Vzpomínky na srpen 1968: „Když se Dubček vrátil, lidé ztratili jednotu.“
Česko si připomnělo 50. výročí počátku dlouhé sovětské okupace. Následné dvacetileté období tzv. normalizace zasáhlo do řady jednotlivých lidských životů. Součástí Příběhů 20. století jsou i vzpomínky lékaře Josefa P. Skály. Ten o jaru 1968 říká: „Jako by celému našemu národu někdo dal lék a my se probudili.“
„Jaro 1968, to byl úžasný zážitek. My jsme tenkrát založili organizaci, která se jmenovala Svaz mladých vědeckých pracovníků, a snažili jsme se předělat dosavadní vědeckou přípravu. Protože například co se týká kandidátů věd, ti tenkrát museli dělat ruštinu, museli dělat vědecký komunismus, museli dělat marxismus-leninismus, ale skoro nic odborného,“ popisuje Skála.
„My jsme se snažili, aby se dělala angličtina, odborné vzdělání, prostě to, co je potřeba a co se dělá v lékařském výzkumu. Bylo nás dohromady asi dvacet, scházeli jsme se, napsali jsme program a snažili jsme se změnit tu vědeckou aspiranturu.“
Dnes už profesor Skála měl tehdy pocit, že společnost se probrala z letargie:
HlídacíPes.org chystá další exkluzivní publikaci, po Babišovi a Zemanovi je na řadě
TOMIO OKAMURA – nekorunovaný král českých populistů. Podpořte nás!
Zázračný lék
„Víte, mně to připadalo, že v 50. a 60. letech, až do pražského jara, trpěla skoro celá naše země chorobou, která by se dala diagnostikovat jako „Encephalitis lethargica“. To znamená, že žijete, ale vlastně nežijete. Ta choroba byla popsána asi ve 20. letech v Americe. Prostě lidé žili desetiletí, jako by nevnímali, jako by byli v jakémsi suspendovaném stavu částečného bezvědomí. Potom neurologové objevili látku, které se říká L-dopa – a použili ji u pacientů, kteří trpěli tou letargií. A pacienti se najednou probrali a začali žít. A mně se zdálo, jako by celému našemu národu na jaře 1968 někdo dal ten lék. Takže jsme se probudili.“
Když v noci z 20. na 21. srpna 1968 začala okupace, byli lidé otřeseni a zaskočeni, i když třeba s nějakým zásahem Sovětského svazu proti náhle příliš svobodnému „satelitu“ počítali.
Československá společnost se v prvním týdnu počínaje 21. srpnem semkla proti okupantům, sjednotila se v obraně svobody a vlastní důstojnosti. Ozbrojený boj byl nemožný, přesto se však dala dělat spousta dobrých věcí, které demonstrovaly jasný postoj, znesnadňovaly kolaboraci a vedly například k dezorientaci okupačních sil.
Známe vaše espézetky
Již citovaný Josef P. Skála tehdy pomáhal známému-kameramanovi natáčet dění v pražských ulicích – a také vzpomíná, jak s kamarádem rozvážel po Praze letáky, na nich byly vytištěny poznávací značky civilních automobilů, které zabavila sovětská armáda a používala je k různým tajným účelům včetně zatýkání.
Dostali jsme čísla těch aut, takže jsme udělali letáky, rozmnožili je na cyklostylu snad v tisícovém nákladu a rozváželi je autem,“ vzpomíná Josef P. Skála.
„Byla to stará aerovka, jen dvousedadlová, a mezi námi ležely stovky těch letáků. Zastavili nás Rusové, tedy spíš Asiati, a mám dokonce pocit, že ani nemluvili rusky, protože jsme se s nimi snažili komunikovat, ale nešlo to. Z toho auta nás vytáhli a postavili ke zdi. Stalo se to u sídla Ústředního výboru KSČ. Před námi stál voják, mířil na nás samopalem, prst na spoušti, a nebylo s ním možné mluvit. Takhle jsme stáli asi sedm hodin. Nemohli jsme si samozřejmě odskočit na záchod, netušili jsme, co se s námi stane, vojáci se samopalem se střídali. A najednou po těch mnoha hodinách přišel důstojník a řekl nám rusky, ať rychle vypadneme a auto že je zkonfiskováno. Byl to neuvěřitelný zážitek naprosté bezmoci.“
Jednota po invazi trvala jen pár dní
Českoslovenští občané, ať už členové nebo nečlenové KSČ, se v neposlední řadě sjednotili v podpoře svých politických reprezentantů, odvlečených tehdy do Sovětského svazu. Nejvyšší představitelé státu a reformního křídla KSČ dostali v těch dnech důvěru, kterou bohužel zklamali: Za pár dní, 27. srpna 1968, podepsali (s jedinou čestnou výjimkou Františka Kriegla) tzv. Moskevské protokoly, a tím i bezpodmínečnou kapitulaci. Od té chvíle se jednota a odhodlání zrazené společnosti drolily, po krátkém vzepětí nastupovala rezignace.
