Monitor hned proti vchodu do Galerie NTK v pražské Národní technické knihovně vypadá docela obyčejně. Ve skutečnosti jde o multimediální instalaci, která legálně proskenuje mobilní telefon každého nově příchozího a identifikační údaje v podobě metadat okamžitě zobrazuje právě na této obrazovce.

„Jde o takzvanou MAC adresu, kterou má každý přístroj a lze jej podle něj jednoznačně identifikovat. Zobrazila se mi tu kvůli připojení na wifi třeba adresa hotelu v Koreji, kde jsem byl před třemi lety,“ říká o dílu švýcarského umělce Alexe Wengera iniciátor výstavy, německý kurátor expozice Global Control and Censorship Bernhard Serexhe.

Podle něj se tato data shromažďující i v reálném životě a třeba v kombinaci s informacemi z platební karty při placení v obchodě dokonalou zásobárnou informací, které technologické firmy dokáží velmi dobře zpeněžit.

Kurátor Bernhard Serexhe představuje instalaci, která vám při příchodu na výstavu legálně proskenuje váš mobilní telefon.

Serexhe dal dohromady výstavu zhruba 40 děl různých umělců, kteří se zaměřili na téma cenzury, omezování svobod, sledování, kontroly a ztráty soukromí. Výstava v pražské Galerii NTK potrvá do 26. července, pak putuje do dalších evropských měst.

O politický názor nejde

„Je to výstava, která se týká techniky a vědy, ale zároveň je to i výstava angažovaná – o tom, jak se mění podoby svobody, jak se mění dozor nad společností,“ říká Milan Mikuláštík, kurátor Galerie NTK, která spolu s Goethe Institutem výstavu v Praze pořádá.

„S projektem jsme začali v roce 2013, kdy Edward Snowden odhalil to, jak jsme všichni každou vteřinu až totalitně sledování přes počítače a mobilní telefony,“ vysvětluje Serexhe, který se netají tím, že jsou mu nejrůznější sledovací metody proti mysli a mluví o „takzvané demokracii“ a „smart-totalitní společnosti“.

I když s jeho pohledem na svět, a pravděpodobně ani s jeho politickým přesvědčením nebude každý souhlasit, říká, že na výstavě neprezentuje sebe, ale vybrané umělce.

„Oni zde vyjadřují svůj názor na současnou formu demokracie. Nejde ale o politický názor, jde o díla samotná, v nichž se ukazuje, že je mnoho umělců znepokojeno otázkami sledování, ztráty soukromí, a prezentují to tak ve svých dílech,“ říká Serexhe.

Poukazuje například na dílo jiného švýcarského umělce Marca Lee – interaktivní instalaci, v níž se v reálném čase na plátně zjevují fotografie, kteří nahrávají uživatelé na sociální síť Instagram a každá čerstvě přidaná fotografie se na plátně okamžitě lokalizuje na konkrétní místo na zeměkouli, odkud byla pořízena.

Kombinace Instagramu, Google Maps a chytrého programu rovná se instalace švýcarského umělce Marca Lee.

„Každá taková fotka obsahuje geografická data, s přesností na několik metrů je tak možné zjistit aktuální místo pobytu uživatelů a uživatelek v okamžiku pořízení snímku,“ popisuje Bernhard Serexhe dílo s názvem Me.

„Snadno lze z fotografií vyčíst i způsob chování, styl života, i tato data se dále prodávají komerčním firmám,“ dodává německý kurátor.

Čína i waterboarding

Jeho kolegyně, kurátorka Lívia Nolasco-Rózsás, připouští, že ne každé sbírání dat musí být vždy špatné: „Chceme ale upozornit na nebezpečí a na to, že zacházení s daty by mělo být transparentní.“

Návštěvníkům představuje jiné dílo – černý monolit, který má připomínat známý výjev z filmu Vesmírná odysea 2001 Stanleyho Kubricka (viz foto). „Uvnitř je tiskárna, která chrlí dlouhý seznam serverů, které jsou v Číně zablokovány či zakázány. Čínský autor je přesvědčen, že cenzura je koncem civilizace,“ popisuje objekt uprostřed místnosti.

I další exponáty si všímají nesvobodného přístupu k informacím v Číně, stranou ale nezůstávají různé metody sledování prostřednictvím kamer, ochota, s jakou o sobě informace sdělujeme, cenzura nebo získávání informací za pomoci mučení jako je waterboarding, výslechová metoda, k jejímuž používání se přiznala americká CIA.