Turecké bezpečnostní složky zatýkaly v úterý ve 30 tureckých provinciích. Za mřížemi skončilo 231 lidí, které turecká vláda viní z napojení na zakázanou Stranu kurdských pracujících. Mezi zadrženými je ale podle opozice řada prokurdských politiků, novinářů a lidskoprávních aktivistů.

Není to poprvé, kdy se režim na jihovýchodě Turecka soustředí na potírání opozice. Demokraticky zvolené starosty z prokurdských stran odvolává z funkcí už řadu let a nahrazuje je provládně orientovanými zástupci z vládní Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP). Teď ale podle některých analytiků může jít o víc.

Rozsáhlé policejní akci předcházelo sesazení třech demokraticky zvolených starostů ve městech Mardin, Batman a Halfeti na jihovýchodě Turecka. Ty turecká vláda odvolala začátkem listopadu a nahradila je svými jmenovanými správci.

Tento krok ale vyvolal mezi tamními obyvateli velkou nevoli. Stovky jich vyšly demonstrovat do ulic, kde proti nim zasáhly bezpečnostní složky.

Pozatýkaly 253 demonstrantů z nichž pak bylo 33 uvězněno na základě obvinění, které ministerstvo vnitra uvedlo jako „podporu teroristické organizace, porušení zákona č. 2911 o protestech a demonstracích a kladení odporu bezpečnostním složkám“.

Policejní razie v Istanbulu, Ankaře a dalších provinciích tento týden byla tak podle některých médií v podstatě pokračováním této akce. Jen s tím rozdílem, že v úterý nezatýkali demonstranty, nýbrž osoby, které turecká vláda obvinila z napojení na zakázanou Stranu kurdských pracujících (PKK).

Tu Turci, ale i Spojené státy a Evropská unie považují za teroristickou organizaci. Mezi zadrženými je nicméně několik prokurdských politiků, novinářů a desítky lidskoprávních aktivistů.

Opoziční řež

Prokurdská Strana lidové rovnosti a demokracie (DEM), která je třetí největší v zemi a v tureckém parlamentu ji zastupuje 57 poslanců, ve svém prohlášení uvedla, že policie zatkla řadu jejích významných členů včetně Sevtapa Akdaga, místopředsedy strany a Cengize Dundara, starosty Kayapinaru z provincie Diyarbakir a razii ostře odsoudila.

Nezůstala v tom sama. Podporu našli poslanci DEM u další prokurdské Lidově demokratické strany (HDP), jejíž bývalý předseda Selahattin Demirtas je už osm let uvězněn a v květnu byl odsouzen ke 42 letům vězení za „podněcování nepokojů v Kobani v roce 2014“.

Po aktuální policejní razii vydali členové HDP prohlášení, v němž uvedli, že se vládou a jejími násilnými akcemi nedají zastrašit. „Pokud si vláda myslí, že může potlačit společenský nesouhlas tím, že zvýší své útoky na opozici, zejména na naši stranu, mýlí se,“ citoval z prohlášení server Al-Monitor.

Kromě politiků cílil zátah policie také na novináře. Těch bylo zatčeno nejméně osm a podle Tureckého svazu novinářů (TGS) policie pěti z nich odepřela kontakt s právníky. Novinářský svaz v návaznosti na to vydal na síti X prohlášení s hashtagem „Novinařina není zločin“, kde uvedl: „Naše nejzákladnější práva jsou porušována. (…) Novináři jsou nezákonně zadržováni. S tím se nesmíříme.“

Smír s PKK?

Turecká vláda pronásleduje prokurdské politiky, neziskové organizace a novináře dlouhodobě, současné zatýkání ale podle tureckých analytiků může paradoxně souviset s „mírovými plány“ na ukončení konfliktu s PKK, potažmo pak s útokem na klíčové obranné zařízení v Ankaře, které měli 23. října obsadit členové PKK.

Na něm je zajímavý fakt, že k němu došlo ve stejný den, kdy úřady po čtyřech letech povolily setkání s rodinnými příslušníky vůdci PKK Abdullahu Öcalanovi. Ten si v Turecku od roku 1999 odpykává trest doživotního vězení. A právě Öcalan se, alespoň podle prohlášení lidí blízkých turecké vládě, má stát součástí jejího plánu na řešení 40 let trvajícího konfliktu s PKK.