Josef P. Skála dodává: „Krátce po našem zatčení se zrovna vrátili Dubček a Smrkovský z Moskvy. A v tom okamžiku, kdy začali říkat: ‚Rozejděte se, poslouchejte, byly by jinak nesmírné a nedozírné následky‘, začali se lidé v proluce u Dětského domu, kde se předtím svobodně diskutovalo, divně hádat. Jedni říkali ‚rozejděme se‘, jiní říkali ne, vždyť to udělali pod tlakem, nemůžeme je poslechnout‘.“
Za těchto okolností se Josef P. Skála rozhodl k emigraci. Odešel nejprve ilegálně do Vídně, poté do Švédska a nakonec do Kanady.
„Já jsem si najednou s hrůzou uvědomil, že ta jednota, kterou jsme měli prvních pět dnů, už tam není. Měl jsem ten již zmíněný čerstvý pocit absolutní bezmoci a neschopnosti komunikovat s člověkem, který drží samopal, a záhy jsem také pochopil, že kupříkladu svobodná činnost ve Svazu mladých vědeckých pracovníků bude brzy považována za činnost protistátní. Takže v tom okamžiku jsem si uvědomil, že musím ze země odejít,“ uzavírá.
Autor textu Adam Drda působí v projektu 
Paměť národa – jedinečné rozsáhlé sbírce vzpomínek pamětníků, kterou patnáct let buduje nezisková organizace Post Bellum se svými partnery – Českým rozhlasem, Českou televizí a Ústavem pro studium totalitních režimů. Ve sbírce je shromážděno víc než pět tisíc výpovědí. Z Paměti národa vznikají každý týden rozhlasové dokumenty Příběhy 20. století.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Když Krkonoše připomínaly polomrtvou ještěrku bez ocásku a přežily svou smrt
„Underground pro mě znamená žít mimo struktury,“ říká fotograf Jan Ságl
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
13 komentářů
Špatné je, že od té doby už nikdy jednotu lidé nezískali zpět. Naopak teď je národ dokonale rozeštván ….
Proč se pořád vzpomíná při příležitosti okupace jen na Dubček s pár politiky. Daleko rozhodující úlohu sehrála naše kolaborantská lidová armáda. Přesněji její důstojníci, všichni komunisti. Plus komunističtí kolaborantští učitelé , kteří degenerovali dál svoji zbabělostí národ s následky dodnes.
Když se pupkatí důstojníci bály, tak měli opustit armádu, všichni, a né kolaborovat a teď se vymlouvat na přesilu.
To víte, v armádě se musí poslouchat. Jak vyplývá z chronologie 21.srpna,..tak tehdejší ministr obrany Martin Dzúr vydal 21.srpna už dvacet minut po půlnoci rozkaz armádě
„. ponechat všechna vojska v kasárnách, štáby svazů a svazků povolat na pracoviště a neopouštět mírovou posádku, v žádném případě nepoužívat zbraně a poskytnout sovětským vojskům na čs. území všestrannou pomoc“
tak s tím ani komunističtí ani nekomunističtí důstojníci nemohli nic dělat.
A taky je z té chronologie vidět, že zasedalo pozdě do noci, politbyro ÚV KSČ (tedy, rozumějme Dubček, a spol.), tudíž hned jak přišly první zprávy o okupaci, tak mohli doslova bleskově zareagovat a už v půl druhé ráno vydat známé provolání ÚV KSČ k občanům ČSSR ve ve kterém “ vyzývají všechny občany naší republiky, aby zachovali klid a nekladli postupujícím vojskům odpor. Proto ani naše armáda, Bezpečnost a Lidové milice nedostaly rozkaz k obraně země. „..
Učitelé s tím přiliš mnoho dělat nemohli, jestli snad měli nějaké výhrady proti bratrské pomoci spojeneckých armád, tak při prověrkách v roce 1969 ze škol vyhodili…
Ono by to vůbec chtělo, když už tady máme ten ˇUstav pro studium totalitních“ režimů tak místo té letošní mediální šaškárny vydat podrobný rozbor toho srpna 1968, aby bylo vidět jak se kteří politici tehdy chovali, kdož byli smluvení s Rusy předem, kdož byli „překvapeni“, atd.. aby se aspoň jejich děti mohly zastydět…
Svoboda nebyl Tito,zajímalo by mně jak by se zachovali jugoslávci.Kdyby u každeho z nás stál ruský voják nebylo by jim to nic platné a mohli jsme dál pokračovat v tom co se začalo.To by ale nesmělo být tolik zrádců a vystrašeného zbytku.Báli jsme se o zaměstnání,že se děti nedostanou do školy,všichni máme máslo na hlavě
Já jen k té Vaší první větě, tady bylo hrozně důležité, že Jugoslávie nikdy nebyla členem Varšavské smlouvy (a vlastně ani ne RVHP, i když tam tedy dosáhla tzv. přidruženého členství). Tady bylo vážné napětí mezi SSSR a Jugoslávií už tak kolem roku 1948 a dál, ještě za Stalina, a v éře začínající studené války. Pak, za Chruščova, se ty vztahy normalizovaly, aby bylo to tak zhruba na bázi sice socialismu, ale „rovný s rovným“. Kdyby v roce 1968 Rusové jen tak vpadli do Jugoslávie (aniž by tam předtím došlo k nějakému převratu nebo něco takového), ta by to jistě přijala jako normální nepřátelský útok.
