Tato stránka používá cookies ke sbírání statistik o návštěvnosti. Více informací

Burkiny vznikly jako symbol štěstí a zdraví, proč teď symbolizují terorismus

 -   - 

burkiniHijab Baby” Autor: Monerda Skute

Ve Francii dostaly první muslimky pokuty za nošení burkin. Zákaz tohoto plaveckého úboru vydala některá francouzská přímořská letoviska. Důvodem je to, že burkiny údajně ostentativně manifestují příslušnost k islámu v době, kdy je Francie vystavena útokům teroristů majících původu v tomto náboženství. Státní rada, která zastává roli nejvyššího správního soudu v pátek pozastavila zákaz nošení burkin na plážích v jednom z letovisek, protože podle ní vážně a zjevně nelegálně narušuje základní svobody. Z burkin se stal symbol

Státní rada vydala zatím pouze předběžné opatření, meritorní rozhodnutí ve věci bude teprve učiněno.

Zákaz burkin byl vydán z bezpečností důvodů, aby chránil veřejný pořádek a sekulární francouzskou společnost, protože tento úbor může demonstrovat podporu teroristickému hnutí.

Někteří Francouzi považují burkiny za neakceptované i z hygienických důvodů, a to nejen pro nositelku samotnou, ale i pro ostatní plavce a ryby.

Burkiny jsou také údajně odrazem sexistického útisku a islámského zotročení žen a jsou symbolem islámského extremismu. Mají ženu skrýt, aby ji bylo možno lépe kontrolovat.

Burkiny jako symbol pokroku

Burkiny nejsou výtvorem íránského nebo saúdskoarabského režimu. Jsou výtvorem australsko-libanonské designérky, podle které symbolizují odpočinek, štěstí a zdraví. Jsou určeny ženám, které chtějí provozovat aktivitu, která je velmi západní, a to sice sedět či ležet na pláži a koupat se.

Burkiny jsou relativně novým módním trendem, neboť relativně novým trendem jsou muslimské plavkyně. V mnoha muslimských zemích ženy nemohou užívat krásy přírodního světa a koupání žen je považováno za ostudné a provokativní.

V těchto zemích ženy nemohou jít na pláž ani společně s muži, a to ani, pokud by měly burkiny. Protože mokrá látka by se přilepila na ženské tělo a ukázala by jeho křivky. Muslimky tudíž nebyly zvyklé trávit den na pláži nebo u bazénu, kde se nyní stýkají se svými známými.

Zákaz burkin by mohl přimět muslimky k tomu, aby byly nuceny vybrat si mezi svým náboženstvím a národní identitou, a vnucuje dojem, že volba oblečení je politickým stanoviskem, i když to ony sami tak neberou.

Muslimky by tak byly nuceny vybrat si mezi respektem k právu a každodenními zvyky.

Burkiny jako symbol teroru

Přes výše řečené jsou ve Francii burkiny považovány za uniformu extrémního islámu. Toto vnímání má svůj původ v dlouhé sekulární tradici francouzského státu. Od roku 1905 platí ve Francii zákaz projevu příslušnosti k náboženství na veřejné sféře.

Tento zákaz měl původně zlomit moc katolické církve, ale nyní se s ním dostávají do konfliktu zejména muslimové. Sekularismus má chránit a garantovat náboženskou svobodu. Ve Francii se však z ochrany náboženské svobody stává spíše ochrana absence náboženství.

Burkiny odsuzují i mnohé feministky, protože prý odráží zotročení ženy, které není kompatibilní s hodnotami Francie. Ukazují archaickou vizi místa ženy ve společnosti a vtahu mezi mužem a ženou. Burkiny nejsou pouze záležitostí ženského plaveckého úboru, ale jedná se o symbol politického směru, který je nepřátelský k diverzitě a ženské emancipaci.

Móda jako barometr

Právo žen vybrat si svůj plavecký oděv vzbuzuje kontroverzi po dlouhou dobu. V roce 1907 byla v USA zatčena plavkyně za to, že měla jednodílné plavky bez ramínek. Byly považovány za natolik obscénní, že je soud dovolil nosit pouze s pláštěnkou, kterou bylo možno sundat až po úplném ponoření do vody.

V padesátých letech vzbudily velkou pozornost bikiny, a to z toho důvodu, že ukazovaly příliš mnoho. Dvoudílné plavky byly následně zakázány v Itálii, Španělku a Portugalsku. V roce 1967 byly davem napadeny čtyři Pařížanky nosící minisukni, protože prý provokovaly řezníky z Les Halles.

Móda byla vždy spolehlivým barometrem sociálních změn a každý pokus jí zakazovat byl inspirována skrytým strachem z rovnosti pohlaví, emancipace žen či modernity jako takové. Rozpory v minulosti vznikaly spíše ohledně toho, co má být zakryto, než co má být ukázáno.

