Čínská kampaň proti britské veřejnoprávní televizi BBC pokračuje. Peking při ní využívá sílu západních sociálních sítí, kterými loni šířil vlastní příběh o pandemii covidu. Stejnými účty na Facebooku i jinde se teď šíří nepravdivé informace, které mají poškodit britskou stanici. Pekingu vadí reportáže BBC o situaci v provincii Sin-ťiang, včetně interview se znásilněnými a mučenými ženami drženými v převýchovných táborech.

Čínská ambasáda v Londýně zaslala 11. března BBC dopis, ve kterém kritizuje její zpravodajství o Číně a stanici vyzývá, aby „upustila od zaujatosti“. Kromě reportáží o Sin-ťiangu je to pravděpodobně i pomsta za to, že britský úřad pro dohled nad komunikačním trhem (Ofcom) v únoru tohoto roku zrušil čínské stanici CGTN licenci na vysílání ve Velké Británii.

Mezinárodní federace novinářů (IFJ) a její pobočka ve Velké Británii či Národní unie novinářů (NUJ) poukazují na fakt, že jde o pokračující cílené útoky čínských orgánů na BBC, a vyzývají Peking k respektování svobody tisku.

Jako koordinované úsilí zdiskreditovat britské veřejnoprávní vysílání vidí kroky čínské vlády i nedávná zpráva australského institutu ASPI. Ta se zaměřila na to, jakým způsobem celá kampaň probíhá a co jsou hlavní narativy, jejichž prostřednictvím se čínský propagandistický systém snaží BBC zkompromitovat.

Připravená síť trollů

Čínský propagandistický aparát postupuje již dříve vyzkoušeným a osvědčeným způsobem. Ten nabyl na agresivitě a sofistikovanosti při mezinárodní kampani, ve které se Čína snažila zbavit zodpovědnosti za rozšíření pandemie covidu.

Institut ASPI prozkoumal 500 účtů na sociálních sítích, které na počátku roku masivně publikovaly pročínsky laděné příspěvky o pandemii a šířily konspirační teorie o původu koronaviru v americké laboratoři Fort Detrick. Došel k závěru, že 110 z nich s rozpoutáním kauzy kolem BBC přesunulo svoji pozornost tímto směrem a v nezměněné podobě přejímalo zprávy z čínských oficiálních účtů šířících dezinformace a propagandu proti BBC.

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

Zároveň jsou metody propagandy stále sofistikovanější. Jak napsal pro Bloomberg John Lee, vedoucí výzkumné skupiny v Hudson Institutu: „Propekingští bloggeři se začínají mnohem více podobat Rusům, kteří velmi zkušeně šíří lživé zprávy a posty na sociálních sítích. Jejich práce (Číňanů, pozn. red.) teď vypadá velmi autenticky a pravdivě.“

„Bývala to skupina bloggerů se sídlem někde v Číně, kteří se zapojovali do konverzací na sociálních sítích probíhajících po celém světě. Nyní jsou to evidentně lidé, kteří těmto komunikacím dobře rozumí a velmi efektivně je využívají,“ dodává Lee.

Západní kanály pro čínskou propagandu

Podle zprávy institutu ASPI si „Komunistická strana Číny jasně uvědomuje jedinečnou sílu využití sociáních platforem“. Soustředí se však poněkud paradoxně z velké části na sítě a servery, které jsou v samotné Číně zakázány, jako jsou např. YouTube či Twitter, což ukazuje na její úsilí ovlivňovat mezinárodní mínění. Především Facebook se pak stal silnou zbraní čínského propagandistického aparátu, jak zmiňuje například autor článku Press Gazette:

„Navzdory tomu, že je Facebook v Číně blokován, státní média jako např. CGTN, China Daily, China Xinhua News, People’s Daily a CCTV se s pomocí asi tisícovky placených reklam na této síti (měřeno od roku 2018) dostala mezi prvních pět z šesti nejoblíbenějších zpravodajských facebookových stránek na světě.“

Obsah příspěvků od sebe často jednotlivé účty beze změny přebíraly. Tweet China Daily například o den později postovala čínská ambasáda ve Francii. Zpráva obsahovala i video, které mělo dokazovat úpravu obsahu zpráv o Sin-ťiangu ve střižně BBC. Dle projektu Press Gazette zaplatil státní deník China Daily Facebooku 400 dolarů za to, že sociální síť dostala tento lživý příspěvek k více než milionu uživatelů.

Čínská komunistická strana při své diskreditační kampani využívá hned několik narativů. Jedním z nich je velmi silně propagovaná linka, že stanici BBC údajně nevěří ani Britové. To dokládá studií k úplně jiné problematice – o koncesionářských poplatcích.

Ukazuje to třeba příspěvek čínského diplomata v Libanonu Cchao Iho postavený na zprávě bulvárního deníku Express (Daily and Sunday Express), ve kterém se píše, že 56% z 1 700 dotázaných Britů je proti těmto poplatkům, 47 % z nich pak uvedlo, že BBC není v posledních letech ve zpravodajství nestranná.

To má podle Cchao Iho dokazovat, že „nejen Číňané jsou znechuceni falešnými zprávami a vymyšlenými příběhy“, jaké údajně publikuje BBC.

Čínské zdroje si také vypůjčily hanlivou jazykovou hříčku, která vznikla ve Velké Británii: BBC – Biased Broadcasting Corporation (předpojatá vysílací společnost). Zkratka se stala na čínských sítích virální.

V Česku to obstará Sputnik

Čínské účty na sociálních sítích také obviňují BBC z propojení s tajnými britskými a americkými agenty a organizacemi. Svou roli zde sehrálo i zapojení cizince, editora a zakladatele portálu The Grayzone Maxe Blumenthala, který na ruském státním televizním kanálu RT popřel genocidu Ujgurů.

Zprávy BBC o situaci v Sin-ťiangu jsou podle něj napsané nepřátelským jazykem jako za studené války, tedy jazykem tajných služeb. Blumenthal argumentuje také tím, že nejsou důkazy takto masivních represí proti Ujgurům.

Popírá i zvěrstva páchaná prezidentem Bašárem Asadem v Sýrii. Čínská a ruská státní média (CGTN, T-house a 21SilkRd) jeho tvrzení masivně tweetovala a šířila. Blumenthalovy dezinpretace cituje také v češtině dezinformační platforma Sputnik ČR. 

Zmiňovaná zpráva ASPI v závěru shrnuje základní strategie, které čínská komunistická strana využívá nejen ve zmíněném případě BBC:

„Propagandistický aparát KS Číny stále více využívá již existující narativy i obsahy, které získává z čínských i západních sociálních sítí a okrajových webů. Strana si je vědoma toho, že tyto narativy jsou už dostatečně známy, rezonují (ve společnosti), a zaujmou tak publikum. To je pak přístupnější taktikám odvedení pozornosti a ‚spinové propagandy‘ (která se snaží nežádoucí téma zastínit jiným tématem, které se pro tento účel objeví).“

Tímto způsobem se Čína nesnaží kontrolovat citlivá témata jen na domácí půdě, kde je to z jejího pohledu „klíčové pro její politickou moc a legitimitu“. Prostřednictvím přítomnosti na západních sociálních sítích si také buduje pozici, ze které může ovlivňovat mezinárodní diskurz, a posilovat tak své zahraničněpolitické zájmy.