Zdeněk Velen,

Německá spisovatelka: U Čechů se vyvinul zvláštní druh defenzivního nacionalismu

Napsal/a Kristián Chalupa 27. května 2016

Německá spisovatelka a ilustrátorka Herma Kennel z Berlína má k naší zemi specifický vztah. Ve svém dokumentárním románu Bergersdorf se zabývá složitými česko-německými vztahy v době 30. a 40. let minulého století. V další knize Opouštět svět na jaře zase líčí protinacistický odboj skupiny mladých lidí na jižní Moravě. Manžel Hermy Kennel pochází z Jihlavska, kde žila německá menšina. Jako jednoletý kojenec byl s rodiči v roce 1945 odsunut z Československa. V letech 2002 až 2004 žila Herma Kennel v Brně, kde její muž působil jako poradce Evropské komise na Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.

  • Existuje podle vás nějaká speciální charakteristika Čechů?

Domnívám se, že historické zkušenosti formovaly mnoho Čechů. Pociťovali od mocných sousedů útlak, nejdříve od Rakouské monarchie, potom od Německé říše a konečně od Sovětského svazu. Z toho se vyvinul druh defenzivního nacionalismu podle hesla „musíme pospolu držet, ostatním se nedá důvěřovat“. Bohužel toto vedlo k velké skepsi vůči Evropské unii. Ale Brusel není Vídeň, Berlín nebo Moskva. Pravděpodobně mnoho Čechů třeba neví, že Česká republika může například zabránit schválení zákonů týkajících se daní, a to i proti vůli ostatních členských zemí EU. Do Evropského parlamentu posílá Česká republika měřeno počtem obyvatel téměř dvakrát více poslanců než Německo.

  • Váš manžel pochází z jihlavského německého jazykového ostrova, z něhož byl s rodinou v roce 1946 vyhnán. Kdy jste vy poprvé v životě mluvila s nějakým Čechem?

V srpnu 1996 jsem v doprovodu rodiny mého manžela jela poprvé na jeden den do České republiky. Navštívili jsme Jihlavu a okolní vesnice a také Šlapanov. Když jsme se vraceli k našemu autu, nějaký muž na nás na ulici s výhrůžnými gesty křičel – „vy německé svině!“ Trochu vyděšení jsme odjeli pryč.

  • Na přípravě knihy Bergersdorf jste ale spolupracovala s řadou Čechů. Jak tato spolupráce vypadala?
Bergen

Obrázek: Autor: www.kosmas.cz

Kvůli přípravě své knihy o obci Bergersdorf/Kamenná v období let 1938 až 1945 jsem se snažila navázat kontakty s Čechy. Zpočátku jsem se obávala, že jako Němka na základě dramatických prožitků lidí z generace, kteří zažili protektorát, narazím na odmítnutí. První moje setkání v květnu 1997 ale proběhla v harmonickém, a dokonce přátelském, duchu. Setkala jsem se s ochotou a připraveností mi pomoci. Čeští partneři se snažili poskytnout mi informace k mému knižnímu projektu Bergersdorf, pomohli mi s tlumočením, překladem textů, zprostředkovali setkání s dobovými svědky, pomáhali mi s rešeršemi pro můj archiv.

  • Máte vy osobně nějaký hodně zajímavý zážitek s Čechy?

V létě 2005 jsem dokončila svůj román Opustit svět na jaře, který v roce 2015 vyšel česky. V něm líčím, jak byla v době 1944/1945 gestapem brutálně zlikvidována česká odbojová skupina. Děj knihy končí posledním květnovým dnem roku 1945, když knižní hrdina opouští svůj úkryt a vrací se ke své rodině do Brna. Přitom potkává velké množství brněnských Němců, kteří jsou hnáni do Rakouska. Svůj rukopis jsem dala jednomu českému známému, který mi pomáhal s rešeršemi a také s tlumočením. Poprosila jsem ho o případná vylepšení a kritické připomínky. Vyjádřil se pozitivně k obsahu a nadšeně předložil rukopis promované historičce a bývalé účastnici odboje v Brně. Poslední kapitola o „brněnském pochodu smrti“ ho rozčílila. Označil ji za urážku české duše. Po mnohahodinové diskusi mi sdělil, že tato kapitola nemá s českým odbojem nic společného a měla bych ji z knihy odstranit. Nabídku na revizi textu za účasti dalších historiků jsem odmítla. Poté mi bylo sděleno, že s mou knihou nechce mít nic společného. Časy se ale mění. O deset let později – v roce 2015 – vyhlásilo vedení města Brna Rokem usmíření.

  • Dva roky jste žila v Brně, často jezdíte do ČR na různé konference a ve svých knihách se zabýváte vztahy mezi Čechy a Němci. Jak vlastně vnímáte Čechy?

Češi, které osobně znám, jsou přátelští, veselí a připraveni pomoci. Češi, které neznám, odpovídají asi rozšířenému klišé: rádi pijí společně s přáteli v hospodách pivo, dokáží se srdečně smát, těší se ze života a milého pana Boha nechávají takzvaně dobrým mužem.

