Za útoky na muslimské věřící v mešitách v novozélandském Christchurchi je zodpovědný – islám. Logika veřejných vystoupení šéfa SPD – ale taky místopředsedy Poslanecké sněmovny – Tomia Okamury je zdánlivě poněkud vykloubená. Ale jen na první pohled. Pokud jeho proslovy analyzujeme podrobněji a v delší časové řadě, uvidíme řadu společných bodů. Vzorec.

Za Tomia Okamuru si mohou česká média tak trochu sama, říká temný novinářský postřeh, kterým se žurnalisté ve sněmovně rádi uklidňují, když na ně vyjde povinnost pořídit s Okamurou rozhovor.

V době kolem roku 2010 byl Tomio miláčkem médií. Dával jim, co potřebovala. Zkrachovala cestovní kancelář a bylo třeba rychlé vyjádření kohokoli? Byl tu Okamura – jako šéf Asociace českých cestovních kanceláří a agentur se vyjádřil k čemukoli. Co je důležité – ochotně a v kteroukoli hodinu.

Jako vzor úspěšného podnikatele byl i miláčkem bulváru. Řešila se jeho nová auta, přítelkyně, na přetřes přišla i kvalita erekce. A Okamura mluvil. Patřil k těm, kdo s bulvárem ochotně hovořili a dodávali mu šťávu pro jeho příběhy.

Cesta k rozvodu s bulvárem

Jen namátkou z titulků:

„Okamurova gejša si stěžuje: Místo k moři jeli jen do Drážďan“

„Co byste udělali s výhrou 300 milionů? Blesku odpovídali Absolonová, Okamura a další“

„Okamura má nové fáro za 3,3 milionu: Je to obyčejné auto do města“

„Štikovi útočí na Okamuru: Jsi lhář, s Ornellou jsi spal! Dokážeme ti to!“

a konečně: „Samková se pere za Okamuru: Dvaceticentimetrová erekce je málo?“

O to veseleji působí rozhodnutí redakce Blesku z léta roku 2018. Vedení deníku se tehdy usneslo, že Okamuru vyřadí z předvolebních debat. Důvod? Cenzura příspěvků na Facebooku, neochota komunikovat s médii a zákaz vstupu jejich redaktorů do štábu SPD.

„Máme obavy, že výroky politiků reprezentujících SPD mohou být rasistické či xenofobní, jak ostatně naznačila v minulosti řada výstupů představitelů SPD,“ napsal tehdy šéf zpravodajského webu Blesku David Vaníček.

A povšiml si Okamurova „stylu práce“ – mluvit hodně, dlouho a pokud možno sám. „Bez kontroverzních otázek se ale naše debaty neobejdou, a tak není důvod, abychom se v přenosu překřikovali s hlučným předsedou, který na žádnou z nich neodpoví,“ napsal Vaníček v prohlášení vydavatelství.

Tomio Okamura vzkázal, že jde o politickou cenzuru. Rozvod miláčka médií s bulvárem byl na světě. „Tento postoj je naprosto zjevnou politickou cenzurou. Tato cenzura se uplatňuje v celé Evropské unii proti všem vlasteneckým stranám,“ uvedl Okamura. Mimochodem – i toto prohlášení je nakonec typické. Tam, kde byl cílem jen on sám, dokázal najít celoevropské zobecnění, které pak použil ve své propagaci.

Masakr odsuzuji, ale…

A tím jsme pomalu u metod, které Tomio Okamura v komunikaci s lidem – ať už prostřednictvím internetu, televizních kamer nebo na náměstích – používá.

Nejprve obecná kostra typického Okamurova příspěvku: Je dlouhý. Dlouhý je proto, aby postihl více témat, často poněkud bez ladu a skladu. Důvod je jednoduchý – catch all – každý si v něm najde, co je mu blízké. Mimochodem v tomto směru jsou Okamurovy facebookové příspěvky velice podobné pravidelným nedělním „hlášením“ šéfa hnutí ANO Andreje Babiše.

Jak takové „zahlcení přijímače“ v praxi funguje, popsal nedávno na serveru Manipulátoři.cz sociolog a psycholog Jiří Kůs.