Jugoslávci by se bránili do posledního,my jsme se báli ne o život ,ale o dobre bydlo.Bylo by jim jedno jestli jsou nebo nejsou ve Varšavské smlouvě.
Tak ale vedení a instituce, která je od toho úplně v první řadě, tedy pravidelná armáda, by měly hned jasno v tom, že nejde o nějakou spojeneckou, „bratrskou“ pomoc, nebo podobné nesmysly, že je tam nikdo nezval, apod. Ale zase, vzhledem k tomu, že ti Jugoslávci nevynikali nějakou jednotou (i když se o ní tedy Tito dost zasazoval), tak si lze položit otázku, kdyby ta „obrana do posledního“, jak píšete, trvala příliš dlouho a z nich by třeba za dalších okolností už nebyli ani tak Jugoslávci jako zase spíš Srbové, Chorvati atd., jestli by se to nezvrhlo do nějakého vzájemného krveprolití – jako už předtím, za druhé světové války (po německé a další invazi v roce 1941), nebo potom, a to bez cizí invaze, v roce 1991…
Zatím co my vzpomínáme na naši okupaci Světským svazem, tak ten už je historie, Teď tu máme Rusko a jejich historiky , kteří falšují naše dějiny . Teď tu máme Rusko, které vychovává své mladé lidi podle vzoru Hitlerova Hitlerjugent a naši mládež, která nezná naši historii a snadno se zase může stát kořistí cizí mocnosti za přispění našich kolaborantů. Teď tu máme rozdělenou a rozeštvanou zem prezidentem Zemanem. Tuto naši špatnou situaci mohu napravit jen naši vojáci, kteří už nebudou z nikým kolaborovat.
Jenomže, čí je to problém, že naše mládež nezná naši historii? Myslíte si že to je chyba prezidenta Zemana? Chyba, tomu to může bejt ukradený… To je chyba jak naší vzdělávací soustavy, tak ale i chyba našich elit, že po sametu začali tu naší historii poměrně komplikovaně a sluníčkářsky přepisovat, takže dneska, kdo nemá pevný základ z doby před sametem (a už tehdy lidi věděli že komunisti jsou grázlové), ten se v tom neomarxistickém zmatku už nevyzná..V roce 1945 zlí Češi vyháněli a vraždili pokojné Němce, Rusové nás neosvobodili, leč okupovali…A navíc, postavili školní reformu na tom, že studenti se nemusí učit fakta, leč mají umět „správně diskutovat“… Výsledkem je že se studenti u maturity diví proč by jako měli znát názvy hlavních nacistických lágrů…(O tom že by třeba místo toho aspoň znali názvy komunistických lágrů z 50.let, silně pochybuju).
No a vzhledem k tomu že Havel a spol zrušili dost populisticky (jinak se to nazvat nedá) povinnou vojenskou službu, tak nemusíte mít obavu že „situace napraví naši vojáci, kteří už nebudou z nikým kolaborovat“. Tihle profící prostě budou bojovat pro toho kdo je bude platit
Vy vtipálku.A tu pohádku o rudé karkulce znáte?
Zdá se mi, jako by jste měl v úmyslu kandidovat v příštích volbách do nějaké populistické strany, či hnutí, mám jen problém přijít na to, kdo by tím obdařeným (nou) mohl být, rozkročil jste se příliš doširoka! Vzhledem k Vaší anonymitě potencionální příznivci (dárci volebních hlasů) jsou také zmateni.
Opět ta vaše ztráta ztráta paměti nebo dokonce Alzheimer pane petrph? Povinná vojenská služba u nás byla zrušena v roce 2004 a poslední vojáci povinné základní služby byli do zálohy propuštěni v prosinci 2004. To už Václav Havel více jak jeden a tři čtvrtě roku prezidentem nebyl. A i v době kdy tím prezidentem byl, by o zrušení povinné vojenské služby rozhodnout nemohl. Pod jiným příspěvkem jste obvinil naše nejvyšší státní představitele, že to oni k nám v roce 1968 pozvali Rusy a nyní obviňujete Havla ze zrušení povinné vojenské služby. Neměli byste si v té vaší organizaci udělat konečně pořádek v datech, abyste ze sebe nedělali hlupáky?
Neodvažuji si ani pomyslet, o čem by se tady psalo a co by se komentovalo, kdyby nebylo komunistů.
Snad by zbyla jen debata, je-li 4% menšiny odchylkou od normálu prezentovaného 96% většinou, nebo je-li slovo odchylka urážkou (nedej bože říct, že třeba Praque Pride je pochod odchylkářů, úchylkářů, čí dokonce deviantů!).