  • Existují podle vás velké rozdíly mezi Němci a Čechy a také ve srovnání s jinými evropskými národy?
Opustit svet

Obrázek: Autor: www.beletrie.eu

Nevidím žádné velké rozdíly mezi Čechy a Němci. Na obou stranách jsou sympatičtí a nesympatičtí lidé, osoby s dobrými a špatnými manýry, lidé, kteří se pro jiné angažují v sociální oblasti a lidé egoističtí, kteří sledují pouze své zájmy. Je prokázáno, že Češi vypijí ještě více piva než Němci, i když rozdíl není až tak velký: V roce 2014 na každého Čecha připadalo 144 litrů vypitého piva a u Němců to bylo 107 litrů.

  • Co si podle vašeho názoru myslí jiní Němci o Češích?

Jednotliví Němci, kteří osobně neznají Čechy, nemají o vás většinou žádný názor. Kdo ale Čechy pozná, zjistí, že jsou přátelští a sympatičtí.

 


Herma Kennel

Foto Gerhard Köpernik

Obrázek: Autor: Gerhard Köpernik

Pochází z města Pirmasens u německo-francouzských hranic. Narodila se v roce 1944, dětství a mládí prožila v Porýní-Falci. Vystudovala umění a politické vědy. Pracovala v aparátu Evropského společenství v Bruselu. Je autorkou dokumentárních románů z německého, českého a rumunského prostředí, které se vyznačují hlubokou znalostí faktů a maximální snahou o objektivitu. Píše rovněž knížky pro děti. K jejím nejúspěšnějším knihám patří Die Reise mit der Pfeffermaus, které se prodalo přes 300 000 výtisků. Spisovatelka žije s manželem v Berlíně.


Ukázka z románu Bergersdorf (nakl. Paseka, 2011).

Děj se odehrává ve Stonařově na Jihlavsku 13. března 1939, tedy dva dny před okupací zbytku Československa nacisty.

  • Někteří z 600 až 700 demonstrantů se poté ozbrojili revolvery, loveckými puškami, obušky, holemi, gumovými hadicemi a býkovci. Vyrazili k budově radnice, v níž byla také četnická stanice, poštovní úřad a dva služební byty. Hlasitými výkřiky dávali najevo, že tu chtějí mít „německou četnickou stanici a německou poštu“. „Dvacet let jsme byli vašimi otroky, to už stačilo!“ Četníci se ve své úřadovně spěšně zabarikádovali a požádali telefonicky o posily (str. 32).
  • Rozvášněný dav vytloukl rovněž okno bytu českého cestáře za pokřiku „Pryč s vámi, českej ksindle, chceme německé četnictvo a německou poštu!“ (str. 33).

11 komentářů

  1. bourák napsal:

    Piš si o problémech svojí země, kterých máte daleko více, zameť si před svým prahem a nemontůj se do naší země.

    • Robert Břešťan napsal:

      Není od věci mít pohled zvenčí a slyšet jiný názor, ne?

    • František napsal:

      Co takhle kdybychom se drželi vaší rady a zametli si před naším prahem? To ale nepůjde co? To by bylo nepříjemné a ještě bychom mohli zjistit, že nejsme takoví andílci jak si rádi nalháváme.
      Že vyhnání Němců možná nebylo tolik oprávněné jak si rádi říkáme.
      A nebo také ne. Jenže to těžko zjistíme když „diskuze“ bude vedena jako je vedena teď. Tedy, že o tom mlčíme a když náhodou o tom někdo něco napíše/řekne tak mu nadáváme, urážíme ho do té doby dokud nemlčí stejně jako mi.

  2. Taoiseach napsal:

    Populistický nacionalismus je jenom jeden a je vyvoláván uměle. Politici, kteří nemají co nabídnout (hlavně ne prosperitu, protože kradou), malují obraz nepřítele, před kterým nás budou chránit, což má být jejich legitimace. Někdy se zdůrazňuje, že jiní jsou horší než „naši“, u nás se spíš brečí, jak se (ausgerechnet) zrovna nám strašlivě ubližuje. Ale to není podstatné…

  3. bětka.báthory napsal:

    Herta Kennel, to je ta pábitelka, která sepsala legendu o strašlivých Češích, kteří vraždili v Kamenné (Bergersdorf), Dobroníně a na Budínce? A o které zmizela většina odkazů z googlu, spojující její jméno s touto kauzou, když se ukázalo, že všechno probíhalo jinak? Místo linků už najdete jen dodatek „Některé výsledky mohly být odstraněny na základě právních předpisů EU o ochraně údajů.“ Dokonce ani na i-dnes není dohledatelná většina článků o Hertě Kennel a Dobroníně z let 2010-2012…

    http://neviditelnypes.lidovky.cz/historie-byli-vrazdicimi-bestiemi-u-dobronina-nemci-fy7-/p_spolecnost.aspx?c=A100822_215647_p_spolecnost_wag

    http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/krimi/vysetrovani-udajneho-masakru-u-dobronina-po-dvou-letech-uzavreno_256483.html