---

MAPA ČESKÉ JUSTICE od HlídacíPes.org

ZEMAN útočí na nezávislost soudů. Je justice připravená na podobné ataky?

---

Mluví o situaci, kdy má příjemce příliš mnoho informací, než aby o nich mohl důkladně přemýšlet. „V takové situaci se uchylujeme ke způsobu zpracování nabízené informace, který sociální psychologie nazvala úsudková heuristika. Znamená to, že namísto důkladné analýzy použijeme jednoduchá praktická pravidla jako např. výroku uznávaných expertů lze důvěřovat, čím delší je sdělení, tím více se mu dá pravděpodobně důvěřovat, nebo čím více lidí se sdělením souhlasí, tím větší je pravděpodobnost jeho pravdivosti,“ píše Kůs.

Co se týče obsahu, je základním stavebním kamenem Okamurova projevu argumentační klam. Ty rozebereme podrobněji. Závěr příspěvku typicky doprovází politická proklamace – podali jsme v tomto směru návrhy zákonů, případně v době předvolební kampaně – Přijďte k volbám a volte SPD.

Ukázka za všechny se týká právě v úvodu zmíněného příspěvku z letošního 15. března, v němž Okamura reaguje na novozélandský masakr ve stylu „odsuzuji útok, ale…“.

Ukázka druhá, 14. března Tomio Okamura reaguje na kriminální čin spáchaný v Německu a argumentačním faulem, zvaným unáhlené zobecnění, přenáší téma do Česka a podsouvá koaličním stranám i opoziční ODS vinu. V závěru si povšimněme popisované volební výzvy:

Okamurova vyjádření na sociálních sítích mají s živými veřejnými projevy společné jedno: nesnáší a nepřipouští otázky. Projev je veden po předem vytyčené linii, na otázky novinářů neodpovídá. Analogicky na sociálních sítích nejsou nevhodné dotazy připuštěny, po jejich zopakování tradičně následuje ban.

Babiš, Ovčáček, Okamura

O vztazích Tomia Okamury s novináři již řeč byla. Tam, kde kdysi fungoval vztah založený na symbióze a vzájemné výhodnosti, dnes nastoupila averze. Nutno říct, že často oboustranná.

„Na jednotlivé novináře (Okamura) často útočí ad hominem, nazývá je zločinci, osočuje z korupce apod. Jedná se o jeden z nejzávažnějších faulů a Okamura tato obvinění nejen nijak nedokazuje, ale ještě tímto faulem odůvodňuje absence svých odpovědí a uvádí je jako důkaz toho, proč podle něj média lžou,“ uvádí na svých stránkách projekt Bezfaulu.net.

Jde o analytický server zabývající se argumentačními fauly, který by rád do politiky vrátil čestnou a faktickou diskuzi. V žebříčcích serveru Bezfaulu.net má Okamura čestné místo v trojici největších „přestupců“ slušné debaty. V hitparádě několika desítek událostí, veřejných vystoupení a televizních debat převážně za rok 2018 se Okamura umístil s 35 popsanými fauly za Andrejem Babišem a Jiřím Ovčáčkem. Dlužno dodat, že Babišovo prvenství odráží větší počet analyzovaných textů – což je dané především jeho postavením jako premiéra i zvýšeným zájmem médií o jeho osobu. Na pěkném pátém místě se pak umístil další, dnes už bývalý „hráč“ SPD Lubomír Volný.

Typické pro Okamurovy útoky na média je nálepkování a přívlastkování. Česká televize je zásadně zkorumpovaná, web HlídacíPes.org podvodný, spojený s penězi George Sorose. Nepřátelská média informují podvodně nebo lživě.

Metoda vzdáleně připomíná výklad studenta Štěpána Šafránka z prvního dílu Básníků, kdy suchý text propagačního referenta Nádeníčka obalí květnatými přívlastky, aby ho zdramatizoval a okouzlil sekretářku Borůvku.

„To jsou fakta, tady se nedá nic barvit,“ oponuje Nádeníček.