V říjnu promluvil v tureckém parlamentu předseda nacionalistické Strany národní akce a
spojenec prezidenta Erdogana Devlet Bahçeli, který navrhnul, aby Abdullah Öcalan „promluvil před poslanci a pokud by oznámil konec boje a rozpuštění PKK“, mohla by ho vláda pustit z vězení.

Toto úterý pak Bahçeli přišel s dalším návrhem, a sice, aby se Abdullah Öcalan sešel s představiteli prokurdské Strany lidové rovnosti a demokracie (DEM). „Našim cílem je inkluzivní politika. Očekáváme, že bezodkladně dojde k osobnímu kontaktu mezi DEM a Imrali,“ řekl médiím Bahçeli v narážce na název ostrova, kde je šéf PKK vězněn.

DEM skutečně ještě týž den oznámila, že tureckému ministerstvu spravedlnosti předložila žádost o setkání s Öcalanem.

Pak ale došlo k zásadnímu zvratu. Bezpečnostní složky zahájily výše zmíněnou razii, při které zatkly místopředsedu DEM a další členy strany.

Poslanec Strany lidové rovnosti a demokracie Ibrahim Akin to v rozhovoru pro tureckou opoziční televizi Halk TV označil za absurdní situaci, kdy vláda vyzývá k dialogu a pak udělá přesný opak.

„Na jedné straně je tu přístup vynucování dodržování pravidel pomocí klacku. Na druhé straně se mluví o bratrství, míru a dohodě. Není možné, aby tyto dva přístupy existovaly vedle sebe,“ řekl Akin a vyzval vládu, aby jasně a veřejně popsala plány na řešení kurdského konfliktu.

Postoj prezidenta Erdoğana totiž podle Akina zatím nikdo neslyšel. „Jak Erdoğan odpoví na Bahceliho výzvu k setkání mezi DEM a Öcalanem? To je pro nás neznámé,“ popsal Akin situaci, která je i na místní poměry velmi nejasná.

Podle některých opozičních představitelů totiž prezidentu Erdoğanovi spíš než o skutečný smír s Kurdy, šlo o případné pokračování v prezidentské funkci i v dalším volebním období.

Lídr největší turecké parlamentní opoziční partaje, Republikánské lidové strany (CHP), Özgür Özel třeba nedávno naznačil, že Erdoğanovi jde především o získání přízně Strany lidové rovnosti a demokracie a hlasy jejích poslanců pro případnou změnu ústavy, a tím pádem otevřenou cestu k dalšímu prezidentskému mandátu.

„Tento plán má, zdá se, vyřešit problém Recepa Tayyipa Erdoğana a nikoli problém Turecka, a proto to smrdí,“ řekl Özel. Úterní razie uvnitř strany DEM, ale tomuto scénáři úplně neodpovídá.

Na druhou stranu je pravdou, že prezident Erdoğan už v minulosti politickou kartu „smíru s Kurdy“ použil a následně obrátil. Ještě jako premiér uzavřel v roce 2013 s PKK příměří. I tehdy byl „na scéně“ Öcalan, který z vězení vyzval bojovníky PKK, aby složili zbraně a snažili se o politické řešení.

Jenže pak přišly parlamentní volby v roce 2015, kde Erdoğanova strana AKP ztratila parlamentní většinu, a ještě musela čelit výzvě v podobě silného mandátu prokurdské strany HDP s charismatickým Selahattinem Demirtasem v čele.

Výsledkem byla vojenská razie na jihovýchodě Turecka, následné zatčení Demirstase a dalších poslanců HDP a ukončení příměří s PKK.

Opakuje se tedy stejný scénář? Nemusí. Současná Erdoganova situace je jiná. Demirtas je odsouzen na 42 let za mříže, strana HDP není už tak jednotná. Rozdělila se ve dví, když se část jejích členů rozhodla vloni založit stranu DEM a kandidovala s ní ve volbách.

Prokurdské politické síly jsou v mnohém režimem oslabeny. Prezidentova pozice naopak posílila. Jestli to ale bude na řešení „kurdské otázky“ stačit, je dle současného vývoje situace velkou neznámou.