  4. Petr Homoláč napsal:

    O 2. světové války převládá jednoduchá černobílá pravda vítězů a mýty s ní spojené.
    Otevřená diskuze je dokonce v mnoha zemích Evropy zakázaná pod hrozbou spáchání trestného činu! Pokud by např. v kontinentální Evropě řekl někdo veřejně a nahlas, že holocaust se pravděpodobně vůbec neodehrával tak, jak nám tvrdí oficiální propaganda, že má pro pochybnosti závažné důvody, pravděpodobně bez odkladu poměrně rychle skončí v kriminále. Jak se bohužel opakovaně stalo.
    To je jako dnes v Číně pochybovat o vedoucí úloze KSČ (tedy o KS Číny).
    Smutná situace v Evropě 21. století. Dokud nebude tato inkviziční praxe z dob z dob před osvícenstvím, 400 let zpátky, opuštěna a příslušné trestné paragrafy zrušeny, je pravdivá diskuze o 2WW prakticky nemožná. Pravda může být překroucena jak se zrovna komu hodí. 100x opakovaná lež… O 2. světové válce, následně o našem soužití s Němci, dokonce i o o EU vznikají mýty založené na mýtech z těch dob. Staré mýty dodnes slouží úplně jiným cílům a my si to ani nemůžeme uvědomit.

  5. J: Nemec napsal:

    Paní spisovatelka si vybrala velmi zavádějící téma. Může popisovat nějakou dobu ale né se vyjadřovat o Češích. Například nezná morální ikonu a vlastence hokejistu Jaroslava Holíka a naopak politickou sketu hejtmana Haška. Rozdíl je obrovský. Češi a Němci mají společnou hnusnou minulost ale bohužel různou přítomnost.

  6. Martina napsal:

    Moc sympatická paní. Já mám Němce ráda, je to velmi schopný národ, škoda, že byli Němci odsunuti, i když to po válce asi nemohlo být jinak. Ale ublížilo to oběma stranám.

  7. Jcch napsal:

    S tím poválečným hrdinstvím českých partyzánů má hodně společného „Sovětský svaz-náš vzor.“ Divoký odsun a zabíjení civilistů včetně kojenců probíhaly na území, kde pobývala Rudá armáda. Na území osvobozeném Američany mohly pořádek dělat jen oficiální uniformované čs. bezpečnostní složky.

  8. Petr Homoláč napsal:

    K té ukázce z knihy Bergersdorf – ono to na první pohled vypadá jako úplný úlet, když Němci mluví o 20 let otroctví a chtějí německou poštu ale pozor prosím. Ono se to skoro vůbec neví, ale za 1. republiky se občan Československa německé národnosti nemohl stát ani poštmistrem! Ani přednostou stanice! To byla až diskriminace afrického koloniálního typu. Taková diskriminace třeba za Rakouska-Uherska vůči Čechům ovšem samozřejmě neexistovala – a jak jsme přitom trpěli, že!
    Může se pak někdo divit, že sounáležitost Němců k 1. českému samostatnému státu se limitně blížila nule? A samozřejmě vůbec nepomohlo Čechům, že když bojovali za samostatný český stát, tak slibovali západním mocnostem zavedení v Československu švýcarského kantonálního systému.
    Sliby chyby, krutě se nám vymstily a mstí dodnes.
    Ale nakonec ti vyhnaní Němci měli štěstí, bylo jim líp než Čechům v Česku. Český stát se nikdy nechoval ke svým menšinám dobře, Slováci taky vystřelili jak to šlo.
    Bohužel, český stát se chová podivně i k Čechům, zavádí tuhý byrokratický systém dohledu na vše nejlépe online, policajtů už máme víc než v Americe na počet obyvatel o evropských státech ani nemluvě a pravomoci policistů a úředníků buzerovat se pomalu vrací do bolševického normálu, v některých věcech jsme už i dál.
    Co se podnikatelského prostředí týče, jsme na hezkém 83. místě na světě kousek za Uzbekistánem.

    • bětka.báthory napsal:

      Občan německé národnosti mohl za 1. republiky pracovat ve státních službách jako každý. Ale jen pod podmínkou, že udělá zkoušku z češtiny. Což nebyla diskriminace, ale nutnost, aby dokázali komunikovat s nadřízenými úřady a s klienty v úředním jazyce. Což Němci považovali za diskriminaci a křivdu, protože před 1918 se po nich znalost češtiny nevyžadovala.

      Taky čeští státní úředníci v Sudetech museli mít zkoušku z němčiny a německy se, i když často s chybami, v rámci plnění svých pracovních povinností, domluvili. A za císaře pána museli všichni státní zaměstnanci – Češi doložit znalost tehdejší úřední němčiny…

Přidávání komentářů není povoleno
Vážený uživateli, tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s jejich použitím souhlasíte. Více informací o cookies