Lenin vytvořil pro boj se západní civilizací Kominternu. Vladimir Putin stvořil vlastní třístupňovou internacionálu, v níž má své oficiální místo i bývalý český prezident Václav Klaus.

Na svém blogu to na počátku ledna napsal Igor Jakovenko, významný ruský novinář, bývalý šéf Svazu ruských novinářů a bývalý poslanec Státní dumy. HlídacíPes.org nabízí v překladu vybrané pasáže jeho textu. Jakovenko detailně rozebírá fungování ruské informační mašinerie. Připomíná, že roční rozpočet ruské zpravodajské stanice Russia Today (RT) činí za poslední roky přibližně 450 miliónů dolarů.

Celkový rozpočet amerických médií vysílajících v ruštině byla – podle informací sesbíraných Guyem Taylorem z Washington Times -v roce 2015 celkem 23,2 milionu dolarů. Rozdíl je tedy téměř dvacetinásobný. Touto finanční převahou není seznam výhod Putinovy informační armády zdaleka vyčerpán.

Od Lenina k Putinovi

Západní politici a veřejní činitelé zjevně stále netuší, s jakým soupeřem má Západ co do činění v podobě Putinova režimu v Rusku. Lenin vytvořil pro boj se západní civilizací Kominternu. Po druhé světové válce Sovětský svaz svůj arzenál rozšířil: Varšavská smlouva, k tomu institut Mezinárodních porad komunistických a dělnických stran, k tomu všemožné organizace umožňující ovlivňovat tvůrčí inteligenci Západu – například Mezinárodní organizaci novinářů se sídlem v Praze.

Internacionála, kterou vytvořil Putin, je unikátní. Od všech ostatních internacionál – Kominternou počínaje a Liberální internacionálou konče – se odlišuje tím, že nemá žádnou ideologii, protože žádnou ideologii nemá ani Putin, ani jeho režim, a vypadá to, že v budoucnu ani mít nebude.

Základnou, na níž je postavena Putinova internacionála, jsou peníze. A navzdory všem finančním problémům Putinova Ruska jde o obrovské částky.

Přesto, že rozpočet USA je šestnáctkrát větší než rozpočet Ruska, Obama osobně může disponovat jen zanedbatelnou částkou. Naopak podíl rozpočtu Ruska, jímž disponuje Putin, není prakticky omezen. A na informační válce Putin rozhodně nešetří.

Dobro,  zlo a „schröderizace“ elit

Dost pozorně sleduji, co o Putinovi píší a říkají západní experti, a čas od času se nestačím divit, jak neadekvátně je tento člověk chápán na Západě.

Putin je naprosto neschopen rozlišovat mezi dobrem a zlem. Je přesvědčen, že i ostatní lidé na planetě mezi dobrem a zlem rovněž nerozlišují, jen to předstírají. Proto například nechápe, proč je špatně, když zpočátku kategoricky popíral přítomnost ruských vojsk na Krymu, aby to vzápětí přiznal.

Klamání je součástí jeho profesionálního výcviku absolventa Vysoké školy KGB. Proto Putin vždycky a ve všem lže. A právě na absolutní lži je postavena i Putinova internacionála.

Na rozdíl od všech ostatních internacionál, ta Putinova je ledovcem ukrývajícím obrovskou část pod hladinou. Viditelná špička ledovce zahrnuje tři hlavní složky: propagandistickou (Russia Today a další propagandistická vysílání), intelektuálně-expertní (především Valdai Club/ Valdajský diskusní klub) a zahraniční v podobě Ministerstva zahraničních věcí Ruské federace.

Tyto složky vypouští metastázy do všech pórů státního aparátu, politických struktur a občanské společnosti prakticky všech států světa. Základní metoda naleptání západního světa Putinovou internacionálou připomíná vnější trávení u pavouků a je pojmenována zcela ustáleným termínem: schröderizace elit. Jen místo žaludečních šťáv vypouští pavouk do ukořistěné země peníze a skupuje všechny dostupné klíčové politiky, experty, veřejné činitele a novináře.

O vskutku globálním rozměru tohoto jevu vypovídá, například, osud fascinující postavy Kirsana Iljumžinova. Dobrodruh, kterému se jen díky korumpovanému justičnímu systému podařilo uniknout soudu za objednávku vraždy novinářky Larisy Judinové.

Člověk s pomateným vědomím, který veřejně a zcela vážně oznámil, že byl osobně pozván na UFO a byl poctěn rozhovorem s mimozemšťany. A tento člověk již 20 let stojí v čele Mezinárodní šachové federace (FIDE).