„Jsou to sice fakta, ale skoro holá věta, že,“ říká Šafránek. „Oblasti jsou vždycky klíčové, rozvoj je dynamický a podmínky složité, ale nikdy ne náročné.“

Stejně pracuje Okamura, jen s tím rozdílem, že v jeho projevu bývá problém i s oněmi suchými fakty. Ale o tom níže.

Dejte si pozor na správce daně!

Není to ale jen Tomio Okamura. Jakýsi duch permanentní konfrontace s médii je znát na všech úrovních komunikace Strany přímé demokracie.

Příklad z regionů: Českobudějovický senátní a komunální kandidát SPD Lubomír Pána, jinak zakladatel Vysoké školy evropských a regionálních studií, si loni na podzim vyšlápl na redaktory internetového deníku Drbna. Nelíbil se mu jejich zájem o jeho habilitační práci, která měla vykazovat závažné nedostatky.

„Doporučuji vám v předvolebním období zdrženlivost, navíc když jsem si já, možná i vy, vědom mé minimální role v možnostech na nějaký výraznější volební výsledek a jak píšete ve svém kodexu – nikdy jsem vás nezlobil. Nerad bych zlobil a obrátil se na správce vašich daní, aby prověřil spojitost vašich sponzorů a zadání reklamy s možným zvýhodněním ve volbách a poškozením našeho hnutí a mé osoby,“ napsal Lubomír Pána.

Ale zpět k Okamurovi.

V rámci projektu Bezfaulu.net bylo Okamurovi zanalyzováno pět veřejných projevů, v nichž autoři napočítali 33 argumentačních klamů.

Nejčastěji šlo o manipulativní obsah, útoky všeho druhu, chybná vyvození nebo důraz na emoce.

Nyní k některým příkladům podrobněji.

4. září 2018 se v pořadu Interview ČT24 odehrál tento rozhovor moderátora Daniela Takáče s Okamurou:

Takáč: Proč je podle vás tento násilný trestný čin, který odstartoval tu poslední vlnu, o které se teď bavíme, v Chemnitzu, proč je podle vás důsledkem migrace?

Okamura: Bezesporu tomu tak je. Vidíme, že já jsem třeba byl v Německu v Berlíně o Vánocích. Asi znáte to centrální náměstí s kostelem. Šokovalo mě, že kolem dětského kolotoče, na kterém se otáčely děti, nebo se tam vozily děti, tak tam jsou betonové zátarasy.

Takáč: Proč je to důsledek migrace?

Okamura: Stejným způsobem do Německa cestuji celkem často někam za hranice. Mám tam rád památky a přírodu. A shodneme se všichni. že před tou migrační vlnou žádné betonové zátarasy v centrech měst nebyly.

Vidíme opakovanou snahu „utéct z otázky“, kdy Okamura nechavá otázku fakticky bez odpovědi, místo ní nabízí své pocity z cesty do Německa. Vražda jako důsledek migrace, jak zněla otázka, je zde „dokazována“ přítomností betonových zátarasů kolem dětského kolotoče. Což je kromě argumentu útočícího na city (dětský kolotoč) i chybné vyvození, neboť žádná taková příčinná souvislost zjevně neexistuje.

Ze stejného rozhovoru: „Řeknu vám praktický příklad, proč EU je nereformovatelná. Já jsem byl jednou v životě ve Štrasburku v Evropském parlamentu. Vždyť ti europoslanci si ani vzájemně nerozumí. Oni mají tlumočníky.“

Okamura zde uvádí ukázkové dokazování anekdotou. Jako příklad nereformovatelnosti EU uvádí svoji jedinou návštěvu Štrasburku v životě a jednu věc, kterou zde zaregistroval. I kdyby měla být argumentace existencí tlumočníků pravdivá, Okamura už nevysvětluje, jaký by měl být příčinný vztah mezi jejich potřebou a nereformovatelností Evropské unie.

Poslední příklad je vysloveně lahůdkový. Mezi moderátorem a Okamurou došlo na poměrně vyhrocenou slovní přestřelku, když došlo na zprávu ministerstva vnitra, která měla SPD uvádět jako extrémistickou organizaci.

Okamura: Já nevím k čemu mě to tady zvete. Dáváte úplně nechutný otázky. Je mi na zvracení z vašich otázek.