Arabské kodexy oblékání

Arabské země mají rovněž své kodexy oblékání plavců, které se liší podle míry rozvoje turistiky v zemi. Ve Spojených arabských emirátech nebo Ománu není možno nosit plavky mimo oblast pláže nebo bazénu. (Nutno konstatovat, že i v západních zemích je to známka buranství.)

V emirátu Šardžá se nemohou ženy na veřejných plážích převléct do plavek vůbec, což znamená, že se koupat mohou pouze zcela zahalené. V Jordánsku nemají ženy chodit s mokrými vlasy, protože mokré vlasy prý naznačují jejich sexuální dostupnost, a je preferováno, aby přes plavky nosily šortky a tričko. Bikiny je pak možno nosit pouze v těch nejexklusivnějších resortech.

Inspirace u mulláhů

Základem svobodné společnosti je akceptování práva jiných žít v souladu s vírou, kterou nesdílíme, pokud však tito jiní akceptují naši svobodu stejným způsobem. Nemusíme mít všichni stejnou víru, abychom spolu mohli žít.

Silné společnosti samozřejmě nemohou dovolit existenci paralelního právního nebo politického systému, jako jsou soudy soudící podle práva šaría. Tyto společnosti ale musí zvládnout rozdílnosti v oblékání a zvycích. Mohou zakázat náboženské symboly, které narušují výuku nebo soudní řízení, ale burkiny západní civilizaci neohrožují.

Francie by se zákazem burkiny vydala směrem k režimu, v němž je dovoleno pouze to, co dovoluje zákon, a nikoli to, co zákon nezakazuje. Zákaz burkin by tento neliberální trend posunul ještě dál tím, že by zakázal nosit náboženské symboly i v soukromí.

Co by po zákazu burkin následovalo? Zřídila by Francie policii veřejné sekulární morálky, obdobně jako to známe ze zemí mulláhů?

Francie by zvolila naprosto paradoxní model. Chtěla by určovat muslimským ženám, co nosit z důvodu, aby jim nemohl nikdo určovat, co nosit. Ve jménu rozšiřování svobod muslimských žen by jim upřela právo, vybrat si druh svého oblečení.

Burkiny ukazují nedostatek integrace muslimů

Burkiny vyvolávají ve společnosti tenzi, protože ukazují nedostatek  asimilace muslimů. Ukazuje, že se muslimky neasimilovati do té míry, jak si přeje veřejné mínění.

Nabízí se otázka, zda být „správnou“ francouzskou muslimkou znamená to, že tato muslimka nikdy neprojeví svoji víru.

Nedostatek integrace se považuje ve Francii za velmi vážný problém. Spolu se sociálním vyloučením, nezaměstnaností a nedostatkem vzdělání je považován za příspěvek vzestupu džihádismu.

Jedinou možností, jak tento konflikt vyřešit, je začít debatu, co přesně znamená asimilace a integrace a do jaké míry je přípustná diverzita společnosti, která nenarušuje její soudržnost.

O autorovi

Autorem článku je Aleš Rozehnal

Advokát. Přednáší právo na Právnické fakultě UK a dalších vysokých školách.

Komentáře

Komentářů (2)
  1. t117 napsal - dne 27.8.2016

    Evropska civizace o sobe rada premysli jako o civilizaci s nejvetsi obcanskou, potazmo osobni, svobodou:
    Pravo nosit ci nenosit urcity typ obleceni, ktere mi vyhovuje, do toho patri!
    Je az smesne, ze xenofobni omezenci diktuji nekomu jinemu, ze musi byt tak a tak odhaleni/y. Posunme se o par desetileti zpet a tytez tupe omezene ovecky diktovali ostatnim, ze nesmeji byt tak a tak odhaleni/y.

  2. petrph napsal - dne 28.8.2016

    Sice zrovna burkiny jsou extrémní příklad,ale ukazují podstatu krize. Totiž při střetu dvou odlišných kultur se nelze odvolávat na princip co není zakázáno je dovoleno. Protože demokratický právní systém je založen na premise že většina občanů dodržuje pravidla společnosti automaticky bez donucení,ze své výchovy. Pokud ne,tak žádný demokratický stát nemá dostatek policajtů aby každého občana stále kontrolovali (a pak taky vyšetřovali a reportovali jeho přestupky, ani dostatek státních zástupců ani soudců, ani přestupkových komisí pro řešení menších přestupků. Ne pro desetitisíce, statisíce miliony lidí jiných kultur kteří naše společenská pravidla nerespektují.
    Jak jsem napsal, požadavek na zákaz burkin je extrém, ale jinak už po “multikulturní EU” už dávno existují no-go zóny, kam už ani policie nejezdí, a lidem se nedoporučuje tam chodit. Ono tam platí (m,j,)i to právo šarija, a jestli tam pro jeho nerespektování někoho (nějakou) zbičují, uvězní nebo zabijí, tak naše právo to tam nenapraví ani nevyřeší. Jak jsem už tu napsal několikrát, naše právo je v této multikulti společnosti v pozici šerifa z thrilleru Tato země není pro starý, už jen počítá mrtvá těla…