Holding Agrofert hospodaří v součtu na 158 tisících hektarech své či pronajaté zemědělské půdy v Česku, na Slovensku, v Maďarsku a Chorvatsku a na jednotkách hektarů vlastních lesů. Celkově jde o plochu větší, než ještě za Rakouska-Uherska obhospodařovala jednotlivá arcibiskupství, císařská rodina i většina známých šlechtických rodů.

„Zemědělskou část koncernu Agrofert tvoří síť podniků zemědělského zásobování a nákupu, společnosti vyrábějící osiva, krmné směsi a společnosti rostlinné a živočišné prvovýroby,“ čteme v publikaci firmy (kterou ve snaze řešit svůj střet zájmů premiér Andrej Babiš nedávno opět převedl do svěřenského fondu) „Agrofert v číslech“.

Celkově firma pracuje na 132,8 tisícíce hektarů v ČR (zhruba 3,3 % veškeré zemědělské plochy v Česku), 20,4 tisícíce hektarů na Slovensku, 4,5 tisíce hektarů v Maďarsku a 0,35 tisíce hektarů v Chorvatsku.

Dřívější elity půdu převážně vlastnily, moderní korporace kombinuje vlastní majetek s velkým množstvím propachtované půdy.

Víc než šlechtické rody

„Většinu půdy máme pronajatou, v ČR vlastníme jen přibližně třicet tisíc hektarů zemědělských pozemků, na Slovensku přibližně čtyři tisíce hektarů,“ říká Pavel Heřmanský, tiskový mluvčí Agrofertu.

Dalších několik hektarů má Agrofert v lesích. „Řádově jednotky hektarů lesů, které některé naše zemědělské podniky vlastní, jsme získali jako historický majetek zemědělských podniků v rámci jejich akvizic, nejde však o hlavní činnost těchto podniků,“ podotýká Heřmanský.

V součtu jde tedy o více než 160 tisíc hektarů půdy, což je z pohledu současnosti i historie nadprůměrně vysoké číslo. Obstojí i ve srovnání s někdejšími zemědělským plochami v majetku význačných šlechtických rodů či církve (jednotlivých arcibiskupství). Mnohé z nich pohodlně předčí.

A zatímco Schwarzenbergové, Lichtenštejnové a další tradiční šlechtické rody budovaly své rozsáhlé majetky v zemědělství po celá staletí, Babišův agroholding dosáhl srovnatelného vlivu v oboru během pouhých tří desetiletí.

Dřívější elity půdu také převážně vlastnily, moderní korporace kombinuje vlastní majetek s velkým množstvím propachtované půdy.

Grafika níže zjednodušeně srovnává šlechtické a církevní pozemky na území Československa před pozemkovou reformou 1919–1920 s dnešním Agrofertem (součet obhospodařované půdy v ČR a na Slovensku)

Největší šlechtický majetek v českých zemích měli Schwarzenbergové (hlubocko-krumlovská a orlická větev). Před rokem 1918 měli v Čechách kolem 176 000 – 247 000 ha (údaje se v různých pramenech odlišují) v Čechách, významnou číst tvořily lesy v jižních Čechách. V reformě 1919–1922 přišli o cca 61 000 ha. Po roce 1945 byl majetek hlubocké větve konfiskován zvláštním zákonem (Lex Schwarzenberg, 1947).

Druhý největší majetek, soustředěný na Moravě (Lednicko-valtický areál, Bučovice, Šternberk aj.) měli Lichtenštejnové. Před rokem 1919 celkem asi 161 000 ha, z toho přes 135 000 ha na Moravě (převážně lesy). Po reformě jim do roku 1930 zůstalo cca 50 000 – 70 000 ha lesů, v roce 1945 byl zkonfiskován zbytek jako „německý“ majetek, navzdory neutrálnímu statusu lichtenštejnského knížectví.

Habsburkové, císařská rodina, měla na území Čech a Moravy kolem 42 000 ha, jež byly bez náhrady zabrány při reformě v letech 1919–1921 jako „nepřátelský“ majetek bývalé panovnické dynastie.

Černínové z Chudenic měli 61 400 ha, rod Colloredo-Mannsfeld 57 900 ha, panský rod Kinských 57 400 ha a rod Lobkovic s 48 600 ha. Následujících 25 rodů vlastnilo přes 10 000 ha půdy.

Mezi největšími držiteli církevní půdy bylo arcibiskupství olomoucké (46 515 ha), následovalo vratislavské arcibiskupství (32 577 ha) nebo arcibiskupství pražské (23 727 ha).

Předkupní právo pro velké hráče?

Jak bylo zmíněno výše, drtivou většinu zemědělské půdy, zhruba 124 hektarů, si Agrofert pronajímá, respektive – slovníkem občanského zákoníku – ji má propachtovanou, což umožňuje na půdě hospodařit a ponechávat si výnosy z ní.

Je to naprosté porušení ústavních práv vlastníka, který se musí rozhodovat svobodně o tom, co se svou půdou udělá.

To je podstatné i z hlediska potenciálního střetu zájmů premiéra a firmy, kterou založil, byť formálně ji nyní opět nevlastní.

Vláda Andreje Babiše už v koaliční smlouvě přišla s plánem zakotvit předkupní právo na propachtovanou zemědělskou půdu pro podniky, které na ní již hospodaří.

Vláda tvrdí, že opatření míří proti nákupu polí a luk zahraničními spekulanty. „Naším cílem je, abychom opravdu zlepšili dostupnost půdy pro zemědělce hospodařící v krajině, aby oni byli zvýhodňováni na úkor nějakého zahraničního kapitálu,“ komentoval to ministr zemědělství Martin Šebestyán.

Podle kritiků, včetně bývalého ministra zemědělství Marka Výborného (KDU-ČSL) to ale nahrává především velkým agroholdingům. Podle Petra Bendla (ODS), ministra zemědělství ve vládě Petra Nečase, jde o masivní zásah do svobodného vlastnictví, kdy „není pochyb“, že je to v zájmu Agrofertu: „Je největší firmou v jejíž prospěch by bylo předkupní právo zapsáno.“

Plán ostře kritizují zejména malí zemědělci. „Kategoricky nesouhlasíme, přestože jsme zemědělci a přestože také hospodaříme na propachtované, tedy pronajaté půdě. Protože to je naprosté porušení ústavních práv vlastníka, který se musí rozhodovat svobodně o tom, co se svou půdou udělá. Institut předkupního práva si může kdokoliv kdykoliv sjednat,“ říká předseda Asociace soukromého zemědělství Jaroslav Šebek.

Podle něj je idea předkupního práva „jen přihrávka určité skupině lidí“ a odpor proti němu chce vést až k Ústavnímu soudu.