Internetová nenávist se kvůli jejich práci často obrací proti novinářům a novinářkám. Škálu nadávek, výhrůžek, a hrozby násilí především u žen často doplňují narážky na jejich vzhled i explicitní sexuální urážky a útoky. Zmapovat tuhle odvrácenou stránku novinářské profese, ale šířeji i pracovní podmínky dnešních žurnalistů v Česku, chce ojedinělý průzkum Katedry mediálních studií a žurnalistiky brněnské Masarykovy univerzity.

Příklady odporností, které se z hlubin internetu na ženy – novinářky valí mnohem častěji (či spíše výlučně), není třeba ani hledat. Vyskakují samy.

„Včera mi jeden čtenář napsal, že jsem čubka, co akorát roztahuje borcům nohy, aby nemusela makat,“ svěřila se před pár dny na sociální síti X jedna ze známých českých novinářek.

V tentýž den na Facebooku napsala jiná novinářka: „Měli by tě znásilnit/ jsi hnusná/chci tě ojet na ten a ten způsob, máš svoji práci jen proto, že spíš s XY… Jo, takovéhle věci mi taky přistávají v mejlu a pod článkama. A mým mužským kolegům ne.“

Online i offline obtěžování, sexuálnímu násilí, vyhrožování i fyzickému napadání novinářek i novinářů se má mimo jiné věnovat průzkum, který mezi tuzemské redakce s žádostí o poctivé (a anonymní) vyplnění rozeslala Marína Urbániková z Katedry mediálních studií a žurnalistiky Masarykovy univerzity a iniciativa Ženy v médiích.

Ženy jsou terčem častěji

Jedna část dotazníku se týká právě obtěžování a násilí, kterému novinářky a novináři mohou čelit v rámci své profese:

„Zajímají nás jakékoliv incidenty, se kterými jste se při výkonu své práce setkal/a, bez ohledu na to, kdo byl jejich původcem (veřejnost, zdroje a kontakty, kolegové/kolegyně, nadřízení apod.), nebo to, jakou formu obtěžování mělo (online/offline),“ píší autoři.

„S internetovou nenávistí má zkušenost víc než půlka novinářů, jejich počet stále stoupá. V Nizozemsku je to skoro 82 %,“ říká Urbániková s odkazem na dva roky starý průzkum nizozemské organizace PersVeiling.

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

Podobný a aktuální průzkum zatím v Česku chybí. „Ženy jsou terčem útoků častěji. Často jde v jejich případě o osobní útoky, sexualizované výroky, útočí se na jejich vzhled i rodinu. Má to psychicky vyšší dopad, ale i zastrašující účinky. Vede to k autocenzuře, neochotě pokrývat určitá témata, vyhýbání se interakci s publikem a vede to až k odchodům z profese,“ shrnuje Urbániková.

Průzkum, který má probíhat v následujících šesti týdnech, se ptá i na pracovní podmínky, možnosti sladění rodinného a pracovního života, či podíl osob samostatně výdělečně činných versus lidí v zaměstnaneckém poměru v tuzemských médiích.

Dotazník je určen novinářům a novinářkám, kteří se v českých médiích podílejí na tvorbě zpravodajsko-publicistického obsahu, od řadových až po šéfredaktorské pozice.

„V Česku ani nevíme, kolik máme novinářů, ani jak si to definují samy redakce s ohledem na rozšířený švarcsystém. Poslední data tohoto typu jsou z roku 2015,“ říká Urbániková.

Pět bariér postupu

Marína Urbániková se tématu pracovních podmínek v médiích věnuje dlouhodobě, zejména pak působení žen – novinářek. Na zakázku Úřadu vlády mimo jiné sepsala – zatím nepublikovanou – zprávu Sexismus v médiích.

V ní mimo jiné popisuje pětici bariér, jež ztěžují uplatnění žen v žurnalistice a jejich kariérní postup:

• 1. Obtížné skloubení rodinného a pracovního života s ohledem na časovou náročnost povolání, které je, zejména v případě zpravodajství, složitě kombinovatelné s péčí o rodinu a domácnost, jež je v českých podmínkách stále typicky doménou žen.
• 2. Maskulinní kultura, která je pro žurnalistiku, a to zejména ve vyšších pozicích, typická. „Rozhovory s novinářkami v různých zemích světa včetně České republiky naznačují, že žurnalistika je přinejmenším z jejich pohledu vysoce konkurenční profese, kde je třeba mít ostré lokty, vysoké sebevědomí, nebát se konfliktu a neostýchat se propagovat samého sebe.

Taková kultura ale mnohým ženám není blízká a necítí se v ní dobře, nemluvě o tom, že tyto vlastnosti jsou chápány jako převážně mužské, a u žen jako nepříliš vhodné a žádoucí.“ Urbániková zmiňuje i fenomén tzv. „old boy network“, čili neformálních mužských sítí (upevňovaných například v hospodách, na večírcích nebo na golfu), kde se navazují důležité kontakty a sdílejí informace a přístup žen do těchto sítí je ztížený.

• 3. Sexistické předsudky a stereotypy ze strany kolegů, nadřízených, zdrojů informací nebo publika. „Výzkumy postavené na rozhovorech s novinářkami z České republiky i ze zahraničí ukazují, že znalosti a dovednosti žen i jejich vůdčí schopnosti bývají zpochybňovány ze strany kolegů i publika, což snižuje jejich sebevědomí, které je zase důležitým předpokladem pro to, aby usilovaly o vedoucí pozice.“
• 4. Stále závažnějším problémem je fenomén nenávistných projevů na internetu zaměřených vůči novinářkám. Upozorňují na to i mezinárodní organizace jako UNESCO, Reportéři bez hranic, International Women’s Media Foundation, International News Safety Institute anebo International Center for Journalists. I když se s nenávistí na internetu samozřejmě setkávají i muži-novináři, dle různých výzkumů jsou právě ženy častějšími cíli těchto projevů.
• 5. Pátou bariérou je sexuální obtěžování, které může přicházet ze strany nadřízených, kolegů, profesních kontaktů a zdrojů, ale i publika. „Dle studií z USA nebo Austrálie mají se sexuálním obtěžováním osobní zkušenost až dvě třetiny novinářek; dle mezinárodních výzkumů jde o zhruba polovinu novinářek.“

Tyto výzkumy také docházejí k závěru, že původcem sexuálního obtěžování jsou nejčastěji mužští kolegové a nadřízení, a že velkou většinu incidentů novinářky neřeší ani nikam nehlásí. Důvodem může být zlehčování závažnosti sexuálního obtěžování, strach z viktimizace a odvety, neexistence vnitroredakčních mechanismů pro řešení podobných incidentů nebo přesvědčení, že obtěžování je daň, kterou ženy musí zaplatit, aby mohly pracovat v mužském odvětví.

„Prostředí, kde dochází k sexuálnímu obtěžování, je pro ženy nepříjemné a může snižovat jejich sebevědomí i chuť interagovat s publikem nebo se v žurnalistické profesi dále angažovat,“ konstatuje ve své zprávě pro Úřad vlády Urbániková.