Takáč: Vyplývá to ze zprávy ministerstva vnitra o extremismu z roku 2017, kde se o vás píše. Koho jiného než předsedy strany se na to mám zeptat?

Okamura: Vy se mě ptáte, jestli je nechutný nějaký rasismus? Já, který jsem terčem rasismu, mám šikmé oči a musím tady chodit 46 let po ČR.

(…)

Okamura: Pane Takáči, tohleto je tak zmanipulovanej pořad! Ta zpráva ještě nebyla vydána. Tak proč se mě na to ptáte? To mi dáváte děsivé otázky… Jakým způsobem neprofesionálně pracuje moderátor ČT, vy si ze mě děláte legraci.

Podle analytiků projektu Bezfaulu.net zde najdeme hned celou sadu řečnických faulů. Předně falešnou stopu, kdy mluvčí záměrně vkládá do debaty irelevantní tvrzení, která mají odvést pozornost od tématu. Vidíme i apel na soucit (musím tady chodit po ČR) a samozřejmě útoky – zde konkrétně na integritu České televize a moderátora jako takového. Tedy osobní útoky ad hominem.

Další příklady jsou z duelu Tomia Okamury s poslancem Dominikem Ferim (TOP 09) v pořadu Události, komentáře ČT v březnu 2018.

„Vy jste asi byl příliš mladý, ale v České republice už jedno celostátní referendum proběhlo. Jedno jediné. Bylo to v roce 2003 a bylo to referendum o přistoupení České republiky do Evropské unie a tam, byste se to měl prosím ještě doučit, tam kvórum žádné nebylo.“

Zjevné na první pohled: jde o osobní útok na Feriho, a to hned dvojí. První se týká jeho zpochybňování kvůli věku, druhý útočí na jeho údajnou nevzdělanost.

A příklad poslední: „Jestli mi někdo chce říct, že odpovědnější ve správě země je, dneska je to aktuální, JUDr. Bohuslav Sobotka, JUDr. Stanislav Gross, MUDr. David Rath a další, tak to byli… to je ten produkt těch elit. A já vím… A řekněme si na rovinu, že ty věci, které předváděli, by ta masa občanů v referendu nikdy ani nepovolila.“

Říká se tomu apel na lid. Okamura se dovolává správnosti případného rozhodnutí lidu kvůli tomu, že je početný. „V demokracii to samozřejmě funguje tak, že pokud si v demokratickém procesu něco přeje většina, tak jí musí být vyhověno. V argumentaci a logice to ale nezaručuje, že jejich rozhodnutí je to nejlepší možné a nečinní ho imunním vůči kritice,“ komentuje duel tým projektu Bezfaulu.net.

Mít svého Večerníčka

Závěrem je třeba připomenout fakt, že klíčovým mužem pro tvorbu obsahu veřejných vystoupení je pro Okamuru Jaroslav „Večerníček“ Novák.

Svérázná osobnost pražského světa public relations a mimořádně tvůrčí člověk. Vedle Okamury se pohybuje už téměř dvacet let a mluví o něm jako o svém nevlastním bratrovi. Býval dokonce místopředsedou Okamurova původního hnutí Úsvit, nyní je oficiálně veden jako jeho sněmovní asistent.

Seznámili se u piva, spojily je myšlenky na přímou demokracii. „Celý život budu bojovat za to, aby primárním majitelem státu byl občan,“ popsal loni Novák v jednom z mála mediálních rozhovorů pro online deník Aktuálně.cz.

Právě Novák má být „ideologem“ hnutí. Zdroje z Okamurova okolí dokonce tvrdí, že jejich vztah je, co se týče obsahu projevů, poněkud jednostranný: Okamura Večerníčkovi slepě důvěřuje. A i když bývá zvykem, že se od Okamury někteří jeho političtí souputníci po čase odklánějí, přátelství s Večerníčkem nekončí. Pokud Okamura dostaví svůj výstřední dům v pražském Břevnově, má od něho Novák slíbený jeden z bytů. „Jak říkám, pro mě je to bratr,“ řekl ve zmíněném rozhovoru pro Aktuálně.cz.

---

Tento text vznikl díky podpoře Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky