Německá spisovatelka a ilustrátorka Herma Kennel z Berlína má k naší zemi specifický vztah. Ve svém dokumentárním románu Bergersdorf se zabývá složitými česko-německými vztahy v době 30. a 40. let minulého století. V další knize Opouštět svět na jaře zase líčí protinacistický odboj skupiny mladých lidí na jižní Moravě. Manžel Hermy Kennel pochází z Jihlavska, kde žila německá menšina. Jako jednoletý kojenec byl s rodiči v roce 1945 odsunut z Československa. V letech 2002 až 2004 žila Herma Kennel v Brně, kde její muž působil jako poradce Evropské komise na Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.

• Existuje podle vás nějaká speciální charakteristika Čechů?

Domnívám se, že historické zkušenosti formovaly mnoho Čechů. Pociťovali od mocných sousedů útlak, nejdříve od Rakouské monarchie, potom od Německé říše a konečně od Sovětského svazu. Z toho se vyvinul druh defenzivního nacionalismu podle hesla „musíme pospolu držet, ostatním se nedá důvěřovat“. Bohužel toto vedlo k velké skepsi vůči Evropské unii. Ale Brusel není Vídeň, Berlín nebo Moskva. Pravděpodobně mnoho Čechů třeba neví, že Česká republika může například zabránit schválení zákonů týkajících se daní, a to i proti vůli ostatních členských zemí EU. Do Evropského parlamentu posílá Česká republika měřeno počtem obyvatel téměř dvakrát více poslanců než Německo.

• Váš manžel pochází z jihlavského německého jazykového ostrova, z něhož byl s rodinou v roce 1946 vyhnán. Kdy jste vy poprvé v životě mluvila s nějakým Čechem?

V srpnu 1996 jsem v doprovodu rodiny mého manžela jela poprvé na jeden den do České republiky. Navštívili jsme Jihlavu a okolní vesnice a také Šlapanov. Když jsme se vraceli k našemu autu, nějaký muž na nás na ulici s výhrůžnými gesty křičel – „vy německé svině!“ Trochu vyděšení jsme odjeli pryč.

• Na přípravě knihy Bergersdorf jste ale spolupracovala s řadou Čechů. Jak tato spolupráce vypadala?

©©

Kvůli přípravě své knihy o obci Bergersdorf/Kamenná v období let 1938 až 1945 jsem se snažila navázat kontakty s Čechy. Zpočátku jsem se obávala, že jako Němka na základě dramatických prožitků lidí z generace, kteří zažili protektorát, narazím na odmítnutí. První moje setkání v květnu 1997 ale proběhla v harmonickém, a dokonce přátelském, duchu. Setkala jsem se s ochotou a připraveností mi pomoci. Čeští partneři se snažili poskytnout mi informace k mému knižnímu projektu Bergersdorf, pomohli mi s tlumočením, překladem textů, zprostředkovali setkání s dobovými svědky, pomáhali mi s rešeršemi pro můj archiv.

• Máte vy osobně nějaký hodně zajímavý zážitek s Čechy?

V létě 2005 jsem dokončila svůj román Opustit svět na jaře, který v roce 2015 vyšel česky. V něm líčím, jak byla v době 1944/1945 gestapem brutálně zlikvidována česká odbojová skupina. Děj knihy končí posledním květnovým dnem roku 1945, když knižní hrdina opouští svůj úkryt a vrací se ke své rodině do Brna. Přitom potkává velké množství brněnských Němců, kteří jsou hnáni do Rakouska. Svůj rukopis jsem dala jednomu českému známému, který mi pomáhal s rešeršemi a také s tlumočením. Poprosila jsem ho o případná vylepšení a kritické připomínky. Vyjádřil se pozitivně k obsahu a nadšeně předložil rukopis promované historičce a bývalé účastnici odboje v Brně. Poslední kapitola o „brněnském pochodu smrti“ ho rozčílila. Označil ji za urážku české duše. Po mnohahodinové diskusi mi sdělil, že tato kapitola nemá s českým odbojem nic společného a měla bych ji z knihy odstranit. Nabídku na revizi textu za účasti dalších historiků jsem odmítla. Poté mi bylo sděleno, že s mou knihou nechce mít nic společného. Časy se ale mění. O deset let později – v roce 2015 – vyhlásilo vedení města Brna Rokem usmíření.

• Dva roky jste žila v Brně, často jezdíte do ČR na různé konference a ve svých knihách se zabýváte vztahy mezi Čechy a Němci. Jak vlastně vnímáte Čechy?

Češi, které osobně znám, jsou přátelští, veselí a připraveni pomoci. Češi, které neznám, odpovídají asi rozšířenému klišé: rádi pijí společně s přáteli v hospodách pivo, dokáží se srdečně smát, těší se ze života a milého pana Boha nechávají takzvaně dobrým mužem.

• Existují podle vás velké rozdíly mezi Němci a Čechy a také ve srovnání s jinými evropskými národy?

©©

Nevidím žádné velké rozdíly mezi Čechy a Němci. Na obou stranách jsou sympatičtí a nesympatičtí lidé, osoby s dobrými a špatnými manýry, lidé, kteří se pro jiné angažují v sociální oblasti a lidé egoističtí, kteří sledují pouze své zájmy. Je prokázáno, že Češi vypijí ještě více piva než Němci, i když rozdíl není až tak velký: V roce 2014 na každého Čecha připadalo 144 litrů vypitého piva a u Němců to bylo 107 litrů.

• Co si podle vašeho názoru myslí jiní Němci o Češích?

Jednotliví Němci, kteří osobně neznají Čechy, nemají o vás většinou žádný názor. Kdo ale Čechy pozná, zjistí, že jsou přátelští a sympatičtí.

Herma Kennel

©©

Pochází z města Pirmasens u německo-francouzských hranic. Narodila se v roce 1944, dětství a mládí prožila v Porýní-Falci. Vystudovala umění a politické vědy. Pracovala v aparátu Evropského společenství v Bruselu. Je autorkou dokumentárních románů z německého, českého a rumunského prostředí, které se vyznačují hlubokou znalostí faktů a maximální snahou o objektivitu. Píše rovněž knížky pro děti. K jejím nejúspěšnějším knihám patří Die Reise mit der Pfeffermaus, které se prodalo přes 300 000 výtisků. Spisovatelka žije s manželem v Berlíně.

Ukázka z románu Bergersdorf (nakl. Paseka, 2011).

Děj se odehrává ve Stonařově na Jihlavsku 13. března 1939, tedy dva dny před okupací zbytku Československa nacisty.

• Někteří z 600 až 700 demonstrantů se poté ozbrojili revolvery, loveckými puškami, obušky, holemi, gumovými hadicemi a býkovci. Vyrazili k budově radnice, v níž byla také četnická stanice, poštovní úřad a dva služební byty. Hlasitými výkřiky dávali najevo, že tu chtějí mít „německou četnickou stanici a německou poštu“. „Dvacet let jsme byli vašimi otroky, to už stačilo!“ Četníci se ve své úřadovně spěšně zabarikádovali a požádali telefonicky o posily (str. 32).
• Rozvášněný dav vytloukl rovněž okno bytu českého cestáře za pokřiku „Pryč s vámi, českej ksindle, chceme německé četnictvo a německou poštu!“ (str. 33).