napsal:

   1.3.2017 (2:44)

   jestli třeba nebyla chyba v tom že si to nechal Babiš napsat do stanov. Kdyby to tam nebylo, sice by to moh dělat neoficiálně dál, stejně jako v ostatních partajích, ale nikdo by ho z toho nemohl obvinovat:)

5. Alexandr Rovný napsal:

   1.3.2017 (9:26)

   Babiš bude brzy premiérem Černé královny a poslanec-bandita Schwarz ministrem vnitra.Dobrou chuŤ!.

6. Radek napsal:

   1.3.2017 (12:21)

   II.ÚS 1969/10 ze dne 27. 12. 2011
   N 219/63 SbNU 515
   Soudní přezkum vnitrostranických rozhodnutí orgánů politických stran

   Česká republika
   NÁLEZ
   Ústavního soudu
   Jménem republiky

   36. Ústavní soud v této souvislosti považuje za nezbytné konstatovat, že v obou uvedených aspektech ústavního požadavku respektu vnitrostranické demokracie je v České republice jeho zákonná úprava zcela nedostačující a zdaleka neodpovídá jeho významu v demokratickém právním státě. I přes zákonem o politických stranách předvídanou možnost odmítnutí registrace nové politické strany Ministerstvem vnitra (§ 8 odst. 1) [srov. k tomu rozsudek ESLP ze dne 7. 12. 2006 ve věci Linkov proti České republice (č. 10504/03)], resp. možnost domáhat se rozpuštění politické strany z důvodů stanovených v citovaném § 4 písm. b), což je ovšem nutné považovat za prostředek ultima ratio, reálná a efektivní kontrola dodržování principů a pravidel vnitrostranické demokracie (byť formálně zakotvených ve stanovách již registrovaných politických stran) není právním řádem téměř vůbec upravena anebo je zakotvena velmi vágně. Totéž lze konstatovat i o způsobu vymezení soudního přezkumu dodržování minimálního standardu principů a pravidel vnitrostranické demokracie, neboť v některých oblastech není předvídán vůbec (např. proces výběru kandidátů a tvorba kandidátních listin) anebo je stanoven velmi úzce (viz níže). Až za nežádoucí je pak možné označit stav, kdy současná právní úprava, zejména zákon o politických stranách, zcela mlčí k výše naznačeným problematickým aspektům pojícím se s členstvím v politických stranách a nijak negarantuje jednotlivci možnost domáhat se ochrany před obecnými soudy proti svévolnému a neodůvodněnému odmítnutí žádosti o členství či vyloučení z politické strany (např. pro „nepohodlné“ názory), ačkoliv fakticky zcela nepochybně představují enormní zásah do základního práva občanů svobodně se sdružovat v politických stranách. Argument o jeho nepotřebnosti, neboť jednotlivci tím není upíráno právo založit si vlastní politickou stranu, nemá z ústavněprávního hlediska přílišnou relevanci.

   • Rýže 58 napsal:

     2.3.2017 (11:59)

     To nejduležitější jste z judikátu stejně jako JUDr. Rozehnal vynechal:

     Za „minimální standard“ vnitrostranické demokracie je proto nutné považovat nejen přijetí demokratických stanov (§ 6 odst. 2 zákona o politických stranách) či demokratické ustanovení orgánů strany (statutární, rozhodčí a revizní orgány), ale také respektování principu otevřenosti (transparentnosti) umožňující vnitřní i vnější (přístup k informacím ze strany veřejnosti) kontrolu činnosti politické strany (např. v oblasti financování či členství); dále garance svobodné a demokratické vnitrostranické soutěže (volba vedení a statutárních orgánů, výběr kandidátů a tvorba kandidátních listin) ovládané principy většinového rozhodování, ochrany menšin (opozice) a rovnosti šancí; zajištění legitimity přijímaných rozhodnutí (vycházející „zespodu“, z široké členské základny) a rovněž garance principů týkajících se vnitřní organizační struktury (zabraňující nadměrné oligarchizaci strany či zakazující „vůdcovský“ princip vedení)

7. Laj napsal:

   1.3.2017 (16:16)

   Právně způsobilý občan podpisem přihlášky politické strany stvrzuje souhlas s programem a stanovami.
   Ovčan pak preferuje baču ,který ho bude chránit ve své ohradě.

8. Oskar (hanák z Hané) napsal:

   1.3.2017 (17:20)

   Nálezem Ústavního soudu, pokud se netýká přímo zrušení něčeho (předčasných voleb, částí zákonů a pod.) si politici mouho tak akorát vytírat …

9. Jaroslav Jirát napsal:

   3.3.2017 (8:25)

   Hnutí ANO nebylo založeno na odporu k tradičním stranám, jak tvrdí p. Rozehnal, ale na odporu ke korupci,reprezentované mj. i těmito stranami.