V roce 2010 byl jeho soupeřem o tento post mistr světa Anatolij Karpov, v loňském roce mistr světa Garry Kasparov. Vítězství Iljumžinova v souboji o prestižní post prezidenta FIDE, ať už s Kasparovem, nebo s Karpovem je to samé, jako vítězství nějakého vyzáblíka nad Mikem Tysonem na vrcholu jeho kariéry. Nebo výhra v soutěži krásy jednooké obludy nad Marilyn Monroe.

Ani když USA vyhlásily proti Iljumžinovovi sankce poté, co ho obvinily ze zprostředkování obchodu s ropou mezi Islámským státem a vládou Assada, ho FIDE neodvolala. Pavouk zkrátka strávil svou kořist a zanechal jen nablýskanou skořápku – s nápisem FIDE.

Valdajský klub a Klaus

Ze všech očividných struktur Putinovy internacionály je Russia Today tou nejvýraznější, alespoň podle objemu investovaných prostředků a úrovně samochvály. Ve skutečnosti je to její nejslabší článek. Důvod? Neefektivní rozdělování peněz.

V září 2015 publikoval zpravodajský server Daily Beast výzkum, ze kterého plyne, že RT prakticky chybí v žebříčcích sledovanosti zpravodajských kanálů USA za 1. čtvrtletí roku 2015. V Evropě má RT méně než 0,1 % publika. Výjimkou je Velké Británie s podílem 0,2 %. Hlavní konkurent RT – kanál Al-Jazeera v angličtině – který má menší rozpočet, je na tom mnohem co do dosahu a vlivu lépe než RT.

Mnohem efektivnější je struktura Valdai Club, která se za 11 let svého působení přetvořila na organizovanou zločineckou skupinu s vlastní klientelou a rozvětvenou sítí spolupracovníků, kde je striktní vertikální struktura doplněna o síťové horizontální uspořádání.

V loňském roce vstoupil Valdai Club do druhé fáze své existence: z fáze „vyprávět světu láskyplně o Rusku“ přešel k pokusu vyhodnocovat z pozice Putinova režimu světové politické a ekonomické problémy.

Špičku Valdai Club tvoří bývalé hlavy evropských vlád. Jsou to těžké váhy Putinovy internacionály: Wolfgang Schüssel (bývalý rakouský kancléř), Romano Prodi (bývalý italský premiér), Dominique de Villepin (bývalý francouzský premiér), Václav Klaus (bývalý český prezident), François Fillon (další bývalý francouzský premiér), Ján Čarnogurský (bývalý slovenský premiér), ale taky několik dalších veličin z řad lordů a bývalých ministrů různých zemí.

Druhá příčka – to jsou lehké váhy, politologové a novináři. Zatímco těžké váhy se svým úsilím snaží pootočit světovou osu mírně na stranu Putinova režimu, lehké váhy jako Nikolaj Zlobin, Alexander Rahr, Robert Ware, Stephen Cohen, Peter Lavelle a podobní se pokouší přenést kult Putina na Západ. Anebo alespoň vytvořit v Rusku dojem, že na Západě takový kult existuje.

Kdo je užitečný idiot

No a posledním konstrukčním prvkem přiléhajícím k Putinově internacionále jsou ti, které Lenin správně nazýval užitečnými idioty. Ty není třeba kupovat. Ty je třeba pouze vzít za ruku, záhadně se jim zahledět do očí, odmlčet se, a pak zpěvným hlasem pronést – ROS-SI-JA!

Následně je třeba si ihned zakrýt tvář a nenápadně protřít oči, aby byly červené a váš protějšek nabyl dojmu, že jste v danou chvíli velmi rozrušen a vedete vnitřní dialog s Dostojevským.

Cenu „užitečný idiot roku 2015“ vyhrál s velkým předstihem americký ministr zahraničí John Kerry, který odehrál se svým protějškem Sergejem Lavrovem všechny partie, v nichž bylo cílem prohrát, a dovolil tak Putinovi nadále vyvádět v Sýrii a na Ukrajině.

Mít k dispozici takový nástroj, jakým je Putinova internacionála, spolu s vlastnictvím jaderných zbraní, umožňuje majiteli obou těchto pomůcek být největší hrozbou pro světovou civilizaci. Bylo by záhodno, aby se lídři západních zemí alespoň rámcově seznámili se strukturou tohoto nástroje vlivu a naučili se mu oponovat.